Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
20 C 119/2026-82
Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudcem Mgr. Ondřejem Dvořákem ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného
o 183 508 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku částka spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, a to v pravidelných měsíčních splátkách po částka splatných vždy do každého 25. dne v příslušném kalendářním měsíci počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém tento rozsudek nabyde právní moci, a to vše pod ztrátou výhody splátek při nezaplacení, byť jen jediné splátky.
II. Žaloba v části, v níže se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky částka s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky částka od datum do datum, s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 0,5 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem ve výši 68,34 % ročně z částky částka za období od datum do datum v částce částka, s úrokem ve výši 12 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od datum dosáhne částky částka, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku , částka, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, a to v pravidelných měsíčních splátkách po , částka, splatných vždy do každého 25. dne v příslušném kalendářním měsíci počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém tento rozsudek nabyde právní moci, a to vše pod ztrátou výhody splátek při nezaplacení, byť jen jediné splátky.II. Žaloba v části, v níže se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky , částka, s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, , s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 0,5 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem ve výši 68,34 % ročně z částky , částka, za období od , datum, do , datum, v částce , částka, , s úrokem ve výši 12 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od , datum, dosáhne částky , částka, , se zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se obrátila dne datum ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši částka s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že se žalovaným dne datum uzavřela smlouvu o spotřebitelském úvěru č. hodnota, uzavřenou prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši částka. Žalovaný se zavázal úvěr splatit spolu se smluvním úrokem ve výši nominální úrokové sazby Anonymizováno,Anonymizováno % ročně ve Anonymizováno měsíčních splátkách po částka, splatných vždy k 22. dni v měsíci, přičemž součástí splátek byla též měsíční úhrada za pojištění schopnosti splácet úvěr ve výši částka. Žalobkyně před uzavřením smlouvy posuzovala schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Vycházela z dokladů o jeho příjmech, údajů poskytnutých žalovaným o výdajích, jeho prohlášení a lustrací v databázích NRKI a SOLUS, dále prověřila žalovaného a jeho zaměstnavatele v insolvenčním rejstříku a ověřila platnost dokladu totožnosti žalovaného. Na základě zjištěných údajů provedla interní scoring klienta, který byl podkladem pro schválení úvěru. Žalovaný úvěr čerpal a část splátek uhradil, avšak své povinnosti ze smlouvy neplnil řádně a dostal se do prodlení se splácením. V důsledku prodlení žalovaného došlo dne datum k zesplatnění celého úvěru, přičemž ke dni zesplatnění činila nová jistina úvěru částku částka a sestávala z nesplacené jistiny a přirostlého smluvního úroku. Žalovaná částka zahrnuje kromě této nové jistiny rovněž nároky z titulu smluvních pokut za prodlení, náhradu nákladů spojených s prodlením žalovaného, smluvní pokutu za prodlení po zesplatnění úvěru, neuhrazené platby za pojištění a smluvní, popřípadě zákonné úroky, a to v rozsahu vymezeném žalobním petitem.
2. Žalovaný potvrdil, že úvěrovou smlouvu se žalobkyní skutečně uzavřel. Nesouhlasil však s celým uplatněným nárokem, tedy s celkovou částkou včetně úroků a příslušenství. Uvedl, že od 1. ledna dostal sníženou mzdu a nebyl schopen úvěr splácet. Situaci se snažil se žalobkyní řešit, ale nedohodli se. Z další komunikace se žalobkyní vyvodil, že jeho osobní situaci pro ni není relevantní. Po zesplatnění se již úvěrem nezabýval a snažil se řešit osobní problémy. Rozhodnutí o žalobě se rozhodl nechat na uvážení soudu. Ke své aktuální majetkové situaci k dotazu soudu uvedl, že když zaplatí dluhy, nezbývá mu příliš finančních prostředků na živobytí. Maximální splátku dluhu by mohl hradit ve výši částka. Jeho aktuální měsíční příjem činí částka. Aktuální výdaje na bydlení činí částka, na televizi, internet a mobil hradí částka, splátky dalších úvěrů činí částka.
3. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, která má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru: Žalovaný uzavřel se žalobkyní smlouvu o úvěru č. hodnota. Na základě této smlouvy se žalobkyně, jakožto poskytovatel nebankovních úvěrů, zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši částka a žalovaný se zavázal úvěr splácet společně se zápůjční úrokovou sazbou ve výši 68,34 % ročně ve 48 pravidelných měsíčních splátkách ve výši částka, přičemž součástí splátky byla také platba za pojištění schopnosti splácet, které bylo rovněž sjednáno. Žalovaný se zavázal celkem uhradit částka. RPSN podle smlouvy činila 94,38 % /viz shodná tvrzení účastníků, návrh na uzavření smlouvy na č. l. 8-10 spisu, dodatek č. hodnota k návrhu smlouvy na č. l. 12-13 spisu, příloha č. hodnota k návrhu na č. l. 11, předsmluvní formulář na č. l. 26-29 spisu, kopie OP na č. l. 34-35 spisu, oznámení o schválení úvěru na č. l. 14 spisu, dodejka na č. l. 23 spisu, rozpis splátek na č. l. 15 spisu, informační dokument o pojistném produktu a informace o pojištění na č. l. 16-19 spisu, výpis ČNB na č. l. 45 spisu, popis způsobu podpisu na dálku na č. l. 46 spisu, základní informace o klientovi na č. l. 47 spisu, důkaz o odeslání částka na č. l. 47 p. v. spisu, zaslaná SMS na č. l. 48 spisu, důkaz o přijaté SMS na č. l. 48 p. v. spisu, přihláška do pojištění na č. l. 43-44 spisu, prohlášení klienta na č. l. 37-38 spisu/. Před uzavřením smlouvy žalobkyně k žalovanému shromáždila informace potvrzující výši jeho mzdy. Podle potvrzení o příjmu činila průměrná čistá mzda žalovaného za poslední 3 měsíce před datum celkem29 869 Kč. Dne datum byla žalovanému vyplacena mzda ve výši částka /potvrzení o příjmu na č. l. 31 a 32 spisu, potvrzení o provedené platbě na č. l. 33 a 36 spisu/. Dle výpisu z nebankovního registru klientských informací měl žalovaný evidovány celkem hodnota žádosti o úvěr a celková expozice zbývajících částek k úhradě činila částka. K osobě žalovaného nebyl evidován žádný dluh po splatnosti. Registrem SOLUS procházel žalovaný bez záznamu /viz výpisy NRKI a SOLUS na č. l. 40 a 41 spisu/. Při hodnocení úvěruschopnosti žalobkyně vycházela z toho, že příjem žalovaného činí částka. Výdaje stanovila částkou životního minima ve výši částka, k čemuž přičetla náklady na bydlení ve výši částka. Celkové výdaje žalovaného tak dle žalobkyně měly činit částka /viz hodnocení klienta na č. l. 30 spisu/. Žalovaný úvěr v plné výši dne datum čerpal a následně žalobkyni uhradil celkem částka. Ze sedmé splátky uhradil pouze částka a na další splátky již neuhradil ničeho/viz doklad o vyplacení úvěru na č. l. 39 spisu, karta klienta na č. l. 21 spisu/. Žalobkyně žalovaného opakovaně vyzvala k úhradě jednotlivých splátek a následně úvěr dne datum zesplatnila /viz výzvy k zaplacení na č. l. 24-25 spisu, oznámení na č. l. 22 spisu/. Naposledy vyzvala žalovaného k okamžité úhradě dlužné částky předžalobní výzvou ze dne datum, která byla žalovanému poprvé doručována dne datum /viz předžalobní výzva na č. l. 20 spisu, podací arch na č. l. 42 spisu, výpis sledování zásilek na č. l. 77 spisu/.
4. Po právní stránce soud hodnotil věc podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.
5. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
6. Podle § 3016 o. z. ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele.
7. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
8. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
10. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
11. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Soud se předně zabýval otázkou, zda ze strany žalobkyně coby poskytovatele spotřebitelského úvěru byla před vlastním uzavřením smlouvy splněna zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele, tedy žalovaného. Dospěl přitom k závěru, že se tak nestalo. Jak vyplývá ze skutkových zjištění, žalobkyně prověřila toliko příjmy žalovaného. Zcela však rezignovala na to, aby jakýmkoliv způsobem ověřila skutečné výdaje žalovaného. Omezila se pouze na to, že jej prověřila v relevantních nebankovních registrech. Při stanovení výdajů žalovaného pak vycházela ze zcela neověřených údajů. Výdaje žalovaného proto stanovila pouze arbitrárně na základě životního minima. Takový postup nelze považovat za souladný se zákonem o spotřebitelském úvěru, neboť není postačující, aby žalobkyně vyšla pouze z nedoloženého prohlášení žalovaného o osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Odborná péče předpokládá, že věřitel údaje získané od spotřebitele náležitě ověří (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka). Uvedené platí tím spíše v případě vyšších úvěrů. Již sama právní úprava předpokládá, že posuzování úvěruschopnosti bude provedeno na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele. V posuzovaném případě se zjevně jednalo o dlouhodobý úvěr na výši částku. Podstatné přitom není jen to, že samotná jistina úvěru činila částka. Za významnou je třeba považovat především částku, kterou se žalovaný zavázal splatit (částka) a také výši splátky, která představovala takřka třetinu ověřeného příjmu žalovaného. Za těchto okolností bylo zcela na místě, aby při posouzení úvěruschopnosti žalovaného postupovala žalobkyně obezřetně a zajistila alespoň v podstatné části skutečné výdaje žalovaného. Co se týče argumentace žalobkyně, že ověření výdajů nebylo prakticky možné, a že žalobkyně byla nucena vycházet právě a pouze z údajů uvedených žalovaným, pak tomuto nelze přisvědčit. Žalobkyni nic nebránilo v tom, aby si od žalovaného vyžádala např. výpis z účtu za relevantní období předcházející uzavření sporné smlouvy úvěru. Podobným způsobem si ostatně ověřila příjmy žalovaného, a právě výpis z účtu by bylo možné považovat za základ ověření výdajů. Žalobkyně však na jakoukoliv snahu o ověření výdajů žalovaného zcela rezignovala a při posouzení úvěruschopnosti žalovaného neměla po ruce žádný, natož relevantní doklad. Pouhé doplnění čísel do formuláře žalobkyně k hodnocení klienta, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení „na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. S ohledem na shora uvedené nelze dovodit, že by ze strany žalobkyně byla úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí zkoumána.
12. Soud k výše uvedenému dodává, že tyto závěry jsou také zcela v souladu s judikaturou, na kterou žalobkyně odkazovala. Ústavní soud v nálezu ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 4129/18, mj. zdůraznil, že „poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit“ s tím, že by „státní moc neměla poskytovat ochranu právům subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů - dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil.“ Konečně uvedl, že „obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.“ V daném případě však s ohledem na nedostatečné zkoumání výdajů žalovaného nelze uzavřít, že by se ze strany žalobkyně o takové přesvědčivé zkoumání, s ohledem na zjištění, která z hodnocení klienta a předložených listin vyplývala, skutečně jednalo. S těmito závěry pak nekoliduje ani usnesení Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka, který se věcí zabýval zejména v trestní rovině. Nicméně rovněž uvedl, že „úvěrové společnosti vycházejí zejména z údajů o příjmu a výdajích žadatelů a informací o úhradě jeho předchozích dluhů, když za dostatečné se považují údaje o příjmech a výdajích spotřebitele, ze kterých je věřitel schopný získat objektivní obraz o jeho finanční situaci. Současně je nezbytné zdůraznit, že posuzování splnění povinnosti úvěrové společnosti posoudit schopnosti žadatele hradit úvěr, je třeba vždy posuzovat z toho hlediska, jaké údaje úvěrová společnost po žadateli požadovala, když tyto primárně tvoří základní podklad pro ověřování úvěruschopnosti konkrétního žadatele, když tím, že tento sdělí určité údaje je vytvořen podklad pro následné prověřování. Při posuzování splnění povinnosti úvěrové společnosti posoudit schopnost žadatele úvěr splatit nelze také pominout výši požadovaného úvěru. Jiné požadavky na splnění této povinnosti budou kladeny v případě žádosti o úvěr ve výši několika tisíc korun a jiném v případě statisícových částek. Zároveň platí, že na úvěrových společnostech nelze považovat stoprocentní míru obezřetnosti, nýbrž přiměřenou, neboť jinak by se nikdy tyto společnosti nemohly stát obětí trestné činnosti a vždy by se jednalo pouze o občanskoprávní záležitost a ustanovení § 211 tr. zákoníku by ztratilo smysl.“ Žalobkyně však nepřistoupila k následnému prověřování údajů získaných od žalovaného ve výdajové stránce a ve vztahu k ostatním výdajům kromě výdajů na bydlení a splátek vůči vlastní osobě vyšla pouze z obecného zákonem stanoveného životního minima, aniž by pečlivěji prověřila reálnou finanční situaci žalovaného. Tímto postupem nebyla naplněna ani přiměřená míra obezřetnosti, o které Nejvyšší soud v uvedeném rozhodnutí uvažoval.
13. Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele v zákoně je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucí zadluženosti domácností (viz důvodovou zprávu k zákonu o spotřebitelském úvěru). Povinnost věřitele posoudit před uzavřením smlouvy bonitu spotřebitele představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že věřitel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace (viz Wachtlová, L.; Slanina, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. 1. vyd. adresa: právnická osoba. Beck, 2011, s. 99). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je přitom i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne datum, č. j. spisová značka, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015, použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.).
14. V poměrech projednávané věci tudíž soud uzavírá, že žalobkyně svou povinnost stanovenou zákonem nesplnila. Důsledkem nesplnění této zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené smlouvy a redukce nároku žalobkyně vůči žalovanému na vrácení holého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně poskytla žalovanému částku ve výši částka, přičemž žalovaný žalobkyni uhradil celkem částka. Stále mu tedy zbývá na jistině úvěru uhradit částka. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu prokazatelně až předžalobní výzvou, která byla žalovanému poprvé doručována dne datum. Vzhledem k tomu, že žalovaný byl vyzván k okamžité úhradě dlužné částky, lze za přiměřenou považovat lhůtu v délce tří dnů. Žalovaný byl tedy povinen žalobkyni dlužnou částku uhradit do datum. Protože tak neučinil, ocitl se následujícího dne v prodlení a od tohoto dne soud žalobkyni přiznal zákonný úrok z prodlení ve výši 11,5 % ročně ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
15. Lhůtu k plnění soud stanovil s přihlédnutím k finančním možnostem žalovaného, který uvedl, že je schopen dluh uhradit v pravidelných měsíčních splátkách po částka. K tomu však dále uvedl výši aktuálního příjmu, splátek dluhů a dalších nákladů, na základě kterých soud dovodil, že za přiměřenou je nutné považovat splátku ve výši částka, která lépe zajistí, že žalovaný bude skutečně schopen dluh řádně splácet. Soud má za to, že tato výše splátky je v souladu s oprávněnými ekonomickými zájmy žalobkyně, kterých se nijak negativně nedotkne, a ke splacení tak dojde v přiměřené době do tří let, bude-li žalovaný splátky hradit řádně a včas. Nadto, soudem stanovenou výši splátek je nutno považovat toliko za výši minimální. Žalovanému nic nebrání v tom, aby případně hradil jednotlivé splátky vyšší a svou situaci tak vyřešil dříve. Soud takto rozhodl podle § 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř. a určil dále dle § 565 o. z., že nesplní-li žalovaný byť i jedinou splátku řádně a včas, stane se celý dluh splatný ihned. Soud má za to, že tento možný následek nesplacení bude pro žalovaného dostatečnou výstrahou, aby splátky plnil řádně a včas. Tímto je žalovanému dána možnost vyhnout se exekuci a zejména nákladům na exekuci.
16. Vzhledem k tomu, že smlouva o úvěru nebyla sjednána platně, neměla žalobkyně nárok na smluvní pokuty, ani na příslušenství ve formě smluvních úroků a na jiné související poplatky. Soud proto žalobu v rozsahu požadovaných poplatků, smluvních pokut, pojistného a smluvních úroků včetně příslušenství (tedy nad rámec nároku na vrácení dosud neuhrazené jistiny se zákonným úrokem z prodlení) zamítl (výrok II. tohoto rozsudku).
17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků nepřiznal náhradu nákladů řízení, neboť v řízení úspěšnější žalovaný náhradu nákladů řízení nepožadoval. Ohledně poměru úspěchu a neúspěchu přihlédl soud rovněž k uplatněnému příslušenství pohledávky v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. I. ÚS 2717/08.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mělníku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nebudou-li povinnosti stanovené tímto rozhodnutím plněny řádně a včas, může oprávněná osoba po právní moci rozhodnutí podat návrh na soudní výkon rozhodnutí podle části šesté o. s. ř. nebo návrh na exekuci podle zákona č. 120/2001 Sb., exekučního řádu.