Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

10 C 49/2025-37

Okresní soud v Šumperku rozhodl samosoudkyní Mgr. Michaelou Vondrákovou ve věci

žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného

o 29.527,04 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 26 424,54 Kč s 15% úrokem z prodlení ročně z částky 26 424,54 Kč za dobu od datum do zaplacení, vše do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se ohledně zaplacení částky 3 527,04 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem

z prodlení ve výši 1 052,07 Kč, úrokem z prodlení z částky 29 527,04 Kč za dobu od datum do datum, úrokem z prodlení z částky 3 527,04 Kč za dobu od datum do zaplacení, úrokem ve výši 15 % ročně z částky 27 427,04 Kč za dobu od datum do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku ve výši

1 020,52 Kč do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 26 424,54 Kč s 15% úrokem z prodlení ročně z částky 26 424,54 Kč za dobu od , datum, do zaplacení, vše do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se ohledně zaplacení částky 3 527,04 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokemz prodlení ve výši 1 052,07 Kč, úrokem z prodlení z částky 29 527,04 Kč za dobu od , datum, do , datum, , úrokem z prodlení z částky 3 527,04 Kč za dobu od , datum, do zaplacení, úrokem ve výši 15 % ročně z částky 27 427,04 Kč za dobu od , datum, do zaplacení, zamítá.III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku ve výši1 020,52 Kč do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným datum se žalobkyně domáhala zaplacení částky ve výši 29 527,04 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 025,07 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 29 527,04 Kč od datum do zaplacení, úroku ve výši 15,9 % ročně z částky 26 424,54 Kč od datum do zaplacení a úroku ve výši 15,9 % ročně z částky 1 002,5 Kč od datum do zaplacení. V průběhu řízení vzala žalobkyně žalobu zpět ohledně úroku ve výši 0,9 % ročně z částky 26 424,54 Kč od datum do zaplacení a úroku ve výši 0,9 % ročně z částky 1 002,5 Kč od datum do zaplacení. V tomto rozsahu bylo řízení zastaveno. V žalobě žalobkyně uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně právnická osoba., IČ IČO, se sídlem adresa, uzavřela dne datum s žalovaným smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splácet včetně úroků z úvěru a poplatků v měsíční splátce 564 Kč, splatných vždy ke každému 20.dni každého kalendářního měsíce. jméno FO pro neplnění povinností žalovaným řádně úvěr splácet, zesplatnila úvěr s účinností ke dni datum, a téhož dne o tom dopisem vyrozuměla žalovaného. Z poskytnutého úvěru zůstala neuhrazená část jistiny ve výši 26 424,54 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně dle žalobkyně vyhodnotila řádně úvěruschopnost žalovaného, kterého se před uzavřením smlouvy o úvěru dotazovala a informace získané převážně od žalovaného ohledně jeho rodinné, majetkové a pracovní situace zhodnotila, a teprve poté s žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru. Tím, dle žalobkyně, právní předchůdkyně dostála své povinnosti dle ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Pohledávka ze shora uvedené smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany právní předchůdkyně žalobkyně postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum na žalobkyni jako nového věřitele. Postoupení pohledávek bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem zaslaným doporučeně dne datum. Žalobkyně před podáním žaloby žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky, výzvou odeslanou žalovanému dne datum, bezvýsledně.

2. Žalovaný se přes výzvu soudu ve věci nevyjádřil. 3. Soud ve věci učinil následující skutková zjištění:

4. Ze smlouvy označené jako „Smlouva o úvěru“ bylo zjištěno, že dne datum žalovaný a společnost právnická osoba., IČO Anonymizováno, podepsali smlouvu, na jejímž základě předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 30 000 Kč, která byla pro žalovaného vedena na úvěrovém účtu č. č. účtu.

5. Z posouzení úvěruschopnosti klienta soud zjistil, že žalovaný předchůdkyni žalobkyně sděloval datum sdělil, že jeho příjem je 27 000 Kč, což bylo ověřeno i výpisem z jeho účtu. Poskytovatelka si ověřila, že klient nebyl v insolvenčním řízení. Klient uvedl, že jeho výdaje jsou 2 500 Kč měsíčně a nájemné platí ve výši 7 200 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně zjistila, před uzavřením smlouvy, že žalovaný, který uvedl splátky úvěru ve výši 500 Kč měsíčně, měl celkem hodnota spotřebních úvěrů u samotné právní předchůdkyně žalobkyně, které splácel celkovou částkou 2 732 Kč měsíčně a dále celkem hodnota osobních úvěrů, které splácel měsíčně částkou ve výši 5 059 Kč. Dále disponoval kreditní kartou s limitem 15 000 Kč a splátkou 750 Kč měsíčně.

6. Z výpisu z účtu žalovaného u společnosti právnická osoba. v období předcházejícím uzavření smlouvu o úvěru soud dále zjistil, že měsíční zůstatek na účtu žalovaného se pohyboval v rozmezí od 225 Kč do 4 991,26 Kč. Výdaje žalovaného pak vysoko převyšují výdaje, s nimiž právní předchůdkyně kalkulovala jako s výdaji žalovaného pro posouzení jeho úvěruschopnosti.

7. Dle obratové historie soud dále zjistil, že žalovaný na poskytnutém úvěru neuhradil částku 26 424,54 Kč.

8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum, potvrzení o uhrazení úplaty a seznamu postoupených pohledávek k této smlouvě, soud zjistil, že žalobkyně jako postupník a společnost právnická osoba., IČO Anonymizováno, jako postupitel, podepsaly dne datum písemnou smlouvu o postoupení pohledávek vzniklých ze smluv o úvěru specifikované v příloze č. hodnota smlouvy, a to se všemi právy s nimi spojenými. Pohledávka za žalovaným ze shora uvedené smlouvy se nachází v seznamu postoupených pohledávek.

9. Z oznámení o postoupení pohledávky a podacího lístku, soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně vyhotovila oznámení adresované žalovanému, ve kterém sdělovala postoupení pohledávek ze shora uvedených smluv a vyzvala žalovaného k uhrazení dlužných částek.

10. Z předžalobní výzvy k plnění ze dne datum a podacího lístku, bylo zjištěno, že zástupce žalobkyně vyhotovil výzvu adresovanou žalovanému, ve které ho vyzval k zaplacení dlužných částek ze shora uvedené smlouvy. Předžalobní upomínka byla předána k poštovní přepravě dne datum.

Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu:

11. Předchůdkyně žalobkyně společnost právnická osoba., IČO Anonymizováno (dále jen také „předchůdkyně žalobkyně“) a žalovaný podepsali dne datum smlouvu o úvěru. Na základě smlouvy poskytla předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč, a to otevřením úvěrového účtu, který žalovaný vyčerpal. Pohledávka za žalovaným byla postoupena z předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek podepsané dne datum. Předchůdkyně žalobkyně žalovanému oznámila postoupení pohledávek. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k zaplacení dluhu výzvou právního zástupce žalobkyně. Žalovaný předchůdkyni žalobkyně před podpisem smlouvy sdělil, že jeho čistý příjem činí 27 000 Kč, výdaje činily dle žalovaného kolem 2 500 Kč, splátky 500 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně vlastní činností zjistila, že žalovaný, který uvedl splátky úvěru ve výši 500 Kč měsíčně, měl celkově 5 spotřebních úvěrů u samotné právní předchůdkyně žalobkyně, které splácel celkovou částkou 2 732 Kč měsíčně a dále celkem hodnota osobních úvěrů, které splácel měsíčně částkou ve výši 5 059 Kč. Dále disponoval kreditní kartou s limitem 15 000 Kč a splátkou 750 Kč měsíčně. Z výpisu z účtu žalovaného u společnosti právnická osoba. v období předcházejícím uzavření smlouvu o úvěru vyplynulo, že měsíční zůstatek na účtu žalovaného se pohyboval v rozmezí od 225 Kč do 4 991,26 Kč. Výdaje žalovaného pak vysoko převyšovaly výdaje, s nimiž právní předchůdkyně kalkulovala jako s výdaji žalovaného pro posouzení jeho úvěruschopnosti.

12. Podle , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do datum (dále jen „ “), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

13. Podle poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. Podle , 2 , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. z.), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

15. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

16. Podle rozsudku Soudního dvora EU ze dne datum sp. zn. C-697/18 musí být články 8 a 23 směrnice EP a Rady 2008/48 ES vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v čl. 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 28 a 3 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Podle rozsudku Nejvyššího soudu České republiky z datum, sp. zn. spisová značka: „(…) věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. Komentář. 1. vydání. adresa: právnická osoba. Beck, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze právnická osoba), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. (…) Závěr odvolacího soudu dovozující, že spokojila-li se žalobkyně s nedoloženým prohlášením žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech a nahlédnutím do registru dlužníků, nedostála povinnosti věřitele ve smyslu ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, je správný.“. Dle nálezu Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. , při posuzování rozporu úvěrové smlouvy s dobrými mravy by měly soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když to, zda je reálné splacení dluhu i výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoliv. 17. Soud na zjištěný skutkový stav aplikoval výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná jen zčásti. S odkazem na výše citovanou judikaturu byl soud povinen v první řadě zjišťovat, zda předchůdkyně žalobkyně dostála své povinnosti zkoumat s odbornou péčí schopnost žalovaného splatit předmětný úvěr. V řízení bylo ale prokázáno, že předchůdkyně žalobkyně sice úvěruschopnost klienta zkoumala, ale posoudila zcela nedostatečně. Právní předchůdkyně nereflektovala nikterak skutečnost, že žalovaný v době žádosti o úvěr již splácel

pohyboval v rozmezí několika málo set Kč do necelých 5 000 Kč.

18. S ohledem na výše uvedené soud dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně nedostála své povinnosti vyplývající z ustanovení § 86 odst. 1, 2 ZSÚ a smlouvu o úvěru je tak nutno považovat za neplatnou, a to v souladu s výše uvedenou judikaturou a směrnicemi, z kterých soud vycházel při výkladu ustanovení § 87 odst. 1 ZSÚ. Soud proto posoudil žalovaný nárok jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle ustanovení § 2991 odst. 2 o. z., neboť předchůdkyně žalobkyně žalovanému plnila bez právního důvodu. Podle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Podle § 87 odst. 1, věty třetí ZSÚ, v případě, že poskytovatel úvěru neposoudí řádně úvěruschopnost, je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu, a to v době přiměřené jeho možnostem. K argumentaci žalobkyně uvedené ve vyjádření postačí toliko uvést, že soud přistupuje ke každému případu individuálně a individuálně hodnotí i skutkové okolnosti každého případu, kdy bere v úvahu typ a výši úvěru a poměry žalovaných a nepožaduje paušálně po poskytovatelích úvěru, aby dopodrobna zkoumali nejmenší detaily ohledně poměrů žalovaných, jejich příjmů a výdajů. V daném případě měla žalobkyně (původní věřitel) poměry žalovaného zkoumat podrobněji. Předchůdkyně žalobkyně měla podrobněji zkoumat a ověřit poměry žalovaného, především ohledně jeho výdajů.

19. V řízení bylo prokázáno, že předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla částku 30 000 Kč, z níž zůstala žalovaným neuhrazena částka 26 424,54 Kč. Žalovaný v řízení nenamítal, jakou částku uhradil na svůj dluh, přičemž břemeno tvrzení a důkazní ohledně výše uhrazené částky jde právě za žalovaným. Stejně tak žalovaný neuváděl žádné skutečnosti ohledně jeho možností uvedenou částku splatit. Žalobkyni, na kterou byla pohledávka postoupena, tedy vzniklo právo na vrácení zbývající poskytnuté jistiny, spolu s úrokem z prodlení dle ustanovení za dobu od datum, tedy ode dne následujícího po marném uplynutí lhůty stanovené žalovanému v předžalobní upomínce. Ve zbytku soud žalobu zamítl.

20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení převážně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 020,52 Kč, přičemž tato částka představuje 31 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 65,5 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 34,5 %, kdy soud, pro účely výpočtu úspěchu ve věci, kapitalizoval požadované příslušenství ke dni svého rozhodnutí).). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 477 Kč a nákladů řízení za odměnu právního zástupce 3 x ve výši 400 Kč, 3x režijní paušál á 100 Kč a 21% daně z přidané hodnoty.

21. Lhůtu k plnění soud určil výroku I. tohoto rozsudku podle ustanovení jako třídenní, neboť k jinému postupu neshledal důvod, žalovaný netvrdil, jaké jsou jeho možnosti splácet. Náklady řízení je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni v souladu s ustanovením k rukám zástupce žalobkyně.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci, prostřednictvím Okresního soudu v Šumperku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.