Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
10 C 413/2025-66
Okresní soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Lucií Musilovou v právní věci
žalobkyně:Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně,
se sídlem Adresa žalobkyně,
právně zastoupená advokátem Jméno advokáta Anonymizováno.,
se sídlem Adresa advokáta
proti
žalované:Jméno žalované, narozená dne Datum narození žalované,
bytem Adresa žalované
o zaplacení částky 95 824,24 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 79 585 Kč, a to v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 000 Kč měsíčně splatných vždy ke každému poslednímu dni příslušného kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, a to až do konce října 2026, od listopadu 2026 v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2 000 Kč měsíčně, pod ztrátou výhody splátek.
II. Žaloba, kterou měla být určena povinnost žalované zaplatit žalobkyni částku 16 239,24 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 150,96 Kč od 10. 10. 2025 do 14. 10. 2025, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 95 824,24 Kč od 15. 10. 2025 do zaplacení se zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 2 530,40 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 79 585 Kč, a to v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 000 Kč měsíčně splatných vždy ke každému poslednímu dni příslušného kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, a to až do konce října 2026, od listopadu 2026 v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2 000 Kč měsíčně, pod ztrátou výhody splátek.II. Žaloba, kterou měla být určena povinnost žalované zaplatit žalobkyni částku 16 239,24 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 150,96 Kč od 10. 10. 2025 do 14. 10. 2025, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 95 824,24 Kč od 15. 10. 2025 do zaplacení se zamítá.III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 2 530,40 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne datum domáhala na žalované zaplacení shora uvedené částky představující nevypořádané nároky ze smlouvy o revolvingovém úvěru č. hodnota ze dne datum, na základě které žalovaná postupně načerpala částku 105 931 Kč. Spolu s jistinou úvěru se žalovaná zavázala uhradit příslušenství úvěru, a to úrok, pravidelné poplatky, a to v pravidelných splátkách ve výši 1 748 Kč. Žalobkyně tvrdila, že žalovaná uhradila pouze 26 346 Kč. Žalobkyně zaslala žalované předžalobní výzvu k plnění, avšak bezvýsledně. Žalobkyně žádá zákonný úrok z prodlení, který byl částečně kapitalizován. K odporu žalované se žalobkyně vyjádřila tak, že si od žalované v předsmluvní době vyžádala výpis z účtu pro období od datum do datum a daňové přiznání pro rok 2023, jelikož žalovaná uvedla, že je podnikatelkou. Dále byly zjištěny splátky na jiný úvěr ve výši 4 939 Kč měsíčně. Dále byla provedena lustrace v registrech SOLUS, NRKI, CEE s negativním výsledkem.
2. Žalovaná se ve věci vyjádřila písemně dne datum v rámci odůvodnění odporu a následně i při jednání dne datum. Uvedla, že má za to, že je úvěrová smlouva absolutně neplatná, a to z toho důvodu, že nebyla řádně zkoumána její úvěruschopnost před uzavřením smlouvy. Uvedla, že na předmětnou smlouvu uhradila již částku 26 346 Kč a navrhla tuto částku započíst na jistinu. Dále navrhla, že bude zbylou částku hradit ve splátkách ve výši 1 000 Kč měsíčně. K otázce zkoumání úvěruschopnosti před uzavřením smlouvy při jednání žalovaná uvedla, že smlouva byla uzavřena distančním způsobem, uvedla své příjmy cca 23 000 Kč měsíčně, nebyla si jistá, jestli cokoliv dokládala. Ohledně výdajů uvedla, že vyplnila výdaje ve výši 10 000 Kč měsíčně, ale zcela jistě nic nedokládala, jelikož to žalobkyně nevyžadovala. Dále soudu uvedla, že ve věci pod sp. zn. spisová značka stejného věřitele byla stanovena její povinnost hradit částku 5 500 Kč, a to ve splátkách po 1 000 Kč měsíčně. Ke svým nynějším příjmovým a výdajovým poměrům soudu uvedla, že její příjem je cca 23 000 – 25 000 Kč měsíčně. Výdaje jsou ve výši cca 18 400 Kč měsíčně a skládají se z nájemného prostor sloužících k podnikání ve výši 3 000 Kč, vodného a stočného ve výši 1 400 Kč, odvodů OSSZ ve výši 8 000 Kč, nákladů na domácnost (potraviny) a hrazení záloh Čevak ve výši 5 000 Kč a nákladů na cestu do práce a mobilního telefonu ve výši 1 000 Kč. Tudíž měsíčně žalované zbývá cca částka 5 600 Kč.
3. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu:
4. Dne datum byla mezi žalobkyní a žalovanou uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru č. hodnota, na základě které žalovaná postupně načerpala částku 105 931 Kč (původní úvěrový rámec byl ve výši 100 000 Kč). Žalovaná se zavázala uhradit úvěrovanou částku ve splátkách po 1 748 Kč měsíčně. Žalovaná uhradila částku 26 346 Kč. Žalobkyně požaduje uhradit na jistině částku 94 594,24 Kč, na nákladech na vymáhání částku 730 Kč, na smluvních pokutách částku 500 Kč, zákonný úrok jak kapitalizovaný ve výši 150,96 Kč, tak i plynoucí do budoucna od datum. Žalobkyně žalovanou vyzvala předžalobní výzvou ze dne datum, žalovaná však ničeho dalšího neuhradila.
5. Podle ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2).
6. Podle ust. § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Ustanovení § 86 a 87 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru je třeba vykládat tak, že porušení povinnosti věřitele řádně zkoumat úvěruschopnost žadatele o úvěr před uzavřením úvěrové smlouvy je sankcionováno absolutní neplatností takovéto úvěrové smlouvy, k níž musí soud přihlížet z úřední povinnosti.
7. Z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 vyplývá, že ustanovení § 87 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, resp. ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první. Vzhledem k tomu, že plnění z neplatné smlouvy bývá obecně vypořádáváno podle obecných zásad bezdůvodného obohacení, představuje toto ustanovení speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy. Konkrétním účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávních sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany. V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o.z.
8. Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o.z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.
9. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
10. Podle ust. § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
11. Podle ust. § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Předmětná smlouva o spotřebitelském úvěru byla uzavřena za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, který v ustanovení § 86 ukládá povinnost poskytovateli před uzavřením smlouvy o poskytnutí úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Poskytovatel je pak oprávněn poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věta druhá, je smlouva neplatná. Případné porušení shora uvedené povinnosti zakotvené v ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru má za následek absolutní neplatnost smlouvy, jak vyplývá z rozsudku Soudního dvora EU, druhého senátu ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp. zn. C-679/18, který dovodil povinnost národních soudů zkoumat podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti, aniž by námitku neplatnosti vznesl spotřebitel.
12. Soud se proto předně zabýval otázkou, jakým způsobem žalobkyně postupovala při posouzení schopnosti žalované úvěr splácet.
13. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je komplexní proces, při němž věřitel vychází z řady různých údajů. Věřitel vychází především z informací, dodaných spotřebitelem, avšak věřitel se s takto získanými informace od spotřebitele nemůže bez dalšího spokojit a brát je jako fakt. Je povinen je s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně prověřit. Věřitel musí vycházet i z jiných zdrojů (údaje, které jsou mu známy z jeho vlastní činnosti) a údaje a tvrzení spotřebitele ověřit. Odborná péče věřitele zahrnuje i to, že nevychází ze statisticky zprůměrovaných údajů, ale vždy bere v potaz konkrétní situaci žadatele o úvěr (komentář k ustanovení § 9 – Zákon o spotřebitelském úvěru, Komentář; autor Lukáš Vacek, Wolters Kluwer: Praha 2015). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření těchto tvrzení, a to např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele (závěry rozsudku Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39). K otázce dostatečnosti zjištění poměrů dlužníka se vyjádřil i Nejvyšší soud ČR a Ústavní soud v ČR v níže uvedených rozhodnutích – rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018, popř. nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/2018.
14. K otázce posouzení úvěruschopnosti žalované žalobkyně pouze obecně tvrdí, že si vyžádala informace, které jí žalovaná sdělila. K tomuto předkládá dokument karta klienta s tím, že si vyžádala výpisy z registrů SOLUS, CEE, NRKI. Žalobkyně dále doplnila, že vycházela z výpisu z účtu pro období od datum do datum a daňového přiznání pro rok 2023 a zjistila měsíční splátku 4 939 Kč na jiný osobní závazek. Naopak při jednání se vyjádřila sama žalovaná v tom smyslu, že žalobkyně nikterak nezjišťovala a neprověřovala její příjmy ani její výdaje. Tyto byly pouze odhadnuty žalovanou a nikterak prověřovány žalobkyní. Vzhledem k tomu, že je podnikatelkou – pracuje jako krejčová – má nepravidelný příjem. U žalobkyně již jeden úvěr čerpala a tento jí byl také nabídnut.
15. Ze shora uvedených podkladů nemohl věřitel dospět k závěru, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele (žalované) spotřebitelský úvěr splácet. Dle závěru soudu úvěruschopnost žalované tak nebyla prověřena řádně.
16. Žalobkyně řádně nesplnila svou zákonnou povinnost (posouzení úvěruschopnosti žalované), když nedostatečně zjistila a (zejména) ověřila skutečné výdaje žalované, tyto řádně neporovnala s jejími příjmy, a tudíž v potřebném rozsahu nezkoumala schopnost žalované poskytnutý spotřebitelský úvěr splácet. V důsledku výše uvedeného soud shledal předmětnou smlouvu o spotřebitelském úvěru absolutně neplatnou, čímž žalobkyni vzniká vůči žalované nárok pouze na vrácení nesplaceného zůstatku jistiny poskytnutého úvěru. Převzala-li žalovaná úvěr na základě neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru, je povinna tuto částku vrátit (v dosud nevrácené výši 79 585 Kč) dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.
17. V částce 79 585 Kč – nevrácené jistině žalované částky, kterou žalobkyně žalované poskytla, soud důvodně podané žalobě vyhověl. Za situace, kdy soud shledal předmětnou smlouvu o spotřebitelském úvěru absolutně neplatnou, jiné smluvní nároky nelze úspěšně uplatnit. Vzhledem k výše uvedené argumentaci v aktuální judikatuře Nejvyššího soudu ČR dospěl soud k závěru, že splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala, žalobkyni tedy zatím nemohl vzniknout ani nárok na zákonné úroky z prodlení. Soud proto zamítl i dílčí nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení.
18. Žalovaná se při jednání vyjádřila k tomu, že její nynější příjem je ve výši 23 000 – 25 000 Kč měsíčně. Její výdaje byly vypočítány na částku 18 400 Kč měsíčně (viz shora), žalované tudíž zbývá částka cca 5 600 Kč měsíčně. Soud má za přiměřenou splátku vzhledem ke zjištěným osobním a majetkovým poměrům žalované, možnost postupné úhrady dluhu žalovanou, když je v reálných možnostech žalované splácet dosud neuhrazenou poskytnutou jistinu v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2 000 Kč. Soudem bylo z úřední činnosti zjištěno, že u zdejšího soudu byl dne datum vydán rozsudek ve věci sp. zn. spisová značka, na základě které byla stanovena žalované povinnost hradit částku 5 500 Kč ve splátkách po 1 000 Kč měsíčně. (Jednalo se o stejného žalobce.) Soud tedy s odkazem na ustanovení § 87 odst. 2 citovaného zákona o spotřebitelském úvěru umožnil žalované rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase spolu se sankcí ,,pod ztrátou výhody splátek“. Soud stanovil povinnost hradit splátku 1 000 Kč měsíčně v období do října 2026 a následně od listopadu 2026 (když je předpoklad, že částka ve věci sp. zn. spisová značka bude již zcela uhrazena), hradit splátku ve výši 2 000 Kč. Nadto s takovým postupem žalovaná souhlasila a uvedla, že bude schopna toto pravidelně hradit.
19. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. ve spojení s ust. § 142a odst. 1 o.s.ř., když částečně procesně úspěšná žalobkyně má právo na náhradu nákladů řízení proti částečně neúspěšné žalované. Náklady řízení představují zaplacený soudní poplatek ve výši 3 834 Kč. Žalobkyně však byla úspěšná pouze co do 83 % ku svému neúspěchu co do 17 %. Náleží jí tudíž náhrada nákladů pouze co do 66 % ve výši 2 530,40 Kč.
20. Lhůta k plnění náhrady nákladů řízení byla žalované stanovena dle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích prostřednictvím soudu podepsaného.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.