Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)4 Az 26/2025 - 83.pdf
PDF · 0 B
No categories available
4 Az 26/2025 - 83
77. Žalovaný se dále v napadeném rozhodnutí věnoval znalostem žalobcem ohledně nového náboženství, které označil za průměrné s tím, že žalobce jisté povědomí o křesťanství a jeho věrouce má. Žalovaný tedy neoznačil žalobcovy znalosti za omezené, jak uváděl žalobce v žalobě. Nicméně poukázal na to, že sama o sobě skutečnost, že žadatel má určité znalosti náboženství, není způsobilá prokázat, že se v jeho případě jedná o autentickou konverzi, neboť naučit se náboženské teze ke křtu či předstírat náboženské přesvědčení lze činit účelově. Tomu dle žalovaného odpovídají další zohledněná a posouzená rozhodná kritéria věrohodnosti konverze žalobce, jako je nevěrohodná výpověď ohledně formativní fáze a důvodech konverze, odpadlictví od islámu či neadekvátně vlažné až nulové praktikování víry. Dle soudu tedy ani znalosti žalobce ohledně nového náboženství nemohou samy o sobě odůvodnit kladný závěr o autentičnosti procesu konverze u žalobce, neboť tyto znalosti lze nabýt i bez náboženského vyznání, zatímco předmětem hodnocení konverze ke křesťanství je úplnost vnitřního přesvědčení k vyznávání tohoto náboženství a s ním spojená identita a způsob života, k čemuž v nyní projednávaném případě přistoupil žalovaný zcela dostatečně.
78. Soud k tomu uvádí, že i případě azylového důvodu týkajícího se náboženského přesvědčení je pro řízení klíčová zejména věrohodná, dostatečně konkrétní a přesvědčivá výpověď žadatele, která je primárním důkazem. Žalovaný je pak povinen umožnit žadateli dostatečně se vyjádřit ke všem podstatným otázkám a klást mu relevantní dotazy. Ve shora uvedené judikatuře je pak uvedeno, co všechno je třeba v souvislosti s věrohodností konverze hodnotit a žalovaný to učinil. Své závěry rozhodně nepostavil na neznalosti detailních encyklopedických informací, na minoritních mezerách ve znalostech křesťanské věrouky či na neporozuměních vzniklých v průběhu překladu. Jak uvedl zdejší soud v rozsudku 9. 5. 2023, č. j. 16 Az 7/2020 -40: „Bez ohledu na nehmotnou podstatu víry je nutné v azylovém řízení požadovat u konvertity určité ‚hmotné následky konverze víry‘ a nikoli pouze rezignovat na přijetí tvrzení cizince o změně jeho nahlížení na svět nebo na předložení potvrzení o křtu.“ V daném případě žalovaný konzistentní, racionální a podloženou argumentací skutečnou a autentickou konverzi žalobce vyvrátil.
79. Žalovaný se v napadeném rozhodnutí detailně zabýval i tím, že žalobce v ČR podstoupil křest a stal se formálně prostřednictvím tohoto iniciačního rituálu křesťanem. Žalovaný přitom nezpochybnil prohlášení kněze, v němž potvrdil žalobcův katechumenát, křest a konverzi. Žalovaný nicméně dospěl v kontextu všeho dříve uvedeného, že v prezentovaném životě žalobce a formální změně víry formou křtu nelze spatřovat skutečnou autenticitu obrácení se k nové víře, a tedy ani důvodnost obav z pronásledování. Dle žalovaného křest žalobce, svědectví katolického kněze a jisté znalosti náboženství nemohou upozadit či zastřít daleko významnější skutečnosti vyjevené ve výpovědích žalobce, které jsou pro posouzení důvodnosti obav z pronásledování směrodatnější a které svědčí o tom, že žalobcova konverze je neautentická a předstíraná.
80. Městský soud v Praze v rozsudku č. j. 16 Az 7/2020 -40 uvedl, že: „Domněnka, že pokřtěný je věřící, je vyvratitelná. Náboženství, resp. víra v určité symboly a hodnoty s tím spojené, je dlouhodobý proces, který nelze omezit pouze na prozření žadatele o mezinárodní ochranu, že nadále hodlá vyznávat jiné náboženství, aby následně tvrdil, že mu z důvodu konverze hrozí pronásledování ve smyslu § 12 písm. b) zákona č. 325/1999 Sb. , o azylu.“
81. Soud nepopírá, že podstoupení křtu je silným argumentem pro to, aby osoba mohla být považována z pohledu řízení o mezinárodní ochranu za křesťana. Nicméně, jak vyplývá ze shora uvedené judikatury NSS, zejména z rozsudku ze dne 25. 6. 2015, č. j. 4 Azs 71/2015 -54, č. 3279/2015 Sb. NSS, podstoupení křtu je pouze jedním z aspektů, které je třeba v rámci posuzování konverze ke křesťanství hodnotit. Pokud by bylo dostačující naplnit takříkajíc formální stránku věci, neuváděl by NSS v daném rozsudku všechna ostatní kritéria, která je třeba brát rovněž v úvahu (tj. posouzení procesu konverze, jaké důsledky konverze žadateli přinesla, co pro něj křesťanství znamená, v čem spočívá učení jeho církve, a další). Hodnocení věrohodnosti konverze je bezpochyby obtížné, přesto však judikatura představuje určitá vodítka, která je v takovém případě třeba hodnotit, a to jednotlivě, i ve vzájemných souvislostech. Jak též plyne z výše uvedené právní věty v rozsudku č. j. 16 Az 7/2020 -40 domněnka, že pokřtěný je věřící, je vyvratitelná. V posuzovaném případě žalovaný podrobně a přesvědčivě vyložil, že ani přijetí křtu, příp. rozhovory s knězem u žalobce nemohou převážit nad dalšími zjištěnými okolnostmi, kdy nebyl schopen srozumitelně a dostatečně určitě popsat, kdy, za jakých okolností a z jakých motivů došlo k jeho konverzi a v čem spočívá jeho nové náboženské přesvědčení.
82. V této souvislosti žalobce vznesl námitku, že žalovaný nepřisoudil písemnému prohlášení faráře žádnou váhu. S tím však nelze souhlasit, neboť žalovaný jej mezi podklady pro rozhodnutí přijal, vzal jej jako potvrzení toho, že žalobce pod vedením faráře prošel formálně katechumenátem, že následně prodělal tajný neveřejný křest v kapli v klášteře dominikánů v Praze a že dotyčný kněz žalobci uvěřil, že je tento věřícím křesťanem, když jej pokřtil. Žalovaný je však povinen zjistit ve správním řízení skutkový stav bez důvodných pochybností, přičemž na základě podrobných výpovědí žalobce vyslovil závěr o celkové nevěrohodnosti azylového příběhu žalobce o jeho odpadlictví a obrácení se ke Kristu. Dle žalovaného ani prodělaný křest a písemnost kněze bez dalšího neprokazují žalobcův příklon ke křesťanství, jeho skutečnou náboženskou identitu a jeho náboženské přesvědčení, ale naopak skutková zjištění ohledně všech aspektů jeho konverze indikují, že samotný tajný křest, stýkání se s knězem, či docházení do kostela (před i po křtu) nejsou skutečnosti způsobilé prokázat, že došlo ke skutečné změně žalobcova náboženského přesvědčení.
83. Žalovanému je třeba vytknout, že se v napadeném rozhodnutí nevypořádal s důkazním návrhem žalobce na výslech kněze, což navrhl při pohovoru dne 6. 3. 2025 prostřednictvím své zástupkyně. Nicméně je třeba připomenout zásadu, že ne každá vada řízení má vliv na zákonnost vydaného správního rozhodnutí (srov. např. rozsudek NSS ze dne 14. 10. 2005, č. j. 6 Ads 57/2004 ‑59). V této souvislosti je třeba konstatovat, že proces konverze je především vnitřní individuální záležitostí příslušné osoby, přičemž žalovaný právě na podkladě podrobných výpovědí žalobce autenticitu jeho konverze vyvrátil. Na tom by nemohla nic podstatného změnit ani svědecká výpověď jiné osoby, byť by se jednalo o kněze. Žalovaný přitom jeho písemné prohlášení mezi podklady pro rozhodnutí přijal a v rozhodnutí se s ním vypořádal. Za těchto okolností by již prováděcí svědecké výpovědi kněze bylo nadbytečné a příslušný nedostatek odůvodnění nezpůsobuje nezákonnost napadeného rozhodnutí.
84. Lze shrnout, že žalovaný považoval konverzi žalobce ke křesťanství za celkově nevěrohodnou, a tedy i nezpůsobilou založit relevantní důvod pro možné pronásledování žalobce v zemi původu či vznik vážné újmy. Soud konstatuje, že je-li azylový příběh žadatele shledán za nevěrohodný, není již potřebné zabývat se s ním související situací v zemi původu, neboť tvrzené skutečnosti důvod pro udělení mezinárodní ochrany konstituovat nemohou. K tomu viz usnesení NSS ze dne 21. 3. 2023, č. j. 5 Azs 35/2022–29: „za situace, kdy byla hodnověrnost vylíčeného azylového příběhu stěžovatele zpochybněna jako celek, nemá smysl se zabývat hypotetickou otázkou, zda by v případě, pokud by se o hodnověrnou výpověď jednalo, byly splněny podmínky pro udělení azylu dle § 12 zákona o azylu či pro udělení doplňkové ochrany dle § 14a zákona o azylu.“
85. Žalovaný pak v souvislosti s případným návratem žalobce do Í. konstatoval, že neexistuje důvodný předpoklad, jak by se íránské státní orgány mohly cokoliv o křtu žalobce v ČR dozvědět (vše proběhlo v tajnosti, bez svědků, nebylo vydáno žádné potvrzení o křtu), pokud by je o tom neinformoval sám žalobce; k tomu žalobce v žalobě neuplatnil žádné námitky.
86. Soud k důkazu neprováděl e-mailovou komunikaci žalobcem s knězem z let 2022 – 2026, neboť v řízení nebylo sporné, že tato komunikace probíhala a žalobce se s knězem i osobně scházel. Takové dokazování by tak bylo nadbytečné.
87. Soud k důkazu neprováděl ani vytištěné příspěvky z Instagramového profilu žalobce (v listinné podobě), neboť jednak jsou v cizím jazyce a žalobce soudu na jednání nepředložil jejich překlady. Dále se nejedná ani o samotné příspěvky z Instagramu a soud při jednání neměl možnost ověřit jejich autenticitu. Navíc se jedná o příspěvky údajně z let 2022 – 2025, které žalobce mohl a měl předložit žalovanému a bez zřejmého důvodu tak neučinil. Těmito příspěvky se však bude zabývat žalovaný v navazujícím řízení, jak soud uvede níže.
88. Žalovaný na základě shromážděných zpráv nerozporoval obtížnou situaci křesťanských konvertitů v Í. a jejich kriminalizaci státní mocí, o čemž svědčí všechny shromážděné zprávy. Nicméně tyto zprávy nemohl zohlednit a nepodrobil je komparaci se situací žalobce, neboť jeho azylový příběh nelze považovat za věrohodný a tudíž prokázaný, jeho konverze není autentická. Žalovaný v tomto postupu nijak nepochybil, a dané vyhodnocení je plně v souladu se shora uvedenou judikaturou (NSS č.j. 5 Azs 35/2022 –29). Nicméně i pro případ, že by se íránské úřady o formálním obrácení (provedeném křtu) dozvěděly, lze předpokládat, že takové osobě nehrozí velká pravděpodobnost pronásledování, neboť podle LANDINFO se úřady obvykle spokojí s prohlášením, že tato osoba se nevěnuje křesťanským aktivitám, tím se lze vyhnout trestněprávním následkům. Potud soud pochybení neshledal.
89. K námitkám ohledně hrozícího nebezpečí ze strany otce žalobce je třeba uvést, že žalovaný ani tuto problematiku ve svém rozhodnutí nepominul. Předně se žalobce již rozešel s přítelkyní – křesťankou, ohledně které otec se vztahem nesouhlasil. Dále žalovaný považoval i tuto část azylového příběhu žalobce (tedy obavy z otce) za nevěrohodnou. Poukázal na to, že žalobce, ani jeho přítelkyně v rámci řízení o správním vyhoštění žádné takové obavy nepřednesli, přítelkyně se s rodiči dokonce znala. Rovněž poukázal na rozpory ve výpovědích žalobce, tj. neshodovaly se v tom, zda rodiče přítelkyni znali či nikoliv. Žalobce dále začal v březnu 2025 nově tvrdit, že jeho otec jej nepovažuje za syna z důvodu konverze, o které se dozvěděl od matky před 4 lety (tzn. cca v roce 2021), ale tuto skutečnost žalobce nezmínil ani v prvním pohovoru v roce 2021, ani později v žalobě v roce 2022, naopak hovořil stále o tom, že má obavy z otce v důsledku toho, že jeho expřítelkyně byla křesťankou. V dubnu 2025 pak rovněž nehovořil o přítelkyni jako příčině rozporů mezi ním a otcem, ale poukazoval pouze na konverzi. Tuto výpověď pak dal žalovaný do kontextu s výpovědí žalobce ze srpna 2024, kdy tento uvedl, že jeho rodina neví, že konvertoval, což však odporuje oběma pohovorům z roku 2025. Lze se tak znovu ztotožnit se závěrem žalovaného, že i tento žalobcem předložený důvod týkající se obav z otce je třeba považovat za nevěrohodný. Lze tak shrnout, že jednak je nevěrohodná samotná konverze žalobce ke křesťanství, tak obavy z jeho otce.
90. Žalovaný též zcela adekvátně vyhodnotil, že pokud žalobce svou víru příliš veřejně „nežije“ ani na území ČR, pak lze jen stěží dospět k závěru, že jí takto navenek bude projevovat ve své domovské zemi a bude tam z toho důvodu pronásledován, příp. nucen k tomu, aby svou víru skrýval, aby se pronásledování vyhnul (bez ohledu na to, že samotná konverze byla shledána nevěrohodnou). Poukaz na rozsudek SDEU ve spojených věcech C-199/12 až C-201/12, tak je dle soudu v daném případě nepřípadný.
91. Soud se shora uvedenými závěry žalovaného souhlasí, tyto závěry plně zohledňují individuální situaci žalobce, která byla žalovaným cíleně vedenými pohovory řádně zjištěna. Žalovaný na jejich podkladě konzistentně a logicky odůvodnil, že žalobce v případě návratu není s přiměřenou pravděpodobností ohrožen pronásledováním.
92. Z hlediska hrozby trestu smrti dle § 14a odst. 2 písm. a) zákona o azylu žalovaný jednak poukázal na své závěry, dle kterých žalobce není přesvědčeným konvertitou, motivem jeho žádosti tedy ve skutečnosti není obava z trestu (popř. z trestu smrti) v zemi původu. I kdyby však žalobce byl skutečným konvertitou, nehrozí mu dle zpráv o zemi původu trest smrti nebo poprava. Dle žalovaného, který vycházel ze zpráv ve spise, v praxi není v případě postihování konvertitů trest smrti aplikován, jsou informace pouze o trestech odnětí svobody či o pokutách, což v rozhodnutí podrobně rozebral. Na základě toho lze vyloučit, že by žalobce v jeho situaci vůbec mohl trest smrti hrozit. Z obdobných důvodů mu nehrozí ani nebezpečí vážné újmy.
93. Co se týče posouzení obecné bezpečnostní situace v zemi, žalovaný nerezignoval na posouzení aktuální situace, když dle zprávy OAMP ze dne 28. 7. 2025 mu bylo známo, že v červnu 2025 došlo mezi I. a Í. k vojenské eskalaci, kdy I. prováděl opakovaně letecké údery proti íránským jaderným zařízením a vojenským objektům. K 22. 6. 2025 se do konfliktu zapojily USA. Konflikt byl přerušen příměřím, které bylo vyhlášeno dne 24. 6. 2025. Žalovaný tento konflikt vyhodnotil jako přechodné období vojenské eskalace, která měla za následek dočasné napětí mezi oběma státy, ztráty na civilních životech a obavy z širšího regionálního konfliktu. Dle žalovaného byla stabilizace bezpečnostní situace dosažena prostřednictvím vyhlášeného příměří. Tento konflikt měl ojedinělý charakter a jeho dopady na Í. zůstaly limitované v čase. Žalovaný proto dospěl k závěru, že bezpečnostní situace je stabilní a nic nenaznačovalo tomu, že by byla přítomna další reálná hrozba eskalace vojenských aktivit, které by mohly ohrozit bezpečnost civilního obyvatelstva, včetně žalobce.
94. Nicméně, aktuálně došlo v Í. k eskalaci bezpečnostní situace a k významné změně poměrů v souvislosti s útoky USA a I. na Í. z konce února 2026, v současné době mezi těmito státy probíhá rozsáhlý mezinárodní ozbrojený konflikt, což lze považovat i za notorietu. Soud v této souvislosti vyzýval žalovaného k předložení aktuálních zpráv, nicméně dle jeho vyjádření ze dne 4. 3. 2026 je aktuální situace v zemi značně nepřehledná a další vývoj lze sotva předjímat, odkázal na informace z veřejně dostupných zpravodajství. Soud tedy k této aktuální situaci provedl k důkazu zprávu ČTK ze serveru www.ceskenoviny.cz ze dne 8. 4. 2026 Í. a I. pokračují ve vzájemných úderech, T. odmítl požadavky USA, ze které vyplývá, že Spojené státy a I. zahájily 28. února údery proti Í., které zažehly regionální válku, T. a jeho spojenci v odvetě začali drony, balistickými střelami a raketami útočit nejen na I. a na americké vojenské objekty na Blízkém východě, ale i na civilní cíle včetně ropné infrastruktury v okolních arabských zemích. Izraelská armáda dnes ráno oznámila, že dokončila vlnu náletů na íránskou vládní infrastrukturu v T. a v dalších oblastech. I. zároveň aktivoval systémy protivzdušné obrany, aby zachytily rakety vypálené Í. Balistické rakety mířící k oblastem na východě země dnes zachytila také S. A., která bez podrobností uvedla, že trosky střel dopadly v blízkosti energetických zařízení. Trump podle agentury AFP v pondělí neschválil P. předložený návrh příměří s Í. a hodlá ve válce pokračovat. Šéf Bílého domu v pondělí zopakoval svou výhrůžku, že USA zničí všechny íránské elektrárny a mosty, pokud T. do úterka nepřijme dohodu, která by mu vyhovovala. Taková dohoda musí podle amerického prezidenta zahrnovat i otevření Hormuzského průlivu.
95. Dále soud provedl k důkazu provedl zprávu ČTK ze serveru www.ceskenoviny.cz ze dne 9. 4. 2026 Zástupci Í. přijedou večer do I. na jednání s USA, uvedl velvyslanec, ze které vyplývá, že v noci na středu (tj. 8. 4. 2026 – pozn. soudu) W. a T. souhlasily s dvoutýdenním příměřím v jejich něco přes měsíc trvající válce. Íránská delegace dnes večer přijede do I. na jednání s USA o řešení krize na Blízkém východě.
96. Žalobce s těmito zprávami souhlasil, žádné další důkazy k tomu nenavrhl. Ani žalovaný k těmto zprávám nevznesl připomínky, avšak uvedl, že nová situace může být důvodem pro podání opakované žádosti a navrhl soudu zamítnutí žaloby.
97. Soud rovněž provedl k důkazu zprávu předloženou žalovaným, a sice Informaci Finské migrační služby z 5. 11. 2025 Í./Situace konvertitů ke křesťanství a svědků Jehovových v roce 2025 zpracovanou jako Informaci OAMP ze dne 24. 2. 2026. Z této zprávy plyne, že mezinárodní organizace na ochranu lidských práv Amnesty International a Human Rights Watch uvádějí, že izraelský útok v červnu 2025 vedl k přísnější kontrole ze strany íránských úřadů, k masovým zatčením více než 20 000 osob podezřelých ze špionáže a podněcování k násilí proti menšinám, křesťané spolu s bahá’í a židy patří k náboženským menšinám, kterým íránské úřady věnují zvláštní pozornost. Zpravodajská služba oznámila v červenci 2025, že zadržela 53 íránských osob vyznávajících křesťanství, podle dalších informací bylo zadrženo do konce července 2025v Í. zadrženo nejméně 96 křesťanů kvůli jejich náboženské činnosti, íránská státní média rovněž vysílala nucená přiznání konvertitů ke křesťanství v souvislosti s činy, které měly ohrozit státní bezpečnost. Dále pět zadržených křesťanů bylo v červenci 2025 odsouzeno revolučním soudem ve městě V., každý k sedmi a půl roku odnětí svobody za propagandu proti režimu a za kontakty se zahraničními subjekty. K této zprávě účastníci nevznesli žádné připomínky. Účastníci nevznesli žádné další návrhy na doplnění dokazování.
98. Z uvedeného se podává, že bezpečnostní a politická situace v Í. se po vydání napadeného rozhodnutí velmi významně změnila v důsledku vypuknutí mezinárodního ozbrojeného konfliktu v únoru 2026, který přes dočasné příměří nelze dosud považovat za ukončený, situace dosud není ani zdaleka ustálená. Nejedná se sice o pochybení žalovaného, přesto napadené rozhodnutí s ohledem na současnou situaci v zemi původu neobstojí a musí být soudem zrušeno, soud k této nové skutečnosti musí přihlédnout. Jak soud dovodil výše, žalovaný v řízení dostatečně vyvrátil, že žalobce není skutečným přesvědčeným konvertitou ke křesťanství a z toho lze v dalším řízení u žalovaného vycházet. Nicméně, nelze pominout, že žalobce je formálně osobou, která přijala křest a rovněž osobou, která se již delší dobu zdržuje v Evropě, konkrétně v členském státě NATO. Jak vyplývá ze shora uvedené Informace Finské imigrační služby, byla již v minulém roce 2025 situace v Í. ve vztahu ke konvertitům a osobám vracejícím se ze zahraničí přinejmenším vyhrocená. Jak žalovaný uvedl, současná situace v zemi je velmi nepřehledná a velmi rychle se vyvíjí. Vzhledem k těmto okolnostem bude třeba znovu posoudit, zda by žalobce s ohledem na své individuální charakteristiky nemohl být při návratu ohrožen zejména pronásledováním (při testu přiměřené pravděpodobnosti) či nebezpečím vážné újmy (při testu reálného nebezpečí). Rovněž bude třeba zejména zvážit, zda aktuální situace není důvodem pro udělení doplňkové ochrany dle § 14a odst. 2 písm. c) zákona o azylu s ohledem na probíhající ozbrojený konflikt v zemi původu. V těchto souvislostech bude nezbytné, aby se žalovaný v dalším řízení zabýval i příspěvky na Instagramovém profilu žalobce, na které poprvé poukázal až při jednání soudu.
99. Za této situace napadené rozhodnutí neobstojí a musí být zrušeno (viz § 32 odst. 9 zákona o azylu), přičemž skutkový stav, který vzal žalovaný za základ napadeného rozhodnutí, vyžaduje zásadní doplnění [§ 78 odst. 1 a § 76 odst. 1 písm. b) s.ř.s. ]. Právní názor vyslovený v tomto rozsudku žalovaného v dalším řízení zavazuje (§ 78 odst. 5 s.ř.s. ).
100. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 60 odst. 1 s.ř.s. Žalovaný neměl ve věci úspěch, proto mu náhrada nákladů řízení nenáleží, v řízení úspěšný žalobce je zastoupen Organizací pro pomoc uprchlíkům, tedy právnickou osobou, k jejímž činnostem, uvedeným ve stanovách, patří poskytování právní pomoci uprchlíkům nebo cizincům. Tento zástupce nemá právo na odměnu za zastupování, má pouze právo na náhradu účelně vynaložených nákladů (srov. rozsudek NSS ze dne 15. 9. 2008, č. j. 4 Azs 51/2008 -79), které však neprokázal. V řízení před zdejším soudem tak náklady řízení žalobci nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, 657 40 Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.
Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.
Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.
V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
Praha 10. dubna 2026
Mgr. Kateřina Peroutková v. r.
samosoudkyně
Shodu s prvopisem potvrzuje S. T.