Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 741/26

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Dity Řepkové, soudce zpravodaje Tomáše Langáška a soudce Jana Wintra o ústavní stížnosti stěžovatele Michala Karmazína, zastoupeného JUDr. Michalem Pokorným, sídlem Jakubská 121/1, Brno, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. prosince 2025 č. j. -865, rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 29. srpna 2024 č. j. -815 a rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 24. října 2023, č. j. -740, za účasti Nejvyššího soudu, Vrchního soudu v Olomouci a Krajského soudu v Brně jako účastníků řízení, a společnosti RAMISSIO LTD, reg. č. 09403996, sídlem Church Hill 103, E17 3BD Londýn, Spojené království Velké Británie a Severního Irska, jednající prostřednictvím RAMISSIO LTD, odštěpný závod, IČO 04201540, sídlem Za Hládkovem 973/4, Střešovice, Praha 6, jako vedlejší účastnice řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení rozhodnutí, která jsou označena v záhlaví. Tvrdí, že jimi byla porušena jeho práva podle d a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

2. Vedlejší účastnice se žalobou domáhala na stěžovateli odstranění závadného stavu a zdržení se jednání v nekalé soutěži, neoprávněného zasahování do své pověsti a svých osobnostních práv a přiměřeného zadostiučinění. Právní zástupce stěžovatele necelé tři měsíce před vydáním rozsudku nahlédl do spisu, ve kterém se nacházel koncept rozsudku s konečnými výroky rozhodnutí v neprospěch stěžovatele a podstatnou částí odůvodnění, včetně vynechaného místa pro výpovědi svědků, které stěžovatel navrhoval. Stěžovatel se proti tomuto postupu bránil v rámci námitky podjatosti soudkyně Krajského soudu v Brně, která však byla Vrchním soudem v Olomouci zamítnuta (usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 8. 8. 2023 č. j. -84). Krajský soud v Brně poté samotné žalobě částečně vyhověl a určil, že stěžovatel je povinen zdržet se šíření tvrzení a varování uvedených v příslušném výroku rozsudku a zaplatit vedlejší účastnici přiměřené zadostiučinění (napadený rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 24. 10. 2023, č. j. -740). V odvolání stěžovatel namítal mimo jiné porušení práva na spravedlivé řízení v návaznosti na vyznění konceptu rozhodnutí, který nalezl ve spise. Vrchní soud v Olomouci snížil přiměřené zadostiučinění a ve zbytku rozhodnutí Krajského soudu v Brně potvrdil (napadený rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 29. 8. 2024 č. j. -815). Toto rozhodnutí napadl stěžovatel dovoláním, které Nejvyšší soud usnesením odmítl (napadené usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2025 č. j. -865). Stěžovatel poté výše označená rozhodnutí o žalobě, odvolání a dovolání napadl ústavní stížností.

3. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

4. Ústavní soud v řízení o ústavní stížnostiy zasáhne do rozhodovací činnosti soudů pouze tehdy, pokud byla pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody stěžovatele (, a y). Ta zde porušena nebyla, jak Ústavní soud vysvětlí níže.

5. Stěžovatel v ústavní stížnosti vznáší v podstatě jedinou námitku - porušení práva na spravedlivý proces a soudní ochranu tím, že Krajský soud v Brně sepsal koncept rozhodnutí s konečnými výroky ve věci ještě v průběhu řízení. Řízení před soudem tak podle stěžovatele nebylo nezávislé a nestranné, stěžovatel neměl možnost výsledek řízení ovlivnit, byla mu upřena možnost vlastní obrany a byla porušena i rovnost stran. S touto námitkou se však Ústavní soud neztotožňuje. Stěžovatel ostatně stejnou námitku vznášel již před obecnými soudy, které ji přesvědčivě vypořádaly - zejména upozornily na to, že nešlo o koncept konečného rozhodnutí (chybělo samotné právní posouzení věci) a takový koncept nemohl mít procesní účinky, protože se nejednalo o vyhlášené rozhodnutí soudu. Kromě toho soudy argumentovaly také tím, že koncept rozhodnutí bylo možné před vyhlášením samotného rozhodnutí měnit. Na této argumentaci Ústavní soud neshledal nic protiústavního. To, že soudce v rámci přípravy na jednání či přípravy rozhodnutí věci zpracovává koncepty procesních úkonů soudu, a to i před jednáním, je běžnou součástí soudcovské práce. Zapomenutí konceptu rozhodnutí v soudním spise, s nímž se tak stěžovatel při nahlížení do spisu seznámil, bylo profesním pochybením ("trapasem", faux pas), nešlo však o porušení zákona, natož ústavního pořádku.

6. Ústavní soud připomíná, že soudní rozhodnutí lze shledat protiústavním, vybočil-li procesní postup soudu ze zákonných pravidel, která řízení před ním upravují, a toto vybočení je způsobilé se pro stěžovatele negativně promítnout do jeho výsledku (viz např. nález

ze dne 28. 4. 2020). V posuzovaném případě však stěžovatel nenamítá žádné pravidlo, které by soud porušil, a navíc není jasné, jak by zapomenutí konceptu ve spisu (jehož zpracování samo o sobě nic neporušuje) mohlo ovlivnit výsledek řízení.

7. Ústavní soud z uvedených důvodů ústavní stížnost stěžovatele odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 15. dubna 2026

Dita Řepková v. r.

předsedkyně senátu