Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 612/26

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudců Michala Bartoně a Zdeňka Kühna (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatele J. B., t. č. Vazební věznice Praha Ruzyně, zastoupeného JUDr. Michalem Račokem, sídlem T. G. Masaryka 108, Kladno, proti jinému zásahu orgánu veřejné moci spočívajícím v nepropuštění z vazby po uplynutí nejvyšší přípustné doby trvání vazby v přípravném řízení ve věci vedené pod sp. zn. KRPS-162120-136/TČ-2024-010083, za účasti Okresní soud Praha-východ a Krajského státního zastupitelství v Praze, jako účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Orgány činné v trestním řízení stíhají stěžovatele za trestný čin podvodu podle , odst. 5 písm. a) , ve znění do 31. 12. 2025, a to vazebně, neboť údajně měl - zjednodušeně řečeno - ve více případech zneužít tísně či zranitelnosti poškozených, kteří mu pod příslibem pomoci z tíživé finanční situace nevědomky prodali jejich nemovitosti. Trestní stíhání se postupně rozšířilo o další skutky, resp. dílčí útoky (dohromady čtyři dílčí útoky - v průběhu roku 2025 trestní stíhání bylo zahájeno nejprve dne 3. 6. 2025, následně ve dnech 9. 10. a 21. 11. 2025 a naposledy 8. 1. 2026).

2. V případě posledního dílčího útoku zrušilo Krajské státní zastupitelství v Praze usnesení policejního orgánu o zahájení trestního stíhání a samo rozhodlo o zahájení trestního stíhání (usnesení krajského státního zastupitelství ze dne 2. 2. 2026 č. j. KZV 54/2025-592), to při výkonu dozoru nad zachováním zákonnosti přípravného řízení [§ 174 odst. 2 písm. e) trestního řádu].

3. Orgány činné v trestním řízení omezily stěžovatelovu osobní svobodu dne 3. 6. 2025, a sice jeho zadržením podle § 76 odst. 1 trestního řádu. O dva dny později (5. 6. 2025) jej Okresní soud Praha-východ vzal do vazby. V září 2025 vydal tentýž soud dvě vazební rozhodnutí: první zamítlo stěžovatelovu žádost o propuštění z vazby (5. 9. 2025) a druhé ponechalo stěžovatele ve vazbě (11. 9. 2025). Ke konci roku 2025 trestní soud opětovně ponechal stěžovatele ve vazbě (19. 12. 2025).

4. V ústavní stížnosti stěžovatel namítá, že délka jeho vazby v přípravném řízení překročila nejvyšší přípustnou dobu trvání vazby. Tento závěr opírá o následující argumenty. Zaprvé, jednotlivé dílčí útoky pokračujícího trestného činu dohromady nezpůsobily škodu velkého rozsahu, ale jen značného rozsahu [, resp. písm. d) ]. Zadruhé, stěžovatel upozorňuje na okamžik, kdy mu bylo nové usnesení o zahájení trestního stíhání ohledně posledního dílčího útoku doručeno (tj. až dva dny po jeho vydání, 4. 2. 2026). Do té doby se vedlo trestní stíhání jen proti třem dílčím útokům (resp. skutkům ve smyslu trestního řádu). U nich však celkově způsobená škoda nepřesáhla zákonnou hranici škody velkého rozsahu. Zatřetí, pokud původní usnesení o posledním dílčím útoku bylo zrušeno, nemělo do doručení nového usnesení žádné účinky, přesněji nemohla nastat překvalifikace trestní věci na , odst. 5 písm. a) . Proto šlo o jen zločin podvodu podle , odst. 4 písm. d) . V takovém případě je nejvyšší přípustná doba trvání vazby v přípravném řízení osm měsíců [tj. jedna třetina ze dvou roků, srov. § 72a odst. 1 písm. b) ve spojení s odst. 2 trestního řádu]. Nejpozději 3. 2. 2026 musel státní zástupce vydat příkaz k propuštění stěžovatele z vazby. To se však nenastalo.

5. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

6. Vazba je zajišťovacím institutem, který napomáhá dosáhnout cíle trestního řízení, tj. objasnění trestného činu, odhalení jeho pachatele a následně jeho spravedlivého potrestání. Protože jde však o citelný zásah do základního práva na osobní svobodu, nelze vazbu nadužívat. Vazba trvá nezbytně nutnou dobu, nikoli nekonečně dlouho. To je důvod, proč zákonodárce stanovil pevné doby trvání vazby, které jsou nepřekročitelné (nálezy ze dne 29. 9. 2022

sp. zn.

, bod 30, a ze dne 16. 6. 2015

sp. zn.

, bod 41).

7. Ústavní soud úvodem upozorňuje, že - nehledě na poslední dílčí útok - škoda způsobená zbývajícími dílčími útoky (resp. skutky podle § 12 odst. 13 trestního řádu) dohromady přesáhla 10 mil. Kč, tedy zákonnou hranici pro škodu velkého rozsahu (např. u prvního dílčího útoku dosáhla škoda 8,4 mil. Kč, u druhého byla škoda 3,1 mil. Kč). V takovém případě orgány činné řízení trestně stíhaly stěžovatele nikoli pro zločin podvodu (podle čtvrtého odstavce), ale již pro zvlášť závažný zločin podvodu (podle pátého odstavce).

8. Ústavnímu soudu neuniklo, že orgány činné v trestním řízení se terminologicky omezily jen na pojem zločinu. Jistě by bylo vhodnější, kdyby pracovaly s pojmem zvlášť závažný zločin, to však trestní řád nevyžaduje, neboť současný vychází jen z tzv. bipartice trestných činů (přiměřeně Gřivna, T. Komentář k § 120: Šámal, P. a kol. Trestní řád. Komentář. 7. vyd. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 1670). V každém případě orgány činné v trestním řízení stíhaly stěžovatele pro trestný čin podvodu podle , odst. 5 písm. a) (ve znění účinném do konce roku 2025), nikoli podle odst. 4 písm. d) téhož zákona.

9. Již proto je ústavní stížnost zjevně neopodstatněná. Pokud orgány činné v trestním řízení trestně stíhaly stěžovatele pro zvlášť závažný zločin, nejvyšší přípustná doba trvání vazby byla tři roky [§ 72a odst. 1 písm. c) trestního řádu]. Protože na přípravné řízení připadá jedna třetina, nejvyšší přípustná doba trvání vazby v této fázi trestního řízení je jeden rok (ne osm měsíců). Orgány činné v trestním řízení omezily stěžovatelovu osobní svobodu dne 3. 6. 2025, nejzazším datem je 3. 6. 2026 (ne 3. 2. 2026). Nejzazší doba trvání vazby ještě neuběhla. To je mj. také důvod, proč dozorový státní zástupce navrhl trestnímu soudu, aby prodloužil stěžovatelovu vazbu, tj. aby jej ponechal ve vazbě.

10. Ústavní soud proto ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný [ , o Ústavním soudu].

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 15. dubna 2026

Lucie Dolanská Bányaiová v. r.

předsedkyně senátu