Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 264/26

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Dity Řepkové, soudce Tomáše Langáška a soudce zpravodaje Jana Wintra o ústavní stížnosti stěžovatelky Holandské květiny spol. s r.o., sídlem Náchodská 469/137, Praha 9, zastoupené Mgr. Petrem Pulcerem, advokátem, sídlem nám. 28. října 3117/61, Ostrava, proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 č. j. -54 ze dne 8. 10. 2024, rozsudku Městského soudu v Praze č. j. -79 ze dne 18. 3. 2025 a usnesení Nejvyššího soudu č. j. -95 ze dne 29. 10. 2025, za účasti Obvodního soudu pro Prahu 9, Městského soudu v Praze a Nejvyššího soudu jako účastníků řízení a Magdaleny Bradáčové Kořínkové, jako vedlejší účastnice řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Vedlejší účastnice se žalobou podanou u Obvodního soudu pro Prahu 9 na stěžovatelce domáhala zaplacení částky 139 500 Kč s příslušenstvím z titulu objednávky marketingových služeb a uhrazení smluvní pokuty. Soud prvního stupně po provedeném dokazování rozsudkem uvedeným v záhlaví ve věci rozhodl tak, že žalobě zčásti vyhověl a stěžovatelce uložil povinnost zaplatit částku 139 500 Kč s příslušenstvím; z části žalobu zamítl (ve vztahu k vedlejší účastnicí požadovanému nároku na uhrazení smluvní pokuty) a rozhodl o nákladech řízení.

2. Proti vyhovujícímu výroku rozsudku soudu prvního stupně podala stěžovatelka odvolání, ve kterém namítala nesprávnou aplikaci § 444 odst. 1 o. z. na projednávaný případ. Stěžovatelka měla za to, že nebyly splněny předpoklady pro aplikaci § 444 odst. 1 o. z., neboť vedlejší účastnice dle jejího názoru musela pozbýt dobrou víru, že jednala s osobou oprávněnou stěžovatelku v obchodních věcech zastupovat. Namítala tedy, že vůči vedlejší účastnici nemůže být zavázána přímo ona, neboť jednání osoby vystupující jejím jménem dodatečně neschválila ve smyslu § 446 o. z. Stěžovatelka dále zpochybnila správnost výroku o nákladech řízení, neboť se domnívala, že soud měl posoudit odlišně otázku poměru úspěchu ve věci. Odvolací soud napadený rozsudek přezkoumal, skutkové i právní závěry soudu prvního stupně označil za správné a dospěl k závěru, že odvolání proti meritu věci není důvodné a napadený výrok rozsudku soudu prvního stupně potvrdil rozsudkem uvedeným v záhlaví. Přistoupil však ke změně výroku týkajícího se nákladů řízení a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

3. Proti rozsudku odvolacího soudu podala stěžovatelka dovolání k Nejvyššímu soudu, ve kterém namítala nesprávné právní posouzení věci soudy v předcházejících řízeních; měla přitom za to, že se soudy svým výkladem práva odchýlily od judikatury Ústavního soudu. Nejvyšší soud stěžovatelčino dovolání posoudil a dospěl k závěru, že není přípustné ve smyslu , neboť neshledal, že by se soudy prvního a druhého stupně svým postupem při aplikaci práva odchýlily od judikatury Ústavního soudu a usnesením uvedeným v záhlaví jej odmítl.

4. Stěžovatelka ve své ústavní stížnosti namítá porušení d, Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod a y. Soudy podle stěžovatelky aplikovaly způsobem rozporným s judikaturou Ústavního soudu, konkrétně s nálezem

sp. zn.

ze dne 30. 4. 2025. Stěžovatelka v tom kontextu rozebírá také problematiku předání díla a zpochybňuje rozhodnutí odvolacího soudu o nákladech řízení.

5. Ústavní soud posoudil ústavní stížnost i napadené rozhodnutí a dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný.

6. Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů a řídí se zásadou zdrženlivosti v zasahování do jejich činnosti. V řízení o ústavní stížnosti do jejich pravomocných rozhodnutí zasahuje pouze tehdy, byla-li jimi porušena ústavně zaručená základní práva stěžovatelky. Jinými vadami se nezabývá. Ústavní soud opakovaně zdůrazňuje, že výklad a sjednocování soukromého práva není jeho úkolem: úkol sjednocovat civilní judikaturu totiž náleží Nejvyššímu soudu.

7. Na základě tvrzení stěžovatelky a napadených rozhodnutí není důvod se domnívat, že došlo k porušení jejích ústavně zaručených základních práv. Nejvyšší soud výstižně a dostatečně reaguje na námitky stěžovatelky. V bodech 10 až 12 se vypořádává s námitkou, že soudy rozhodly v rozporu s nálezem

sp. zn.

, přičemž s hodnocením Nejvyššího soudu se Ústavní soud ztotožňuje; na jeho dalších úvahách nespatřuje nic protiústavního. Pokud jde o námitky směřující proti rozhodnutí odvolacího soudu o nákladech řízení, je třeba připomenout, že ústavní stížnosti proti rozhodnutím o nákladech řízení v bagatelní výši jsou zjevně neopodstatněné, neexistují-li ve věci mimořádné okolnosti, typicky přesah vlastního zájmu stěžovatele (stanovisko pléna sp. zn. , bod 34; nález

sp. zn.

, bod 37 a např. usnesení

sp. zn.

, bod 6; , bod 6; , body 2 až 5; či

, bod 11). Stěžovatelka v ústavní stížnosti však žádnou takovou okolnost, která by přesahovala její vlastní zájmy, neuvádí.

8. Ústavní soud proto mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost odmítl podle jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 16. dubna 2026

Dita Řepková, v. r.

předsedkyně senátu