Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 871/26

Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Kateřinou Ronovskou o ústavní stížnosti stěžovatele P. H., zastoupeného Mgr. Lukášem Trojanem, advokátem, sídlem Na Strži 2102/61a, Praha 4, proti usnesení Městského soudu v Praze sp. zn. 5 To 18/2026 ze dne 29. 1. 2026 a proti postupu Obvodního soudu pro Prahu 9 ve věci vedené pod sp. zn. 3 T 99/2024 spočívajícímu v žádosti o předložení listin ze dne 6. 3. 2026, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 9, jako účastníků řízení, a Vrchního státního zastupitelství v Praze, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Ústavní stížností podle písm. d) y a a násl. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí Městského soudu v Praze (dále jen " ") a zrušení označené žádosti Obvodního soudu pro Prahu 9 (dále jen "obvodní soud") s tvrzením, že jimi byla porušena jeho ústavně zaručená práva zakotvená v , 2 a 5, , a a , a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Dále navrhuje, aby Ústavní soud zakázal obvodnímu soudu pokračovat v porušování jeho ústavně zaručených práv. Žádá, aby Ústavní soud podle projednal jeho věc přednostně. Rovněž navrhuje vydání předběžného opatření podle , kterým by bylo obvodnímu soudu přikázáno, aby v zásahu do práv stěžovatele nepokračoval tím, že bude po stěžovateli požadovat předložení listin a sdělení informací, jak to činil v žádosti označené v záhlaví.

2. Stěžovatel má v předmětném trestním řízení postavení obžalovaného. Usnesením obvodního soudu č. j. -20065 ze dne 5. 12. 2025 byl nad ním zrušen dohled probačního úředníka a peněžitá záruka ve výši 6 000 000 Kč coby prostředky nahrazující vazbu, a to z důvodu, že vazební důvod podle § 67 písm. a) trestního řádu nadále netrvá.

3. Proti uvedenému usnesení obvodního soudu podal státní zástupce stížnost, na základě které napadeným usnesením podle § 149 odst. 1 písm. b) trestního řádu zrušil usnesení obvodního soudu a uložil tomuto soudu, aby ve věci znovu jednal a rozhodl. V návaznosti na pokyny obsažené v napadeném usnesení městského soudu poté obvodní soud zaslal obhájci stěžovatele napadenou žádost o předložení listin potřebných k novému rozhodnutí ve věci zrušení dohledu probačního úředníka a peněžité záruky.

4. Stěžovatel namítá, že v napadeném rozhodnutí nerespektoval tzv. doktrínu zesílených důvodů a nesprávně konstatoval, že důvody útěkové vazby stále trvají, aniž by byly předloženy další důkazy, které by obavy z útěku nebo skrývání se potvrzovaly. Rozporuje jednotlivé okolnosti, z nichž dovodil, že okolnosti odůvodňující útěkovou vazbu nevymizely. Požadavek městského soudu na změnu okolností (jež by mohla vést k vymizení důvodů útěkové vazby) považuje za rozpornou s judikaturou Ústavního soudu.

5. Dříve, než se Ústavní soud může zabývat podstatou ústavní stížnosti, je třeba zkoumat, zda ústavní stížnost splňuje všechny náležitosti předpokládané a zda jsou dány podmínky jejího projednání stanovené tímto zákonem. V posuzované věci dospěl k závěru, že tyto podmínky splněny nejsou.

6. Podle je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci, bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem. Podle je ústavní stížnost nepřípustná, pokud stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje ( téhož zákona); to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení ( téhož zákona).

7. Citovaná ustanovení mají právní základ v zásadě subsidiarity ústavní stížnosti, z níž plyne též princip minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti orgánů veřejné moci. Ústavní stížnost představuje krajní prostředek k ochraně práva nastupující až tehdy, když náprava před ostatními orgány veřejné moci již není (standardním postupem) možná. Ústavní soud proto jako nepřípustné opakovaně odmítá ústavní stížnosti v případech, kdy existuje rozhodnutí soudu, jímž však nebyla věc ukončena, nýbrž vrácena soudu či jinému státnímu orgánu k dalšímu řízení (srov. např. usnesení

sp. zn.

ze dne 30. 3. 2006,

sp. zn.

ze dne 28. 8. 2013,

sp. zn.

ze dne 26. 7. 2022 či

sp. zn.

ze dne 1. 7. 2025). V těchto případech vydáním napadeného rozhodnutí řízení ve věci samé nekončí, přičemž stěžovatel má i po takovém rozhodnutí nadále k dispozici procesní prostředky, kterými může bránit svá práva. Podanou ústavní stížnost proto považuje Ústavní soud za tzv. předčasnou; stěžovatel ji může uplatnit poté, co bude řízení před obecnými soudy zcela skončeno, neztotožní-li se s jeho výsledkem a bude-li i nadále pociťovat újmu na svých základních právech či svobodách v důsledku nyní namítaného pochybení.

8. Tato procesní situace nastala i v nyní posuzované věci. Stěžovatel napadl svou ústavní stížností rozhodnutí městského soudu coby soudu stížnostního, kterým bylo zrušeno rozhodnutí obvodního soudu jako soudu prvního stupně a kterým byla věc vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení. Dané soudní řízení (o nutnosti, resp. přípustnosti dalšího trvání prostředků nahrazujících vazbu) tedy dále probíhá a ústavní stížnost proti usnesení městského soudu je nutno s ohledem na ustálenou judikaturu týkající se kasačních rozhodnutí považovat za nepřípustnou podle .

9. Závěr o předčasnosti je třeba vztáhnout i k části ústavní stížnosti směřující vůči postupu obvodního soudu spočívajícímu v žádosti tohoto soudu o předložení listin (tedy proti tvrzenému jinému zásahu orgánu veřejné moci). Obvodní soud v této žádosti skutečně jen žádal (nenařizoval) stěžovatelova obhájce, aby doložil y potřebné k novému rozhodnutí o stěžovatelově žádosti o zrušení dohledu probačního úředníka a peněžité záruky, a to v návaznosti na pokyn městského soudu doplnit skutková zjištění zejména ve vztahu k majetkovým poměrům, dispozici s nemovitostmi, fungování nadačního fondu a jeho jazykovým dovednostem. Nešlo tedy o žádný příkaz, jehož nesplnění by bylo pro stěžovatele spojeno s negativními důsledky. Ostatně v závěru žádosti obvodní soud výslovně uvedl: "Pokud obžalovaný některé požadované y nemá k dispozici, nemůže obstarat, nebo nechce dobrovolně předložit či informace poskytnout, žádá jej soud, aby to bezodkladně sdělil s uvedením důvodu. V takovém případě se soud pokusí potřebné skutečnosti zjistit jinými dostupnými způsoby, jelikož si je vědom skutečnosti, že je právem obžalovaného součinnost soudu ve shora uvedeném rozsahu neposkytnout."

10. Z uvedeného je zřejmé, že stěžovatel má možnost čelit napadené žádosti jednoduše tím, že jí odmítne vyhovět, popř. na ni nebude nikterak reagovat. Má-li za to, že doplnění dokazování vyžadovanými listinami a informacemi je nadbytečné, může proti tomu v průběhu řízení před obvodním soudem uplatňovat své námitky. Nebude-li souhlasit s novým usnesením obvodního soudu, jež bude výsledkem tohoto řízení, může využít práva brojit proti němu podáním stížnosti.

11. Ústavní soud dodává, že neidentifikoval žádné skutečnosti, které by mohly odůvodňovat výjimku z nepřípustnosti ústavní stížnosti, jak to předpokládá . Stěžovatel v úvodu ústavní stížnosti sice tvrdí, že stížnost svým významem podstatně převyšuje jeho vlastní zájmy, avšak nijak toto tvrzení nevysvětluje ani nedokládá a Ústavní soud je považuje za nedůvodné.

12. Soudkyně zpravodajka z uvedených důvodů ústavní stížnost odmítla jako nepřípustnou [ ], neboť stěžovatel nevyčerpal řádným způsobem všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práv poskytuje.

13. Návrh na vydání předběžného opatření jakožto tzv. akcesorický návrh sdílí osud ústavní stížnosti, není proto třeba již o něm jakkoli rozhodovat. Důvody k přednostnímu projednání věci Ústavní soud neshledal, nicméně k tomu směřujícímu návrhu vyhověl fakticky tím, že o ústavní stížnosti rozhodl bezodkladně, v nejkratším možném termínu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 9. dubna 2026

Kateřina Ronovská v. r.

soudkyně zpravodajka