Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
13 C 432/2025-50
Okresní soud v Děčíně rozhodl samosoudcem Mgr. Jiřím Glocem ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného
o 32 359 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 21 700 Kč se zákonným ročním úrokem z prodlení od 14. 8. 2025 do zaplacení ve výši 11,5 %, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba co do částky 10 658 Kč a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 4 794,17 Kč a kapitalizovaného úroku ve výši 4 979,52 Kč a zákonného ročního úroku z prodlení z částky 22 000 Kč od 29. 4. 2025 do zaplacení ve výši 15 % a úroku 15 % ročně z částky 22 000 Kč od 29. 4. 2025 do zaplacení, se zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení k rukám jejího právního zástupce 2 608 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 21 700 Kč se zákonným ročním úrokem z prodlení od 14. 8. 2025 do zaplacení ve výši 11,5 %, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba co do částky 10 658 Kč a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 4 794,17 Kč a kapitalizovaného úroku ve výši 4 979,52 Kč a zákonného ročního úroku z prodlení z částky 22 000 Kč od 29. 4. 2025 do zaplacení ve výši 15 % a úroku 15 % ročně z částky 22 000 Kč od 29. 4. 2025 do zaplacení, se zamítá.III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení k rukám jejího právního zástupce 2 608 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení částky 32 359 Kč s přísl. Uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně, a to společnost právnická osoba (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) dne 22. 11. 2022 uzavřela s žalovaným úvěrovou smlouvu č. hodnota, na základě které poskytla žalovanému úvěr ve výši 25 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit v 12 pravidelných měsíčních splátkách po 2 972 Kč do 22. 11. 2023, spolu se sjednaným příslušenstvím – poplatkem ve výši 10 659 Kč. Žalovaný uhradil na poskytnutý úvěr částku ve výši 3 300 Kč, zbylou část úvěru žalovaný nevrátil.
Žalobkyně dále uvedla, že před uzavřením smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, a to tak, že provedla vyhodnocení informací od žalovaného před uzavřením smlouvy a tyto informace ověřila oproti dokladům vyžádaných od žalovaného zaznamenaných v zákaznické kartě.
2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.
3. Ze zákaznické karty soud zjistil, že při poskytování úvěru právní předchůdkyně žalobkyně vyšla z toho, že žalovaný bydlí v kategorii „jiné“ než je nájem, vlastní, spolubydlení, s rodiči aj., je ženatý, má Anonymizováno vyživovací povinnosti, pracuje na DPP a jeho měsíční příjem činí 25 000 Kč, kdy pracuje jako Anonymizováno pro právnická osoba Další příjem domácnosti činí 37 455 Kč, měsíční výdaje činí 5 000 Kč, na externí splátky pak hradí 2 000 Kč, má další spotřebitelský úvěr/y. Příjem žalovaného právní předchůdkyně žalobkyně ověřila z pracovní smlouvy a výplatní pásky za říjen 2022.
4. Ze smlouvy č. hodnota ze dne 22. 11. 2022 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala žalovanému poskytnout úvěr ve výši 25 000 Kč a žalovaný se zavázal jej splácet částkou 2 972 Kč v 12 měsíčních splátkách, včetně poplatku za poskytnutí ve výši 8 751 Kč. Úrok byl sjednán ve výši 43 % ročně, RPSN 67,51 % a celková splatná částka činila 35 659 Kč
5. Z tabulky umoření soud zjistil, že žalovaný dne 22. 11. 2022 čerpal úvěr ve výši 25 000 Kč, přičemž uhradil na poskytnutý úvěr celkem částku ve výši 3 300 Kč.
6. Ze oznámení o postoupení pohledávky, soud zjistil, že pohledávka za žalovaným ze smlouvy č. hodnota byl postoupen na žalobkyni.
7. Výzvou ze dne 29. 7. 2025 žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky s poučením, že nebude-li částka uhrazena, bude podána žaloba. Totéž prokazuje podací lístek ze dne 30. 7. 2025.
8. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé:
9. Právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala žalovanému poskytnout úvěr ve výši 25 000 Kč a žalovaný se zavázal jej splácet částkou 2 972 Kč v 12 měsíčních splátkách, přičemž žalovaný čerpal úvěr v plné výši dne 22. 11. 2022. Před poskytnutím úvěru právní předchůdkyně žalobkyně zjišťovala úvěruschopnost žalovaného tak, že nezjistila, kde žalovaný bydlí, zjistila, že je ženatý, má Anonymizováno vyživovací povinnosti, jeho čistý měsíční příjem činí 25 000 Kč, další čistý příjem domácnosti činí 37 455 Kč. Výdaje žalovaného činí 5 000 Kč měsíčně a externí splátky ve výši 2 000 Kč měsíčně, přičemž má další spotřebitelský úvěr/y. Tyto žalovaným poskytnuté údaje právní předchůdkyně žalobkyně ověřila z výplatní pásky a pracovní smlouvy žalovaného. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni. Žalobkyně v důsledku prodlení žalovaného se splácením dluhů vyzvala žalovaného k vrácení dlužné částky pod pohrůžkou podání žaloby. Žalovaný uhradil na poskytnutý úvěr částku ve výši 3 300 Kč.
10. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:
11. Uzavřená smlouva jeví znaky smlouvy o úvěru podle § 2395 o. z., neboť smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úrok. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do jednoho měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.
12. Jelikož shora uvedené smlouvy žalovaný neuzavřel v rámci své podnikatelské činnosti, uzavřel je jakožto spotřebitel dle § 419 o. z., proto se na věc vztahuje i zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú“). Dle § 86 z. s. ú. je poskytovatel spotřebitelského úvěru (za který je dle § 2 odst. 1 z. s. ú. třeba považovat i peněžitou zápůjčku) před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel může poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Poruší-li tuto povinnost, je smlouva o spotřebitelském úvěru dle § 87 odst. 1 z. s. ú., ve znění ke dni uzavření smlouvy, neplatná, přičemž spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy.
13. Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18 uvedl, že obecný soud, který nezkoumá, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru prověřil schopnost spotřebitele úvěr splácet, zasáhne do základního práva spotřebitele na soudní ochranu dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Dovodil totiž, že důsledky porušení této povinnosti se netýkají jen dlužníka spotřebitele, ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů, proto musí poskytovatel úvěru řádně prověřit možnost spotřebitele úvěr splácet. Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet, přičemž pokud tuto povinnost poruší, je úvěrová smlouva neplatná. Soudní dvůr Evropské unie pak ve věci sp. zn. C – 679/18 rozhodl ve věci předběžné otázky tak, že české soudy jsou povinni zkoumat, zda poskytovatel úvěru řádně posoudil úvěruschopnost spotřebitele, z úřední povinnosti, nikoli jen na návrh dlužníka.
14. S ohledem na tuto judikaturu je pak dle názoru soudu smlouvu o úvěru, před jejímž uzavřením poskytovatel řádně nezkoumal úvěruschopnost dlužníka považovat za neplatnou nejen dle § 87 odst. 1 z. s ú., ale i dle § 580 odst. 1 o. z. Protože sankce neplatnosti smlouvy je stanovena nejen na ochranu dlužníka, ale i na ochranu společnosti, je tato neplatnost neplatností absolutní, tedy není nutné, aby se jí před soudem dlužník musel dovolat. Na uvedenou judikaturu ostatně reagoval i zákonodárce novelizací ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú., kdy s účinností od 29. 5. 2022 je soud povinen k neplatnosti smlouvy z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti přihlédnout i bez návrhu.
15. V dané věci soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného tak, že při poskytování úvěru právní předchůdkyně žalobkyně vyšla z toho, že nezkoumala, kde žalovaný bydlí. Čistý měsíční příjem žalovaného zjistila ve výši 25 000 Kč, další čistý příjem domácnosti pak 37 455 Kč. Výdaje žalované celkem činí 5 000 Kč a k tomu 2 000 Kč na dosavadní úvěry. Tyto žalovaným poskytnuté údaje právní předchůdkyně žalobkyně ověřila z výplatní pásky a pracovní smlouvy. Rovněž žalovaný uvedl, že má Anonymizováno vyživovací povinnosti a je ženatý.
16. Soudní praxe je ustálena v závěru, že při zkoumání úvěruschopnosti úvěrující nepostupuje s potřebnou odbornou péčí při posuzování úvěruschopnosti, pokud se spolehne jen na spotřebitelem tvrzené údaje, které nikterak neověří, srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. spisová značka, usnesení Vrchního soudu v Olomouci sen. zn. spisová značka, č.j. incidenční spisová značka, rozsudek Krajského soudu v adresa č.j. incidenční spisová značka, rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. spisová značka či rozsudek Krajského soudu v Praze č. j. spisová značka, v podrobnostech, zejména s ohledem na formulaci požadavku ověření skutečností uvedených spotřebitelem, pak soud pro stručnost odkazuje na odůvodnění uvedených rozhodnutí.
17. Právní předchůdkyně žalobkyně sice z výplatní pásky ověřila, že žalovaný dosahuje uváděného příjmu, právní předchůdkyně žalobkyně ale již rezignovala na bližší zkoumání toho, co znamenají další příjmy domácnosti, když právní předchůdkyně žalobkyně nikterak nezjišťovala, kdo s žalovaným ve společné domácnosti žije, ani kde je daná společná domácnost, a kdo dosahuje takových příjmů, nadto za situace, kdy je žalovaný ženatý a má Anonymizováno vyživovací povinnosti. Bez tohoto zhodnocení nebyla právní předchůdkyně žalobkyně schopna kvalifikovaně posoudit, zda tyto příjmy lze zahrnout v rámci zkoumání úvěruschopnosti žalovaného. Právní předchůdkyně žalobkyně naprosto rezignovala na elementární ověření výše výdajů žalovaného. Žalovaným uváděné měsíční výdaje ve výši 5 000 Kč jsou dle názoru soudu natolik nízké, že právní předchůdkyně žalobkyně měla věnovat zvýšenou pozornost a ověřit, zdali žalovaným uváděné životní měsíční výdaje odpovídají skutečnosti, nadto, když netušila, kde vlastně žalovaný v té době bydlí. Těžko si lze představit, že žalovaný z částky 5 000 Kč uhradí náklady na jakékoli bydlení, zálohu na energie, a ještě mu vystačí na jídlo pro sebe na celý měsíc, zejména když je ženatý a má k tomu Anonymizováno vyživovací povinnosti. Právní předchůdkyně ani nezkoumala, jaké je úvěrové zatížení žalovaného, který uvedl další splátky a další spotřebitelské úvěry, což žalobkyně nijak neprověřila. Jelikož právní předchůdkyně žalobkyně v této situaci ani nezkoumala úvěruschopnost žalovaného z databází umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, soud uzavírá, že právní předchůdkyně žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného nedostatečným způsobem, čímž porušila § 86 z. s. ú., proto je shora uvedená smlouva neplatná. S ohledem na neplatnost smlouvy je tak namístě uzavřít, že předmětné částky vyplatila právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému bez právního důvodu, čímž se žalovaný bezdůvodně obohatil, je proto povinný částku, o kterou se bezdůvodně obohatil, dle § 2991 o. z. vrátit. Předmětná pohledávka pak byla dle § 1879 o. z. převedena na žalobkyni v důsledku uzavřené smlouvy o postoupení pohledávky.
18. S ohledem na shora uvedené soud uložil žalovanému zaplatit částku 21 700 Kč, představující nezaplacenou jistinu, a tedy bezdůvodné obohacení na straně žalovaného, neboť žalovaný částku 3 300 Kč již vrátil. Úroky z prodlení jsou žalobkyni přiznány v souladu s ustanovením § 1970 o. z., ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a to ode dne následujícího po dni, do nějž měl žalovaný dluh vrátit dle zaslané předžalobní výzvy.
19. Ve zbytku pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.
20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 608 Kč, přičemž tato částka představuje 34 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 67 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 33 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 295 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 32 359 Kč sestávající z částky 700 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci a z částky 2 420 Kč za jeden úkon uvedený v § 11 odst. 1 a. t. realizovaný po podání návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 6 písm. a) a. t. a paušální náhrady výdajů ve výši 450 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 5 270 Kč ve výši 1 106,70 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Děčíně. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.