Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
4 C 212/2025-33
Okresní soud v Chrudimi rozhodl samosoudcem Mgr. Markem Horáčkem ve věci
žalobce: Jméno žalobce., IČO IČO žalobce
sídlem Adresa žalobce
zastoupený advokátkou Jméno advokátky
sídlem Adresa advokátky
proti
žalované: Jméno žalované, narozená dne Datum narození žalované
bytem Adresa žalované
o zaplacení 40 315,96 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 15.057,07 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75% ročně od 1.7.2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Ve zbylé části se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 15.057,07 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75% ročně od 1.7.2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Ve zbylé části se žaloba zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Podanou žalobou se žalobce domáhal po žalované zaplacení žalované částky. V žalobě uvedl, že právní předchůdce žalobce (společnost Anonymizováno Anonymizováno právnická osoba) uzavřel se žalovanou smlouvu o revolvingovém úvěru č. hodnota. s úvěrovým rámcem 40.000,-- Kč. Žalovaná se zavázala splácet úvěr měsíčními splátkami ve výši minimálně 5 % z dlužné částky, nejméně 500,-- Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 12,75 % ročně. Žalovaná se ocitla v prodlení s úhradou splátek, došlo proto k zesplatnění úvěru. Žalobce tak požaduje po žalované úhradu jistiny, úroku a úroku z prodlení.
2. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, nepodařilo se jej doručit do vlastních rukou žalované, soud jej proto zrušil.
3. K výzvě soudu žalobce sdělil, že jeho právní předchůdce (dále jen banka) vycházel z údajů sdělených žalovanou, takto žalobce uvedl příjem 17.000,-- Kč, banka vycházela z tohoto příjmu. Výdaje žalovaná uvedla ve výši 3.000,-- Kč, banka stanovila výdaje na základě dat sdělených žalovanou v kombinaci s interními informacemi banky včetně využití statistických údajů na částku 3.680,-- Kč. Dále z tvrzení žalobce vyplynulo, že žalovaná načerpala v rámci úvěru celkově částku 80.824,07 Kč, zaplatil celkem částku 65.767,-- Kč.
4. V souladu s ust. § 115a o.s.ř. soud ve věci rozhodl bez jednání.
Zjištěné skutečnosti
5. Mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou byla uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru s úvěrovým rámcem 40.000,-- Kč. V rámci posouzení schopnosti splácet úvěr je ve smlouvě uvedeno, že žalovaná má čistý příjem 17.000,-- Kč, náklady domácnosti 3.000,-- Kč, způsob bydlení – nájemník.
Posouzení věci
6. Žalobce se domáhá zaplacení žalované částky z titulu smlouvy o úvěru uzavřené podle § 2395 a násl. občanského zákoníku a podle zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru. Soud má za to, že žalobce nedostatečně ověřil úvěruschopnost žalované. Tato povinnost vyplývá z ust. § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, v odst. 2 je pak uvedeno, jakým způsobem má při takovém posouzení poskytovatel úvěru postupovat. Sankcí za porušení této povinnosti je potom podle § 87 odst. 1 cit. zákona absolutní neplatnost smlouvy. V projednávané věci poskytovatel úvěru vycházel z příjmů žalované ve výši 17.000,-- Kč, tento příjem však nebyl vůbec ničím doložen. Banka se tedy evidentně spolehla na tvrzení žalované v žádosti o úvěr, což ovšem není z hlediska odborné péče dostatečné. Pokud jde o výdaje, ty banka prakticky nezkoumala. Výše výdajů sdělená žalovanou – 3.000,-- Kč byla bankou upravena na částku 3.680,-- Kč. Takové výdaje jsou však zcela nerealistické. Je otázkou, jestli banka opravdu myslí vážně, že výdaje dospělého člověka v roce 2021 jsou 3.680,-- Kč. A to v situaci, kdy žalovaná jako způsob bydlení uvede nájem. Banka si vůbec nepoložila otázku, jestli průměrný nájem v roce 2021 náhodou vysoce nepřesahuje oněch 3.680,-- Kč. Více asi nemá smysl k věci uvádět, je prostě evidentní, že banka zcela rezignovala na realistické posouzené úvěruschopnosti žalované. Každému totiž musí být zřejmé, že měsíční výdaje dospělého člověka v roce 2021 jsou násobně vyšší než uvažovaných 3.680,-- Kč.
7. Soud tedy předmětnou smlouvu o úvěru považuje za absolutně neplatnou podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. V takovém případě je třeba vztah mezi účastníky vypořádat podle zásad bezdůvodného obohacení (§ 2993 občanského zákoníku ). Žalobce má nárok pouze na rozdíl mezi tím, jako částku žalovaná vyčerpala a jakou uhradila + zákonný úrok z prodlení z dlužné částky. V daném případě se jedná o částku 15.057,07 Kč. V této části proto soud žalobě vyhověl. Na žádné další platby žalobce nárok nemá, proto byla žaloba ve zbytku zamítnuta.
8. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř. , žalovaná měla větší úspěch ve věci, měl by proto právo na náhradu nákladů řízení v poměrné výši, náklady řízení mu však nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení v potřebném počtu stejnopisů prostřednictvím Okresního soudu v Chrudimi ke Krajskému soudu v Hradci Králové.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.