Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
18 C 228/2025-33
Okresní soud v Pardubicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Leonou Poplerovou ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČ IČO žalobkyně
sídlem Adresa žalobkyně
zastoupená advokátkou Jméno advokátky
sídlem Adresa advokátky
proti
žalované: Jméno žalované, narozená dne Datum narození žalované
bytem Adresa žalované
o zaplacení 25 638,56 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 11 500 Kč do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.
II. Návrh, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 13 920 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % p.a. z částky 11 916,89 Kč od 10. 5. 2025 do zaplacení a částku 217,96 Kč, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 11 500 Kč do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.II. Návrh, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 13 920 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % p.a. z částky 11 916,89 Kč od 10. 5. 2025 do zaplacení a částku 217,96 Kč, se zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se žalobou doručenou podepsanému soudu dne 24. 9. 2025 domáhala po žalované zaplacení částky 25 638,56 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že účastnice dne 8. 1. 2025 uzavřely smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. hodnota (dále také jen "smlouva") distančním způsobem na adrese Anonymizováno, na jejímž základě poskytla žalobkyně žalované spotřebitelský úvěr s možností čerpat až do výše 17 900 Kč s možností postupného čerpání. Žalovaná sjednala mimo jiné i volitelné služby, a to službu Anonymizováno za poplatek 165 Kč, informační SMS servis za poplatek 23,04 Kč. Žalobkyně před poskytnutím úvěru posoudila úvěruschopnost žalované (nahlédnutí do databází, centrální evidence exekucí, insolvenčního rejstříku, lustrací neplatných dokladů, informacemi o platebním účtu a transakcích žalované, výplatních pásek, ověřením čistého měsíčního příjmu ve výši 25 000 Kč měsíčně) se závěrem, že žalovaná je schopna své závazky splácet. Žalovaná se zavázala zaplatit žalobkyni smluvní úrok ve výši 0,98 % denně z nesplacené části jistiny. Poskytnutý úvěr byl ve výši 11 500 Kč, tento však nebyl žalovanou do dne podání žaloby uhrazen v celé výši. Dlužná částka ve výši 25 420,60 Kč sestává z:
dlužné jistiny ve výši 11 500 Kč
poplatku za vyplacení tranší úvěru ve výši 228,85 Kč
smluvního úroku ve výši 13 503,71 Kč
poplatku za službu Anonymizováno 165 Kč
poplatku za službu „informační SMS servis“ ve výši 23,04 Kč
žalobkyně vypověděla smlouvu z důvodu prodlení s úhradou pravidelných denních splátek a, o čemž žalovanou informoval e-mailem ze dne 9. 5. 2025, přičemž k výpovědi došlo téhož dne. Žalobkyně proto požaduje i zákonný úrok z prodlení z částky 11 916,89 Kč od 10. 5. 2025 do zaplacení, dále pak smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z jistiny v souladu s čl. VIII odst. 1 Smlouvy, a to od 8. 2. 2025 do 9. 5. 2025 ve výši 217,96 Kč. Pokud by soud nárok žalobkyně z titulu uzavřené smlouvy o úvěru neměl za prokázaný, požaduje žalobkyně, aby soud nárok v části jistiny posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení. Žalovaná do dne podání žaloby ničeho ani přes písemnou předžalobní výzvu žalobkyni neuhradila.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. Soud rozhodl ve věci bez jednání dle § 115a o.s.ř. , když uzavřel, že ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, zástupce žalobkyně s tímto postupem vyslovila souhlas již v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, žalovaná se k výzvě soudu ve stanovené lhůtě nevyjádřila, proto soud postupoval dle § 101 odst. 4 o.s.ř. a předpokládal tedy, že k tomuto postupu nemá námitek.
4. Soud vyzval žalobkyni k doplnění žalobních tvrzení, zejména doplnění tvrzení ohledně posouzení schopnosti žalovaného splácet úvěr před uzavřením smlouvy ze strany žalobkyně. Žalobkyně v soudem stanovené lhůtě uvedla, že ověřila čistý příjem žalované, který činil 25 000 Kč, zjistila, že ve společné domácnosti žijí 3 osoby, 2 osoby mají příjem, měsíční výdaje na bydlení činí 1 000 Kč, nezbytné výdaje 500 Kč a ostatní zbytné výdaje 500 Kč. Tyto údaje uvedla žalobkyně bez toho, aby byly podepsány žalovanou či jakkoliv podloženy důkazy. Předložila výpis z účtu žalobkyně, z kterého soud zjistil, že tato pobírala rodičovský příspěvek ve výši 12 000 Kč měsíčně, pobírala i příspěvek na bydlení.
5. Podle ust. § 2395 zák. č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník , (dále jen o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
6. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
7. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
8. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
9. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodné obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
10. Smlouvou o revolvingovém spotřebitelském úvěru ze dne 8. 1. 2025, Všeobecnými obchodními podmínkami bylo zjištěno, že mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalované částku až do výše 17 900 Kč, zároveň byla sjednána služba „Anonymizováno“ za poplatek 165 Kč, a služba „Informační SMS servis“ za poplatek 23,04 Kč, žalovaná se zavázala splatit úvěr včetně poplatků za služby do 2. 7. 2026 s tím, že první splátka byla splatná dne 7. 2. 2025. Pro případ prodlení s úhradou dluhu má dle čl. VIII. odst. 1 Smlouvy žalobkyně právo požadovat smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z celkové dlužné částky až do zaplacení. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti předloženého žalobkyní soud zjistil, že žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalované jako úspěšnou, když žalovaná uvedla, že žije s dalšími 2 osobami ve společné domácnosti, její čistý měsíční příjem činí 12 000 Kč, pravidelné měsíční výdaje činí na bydlení činí 1 000 Kč, na nezbytné výdaje vynakládá 500 Kč měsíčně a na zbytné výdaje částku 500 Kč měsíčně. Žalovaná nemá žádné pravidelné měsíční výdaje na půjčky. Dále byla uvedena výše ověřeného čistého měsíčního příjmu v částce 42 458 Kč a vypočítané minimální měsíční výdaje v částce 6 530 Kč s tím, že tedy disponibilní příjem činí 5 400 Kč.
11. Po provedeném řízení soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná.
12. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda mezi účastnicemi došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Pro žalobkyni dále v souladu s § 433 o. z. platí, že jako podnikatelka vystupující vůči žalované v hospodářském styku nesmí zneužít svou kvalitu odborníka ani své hospodářské postavení k vytváření nebo k využití závislosti slabší strany a k dosažení zřejmé a nedůvodné nerovnováhy ve vzájemných právech a povinnostech stran. Dle § 75 a § 76 zákona o spotřebitelském úvěru byla žalobkyně jako poskytovatelka úvěru povinna provozovat svou činnost s odbornou péčí a se žalovanou jako spotřebitelkou jednat čestně, transparentně a zohledňovat práva a zájmy spotřebitelky. Současně bylo povinností žalobkyně (§ 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru) před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitelky na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitelky, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Platí, že spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud z výsledků tohoto posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet, když pro porušení této povinnosti je smlouva neplatná, soud k této neplatnosti přihlédne i bez návrhu a spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
13. Zákon č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, jímž se v této věci právní vztahy řídí, vychází ze zásady rovnosti stran, kdy fakticky nerovné postavení spotřebitele ve vztahu s podnikatelem je dorovnáváno dotčenou právní úpravou směřující k vyvážení této faktické nerovnosti, projevující se ochranou slabší strany. Při jeho výkladu je třeba si uvědomit, že spotřebitel je skutečně slabší stranou, a je tak vůči poskytovateli při uzavírání smlouvy znevýhodněn. Nemá na rozdíl od poskytovatelů před uzavřením smlouvy znalost oboru, dostatek profesionálních zkušeností, právní poradenství, účinný marketing, ekonomickou sílu, nemá možnost stanovovat si smluvní podmínky, když smlouvy bývají uzavírány jako adhezní, apod. Současně již z podstaty věci si peněžní prostředky ze spotřebitelského úvěru nejčastěji obstarávají takové osoby, které volných peněžních prostředků zpravidla nemají mnoho nazbyt, nebo je dokonce zcela postrádají, a jejich cílem je úvěr (někdy za každou cenu) získat. Svou schopnost úvěr splácet pak subjektivně často přeceňují, a naopak podceňují rizika s jeho vzetím spojená. Také proto je zákonem povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele před uzavřením smlouvy ukládána nikoli spotřebiteli samotnému, ale poskytovateli, od něhož se očekává, že k tomuto přistoupí jakožto profesionál v daném oboru s náležitou odbornou péčí a objektivitou.
14. Nutnost zkoumat, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru respektoval shora citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru plyne z již ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 , rozsudek sp. zn. 33 Cdo 201/2018 ) i Nejvyššího správního soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. 1 As 30/2015 ), výslovně jí pak zdůraznil Ústavní soud ČR ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019, kdy uvedl, že „poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková‘‘. Nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobo d.
15. Poskytovatel úvěru je tedy povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Posouzení úvěruschopnosti přitom směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem na příjmy a výdaje spotřebitele. Věřitel je při posouzení úvěruschopnosti povinen vzít v potaz jak stávající situaci klienta, zejména jeho příjmy i výdaje, tak i skutečnosti, které lze na základě informací dostupných v době před uzavřením smlouvy s vysokou mírou pravděpodobnosti očekávat. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Při získávání relevantních informací za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele věřitel vychází především z informací dodaných spotřebitelem, v případě nezbytnosti též z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Na místě je přitom taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení. Poskytovatel musí sám vyvinout potřebné úsilí, ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet, a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1As 30/2015 -39). Úvěr pak může poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná.
16. Žalobkyně na výzvu soudu nedoplnila skutková tvrzení, na základě jakých informací a dokladů od žalované posuzovala její úvěruschopnost před poskytnutím úvěru. Žalobkyně sice současně s žalobou předložila výpis o posouzení úvěruschopnosti vytvořený žalobkyní s obecnými údaji sdělenými žalovanou, avšak nepředložila žádné důkazy, ze kterých by bylo možno ověřit údaje o výši příjmu všech členů společné domácnosti žalované. Z předkládaných výpisů z účtu žalované je prokázané, že tato byla na rodičovské dovolené, tudíž pečovala o nezletilé dítě, příjem druhého člena domácnosti nebyl nijak zjišťován, nebylo prokázáno, jaké náklady na bydlení žalovaná měsíčně vynakládá, z výpisu z účtu žalované vyplývá, že její měsíční výdaje jsou vyšší než ve výpise o posouzení úvěruschopnosti uváděné 500 Kč na nezbytné výdaje a 500 Kč na zbytné výdaje. Žalobkyně ani neprokázala svá tvrzení, že provedla před poskytnutím úvěru lustraci úvěruschopnosti žalované v jednotlivých registrech (bankovní a nebankovní registr klientských informací, CEE, ISIR, neplatné doklady MV ČR). Kromě toho z úřední činnosti soud zjistil, že žalovaná čerpala úvěr již v červenci 2017 u společnosti právnická osoba., který byl v květnu 2023 zesplatněn (žaloba u podepsaného soudu pod sp.zn. 18 C 45/2025 ), v březnu 2024 čerpala úvěr u společnosti právnická osoba., který byl v lednu 2025 zesplatněn, když k prodlení došlo již v srpnu 2024 ( žaloba u podepsaného soudu sp.zn. 10 C 114/2025 ), tudíž by se tyto informace musely v databázích objevit, pokud by žalobkyně provedla řádné šetření.
17. Soud tedy uzavřel, že v daném případě žalobkyně neměla dostatečné informace pro posouzení úvěruschopnosti žalované, neboť nijak blíže nezjišťovala její osobní a majetkové poměru, nezjišťovala u kterých společností má žalovaná závazky, jak své závazky plní apod. Soud tedy uzavřel, že žalobkyně nesplnila svou povinnost stanovenou jí zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedla, když toto proběhlo víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů, důsledkem tohoto postupu je tedy absolutní neplatnost úvěrové smlouvy. Vzhledem k tomu, že uvěrová smlouva je absolutně neplatná, podřadí se nárok žalobkyně vůči žalované režimu bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 1,2 o. z., podle něhož je žalovaná povinna žalobkyni vrátit to, co od ní obdržela a doposud nevrátila jako svůj majetkový prospěch získaný bez právního důvodu. Vzhledem k tomu, že žalovaná čerpala částku 11 500 a doposud tuto žalobkyni nevrátila, uložil jí soud povinnost tuto částku zaplatit (výrok I.), a ve zbývající části soud žalobu zamítl (výrok II.).
18. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř. , když žalobkyně měla ve věci úspěch jen co do 35 %. Pro úplnost soud dodává, že při rozhodování o náhradě nákladů řízení a určení výše úspěchu či neúspěchu ve věci podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. je nutné považovat za předmět řízení nejen žalovanou jistinu, ale též její příslušenství (srov. usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 26. 7. 2006, sp. zn. 7 Cmo 507/2005 ). Proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).
19. Lhůta k plnění byla stanovena dle ust. § 160 odst. 1 věty před středníkem o.s.ř. , když soud neshledal důvody pro stanovení lhůty delší.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení prostřednictvím podepsaného soudu ke Krajskému soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích, písemně, dvojmo.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.