Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

18 Co 142/2025-77

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Heleny Novákové a soudkyň JUDr. Petry Flídrové a Mgr. Kláry Cáskové ve věci

žalobce: Anonymizováno, IČO Anonymizováno

sídlem Anonymizováno, Anonymizováno Anonymizováno/Anonymizováno, Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno

zastoupený advokátem Jméno advokáta

sídlem Adresa advokáta

proti

žalovanému: Jméno žalovaného, narozený dne Datum narození žalovaného

bytem Adresa žalovaného

o vyklizení bytu

o odvolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 10. 7. 2024, č. j. -46

takto:

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení částku částka Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce.

Odůvodnění:

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení částku , částka, Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce.

1. Shora označeným („napadeným“) rozsudkem Městský soud v Brně („soud prvního stupně“) rozhodl o povinnosti žalovaného vyklidit byt č. Anonymizováno nacházející se v Anonymizováno. NP v domě č. or. Anonymizováno, č. p. Anonymizováno, na ulici Anonymizováno v Anonymizováno (dále jen „sporný byt“), a to do Anonymizováno dnů od právní moci rozsudku (výrok I), zamítl žalobu žalovaného, kterou se žalovaný domáhal určení, že nájemní vztah ke spornému bytu trvá (výrok II) a uložil žalovanému zaplatit žalobci náklady řízení ve výši částka Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce (výrok III).

2. Soud prvního stupně vzal za prokázáno, že mezi účastníky (žalobcem jako pronajímatelem a žalovaným jako nájemcem) vznikl nájemní vztah k spornému bytu, který žalovaný užívá na základě dohody o užívání bytu ze dne datum ve znění dodatku ze dne datum, a z něhož dal žalobce žalovanému výpověď podáním ze dne datum, žalovanému doručeným dne datum, pro zvlášť závažné porušení povinností nájemce podle , , dále jen „o. z.“, spočívající v nezaplacení nájemného a záloh na služby za období od června Anonymizováno do ledna Anonymizováno a v neuhrazení nedoplatku z vyúčtování služeb za rok Anonymizováno v celkové výši částka Kč, a to bez výpovědní doby. Výpověď obsahuje poučení žalovaného o právu vznést proti výpovědi námitky a podat návrh na přezkoumání její oprávněnosti soudem. Před podáním výpovědi žalobce žalovaného přípisem ze dne datum vyzval k odstranění závadného stavu spočívajícího v dluhu na nájemném a upozornil jej na možnost podání výpovědi; uvedená výzva se dne datum dostala do dispoziční sféry žalovaného.

3. Soud prvního stupně uzavřel, že žalovaný nepodal žalobu na přezkum oprávněnosti výpovědi podle § 2290 o. z., a proto se soud nemohl zabývat důvodností uplatněného výpovědního důvodu, neboť tato otázka po uplynutí zákonem stanovené dvouměsíční lhůty nemůže být posuzována v jiném řízení ani jako otázka předběžná. Proto neshledal naléhavý právní zájem na požadovaném určení, že nájemní vztah trvá. Zabýval se však otázkou platnosti výpovědi jako otázkou předběžnou v řízení o vyklizení bytu, přičemž na základě provedeného dokazování dospěl k závěru, že výpověď byla žalovanému řádně doručena, obsahovala zákonem požadované náležitosti a nebyl zjištěn žádný důvod, pro který by k ní nemělo být přihlíženo. Námitku žalovaného, že je výpověď v rozporu s dobrými mravy, soud neshledal důvodnou, neboť žalovaný dlouhodobě nehradil nájemné a užívá byt bez právního titulu. Vzhledem k tomu, že nájemní vztah zanikl ke dni datum a žalovaný byt po skončení nájmu nevyklidil, byla shledána žaloba na jeho vyklizení důvodnou. O nákladech řízení rozhodl soud prvního stupně podle úspěchu žalobce a přiznal mu náklady ve výši částka Kč.

4. Žalovaný odvolání směřuje do všech výroků napadeného rozsudku, jenž navrhuje změnit tak, že žaloba žalobce bude zamítnuta a jeho žalobě na určení, že nájemní vztah ke spornému bytu trvá, bude vyhověno. Vytýká soudu prvního stupně, že dospěl k nesprávnému právnímu závěru, že po uplynutí lhůty podle § 2290 o. z. se již nemůže zabývat oprávněností výpovědi z nájmu bytu. Odkázal na judikaturu Nejvyššího soudu, zejména na rozhodnutí sp. zn. ze dne 12. 1. 2022, podle něhož se po marném uplynutí dvouměsíční lhůty nejedná již o zvláštní žalobu podle , nýbrž o obecnou určovací žalobu, je-li dán naléhavý právní zájem. Žalovaný tvrdil, že takový naléhavý právní zájem prokázal, neboť předmětný byt užívá od roku 1984 jako svůj domov, je invalidním důchodcem ve třetím stupni invalidity, jeho výdělečné možnosti jsou zásadně omezené a ztráta bydlení by pro něj měla mimořádně závažné důsledky. Z těchto důvodů dovozoval, že soud měl oprávněnost výpovědi přezkoumat i po uplynutí lhůty podle v režimu určovací žaloby.

5. Žalobce v písemném vyjádření k odvolání uvedl, že odvolání žalovaného je zcela účelové a nedůvodné. Žalovaný nesprávně interpretuje jím citovanou judikaturu a dovozuje z ní závěry, které na posuzovanou věc nedopadají. Žalobce se plně ztotožňuje se závěry soudu prvního stupně, zejména s tím, že v řízení o vyklizení nelze namítat údajnou neoprávněnost výpovědních důvodů, protože žalovaný nevyužil zákonné dvouměsíční lhůty k podání žaloby podle § 2290 o. z. Dále uvádí, že ani sociální důvody tvrzené žalovaným nemohou mít vliv na platnost výpovědi, pokud je nájemce neuplatní v zákonné lhůtě a zákonnou formou. Navrhl proto potvrzení rozsudku soudu prvního stupně.

6. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně i řízení jeho vydání předcházející (, , 5 , , v účinném znění, dále jen „“), po zjištění, že odvolání je podáno oprávněným subjektem ( ), je přípustné (, a contrario ), je podáno včas ( ), je odůvodněno odvolacími důvody podřaditelnými pod ustanovení , a poté dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné

7. Podle § 2290 o. z. nájemce má právo podat návrh soudu, aby přezkoumal, zda je výpověď oprávněná, do dvou měsíců ode dne, kdy mu výpověď došla.

8. Podle § 2291 odst. 1 o. z. poruší-li nájemce svou povinnost zvlášť závažným způsobem, má pronajímatel právo vypovědět nájem bez výpovědní doby a požadovat, aby mu nájemce bez zbytečného odkladu byt odevzdal, nejpozději však do jednoho měsíce od skončení nájmu (odst. 1). Nájemce porušuje svou povinnost zvlášť závažným způsobem, zejména nezaplatil-li nájemné a náklady na služby za dobu alespoň tří měsíců, poškozuje-li byt nebo dům závažným nebo nenapravitelným způsobem, způsobuje-li jinak závažné škody nebo obtíže pronajímateli nebo osobám, které v domě bydlí, nebo užívá-li neoprávněně byt jiným způsobem nebo k jinému účelu, než bylo ujednáno (odst. 2). Neuvede-li pronajímatel ve výpovědi, v čem spatřuje zvlášť závažné porušení nájemcovy povinnosti, nebo nevyzve-li před doručením výpovědi nájemce, aby v přiměřené době odstranil své závadné chování, popřípadě odstranil protiprávní stav, k výpovědi se nepřihlíží (odst. 3).

9. Podle § 1040 odst. 1 o. z. kdo věc neprávem zadržuje, může být vlastníkem žalován, aby ji vydal.

10. Podle určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.

11. Otázkou naléhavého právního zájmu na určení, že nájemní poměr trvá, se zabýval Nejvyšší soud v usnesení ze dne 15. 5. 2012, sp. zn. (dostupném, stejně jako další uváděná rozhodnutí tohoto soudu, na webových stránkách www.nsoud.cz), který se týkal nájmu nebytových prostor. Uvedl v něm, že se „soudní praxe se ustálila v názoru, že v řízení o vyklizení nebytových prostor může být řešena jak předběžná otázka platnosti výpovědi ze smlouvy o nájmu nebytových prostor, tak také otázka existence práva nájmu k nebytovým prostorám (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky z 23. září 2004, sp. zn. , uveřejněné pod č. 187 v sešitě č. 10 z roku 2004 časopisu Soudní judikatura, z 21. října 2008, sp. zn. , a ze 14. dubna 2011, sp. zn. ). V ustálené soudní praxi nebyl zaznamenán odklon ani od názoru, že může-li být otázka platnosti výpovědi z nájmu řešena jako otázka předběžná v řízení o vyklizení, nemůže být dán naléhavý právní zájem (ve smyslu ) na žalobě o určení neplatnosti výpovědi z nájmu (srov. např. již citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu z 21. října 2008, sp. zn. , a ze 14. dubna 2011, sp. zn. 2450/2010)“. Tyto závěry jsou plně použitelné i v řízení o vyklizení bytu, neboť i zde lze otázku platnosti výpovědi z nájmu a trvání nájemního poměru posoudit jako otázku předběžnou. Může‑li být otázka platnosti výpovědi z nájmu řešena jako otázka předběžná v řízení o vyklizení, nemůže být dán naléhavý právní zájem ( ) na žalobě o určení neplatnosti výpovědi z nájmu.

12. S výše uvedenými závěry, které respektoval ve svém rozhodnutí i soud prvního stupně, když dospěl k závěru, že žalovaný nemá naléhavý právní zájem na určení, že nájemní vztah ke spornému bytu trvá, se odvolací soud ztotožňuje. Pokud žalovaný nepodal ve lhůtě dvou měsíců od doručení výpovědi žalobu podle § 2290 o. z., ztratil nejen možnost (právo) bránit se výpovědi z nájmu bytu námitkou, že není dán důvod, pro který mu byla výpověď dána, nýbrž pozbývá i jiné výhody spojené se specifickou žalobou definovanou v odkazovaném ustanovení, zejména spočívající v tom, že při podání žaloby podle o. z. nemusí prokazovat naléhavý právní zájem ve smyslu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 1. 2022, sp. zn. ). Pokud naléhavý právní zájem na žalobě žalovaného, podané dne datum (spojené ke společnému projednání s žalobou o vyklizení), nebyl z výše uvedených důvodů shledán, zabýval se odvolací soud tím, zda výpověď je platným právním jednáním, toliko jako otázkou předběžnou v řízení o vyklizení bytu.

13. V daném případě je z výpovědi z nájmu sporného bytu z datum zřejmé, že byla dána žalobcem žalovanému podle § 2291 o. z. bez výpovědní doby pro porušení povinností nájemce zvlášť hrubým způsobem, spočívajícím v nezaplacení nájemného za období od června Anonymizováno do ledna Anonymizováno a nezaplacení nedoplatku z vyúčtování služeb za rok Anonymizováno v celkové výši částka Kč s tím, že nájem končí bez výpovědní lhůty ke dni doručení výpovědi. Žalovaný byl ve výpovědi poučen o právu vznést námitky a napadnout oprávněnost výpovědi u soudu a vyzván, aby byt vyklidil a odevzdal do Anonymizováno dnů od skončení nájmu. Výpověď byla žalovanému doručena dne datum.

14. Výzva k odstranění závadného stavu z datum, obsahující upozornění, že nájem skončí bez výpovědní lhůty ke dni doručení výpovědi, nebude-li ve lhůtě dvou měsíců zjednána náprava, byla žalobcem odeslána (jak vyplývá z podacího lístku) datum. Podle sdělení právnická osoba ze dne datum byla zásilka po neúspěšném pokusu o doručení dne datum dodávána a následně uložena na ukládací poště, odkud byla dne datum pro nevyzvednutí vrácena odesílateli. Byla tak splněna hmotněprávní podmínka pro výpověď podle ustanovení § 2991 odst. 3 o. z., neboť se výzva k odstranění závadného stavu dostala do dispoziční sféry žalovaného.

15. V rámci úvahy o neplatnosti (§ 580 o. z.) výpovědi z nájmu bytu soud prvního stupně správně posuzoval také otázku rozporu výpovědi s dobrými mravy, tzn. zda se právní jednání (výpověď) zjevně nepříčí dobrým mravům (§ 588 o. z.).

16. Žalovaný v řízení tvrdil, že byl invalidním důchodcem a nyní je poživatelem starobního důchodu, a proto možnosti přivýdělku jsou pro něj značně limitované. V roce Anonymizováno jej opustila manželka a byl nucen se sám starat o dva syny, Anonymizováno, narozeného datum a Anonymizováno, narozeného datum. Ztráta domova, ve kterém bydlí od roku Anonymizováno, by pro něj znamenalo, že skončí na ulici. Od doby, co se na platbách podílejí i jeho dva synové, je již nájemné pravidelně hrazeno. Poukázal na to, že snaha žalobce o vyklizení bytu je nejspíše spojena s jeho záměrem privatizovat byty.

17. Posouzení, zda je požadavek žalobce na vyklizení bytu uplatňován v rozporu s dobrými mravy, se podle okolností případu může projevit určením delší než zákonné lhůty k vyklizení ( ) nebo i zamítnutím žaloby („pro tentokrát“). Zamítnutí žaloby však má být podle judikatorních závěrů až poslední možností – ultima ratio, jak ve zcela mimořádných případech odstranit přílišnou tvrdost zákona. Podmínky pro použití ustanovení , resp. o. z., je nutno učinit (zejména v případě, že se účastník řízení tohoto ustanovení výslovně dovolává) po pečlivé úvaze, v jejímž rámci musí být zváženy jak důvody, pro něž se použití citovaného ustanovení dožaduje vyklizovaný (zde může jít např. o jeho rodinné a sociální poměry apod.), tak všechny rozhodné okolnosti na straně toho, kdo se vyklizení bytu domáhá (srov. např. stanovisko Nejvyššího soudu ze dne 14. 10. 2009, sp. zn. , uveřejněné pod č. 6/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

18. Ačkoli žalovaný uvedl důvody, pro něž u něj došlo ke vzniku dluhu na nájemném, je nutné zohlednit, že žalobce v období od června Anonymizováno do ledna Anonymizováno nedostával za užívání bytu odpovídající protiplnění. Dluh na nájemném ani na úhradách za služby spojené s užíváním bytu navíc nebyl v průběhu řízení uhrazen, jak vyplývá z vyjádření zástupce žalovaného u jednání před soudem prvního stupně dne datum. Žalovaný navíc neprojevil dostatečnou aktivitu směřující k úhradě dluhu a po celou dobu řízení neuvedl, kdy je v jeho možnostech, případně s přispěním svých synů, dluh uhradit. Je možné se ztotožnit se závěrem soudu prvního stupně, že ani případné prokázání vágního, nekonkretizovaného a nedoloženého tvrzení žalovaného o údajném záměru žalobce privatizovat byty by nemohlo na projednávané věci nic změnit. Podstatné je, že žalovaný byt ve shora uvedeném období užíval, aniž za něj platil. Samotné uplatnění práv vyplývajících z vlastnictví nelze považovat za jednání příčící se dobrým mravům; opačný závěr by byl v rozporu s ustálenou judikaturou, podle níž výkon vlastnického práva není bez dalšího šikanózní a sama okolnost, že výkon práva dopadá na žalovaného nepříznivě, nepostačuje k závěru o rozporu s dobrými mravy.

19. Po zvážení všech okolností na straně obou účastníků odvolací soud usoudil, že nejde o případ natolik mimořádný, aby odůvodňoval závěr o rozporu výpovědi žalobce s dobrými mravy ve smyslu § 588 o. z., ani o situaci, v níž by bylo namístě aplikovat § 2 odst. 3 či § 8 o. z. Zamítnutí žaloby by přicházelo v úvahu jen tehdy, pokud by výkon práva žalobce byl zjevně nepřiměřený, tvrdý či šikanózní, což projednávaný případ nenaplňuje. Důvody uváděné žalovaným podle odvolacího soudu nepřevážily nad oprávněným zájmem žalobce na úhradě nájemného a na ochraně jeho vlastnického práva.

20. Odvolací soud proto rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I a II o věci samé jako věcně správný potvrdil ( ), a to včetně správného výroku o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně. Také odvolací soud dospěl k závěru, že náklady žalobce na zastoupení advokátem nelze v posuzované věci považovat za účelně vynaložené náklady řízení. U statutárních měst lze zásadně presumovat dostatečné personální a odborné vybavení k hájení jejich práv a zájmů vlastními organizačními složkami; potřeba externího právního zastoupení proto musí být v konkrétní věci odůvodněna zvláštními okolnostmi. O takový případ se však v nyní projednávané věci nejednalo. Předmětem řízení je spor o vyklizení předmětu nájmu, tedy spor spadající do běžné agendy žalobce, jenž současně nevykazoval mimořádnou skutkovou ani právní složitost. Žalobce přitom ani netvrdil, ani neprokázal konkrétní okolnosti odůvodňující potřebu externího právního zastoupení. Náhradu nákladů právního zastoupení proto nebylo možno žalobci přiznat. Soud prvního stupně správně proto přiznal žalobci pouze paušální náhradu hotových výdajů podle a správně určil i výši této náhrady, jestliže ji stanovil částkou částka Kč, sestávající kromě zaplaceného soudního poplatku ve výši částka Kč, z paušální náhrady hotových výdajů ve výši částka Kč za šest úkonů. Protože šlo o úkony učiněné v roce Anonymizováno, byla paušální náhrada správně stanovena podle částkou částka Kč za každý úkon.

21. Výrok II tohoto rozsudku o náhradě nákladů odvolacího řízení je odůvodněn ustanoveními a a skutečností, že žalobce měl v odvolacím řízení plný úspěch. I v odvolacím řízení přitom platí shora uvedené důvody, pro které nelze náklady žalobce na zastoupení advokátem považovat za účelně vynaložené. Také v této fázi řízení proto bylo možno žalobci přiznat pouze paušální náhradu hotových výdajů podle , a to za dva úkony, vyjádření k odvolání a účast u jednání odvolacího soudu dne datum ( ). Na rozdíl od nákladů řízení před soudem prvního stupně však jde v tomto případě o úkony učiněné po datum. Ačkoli stanoví paušální náhradu ve výši částka Kč za každý úkon, Nejvyšší soud v usnesení ze dne 18. 11. 2025, sp. zn. , dovodil, že po zvýšení paušální náhrady hotových výdajů advokáta podle advokátního tarifu od datum na částka Kč by přiznávání pouze částka Kč představovalo neodůvodněné rozlišování mezi účastníky podle toho, zda jsou či nejsou zastoupeni zástupcem ve smyslu Nejvyšší soud proto považoval v tomto rozsahu za neaplikovatelný a vzniklou mezeru vyplnil analogickou aplikací advokátního tarifu. Odvolací soud se s tímto závěrem ztotožňuje, a proto žalobci za uvedené dva úkony přiznal paušální náhradu hotových výdajů ve výši částka Kč za každý z nich, celkem tedy částka Kč. Tuto částku je žalovaný povinen zaplatit žalobci k rukám jeho zástupce ( ), do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku ( ). Požadavek žalobce na přiznání náhrady za daň z přidané hodnoty z této částky odvolací soud neshledal důvodným, neboť náhrada za DPH je podle součástí nákladů řízení pouze tehdy, jde‑li o náhradu nákladů právního zastoupení, přičemž v projednávané věci nebyla žalobci přiznána náhrada odměny advokáta, ale toliko paušální náhrada hotových výdajů samotného účastníka podle

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí je přípustné dovolání, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak, přičemž přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud ( ). Dovolání se podává u soudu prvního stupně do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí.

Nebudou-li povinnosti vyplývající z vykonatelného rozhodnutí splněny dobrovolně, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí či soudní exekuci.