Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
6 C 62/2025-83
Okresní soud v Mělníku rozhodl soudkyní Mgr. Terezou Pirklovou ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného (adresa úřadu)
o zaplacení 12 285,90 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku:
- jistinu ve výši 3 032 Kč,
- poplatky za upomínky ve výši 2 500 Kč,
- kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 172,57 Kč,
- zákonný úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 5 532,14 Kč od datum do zaplacení,
- smluvní úrok ve výši 12 % ročně z částky 3 032,14 Kč od datum do zaplacení.
- jistinu 3 853 Kč,
- poplatky za upomínky ve výši 2 900 Kč,
- kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 274,68 Kč,
- kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 145,50 Kč,
- zákonný úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 6 753,76 Kč od datum do zaplacení,
- smluvní úrok ve výši 11,05 % ročně z částky 3 853,76 Kč od datum do zaplacení.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 2 815 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku:- jistinu ve výši 3 032 Kč,- poplatky za upomínky ve výši 2 500 Kč,- kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 172,57 Kč,- zákonný úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 5 532,14 Kč od , datum, do zaplacení,- smluvní úrok ve výši 12 % ročně z částky 3 032,14 Kč od , datum, do zaplacení.- jistinu 3 853 Kč,- poplatky za upomínky ve výši 2 900 Kč,- kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 274,68 Kč,- kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 145,50 Kč,- zákonný úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 6 753,76 Kč od , datum, do zaplacení,- smluvní úrok ve výši 11,05 % ročně z částky 3 853,76 Kč od , datum, do zaplacení.II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 2 815 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se obrátila dne datum ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnila na žalovaném dva nároky na zaplacení částky v celkové výši 12 285, 90 Kč s příslušenstvím.
2. Svůj první nárok na zaplacení částky ve výši 5 532, 14 Kč žalobkyně odůvodnila tím, že žalovaný dne datum uzavřel se společností právnická osoba (dříve právnická osoba nebo právnická osoba.) (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) smlouvu o bankovních produktech a službách, v rámci které si účastníci sjednali vedení běžného účtu pro žalovaného a následně také poskytování kontokorentního úvěru Anonymizováno k tomuto běžnému účtu. Nedílnou součástí smlouvy byly dispozice k úvěru, produktové podmínky spotřebitelského kontokorentního úvěru, všeobecné obchodní podmínky, úrokový lístek a sazebník právní předchůdkyně žalobkyně. V souladu se smlouvou a dispozicemi byl žalovanému poskytnut úvěrový limit ve výši 3 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal, že jeho běžný účet bude vykazovat kreditní zůstatek alespoň jedenkrát v průběhu každých 180 dnů čerpání Anonymizováno a že bude mít na běžném účtu minimální měsíční kreditní příjem ve výši odpovídající 50 % poskytnutého úvěrového limitu, a že nepřekročí výši poskytnutého úvěrového limitu. Žalovaný peněžní prostředky na základě smlouvy čerpal, avšak překročil povolený úvěrový limit, čímž mu vznikl nepovolený debetní zůstatek na běžném účtu. V důsledku porušení smluvní povinností žalovaného využila právní předchůdkyně žalobkyně svého práva sjednaného ve smlouvě a v podmínkách a zrušila žalovanému poskytování kontokorentního úvěru Anonymizováno a debetní zůstatek z běžného účtu ve výši 3 032,14 Kč převedla dne datum na nově otevřený úvěrový účet č. č. účtu. Po převedení debetního zůstatku umožnila právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému splácení ve splátkách. Žalovaný byl zároveň z převedeného debetního zůstatku povinen uhradit právní předchůdkyni žalobkyně úrok a platit poplatky za vedení úvěrového účtu. Dlužná částka však nebyla ze strany žalovaného řádně a včas splacena, proto právní předchůdkyně žalobkyně využila svého práva a celou dlužnou částku zesplatnila ke dni datum. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla ve stanovené lhůtě uhrazena, požaduje žalobkyně vedle úroku ve výši 12 % ročně z jistiny dále také úrok z prodlení v zákonné výši. Žalovaná částka představuje nesplacenou jistinu ve výši 3032, 14 Kč, poplatky a smluvní pokuty ve výši 2 500 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 172,57 Kč a dále běžící smluvní úrok a běžící zákonný úrok z prodlení. Před podáním žaloby byl žalovaný písemně vyzván k úhradě dlužné částky, ničeho však neuhradil. V rámci posuzování úvěruschopnosti žalovaného kontrolovala právní předchůdkyně žalobkyně informace v interních i externích databázích, zejména bankovním a nebankovním registru, insolvenční rejstřík a další zdroje. Žalovaný v žádosti o úvěr uvedl, že je zaměstnán u společnosti právnická osoba., s čistým měsíčním příjmem ve výši 23 895 Kč, celkový příjem domácnosti činí 70 000 Kč a žalovaný nemá žádnou vyživovací povinnost, bydlí u rodičů. Právní předchůdkyně žalobkyně porovnávala příjem žalovaného a výdaje odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ, prověřila jeho závazky v registrech a dospěla k názoru, že schopnost žalovaného splácet předmětný úvěr je dostatečná.
3. Druhý nárok na zaplacení 6 753,76 Kč žalobkyně odůvodnila tím, že žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně uzavřel dne datum smlouvu o úvěru – Anonymizováno na jejímž základě žalovaný čerpal úvěr až do výše 22 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal úvěr splatit s úrokem ve výši 11,05 % ročně ve 40 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 660 Kč. Žalovaný však nedodržel řádně podmínky pro splácení, kdy uhradil celkem pouze 17 060,58 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně proto uplatnila právo okamžitého splacení všech závazků vyplívajících ze smlouvy a úvěr zesplatnila ke dni datum. Žalovaná částka představuje nesplacenou jistinu ve výši 3 853,76 Kč, poplatky ve výši 2 900 Kč, kapitalizovaný úrok z úvěru ve výši 145,50 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 274,68 Kč a dále běžící smluvní úrok a běžící zákonný úrok z prodlení. Před podáním žaloby byl žalovaný písemně vyzván k úhradě dlužné částky, ničeho však neuhradil. V rámci posuzování úvěruschopnosti žalovaného kontrolovala právní předchůdkyně žalobkyně informace v interních i externích databázích, zejména bankovním a nebankovním registru, insolvenční rejstřík a další zdroje. Žalovaný v žádosti o úvěr uvedl, že je zaměstnán u společnosti právnická osoba., s čistým měsíčním příjmem ve výši 25 154 Kč, celkový příjem domácnosti činí 70 000 Kč a žalovaný nemá žádnou vyživovací povinnost, bydlí u rodičů. Právní předchůdkyně žalobkyně porovnávala příjem žalovaného a výdaje odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ, prověřila jeho závazky v registrech a dospěla k názoru, že schopnost žalovaného splácet předmětný úvěr je dostatečná.
4. Žalovaný se ve věci nijak nevyjádřil.
5. Jelikož ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazních prostředků vyzval soud žalovaného podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s tím, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Právní zástupkyně žalobkyně ani žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřili, ačkoli jim předmětné usnesení bylo řádně doručeno do datové schránky. Soud proto ve věci nenařídil jednání a rozhodl na základě předložených listin.
6. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním:
7. Ke smlouvě o kontokorentním úvěru č. hodnota ze dne datum ve znění smlouvy ze dne datum soud zjistil, že žalobkyně je právnickou osobou zapsanou v obchodním rejstříku /viz výpis z OR k žalobkyni na č. l. 15 spisu/. Žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně uzavřel dne datum smlouvu o bankovních produktech a službách a dne datum dispozici k uvedené smlouvě, na základě nichž se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalovanému zřídit běžný účet a umožnit mu vkládání a výběr hotovosti nebo převody bankovních prostředků z/na běžný účet s tím, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému zároveň spotřebitelský kontokorentní úvěr Anonymizováno povolením debetního zůstatku běžného účtu do výše povoleného limitu 3 000 Kč za podmínky dodržení měsíčního kreditního příjmu, jehož minimální výše činila 50 % povoleného limitu. Žalovaný se zavázal povolený limit nepřekročit. Pokud by debetní zůstatek povolený limit překročil, byl by žalovanému účtován poplatek za překročení povoleného debetního zůstatku Anonymizováno ve výši 300 Kč měsíčně a nepovolený debetní zůstatek by byl úročen sazbou pro nepovolený debetní zůstatek na běžném účtu. Žalovaný se zavázal sjednaný debet splatit spolu se smluvními úroky a s případnými poplatky. Standardní úroková sazba činila 21,99 % a RPSN 24,35 %. Pro nepovolený debet byla sjednána úroková sazba ve výši 29 % ročně. /viz smlouva o bankovních produktech na č. l. 21 spisu, dispozice úvěru na č. l. 20 spisu, informace na č. l. 65 spisu, formulář pro standardní informace na č. l. 66–68 spisu, všeobecné obchodní podmínky v systému CEPR, sazebník v systému CEPR, produktové podmínky v elektronickém systému CEPR/. Právní předchůdkyně žalobkyně ze žádosti o úvěr ze dne datum zjistila, že žalovaný byl v době žádosti svobodný, měl odborné/učňovské vzdělání a byl zaměstnán u společnosti právnická osoba., v pracovním poměru na dobu neurčitou. Čistý příjem žalovaný v žádosti uvedl ve výši 23 895 Kč. Dále uvedl, že nemá žádné vyživované osoby, nemá splátky mimo právní předchůdkyni žalobkyně a jiné nezbytné náklady vyčíslil na 0 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně dále prověřila žalovaného v insolvenčním rejstříku, bankovních a nebankovních registrech a prostřednictvím databáze MVČR zkontrolovala platnost průkazu totožnosti žalovaného. K žalovanému zjistila interní splátky ve výši 1 626,40 Kč, avšak žádné externí splátky. Podíl žalovaného na nákladech na bydlení stanovila na 31,28 %. Při posouzení žádosti do výdajů žalovaného započetla jednak výdaje uvedené žalovaným, jednak částku životního minima a částku normativních nákladů na bydlení /viz žádost o úvěr na č. l. 61 spisu, vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti na č. l. 62 -63 spisu/. Žalovaný dne datum čerpal částku 3 032,14 Kč, avšak na dluh ničeho neuhradil. Žalovanému byl proto účtován dne datum poplatek za upomínku ve výši 600 Kč, dne datum poplatek za upomínku ve výši 800 Kč, dne datum poplatek za upomínku ve výši 800 Kč a nakonec dne datum poplatek za upomínku ve výši 300 Kč, když ke dni datum právní předchůdkyně žalobkyně celý dluh zesplatnila a žalovanému umožnila dluh uhradit do datum /viz platební historie na č. l. 69, oznámení o zesplatnění na č. l. 23 spisu/.
8. Ke smlouvě o úvěru č. hodnota ze dne datum soud zjistil, že žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně dne datum smlouvu o úvěru včetně všeobecných obchodních podmínek a sazebníku právní předchůdkyně žalobkyně, na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytovat žalovanému úvěrový rámec až do výše 22 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splácet s úrokem ve výši 11,05 % ročně dle obchodních podmínek a sazebníku ve 40 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 660 Kč. Strany si dále sjednaly náhradu nákladů za vymáhací proces/odeslání upomínek /viz smlouva o úvěru včetně všeobecných obchodních podmínek a sazebníku, standardní informace o spotřebitelském úvěru na č. l. 16-19, 57 a 74–76 spisu/. Právní předchůdkyně žalobkyně ze žádosti o úvěr ze dne datum zjistila, že žalovaný byl v době žádosti svobodný, měl odborné/učňovské vzdělání a byl zaměstnán u společnosti právnická osoba., v pracovním poměru na dobu neurčitou. Čistý příjem žalovaný v žádosti uvedl ve výši 25 154 Kč. Dále uvedl, že nemá žádné vyživované osoby, nemá splátky mimo právní předchůdkyni žalobkyně a jiné nezbytné náklady vyčíslil na 0 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně dále prověřila žalovaného v insolvenčním rejstříku, bankovních a nebankovních registrech a prostřednictvím databáze MVČR zkontrolovala platnost průkazu totožnosti žalovaného. K žalovanému zjistila interní splátky ve výši 5 152,01 Kč, avšak žádné externí splátky. Při posouzení žádosti do výdajů žalovaného započetla jednak výdaje uvedené žalovaným, jednak částku životního minima a částku normativních nákladů na bydlení /viz žádost o úvěr na č. l. 70 spisu, vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti na č. l. 71-72 spisu/. Žalovaný úvěr čerpal, se splácením splátek se však dostával do prodlení. Žalovanému byly proto účtovány poplatky za upomínku ve výši 600 Kč, a to dne datum, datum, datum, datum, datum a poplatek ve výši 300 Kč dne datum, přičemž žalobkyně eviduje dluh ve výši 2 900 Kč / viz platební historie na č. l. 77–78 spisu, oznámení o zesplatnění na č. l. 22 spisu/.
9. Právní předchůdkyně žalobce jako postupitel a žalobkyně jako postupník uzavřely dne datum smlouvu o postoupení pohledávek, kterou byly pohledávky za žalovaným uvedené v seznamu postoupených pohledávek této smlouvy postoupeny na žalobkyni s účinností od datum /viz smlouva o postoupení pohledávek na č. l. 24–28 spisu a příloha č. hodnota na č. l. 29–32 spisu/. Oznámení o postoupení pohledávek právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému oznámila dopisem ze dne datum /viz oznámení na č. l. 35 spisu/. Žalovaný byl naposledy vyzván k úhradě dluhů vyplývajících z výše uvedených smluv dopisem ze dne datum, který byl odeslán právním zástupcem žalobkyně téhož dne /viz výzva k plnění na č. l. 37–38 spisu a podací lístek na č. l. 39 spisu/. Dle sdělení žalobkyně bylo žalovaným v minulosti na jeho dluhy plněno, kdy u první pohledávky samotná jistina představuje částku ve výši 3 032,14 Kč a u druhé pohledávky částku ve výši 3 853,76 Kč. Žalovaný netvrdil a ani v řízení nevyšlo najevo, že by na jednotlivé pohledávky plnil něčeho dalšího, nebo že by tyto byly zcela uhrazeny či zanikly z jiného důvodu.
10. Soud danou věc posuzoval po právní stránce podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”), a dle ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).
11. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle §2399 odst. 1 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.
12. Podle § 580 odst. 1 o.z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jako i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
13. Podle § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
14. Podle § 3016 o.z. ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele.
15. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
16. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
17. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
18. Dle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
19. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Soud předně podotýká, že pohledávky za žalovaným byly řádně postoupeny na žalobkyni, jak vyplynulo z provedeného dokazování, a žalobkyně tedy byla aktivně legitimována k podání žaloby.
20. Pokud jde o první nárok, soud vzal za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne datum smlouvu o bankovních produktech a službách a smlouvu o kontokorentním úvěru, která byla změněna dodatkem ze dne datum, ve které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému kontokorentní úvěr do výše limitu 3 000 Kč. Soud vzal dále za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne datum smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalovanému úvěr ve výši 22 000 Kč.
21. Soud se v prvé řadě zabýval, zda při sjednání smluv posuzovala právní předchůdkyně žalobkyně řádné úvěruschopnost žalovaného ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Smyslem a účelem posouzení úvěruschopnosti je ověřit, zda spotřebitel bude schopen dostát svým závazkům po celou dobu trvání úvěrového vztahu, a předejít tak situacím, kdy by poskytnutím úvěru mohl být vystaven nepřiměřené finanční zátěži. Tato povinnost představuje preventivní nástroj ochrany spotřebitele, nikoliv však absolutní garanci, že spotřebitel nebude mít později potíže se splácením. Zákon po poskytovateli požaduje, aby při posouzení úvěruschopnosti postupoval s odbornou péčí a vycházel z dostatečných, věrohodných a aktuálních informací, které si opatří jak od spotřebitele, tak z přiměřených externích zdrojů. V projednávané věci soud konstatuje, že z provedených důkazů neplynou žádné skutečnosti, které by nasvědčovaly tomu, že žalovaný nebyl ke dni uzavření smlouvy objektivně schopen úvěr ve sjednané výši a při sjednané výši splátky řádně splácet. Ani soud z úřední činnosti nezjistil žádné okolnosti, které by svědčily o tom, že žalovaný měl v rozhodné době výrazně vyšší náklady, jinou závažnou finanční zátěž, nebo nestabilní příjmy, jež by zpochybňovaly závěr o jeho úvěruschopnosti. Ustanovení § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru neukládají poskytovateli povinnost zkoumat příjmy a výdaje spotřebitele vždy exaktním doložením každé položky. Právní úprava výslovně předpokládá, že poskytovatel může při hodnocení vycházet i ze statistických modelů a standardizovaných údajů (např. vycházejících z životního minima či normativních nákladů na bydlení), neboť tyto modely ve většině případů odpovídají reálnému a obvyklému zatížení domácností. Ověřování skutečných příjmů a skutečných výdajů nad rámec těchto modelů má smysl pouze v situacích, kdy z jiných indicií plyne, že reálné výdaje spotřebitele mohou být výrazně vyšší než statistické hodnoty, případně existují pochybnosti o stabilitě jeho příjmů či o pravdivosti údajů uvedených v žádosti. V posuzovaném případě nebyly zjištěny žádné takové indicie, jež by poskytovateli ukládaly povinnost prověřovat příjmové či výdajové položky nad rámec standardního postupu. Poskytovatel vycházel z údajů žalovaného, z registrů, z údajů o interních splátkách a doplnil výdajovou stranu o statistické normativní hodnoty, čímž naplnil požadavek odborné péče. Soud proto uzavírá, že poskytovatel postupoval při posouzení úvěruschopnosti v souladu s § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, a nepochybil, neboť na základě dostupných a objektivně věrohodných údajů mohl důvodně uzavřít, že žalovaný bude schopen sjednané splátky hradit. Soud proto uzavřel, že obě smlouvy o úvěru byly platně uzavřeny.
22. Soud proto uložil žalovanému zaplatit dluh ze smlouvy ze dne datum ve znění dodatku ze dne datum ve výši jistiny 3 032,14 Kč a poplatků za upomínky ve výši 2 500 Kč a dluh ze smlouvy ze dne datum ve výši jistiny 3 853 Kč a poplatků za upomínky ve výši 2 900 Kč. Soud žalobě vyhověl i s ohledem na požadované příslušenství. Žalovaný má nadále povinnost platit sjednaný smluvní úrok. Zároveň se nezaplacením dluhu do dne splatnosti dostal do prodlení, a vznikla mu tak povinnost podle § 1970 o.z. platit vedle jistiny dluhu též úroky z prodlení, a to ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Jelikož žalovaný svou povinnost nesplnil ani po doručení upomínek a výzvy k úhradě, soud uložil žalovanému zaplatit žalobkyni všechny uplatněné částky tak, jak jsou uvedeny ve výroku tohoto rozsudku.
23. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 815 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.“) ve výši 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka, návrh ve věci samé), tj. ve výši 1 200 Kč (3 úkony x odměna ve výši 400 Kč), dále paušální náhrada výdajů za každý z těchto úkonů podle § 14b odst. 6 písm. a) a. t., tj. ve výši 300 Kč (3 úkony x paušální náhrada ve výši 100 Kč) a náhrada za daň z přidané hodnoty podle § 137 odst. 3 o.s.ř. ve výši 315 Kč (21 % z částky 1 500 Kč). Jejich zaplacení soud k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta dle § 149 odst. 1 o. s. ř.
24. Lhůta k plnění byla stanovena v obecné třídenní lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od jeho doručení k Okresnímu soudu v Mělníku. O odvolání rozhoduje Krajský soud v Praze.
Nebudou-li povinnosti stanovené tímto rozhodnutím plněny řádně a včas, může oprávněná osoba po právní moci rozhodnutí podat návrh na soudní výkon rozhodnutí podle části šesté zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu nebo návrh na exekuci podle zákona č. 120/2001 Sb., exekučního řádu.