Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 101/26

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Přibáně (soudce zpravodaje) a soudců Martina Smolka a Pavla Šámala o ústavní stížnosti stěžovatele Martina Hadače, zastoupeného Mgr. Jakubem Houžvicem, advokátem, sídlem Štefánikova 1347, Mladá Boleslav, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30. září 2025 č. j. 18 Co 380/2025-113, za účasti Krajského soudu v Praze jako účastníka řízení, a společnosti Družstevní Bydlení s.r.o., sídlem Příkop 843/4, Brno, jako vedlejší účastnice řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Vymezení věci a dosavadní průběh řízení

1. Ústavní stížností podle písm. d) y (dále jen " ") a , o Ústavním soudu, se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí s tvrzením, že jím byla porušena jeho ústavně zaručená práva zakotvená v , a d.

2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že stěžovatel je dle rozsudku pro uznání Okresního soudu v Mladé Boleslavi (dále jen "okresní soud") ze dne 18. 9. 2023 č. j. -21 povinen vyklidit v jeho výroku blíže označené nemovitosti. Pro vymožení této povinnosti k vyklizení je vedena exekuce.

3. Okresní soud usnesením ze dne 28. července 2025 č. j. -95 rozhodl, že exekuce vedená soudním exekutorem JUDr. Janem Krejstou, Exekutorský úřad Brno, pod sp. zn. 159 EX 01142/24, se odkládá do právní moci rozhodnutí okresního soudu sp. zn. (výrok I.), že návrh stěžovatele, kterým se domáhal odkladu exekuce do právní moci rozhodnutí o návrhu povinného na zastavení exekuce ze dne 18. 7. 2025, se zamítá (výrok II.) a že návrh stěžovatele ze dne 18. 7. 2025, kterým se domáhal zastavení exekuce, se zamítá (výrok III.).

4. Napadeným usnesením Krajského soudu v Praze (dále jen "krajský soud") byl výrok I. usnesení okresního soudu změněn tak, že daná exekuce se do právní moci rozhodnutí ve věci vedené před okresním soudem pod sp. zn. neodkládá.

II.

Vznesená argumentace

5. Stěžovatel vysvětluje, že podal žalobu, kterou se domáhá určení, že je vlastníkem daných nemovitostí, ve které zpochybňuje kupní smlouvu, na základě které měl jejich vlastnictví pozbýt, s tím, že ji uzavřel ve finanční tísni. Proto podal návrh na odklad a zastavení exekuce, přičemž s požadovaným odkladem a nutností nejprve posoudit platnost prodeje soud prvého stupně souhlasil. Krajský soud však dospěl k závěru, že jestliže byla vedlejší účastnice jako vlastník zapsaný v katastru nemovitostí úspěšná s žalobou o vyklizení, pak rozhodnutí o této žalobě vytváří překážku věci rozhodnuté ve vztahu k žalobě o určení vlastnického práva k dotčeným nemovitostem. Přitom poukázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2012 sp. zn. s tím, že obstálo i v přezkumu před Ústavním soudem (usnesení ze dne 14. 1. 2013

sp. zn.

). Krajský soud tak měl za nepravděpodobné, že v souvislosti s řízením vedeným před soudem prvního stupně pod sp. zn. bude vedená exekuce zastavena, a proto neshledal ani důvod k jejímu odkladu.

6. Stěžovatel však má za to, že novější judikatura představovaná rozhodnutím Nejvyššího soudu ze dne 25. června 2014 sp. zn. či ze dne 13. 8. 2014 sp. zn. zastává odlišnou pozici, totiž že spor o vyklizení konečným způsobem otázku vlastnictví neřeší. Nadto judikát by na věc neměl dopadat i proto, že vyklizení bylo opřeno o ukončení nájemní smlouvy nikoliv o otázku vlastnictví nemovitosti. Právní závěry krajského soudu tak nejsou přiléhavé.

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

7. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas k tomu oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byla vydána napadená rozhodnutí. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s až 31 . Ústavní stížnost je přípustná ( téhož zákona a contrario), neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné opravné prostředky k ochraně svých práv.

IV.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

8. Ústavní soud v prvé řadě připomíná, že ve svých rozhodnutích již dal mnohokrát najevo, že není další instancí v soustavě soudů a není zásadně oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti soudů, neboť není vrcholem jejich soustavy (srov. a až 92 y). Úkolem Ústavního soudu v řízení o ústavní stížnosti podle písm. d) y je ochrana ústavnosti, nikoliv běžné zákonnosti. Postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu a výklad a použití jiných než ústavních předpisů jsou záležitostí obecných soudů. Je jejich úlohou, aby zkoumaly a posoudily, zda jsou dány podmínky pro použití toho či onoho právního institutu, a aby své úvahy v tomto směru zákonem stanoveným postupem odůvodnily. Zásah Ústavního soudu je namístě toliko v případě těch nejzávažnějších pochybení představujících porušení ústavně zaručených základních práv a svobod, zejména pak kdyby závěry obecných soudů byly hrubě nepřiléhavé a vykazovaly znaky libovůle (shodně např. nálezy ze dne 11. 8. 2020

sp. zn.

[N 160/101 SbNU 117] bod 28, či ze dne 8. 12. 2020

sp. zn.

[N 225/103 SbNU 301] bod 17). To však Ústavní soud v posuzované věci neshledal.

9. Ústavní soud má za to, že krajský soud se v projednávané věci libovůle nedopustil, neboť své rozhodnutí o neodložení exekuce podložil konkrétními právními úvahami stran nepravděpodobnosti toho, že by mohlo dojít k jejímu zastavení, které v odůvodnění svého rozhodnutí řádně vyložil.

10. Pokud jde o otázku, zda judikát Nejvyššího soudu sp. zn. , který krajský soud při svých úvahách použil, je aktuální a na věc přiléhavý, Ústavní soud konstatuje, že z napadeného rozhodnutí plyne (a stěžovatel to v ústavní stížnosti nijak nezpochybňuje), že právě na požadavku na aplikaci tohoto judikátu bylo založeno odvolání vedlejší účastnice, které bylo stěžovateli zasláno k vyjádření, avšak stěžovatel tuto možnost vyjádření nijak nevyužil (viz bod 9 a 10 napadeného usnesení). Ústavní stížnost přitom nemá být prostředkem, kterým by stěžovatelé dostávali další možnost obhajovat svá práva pouze v důsledku svého vlastního opomenutí (nečinnosti) v řádném řízení před obecnými soudy, které jsou k ochraně jejich práv povolány a do jejichž pravomoci posouzení právních námitek, jaké nyní vznáší stěžovatel, spadá. Akceptací námitek konstruovaných až v řízení o ústavní stížnosti by se Ústavní soud stával postupně další soudní instancí, před kterou by stěžovatelé v podstatě "doháněli" to, co v předchozím řízení vlastním zaviněním zanedbali, což jistě neodpovídá úloze Ústavního soudu. Námitky obsažené v ústavní stížnosti, které nebyly uplatněny v předcházejícím řízení způsobem, který by umožnil soudu je obsahově posoudit, ač z okolností věci je patrno, že tomuto uplatnění nic nebránilo, jsou materiálně nepřípustné (srovnej nález Ústavního soudu ze dne 2. 8. 2022

sp. zn.

bod 22 až 24).

11. Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud nezjistil, že by došlo k tvrzenému porušení základních práv, dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, a podle jej mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 15. dubna 2026

Jiří Přibáň v. r.

předseda senátu