Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

9 C 97/2025-31

Okresní soud v Šumperku rozhodl samosoudkyní JUDr. Adélou Sedláčkovou, LL.M. ve věci

žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta

proti

žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného

o 37.065,03 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 16.283,23 Kč, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

II. Návrh, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 20.781,8 Kč a zákonný úrok z prodlení z částky 17.937,98 Kč ve výši 12,75 % ročně od datum do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 16.283,23 Kč, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.II. Návrh, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 20.781,8 Kč a zákonný úrok z prodlení z částky 17.937,98 Kč ve výši 12,75 % ročně od , datum, do zaplacení, se zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným u Okresního soudu v adresa dne datum se žalobkyně na žalovaném domáhala zaplacení částky 35.483,11 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně tvrdila, že distančním způsobem na adrese AnonymizovánoAnonymizováno uzavřela s žalovaným smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. hodnota. Na základě této smlouvy žalobkyně žalovanému poskytla úvěr ve výši 16.301 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr vrátit společně s úroky a poplatky, konec kreditového rámce měl nastat datum. Žalovaný neplatil splátky řádně a včas, když žalobkyni uhradil pouze částku 17,77 Kč, žalobkyně proto úvěr ke dni datum zesplatnila. Žalobkyně po žalovaném požaduje dlužnou jistinu ve výši 16.283,23 Kč, poplatek za vyplacení tranší úvěru ve výši 317,78 Kč, poplatek za službu klidné spaní ve výši 84,18 Kč, poplatek za službu Presto ve výši 1.255,79 Kč a smluvní úrok ve výši 17.545,13 Kč. Dále žalobkyně požaduje smluvní pokutu ve výši 1.581,92 Kč ve výši 0,1 % denně z dlužní jistiny za období od datum do datum. Před podáním žaloby žalobkyně žalovaného dne datum vyzvala k úhradě celé dlužné částky, žalovaný neuhradil ničeho.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, v řízení byl zcela nečinný.

3. Ve věci bylo postupováno dle , dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Z metodiky posuzování úvěruschopnosti soud zjistil, že se jedná o vysvětlení postupu, jakým žalobkyně posuzuje úvěruschopnost klientů, kde se mimo jiné uvádí, že „Disponibilním příjmem se rozumí finanční částka, kterou má spotřebitel k dispozici pro splácení případného závazku vůči Společnosti, vzhledem ke svým příjmům a výdajům.“

5. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti bylo zjištěno, že žalovaný sdělil žalobkyni, že má měsíční výdaje 10.000 Kč a příjmy 12.000 Kč. Žalobkyně ověřila příjem žalovaného ve výši 43.233 Kč a minimální výdaje vypočítala na částku 7.610 Kč, přičemž počítala s rezervou 500 Kč a vypočítala disponibilní příjem na částku 4.300 Kč.

6. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním bylo zjištěno, že žalobkyně s žalovaným tuto smlouvu podepsali distančním způsobem dne datum. Žalobkyně se ve smlouvě zavázala žalovanému poskytnout úvěr až do výše 13.800 Kč, který lze čerpat i opakovaně převodem na jeho účet a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit, a to pravidelnými měsíčními částkami společně s poplatkem za vyplacení úvěru ve výši 1,99 % z čerpané částky a denním úrokem ve výši 1,016 % z čerpané částky.

7. Z aplikace Kontomatik bylo zjištěno, že příjem žalovaného spočíval převážně od Anonymizováno a společností zabývajících se hazardními hrami např. Anonymizováno, z výpisu není zřejmý žádný pravidelný příjem žalovaného ze zaměstnání.

8. Z přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli bylo zjištěno, že žalobkyně dne datum zaslala částku ve výši 8.301 Kč, datum částku ve výši 1.000 Kč, dne datum částku ve výši 1.000 Kč, dne datum částku ve výši 1.000 Kč, dne datum částku ve výši 900 Kč, dne datum částku ve výši 1.000 Kč, dne datum ve výši 500 Kč, dne datum částku ve výši 400 Kč, dne datum ve výši datum, dne datum ve výši 300 Kč a dne datum ve výši 1.500 Kč, vše na účet číslo č. účtu.

9. Ze sdělení právnická osoba. ze dne datum bylo zjištěno, že účet č. č. účtu je veden na jméno žalovaného a na tento účet byly v období od datum do datum žalobkyní zaslány finanční prostředky v celkové výši 16.301 Kč.

10. Z předžalobní výzvy ze dne datum s poštovním podacím archem bylo zjištěno, že právní zástupce žalobkyně žalovaného vyzval k úhradě celé dlužné částky a tato výzva byla dne datum předána k poštovní přepravě.

11. Z dalších předložených listin soud nečinil skutková zjištění, neboť skutkový stav rozhodný pro právní hodnocení byl dostatečně prokázán výše uvedenými důkazy.

12. Soud dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu: Žalobkyně a žalovaný podepsali dne datum smlouvu o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním, kterou se žalobkyně zavázala poskytnout na žádost žalovaného částku až do výše 16.200 Kč, a to i opakovaně a žalovaný se zavázal vyčerpanou částku vrátit pravidelnými měsíčními splátkami společně s poplatkem za vyplacení úvěru ve výši 1,99 % z čerpané částky a denním úrokem ve výši 1,016 % z čerpané částky. Smlouva byla uzavřena elektronicky a žalovaný ji podepsal SMS kódem. Žalobkyně ověřovala úvěruschopnost tak, že pracovala s čistým měsíčním příjmem žalovaného ve výši 12.000 Kč, přičemž ověřila příjem ve výši 43.233 Kč a s výdaji uvedenými žalovaným ve výši 10.000 Kč. Žalobkyně pak vypočetla disponibilní příjem na částku 4.300 Kč, když ponechala žalovanému rezervu 500 Kč. Z těchto údajů žalobkyně usoudila, že žalovaný bude schopen poskytnutou částku uhradit. Z aplikace Kontomatik je zřejmé, že příjem žalovaného spočíval z velké části od společností zabývajícími se sázkovými a hazardními hrami. Žalobkyně zaslala za období od datum do datum částku 16.301 Kč na účet žalovaného, žalovaný na poskytnuté plnění uhradil pouze částku 17,77 Kč. Žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky výzvou zaslanou právním zástupcem žalobkyně dne datum.

13. Podle , o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

14. Podle poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

15. Podle poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

16. Podle , 2 , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. z.), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

17. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

18. Podle rozsudku Soudního dvora EU ze dne datum sp. zn. C-697/18 musí být články 8 a 23 směrnice EP a Rady 2008/48 ES vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v čl. 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 28 a 3 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Podle rozsudku Nejvyššího soudu České republiky z datum, sp. zn. spisová značka: „(…) věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. Komentář. 1. vydání. adresa: právnická osoba. Beck, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze právnická osoba), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. (…) Závěr odvolacího soudu dovozující, že spokojila-li se žalobkyně s nedoloženým prohlášením žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech a nahlédnutím do registru dlužníků, nedostála povinnosti věřitele ve smyslu ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, je správný.“. Dle nálezu Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. , při posuzování rozporu úvěrové smlouvy s dobrými mravy by měly soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když to, zda je reálné splacení dluhu, je výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoliv.

19. Soud na zjištěný skutkový stav aplikoval výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. S odkazem na výše citovanou judikaturu byl soud povinen v první řadě zjišťovat, zda žalobkyně dostála své povinnosti zkoumat s odbornou péčí schopnost žalovaného splatit předmětný úvěr. V řízení ale bylo prokázáno, že tak žalobkyně neučinila. Žalobkyně vypočítala disponibilní příjem žalovaného ve výši 4.300 Kč, nevzala ovšem v potaz, že příjem žalovaného se z převážné většiny skládal z částek od společností zabývajícími se sázkovými a hazardními hrami. Pravidelný příjem žalovaného ze zaměstnání nebyl zjištěn vůbec, žalobkyně také žádným způsobem neověřila výdaje žalovaného. S ohledem na výše uvedené tak soud dospěl k závěru, že žalobkyně nedostála své povinnosti vyplývající z ustanovení , 2 a smlouvu o úvěru je tak nutno považovat za neplatnou, a to v souladu s výše uvedenou judikaturou a směrnicemi, z kterých soud vycházel při výkladu ustanovení . Soud proto posoudil žalovaný nárok jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle ustanovení o. z., neboť žalobkyně žalovanému plnila bez právního důvodu. Podle ustanovení o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Podle , věty třetí , v případě, že poskytovatel úvěru neposoudí řádně úvěruschopnost, je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu, a to v době přiměřené jeho možnostem. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně žalovanému v období od datum do datum poskytla na jeho bankovní účet částku 16.301 Kč, přičemž dle žalobkyně žalovaný na svůj dluh uhradil pouze 17,77 Kč. Žalovaný v řízení nenamítal, jakou částku uhradil na svůj dluh, přičemž břemeno tvrzení a důkazní ohledně výše uhrazené částky jde právě za žalovaným. Žalobkyni tedy vzniklo právo na vrácení částky 16.283,23 Kč. Požadavek na zaplacení zákonného úroku z prodlení je dle soudu předčasný, neboť s ohledem na neplatnost uvedené smlouvy nastává splatnost až 3 dny po právní moci tohoto rozsudku. Ve smyslu ustanovení soud s přihlédnutím k celkové výši plnění stanovil lhůtu k plnění do 3 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku. Ve zbývajícím rozsahu proto soud žalobu výrokem II. zamítl.

20. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť žalovanému, který byl ve sporu převážně úspěšný, žádné náklady řízení, z důvodu jeho procesní pasivity, nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci, prostřednictvím Okresního soudu v Šumperku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.