Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
6 C 190/2025-81
Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Olgou Houžvičkovou ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného
o zaplacení 322 203,53 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 258 772,71 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 258 772,71 Kč od 29. 3. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. V části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 63 430,82 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 10 586,60 Kč, úrokem ve výši 9,65 % ročně z částky 317 978,26 Kč od 30. 5. 2024 do zaplacení, kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 23 333,42 Kč, úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 322 203,53 Kč od 18. 12. 2024 do 28. 3. 2025, úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 63 430,82 Kč od 29. 3. 2025 do zaplacení a úrokem z prodlení ve výši 2,75 % ročně z částky 258 772,71 Kč od 29. 3. 2025 do zaplacení, se žaloba zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 11 866 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 258 772,71 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 258 772,71 Kč od 29. 3. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. V části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 63 430,82 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 10 586,60 Kč, úrokem ve výši 9,65 % ročně z částky 317 978,26 Kč od 30. 5. 2024 do zaplacení, kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 23 333,42 Kč, úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 322 203,53 Kč od 18. 12. 2024 do 28. 3. 2025, úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 63 430,82 Kč od 29. 3. 2025 do zaplacení a úrokem z prodlení ve výši 2,75 % ročně z částky 258 772,71 Kč od 29. 3. 2025 do zaplacení, se žaloba zamítá.III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 11 866 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 322 203,53 Kč s příslušenstvím s tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba. (dále jen „právní předchůdkyní žalobkyně“) se žalovaným dne 30. 8. 2022 uzavřela smlouvu o úvěru s pojištěním schopnosti splácet Expres půjčka. Na základě uzavřené smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 350 000 Kč, a to neúčelově, jednorázově převodem na jeho bankovní účet. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr vrátit společně s poplatky a úroky, kdy výše úrokové sazby úvěru byla sjednána ve výši 9,65 % ročně, a to v pravidelných měsíčních splátkách. Žalovaný nedostál svým povinnostem ze smlouvy, když nehradil sjednané splátky řádně a včas. Právní předchůdkyně žalobkyně proto úvěr ke dni 29. 5. 2024 zesplatnila, současně žalovaného vyzvala k úhradě celého dluhu. Pohledávka za žalovaným byla smlouvou o postoupení pohledávek postoupena na žalobkyni. Žalobkyni tedy vzniklo právo na zaplacení dlužné jistiny ve výši 317 978,26 Kč, poplatků ve výši 4 225,27 Kč, kapitalizovaných úroků z úvěru ve výši 10 586,60 Kč a kapitalizovaných úroků z prodlení ve výši 23 333,42 Kč. S ohledem na prodlení žalovaného s úhradou požadovala žalobkyně také zaplacení úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 322 203,53 Kč (sestávající z dlužné jistiny a dlužných poplatků) od 18. 12. 2024 do zaplacení, a úroků z úvěru ve výši 9,65 % ročně z částky dlužné jistiny ve výši 317 978,26 Kč od 30. 5. 2024 do zaplacení.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Na základě provedeného dokazování soud zjistil následující skutkový stav. Mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně byla dne 30. 8. 2022 uzavřena smlouva o úvěru s pojištěním schopnosti splácet – Expres půjčka (dále jen „Smlouva“), na základě které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 350 000 Kč, a to neúčelově bankovním převodem na běžný účet č. č. účtu. Žalovaný se zavázal takto poskytnuté peněžní prostředky vrátit v pravidelných měsíčních splátkách po 4 557,71 Kč, společně s úhradou pojištění ve výši 501 Kč, úroky a poplatky, splatnými vždy k 25. dni v měsíci, počínaje dnem 25. 9. 2022. Úroková sazba úvěru byla smlouvou stanovena ve výši 9,65 % ročně, RPSN ve výši 10,23 % ročně. Dle článku III. odst. 6 Smlouvy je banka oprávněna v případě prodlení klienta s úhradou pohledávek banky mimo jiné prohlásit svým rozhodnutím dluh klienta za ihned splatný. Ke Smlouvě byl přiložen Formulář – vysvětlení některých pojmů užívaných ve standardní informaci o spotřebitelském úvěru a doplnění předsmluvní informace pro Expres půjčku a Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, kdy oba tyto dokumenty shrnují podstatné náležitosti a podrobnosti úvěru (vysvětlení některých pojmů, formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru).
4. Smlouva byla uzavřena k žádosti žalovaného ze dne 26. 8. 2022, v rámci které žalovaný uvedl, že je svobodný, bez vyživovací povinnosti, bydlí v pronájmu, je zaměstnán na dobu neurčitou jako dělník/řemeslník u zaměstnavatele právnická osoba s průměrným měsíčním příjmem 19 069 Kč. Měsíční výdaje uvedl v nulové výši, náklady na bydlení pak ve výši 7 000 Kč (žádost o úvěr). Z potvrzení o výši příjmu vystaveného společností právnická osoba vyplývá, že žalovaný ke dni vyhotovení potvrzení dosahoval průměrného čistého měsíčního příjmu ve výši 19 069 Kč.
5. Dne 30. 8. 2022 žalovaný úvěr čerpal v souladu s podmínkami Smlouvy. Na pohledávku ze smlouvy o úvěru žalovaný žalobkyni uhradil celkem 91 227,29 Kč (výpis z úvěrového účtu, platební historie).
6. Z vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně užila matematických modelů (MMS, DTI, DSTI) k výpočtu úvěruschopnosti žalovaného, přičemž při svých výpočtech kalkulovala s částkou průměrných životních nákladů ve výši 11 750 Kč.
7. Dopisem ze dne 31. 5. 2024 právní předchůdkyně žalobkyně informovala žalovaného o zesplatnění pohledávky ze smlouvy v důsledku opakovaného porušování smluvních podmínek a o zániku pojištění, a to ke dni 29. 5. 2024, současně žalovaného vyzvala k jednorázové úhradě dluhu do 14. 6. 2024 (oznámení o prohlášení úvěru za splatný).
8. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 9. 12. 2024 byla pohledávka za žalovaným postoupena žalobkyni, a to za úplatu. Žalovanému bylo postoupení oznámeno dopisem právní předchůdkyně žalobkyně ze dne 18. 12. 2024, odeslaným žalobkyní dne 3. 1. 2025 (smlouva o postoupení pohledávek, dohoda o úplatě, potvrzení o úplatě, seznam postoupených pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky, podací lístek). Předžalobní upomínkou ze dne 13. 3. 2025, odeslanou téhož dne na korespondenční adresu žalovaného uvedenou v žádosti o úvěr, byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky do 28. 3. 2025 (předžalobní upomínka, podací lístek).
9. Při právním posouzení věci vycházel soud ze zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“). Podle § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
10. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 uvedeného ustanovení, bezdůvodně se obohatí ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
11. Podle ustanovení § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
12. Dle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
13. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o úvěru, tj. k 30. 8. 2022 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení mimo jiné platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
14. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
15. Podle § 78 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.
16. Na základě shora uvedených zjištění vzal soud za prokázané, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru dle ustanovení § 2395 a násl. o. z. Na základě uvedené smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve sjednané výši, a žalovaný se zavázal jej vrátit ve sjednaných splátkách spolu s úroky a poplatky, současně se zavázal k úhradě pojistného na pojištění schopnosti splácet. Žalovaný porušil své povinnosti ze smlouvy, když nehradil sjednané splátky řádně a včas. Následně byla pohledávka postoupena na žalobkyni v souladu s ustanovením § 1879 o. z. a ta je tak aktivně legitimována k jejímu vymáhání.
17. Jelikož žalovaný ve smluvním vztahu vystupuje jako spotřebitel, zatímco právní předchůdkyně žalobkyně je podnikající právnickou osobou, je třeba vzniklý závazkový vztah mezi účastníky posuzovat jako spotřebitelský úvěr. Soud je tedy povinen z úřední povinnosti zkoumat, zda předchůdkyně žalobkyně splnila svou povinnost uvedenou v ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, tedy zda s odbornou péčí zkoumala úvěruschopnost žalovaného.
18. Žalobkyně uvedla, že při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného její právní předchůdkyně vycházela z údajů jím uvedených v žádosti o úvěr, z potvrzení o příjmu vystaveného zaměstnavatelem žalovaného, k posouzení jeho úvěruschopnosti pak užila matematických modelů. Žalobkyně však nesplnila svou povinnost prokázat, že její právní předchůdkyně skutečně řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, když přes výzvu soudu neoznačila a nedoložila žádný z dokladů, kterými žalovaný dokládal výši svých výdajů. Právní předchůdkyně žalobkyně měla zejména ověřit výši výdajů žalovaného na bydlení s přihlédnutím k tvrzení žalovaného, že bydlí v nájmu, a to nájemní smlouvou, případně potvrzeními o platbách SIPO aj. Ostatní výdaje žalovaného (na jídlo, ošacení a další běžné náklady) včetně možného úvěrového zatížení žalovaného neověřovala vůbec. Bez ověřených a úplných údajů o výdajích není možné komplexním způsobem provést řádnou analýzu finančního rozpočtu žalovaného, tím spíše ani zhodnotit jeho celkové poměry a s tím spojenou schopnost úvěr splácet. Za této situace, kdy žalobkyně dokumenty, kterými byla prověřována možná úvěruschopnost žalovaného, neoznačila a nedoložila, nebylo možné zjistit, zda doklady o výdajích vůbec a jakým způsobem prověřovala.
19. Soud tak nemá za prokázané, že by se žalobkyně zabývala reálnými výdaji žalovaného a dostatečným způsobem prověřovala jeho úvěruschopnost. Povinnost poskytovatele úvěru náležitě zkoumat úvěruschopnost klienta vychází přímo ze zákona. Jedná se o veřejnoprávní povinnost nezávislou na obecné povinnosti osob jednat ve vztazích poctivě, tuto nelze jakkoliv přenášet na spotřebitele a žalobkyně se jí nemůže zprostit prostým spoléháním se na správnost údajů sdělených žalovaným, bez požadavku na doložení patřičných dokladů a podkladů. Takový přístup je nedostačující a nemůže požívat právní ochrany. Je to poskytovatel úvěru, kdo má ze zákona uloženu povinnost prověřit a objektivně podložit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit a nemůže se jí zprostit prohlášením spotřebitele o pravdivosti jeho tvrzení. Zásada ochrany spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany s sebou zákonitě nese větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele coby poskytovatele spotřebitelského úvěru. Poskytovatel úvěru má uchovat dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jeho povinností stanovených tímto zákonem.
20. Soud tedy uzavírá, že úvěruschopnost žalovaného nebyla řádně a s náležitou péčí posuzována a soudu tak nezbylo než posoudit předmětnou smlouvu jako absolutně neplatnou ve smyslu ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, přičemž soud k této neplatnosti přihlíží i bez námitky účastníků.
21. Žalovaný je tak povinen vrátit žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky ve výši 350 000 Kč (bez pojistného, úroku a poplatků) z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ustanovení § 2991 o. z., neboť mu byly poskytnuty bez právního důvodu. Dle výpisu z úvěrového účtu, platební historie a tvrzení žalobkyně, které žalovaný nerozporoval, žalovaný před podáním žaloby uhradil právní předchůdkyni žalobkyně částku 91 227,29 Kč, k úhradě tak zbývá 258 772,71 Kč. Co do zaplacení této částky tedy soud žalobě vyhověl, a to včetně požadovaného úroku z prodlení z této částky z důvodu prodlení žalovaného s úhradou. Nároky vzniklé z titulu bezdůvodného obohacení jsou splatné dnem následujícím po dni, kdy byl dlužník věřitelem vyzván k plnění (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 7. 4. 2010, sp. zn. 28 Cdo 4260/2009 ). Soud vázal počátek prodlení žalovaného s úhradou na zaslanou předžalobní upomínku ze dne 13. 3. 2025, jejíž odeslání téhož dne žalobkyně prokázala podacím lístkem. Vzhledem k tomu, že žalovaný byl touto upomínkou vyzván k úhradě nejpozději do 28. 3. 2025, tak ode dne následujícího, tj. ode dne 29. 3. 2025, pak vzniklo žalobkyni právo požadovat úrok z prodlení dle § 1970 o. z.: „Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.“ Tento úrok byl žalobkyni přiznán v zákonné výši stanovené dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ke dni 29. 3. 2025, tj. ve výši 12 % ročně.
22. Ve zbývající části soud žalobu zamítl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozhodnutí.
23. Ohledně nákladů řízení rozhodl soud v souladu s § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , neboť žalobkyně měla ve věci úspěch pouze částečný a náleží jí tak právo na náhradu nákladů řízení odpovídající rozdílu jejího procesního úspěchu a neúspěchu. Žalobkyně byla ve věci úspěšná z 62 % a z 38 % neúspěšná (když výši úroků, úroků z prodlení soud kapitalizoval ke dni vyhlášení tohoto rozsudku) a má tak právo na náhradu nákladů ve výši rozdílu, tj. 24 %. Náklady řízení žalobkyně jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 12 889 Kč a náklady na zastoupení žalobkyně advokátem určené dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, v účinném znění (dále jen „advokátní tarif “), a to z tarifní hodnoty ve výši 322 203,53 Kč. Právnímu zástupci žalobkyně náleží za každý ze tří učiněných úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem, návrh ve věci samé) dle § 6 odst. 1 , 7 bod 6. advokátního tarifu odměna ve výši 9 620 Kč. Za každý z těchto provedených úkonů pak náleží paušální náhrada výdajů ve výši 450 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu. Celkem tak náklady žalobkyně (včetně 21 % DPH z odměny a náhrad advokáta) činí 49 443,10 Kč a žalobkyně má vůči žalovanému právo na náhradu 24 % z nich, tedy právo na náhradu nákladů řízení ve výši 11 866 Kč (po zaokrouhlení). Za úkon – doplnění žaloby ze dne 16. 10. 2025 soud žalobkyni náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť tvrzení v tomto podání obsažená a důkazy tímto podáním označené mohly a měly být učiněny již součástí žaloby.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Hodoníně sídlem Velkomoravská 2269/4, 695 01 Hodonín. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.