Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Co 840/2025-140

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Michala Kadlečka a soudců Mgr. Kláry Cáskové a JUDr. Leoše Nováka ve věci

žalobkyně: Jméno žalobkyně, narozená Datum narození žalobkyně

bytem Adresa žalobkyně

zastoupená advokátkou Jméno advokátky

sídlem Adresa advokátky

proti

žalované: Anonymizováno Jméno žalované

IČO IČO žalované

sídlem Adresa žalované

o určení vlastnického práva

o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Hodoníně ze dne 9. 7. 2025, č. j. -108,

takto:

I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna uhradit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 1 395,87 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění:

I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.II. Žalobkyně je povinna uhradit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 1 395,87 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně výrokem I zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala určení, že je vlastnicí pozemků parc. č. Anonymizováno, parc. č. Anonymizováno, parc. č. Anonymizováno, parc. č. Anonymizováno, parc. č. Anonymizováno, parc. č. Anonymizováno a parc. č. Anonymizováno v k. ú. adresa, obci adresa, zapsaných v katastru nemovitostí na LV č. Anonymizováno (dále též jen „předmětné nemovitosti“). Výrokem II zamítl eventuální petit připuštěný usnesením ze dne datum (čl. 95), jímž se žalobkyně – pro případ, že nebude vyhověno primárnímu petitu - domáhala určení, že pozemky parc. č. Anonymizováno, parc. č. Anonymizováno, parc. č. Anonymizováno, parc. č. Anonymizováno, parc. č. Anonymizováno, parc. č. Anonymizováno a parc. č. Anonymizováno v k.ú. adresa, obci adresa, zapsané v katastru nemovitostí na LV č. Anonymizováno, jsou ve společném jmění manželů jméno FO, nar. datum a jméno FO, nar. datum, obou bytem adresa. Výrokem III uložil žalobkyni povinnost nahradit žalované na náhradě nákladů řízení částku 3 755 Kč.

2. Proti rozsudku se odvolala žalobkyně. Zdůraznila, že připuštění eventuálního petitu navrhla právě pro případ, že by soud ve smyslu rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. dospěl k závěru, že manželé jméno FO předmětné nemovitosti vydrželi sami a žalobkyně by si tedy z toho důvodu nemohla započíst dobu jejich dobrověrné držby. Soud I. stupně však podle žalobkyně překvapivě dospěl k vnitřně rozpornému závěru, že manželé jméno FO sami předmětné nemovitosti nevydrželi, avšak zároveň, že žalobkyně si nemůže započíst dobu dobrověrné držby svých předchůdců. Dále namítla, že soud I. stupně nesprávně posoudil otázku mimořádného vydržení předmětných pozemků manželi jméno FO, neboť skutečnost, zda měl vydržitel vědomost o zápisu v katastru nemovitostí, není zákonem předvídanou podmínkou mimořádného vydržení. Zároveň žalobkyně poukázala na fakt, že v průběhu řízení uzavřela s manželi jméno FO darovací smlouvu k předmětným nemovitostem. V neposlední řadě, závěr soudu, že v dané věci – s ohledem na okolnosti případu - není možné připustit určení vlastnického práva třetí osoby, pokládá za zjevnou svévoli soudu.

3. Žalovaná se k odvolání vyjádřila tak, že rozsudek soudu I. stupně považuje za věcně i procesně správný. Zejména pak poukázala na skutečnost, že manželé jméno FO začali pozemky užívat a užívali je po celou dobu s vědomím, že nejsou v jejich vlastnictví.

4. Krajský soud v Brně jako soud odvolací ( – , dále jen „“) – po zjištění, že odvolání bylo podáno včas ( ), k tomu legitimovaným subjektem ( ) a že jde o rozhodnutí, proti němuž je odvolání přípustné ( a a contrario) – přezkoumal napadené rozhodnutí a u jednání ( ) dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

5. Z obsahu spisu se podává, že žalobkyně coby kupující uzavřela mj. s jméno FO coby prodávající dne datum kupní smlouvu, na jejímž základě byla žalobkyně v katastru nemovitostí zapsána jako vlastnice budovy adresa, č. e. Anonymizováno, nacházející se na pozemku jiného vlastníka, parc. č. Anonymizováno v k. ú. adresa. Jako vlastníci pozemků p. č. Anonymizováno, parc. č. Anonymizováno, parc. č. Anonymizováno, parc. č. Anonymizováno, parc. č. Anonymizováno, parc. č. Anonymizováno a parc. č. Anonymizováno v k. ú. adresa, obci adresa byli do datum v katastru nemovitostí zapsáni jméno FO, jméno FO, jméno FO, jméno FO (dědeček jméno FO) a jméno FO, a to každý s velikostí podílu id. 1/5 vzhledem k celku. Tito katastrální vlastníci nebyli dostatečně identifikovaní, proto s účinností od datum je jako vlastník předmětných nemovitostí ve smyslu , katastrálního zákona, ve spojení s , a , , v katastru nemovitostí zapsána žalovaná Česká republika.

6. V bodě IV kupní smlouvy ze dne datum strany kupní smlouvy výslovně uvedly, že s předmětem koupě tvoří funkční celek pozemky Anonymizováno, které jsou evidovány na jiné vlastníky. Prodávající spolu s předmětem koupě užívali pozemky parc. č. Anonymizováno, Anonymizováno a Anonymizováno, což je i záměrem kupující. Dohodnutá kupní cena zohledňuje i jmenované pozemky, byť jejich zapsaný stav v katastru nemovitostí je co do otázky vlastnictví nejistý. Kupující předpokládá, že se může jednat o právní předchůdce prodávajících a hodlá v tomto směru podniknout právní kroky a prodávající se zavazují poskytnout k tomu součinnost. Pro právní jistotu, ujednání o vyjmenovaných pozemcích se považuje za smlouvu o budoucí smlouvě kupní s tím, že kupní cena je již uhrazena v rámci této kupní smlouvy. Dne datum žalobkyně coby obdarovaná uzavřela s jméno FO a jméno FO coby dárci darovací smlouvu, jíž dárci na žalobkyni bezúplatně převedli pozemky p. č. pozemky Anonymizováno. Uvedené právní jednání se nepromítlo do zápisu v katastru nemovitostí.

7. Z výslechu manželů jméno FO nalézací soud zjistil, že tito v letech 1969 až 1970 vybudovali chatu č. e. Anonymizováno, a to na předmětných pozemcích, které od té doby až do září 2021 společně s chatou užívali. Předmětné pozemky vždy sloužily rodině jméno FO, svědkyně jméno FO uvedla, že „jsou jejího dědečka jméno FO a jeho sourozenců“. Dědeček (jméno FO) se o pozemky staral asi se souhlasem dalších sourozenců, jejichž pobyt převážně není znám. Poté předal vinohrad otci svědkyně. Jednalo se o ústní dohodu v rámci rodiny, kterou nikdo nezpochybňoval. Otec svědkyně pak předal pozemky jí a jejímu manželovi.

8. Podle , (dále jen „o. z.“), je k vydržení vlastnického práva k nemovité věci potřebná nepřerušená držba trvající deset let.

9. Podle § 1095 o. z. uplyne-li doba dvojnásobně dlouhá, než jaké by bylo jinak zapotřebí, vydrží držitel vlastnické právo, i když neprokáže právní důvod, na kterém se jeho držba zakládá. To neplatí, pokud se mu prokáže nepoctivý úmysl.

10. V souladu s § 1105 o. z. převede-li se vlastnické právo k nemovité věci zapsané ve veřejném seznamu, nabývá se věc do vlastnictví zápisem do takového seznamu.

11. Pode , (dále jen „“), se k úkonu účastníka, který je vázán na splnění podmínky nebo doložení času, nepřihlíží.

12. Podle věta prvá může žalobce (navrhovatel) za řízení se souhlasem soudu měnit návrh na zahájení řízení. V souladu s soud nepřipustí změnu návrhu, jestliže by výsledky dosavadního řízení nemohly být podkladem pro řízení o změněném návrhu. V takovém případě pokračuje soud v řízení o původním návrhu po právní moci usnesení.

13. Podle nestanoví-li zákon jinak, je výrok pravomocného rozsudku závazný jen pro účastníky řízení.

14. K primárnímu petitu (tj. žalobě na určení, že vlastníkem předmětných nemovitostí je žalobkyně) odvolací soud pro stručnost odkazuje na přiléhavé odůvodnění obsažené v odst. 17 až 20 rozsudku soudu I. stupně. Žalobkyně se přitom mýlí, pokud pokládá rozsudek nalézacího soudu za vnitřně rozporný. Z odůvodnění rozsudku soudu I. stupně se podává a je přesvědčivě vysvětleno, že žalobě nebylo možné vyhovět, a to ani pokud soud za zjištěného skutkového stavu zvažoval různé právní důvody nabytí vlastnictví k předmětným nemovitostem. Žalobkyně a) především nenabyla předmětné pozemky na základě kupní smlouvy ze dne datum, neboť tyto nebyly předmětem koupě. Nenabyla je ani na základě darovací smlouvy ze dne datum, když ve smyslu § 1105 převede-li se vlastnické právo k nemovité věci zapsané ve veřejném seznamu (tj. v daném případě v katastru nemovitostí), nabývá se věc do vlastnictví teprve zápisem do takového seznamu. K tomu v daném případě nedošlo a dojít nemohlo, neboť manželé jméno FO především nejsou (a nebyli) zapsáni jako katastrální vlastníci předmětných nemovitostí. Nalézací soud správně posoudil i eventualitu vydržení věci a dospěl k závěru, že vlastnické právo žalobkyně k předmětným nemovitostem nemohlo vzniknout ani podle § 1095 o. z., neboť pokud by na straně právních předchůdců žalobkyně byly splněny podmínky pro mimořádné vydržení věci, do vydržecí doby ve prospěch žalobkyně by – s ohledem na tvrzené skutkové okolnosti věci[footnoteRef:1] – nemohla být započtena doba případné dobrověrné držby jejích právních předchůdců.[footnoteRef:2] Zároveň však soud I. stupně zcela správně zvažoval i to, zda na straně právních předchůdců žalobkyně skutečně byly naplněny podmínky pro mimořádné vydržení věci ve smyslu § 1095 o. z. ze strany manželů jméno FO, a dospěl ke správnému a judikatorně podloženému závěru, že tyto podmínky naplněny nebyly, neboť manželé jméno FO se držby předmětných nemovitostí pro sebe neujali v „nikoliv nepoctivém úmyslu“ (v podrobnostech viz odst. 24 až 28 odůvodnění rozsudku soudu I. stupně). Jinak řečeno, v posuzovaném případě neexistovala žádná „doba dobrověrné držby“ právních předchůdců žalobkyně, kterou by si žalobkyně případně mohla započíst ve svůj prospěch. [1: a to zejména fakt, že manželé jméno FO předmětné pozemky užívali v období Anonymizováno, zatímco žalobkyně je užívá teprve od Anonymizováno dosud] [2: viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2022, sp. zn. ]

15. K sekundárnímu petitu (tj. žalobě na určení, že vlastníky předmětných nemovitostí jsou manželé jméno FO) odvolací soud předesílá, že soud I. stupně především ve smyslu neměl ani přihlížet k návrhu žalobkyně ze dne datum na rozšíření žaloby o eventuální petit a neměl tedy rozhodovat o připuštění změny žaloby. Žalobkyně totiž svůj návrh ze dne datum učinila podmíněně (tj. „pro případ“, že soud v rámci řízení dospěje k závěru, že nelze vyhovět jejímu primárnímu návrhu). Takový návrh je však - podle judikatury Nejvyššího soudu (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 2. 2009, sp. zn. ) - nepřípustný, neboť pokud se žalobkyně domáhala určení svého vlastnictví k předmětným nemovitostem a teprve pro případ, že by žaloba byla zamítnuta z důvodu nedostatku její aktivní legitimace, požadovala, aby bylo určeno vlastnictví stejných nemovitostí pro manžele jméno FO, jedná se o úkon (návrh na změnu žaloby), který je ve smyslu vázán na splnění podmínky (že žaloba bude zamítnuta z důvodu nedostatku aktivní legitimace žalobkyně). Již z tohoto důvodu nemohla být žalobkyně ve svém návrhu na určení vlastnictví manželů jméno FO k předmětným nemovitostem úspěšná.

16. Pokud však soud I. stupně danou změnu, resp. rozšíření žaloby v souladu s připustil, pak správně zhodnotil (viz odst. 22 a 23 odůvodnění rozsudku soudu I. stupně), že ani uvedenému sekundárnímu petitu nelze vyhovět. Nad rámec odůvodnění soudu I. stupně odvolací soud dodává, že žaloba na určení vlastnického práva ve prospěch třetích osob (které však, ačkoliv mají plnou procesní způsobilost, nejsou účastníky řízení) není přípustná, a to zejména z důvodu pravidla obsaženého v , tj. že výrok pravomocného rozsudku je – až na zákonem stanovené výjimky – závazný právě toliko pro účastníky řízení. Zároveň, v daném případě nelze ani dovodit, že by určení vlastnického práva třetích osob mělo či mohlo mít přímý dopad na právní postavení žalobkyně (např. možnost uspokojení pohledávky, zabránění exekuci, ochrana před neplatným převodem atp.). Nešlo tedy o svévolný postup soudu, jak se domnívala žalobkyně.

17. Z uvedených důvodů odvolací soud rozsudek soudu I. stupně jako věcně správný ve smyslu potvrdil, a to včetně správně určených nákladů řízení žalované.

18. Výrokem II odvolací soud uložil žalobkyni ve smyslu ve spojení s o. s. ř, aby plně úspěšné žalované uhradila náklady odvolacího řízení, které spočívají v paušální náhradě za tři úkony právní služby (vyjádření k odvolání, příprava na jednání a účast na jednání odvolacího soudu) po 300 Kč podle vyhl. č. a dále cestovné osobním automobilem s průměrnou spotřebou nafty 3,7 l/100 km na a z jednání odvolacího soudu na trase adresa a zpět (tj. celkem 70 km) při ceně pohonných hmot a sazbě základní náhrady podle vyhl. č. , tj na cestovném 495,87 Kč. Celkem tedy 1 395,87 Kč.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku je dovolání přípustné za předpokladu, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolání se podává k Nejvyššímu soudu

prostřednictvím soudu, který rozhodoval ve věci v prvním stupni, ve lhůtě do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu.