Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
38 C 188/2025-179
Okresní soud v Bruntále rozhodl samosoudkyní Mgr. Silvií Hodaňovou ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného
o 310.193,60 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částka a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši částka, kapitalizovaný úrok ve výši částka, zákonný úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky částka od datum do zaplacení a 12 % úrok ročně z částky částka od datum do zaplacení, částku částka s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši částka a se zákonným úrokem z prodlení z částky částka ve výši 12,75 % ročně od datum do zaplacení a částku částka s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši částka a se zákonným úrokem z prodlení 12,75 % ročně z částky částka od datum do zaplacení do 3 dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba žalobkyně na zaplacení částky částka s kapitalizovaný zákonným úrokem z prodlení ve výši částka, s kapitalizovaným úrokem ve výši částka, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky částka od datum do zaplacení a s 11,15 % ročním úrokem z částky částka od datum do zaplacení, částky částka s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši částka, s kapitalizovaným úrokem ve výši částka, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky částka od datum do zaplacení a s 12,75 % ročním úrokem z částky částka od datum do zaplacení se zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši částka, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni , částka, a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši , částka, , kapitalizovaný úrok ve výši , částka, , zákonný úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a 12 % úrok ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, částku , částka, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši , částka, a se zákonným úrokem z prodlení z částky , částka, ve výši 12,75 % ročně od , datum, do zaplacení a částku , částka, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši , částka, a se zákonným úrokem z prodlení 12,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení do 3 dnů od právní moci rozsudku.II. Žaloba žalobkyně na zaplacení částky , částka, s kapitalizovaný zákonným úrokem z prodlení ve výši , částka, , s kapitalizovaným úrokem ve výši , částka, , se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a s 11,15 % ročním úrokem z částky , částka, od , datum, do zaplacení, částky , částka, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši , částka, , s kapitalizovaným úrokem ve výši , částka, , se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a s 12,75 % ročním úrokem z částky , částka, od , datum, do zaplacení se zamítá.III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši , částka, , a to do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky částka z titulu revolvingového úvěru ve výši částka, částka z titulu expres půjčky ve výši částka a částka z titulu smlouvy o úvěru na částku částka.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Provedeným dokazováním zjistil soud následující skutkový stav věci. Anonymizováno. s žalovaným uzavřela smlouvu o revolvingovém úvěru dne datum ve výši částka. Dle sazebníku činila úroková výše 12 % (smlouva o úvěru, sazebník). V žádosti o revolvingový úvěr uvedl žalovaný zaměstnavatele tituly před jménem jméno FO a příjem částka. Anonymizováno s žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru dne datum s názvem expres půjčka ve výši částka s měsíční splátkou částka (smlouva o úvěru). Anonymizováno s žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru dne datum na částku částka s měsíční splátkou částka. Úvěr byl použit na úhradu 4 úvěrů u Anonymizováno. ve výši částka, částka, částka a částka a částka bylo žalovanému vyplaceno na účet (smlouva o úvěru). V žádosti o úvěr žalovaný uvedl zaměstnavatele tituly před jménem jméno FO a příjem částka. Dle výpisu z účtu žalovaný měl v lednu Anonymizováno 4 úvěry a příjem od zaměstnavatele tituly před jménem jméno FO, který činil v lednu částka, v únoru částka a částka, v březnu částka, v říjnu Anonymizováno byl v debetu částka, v červnu Anonymizováno byl v debetu částka, v červenci Anonymizováno v debetu částka (výpis z účtu). Dle Anonymizováno měl žalovaný jednu vyživovací povinnost k synovi ročník Anonymizováno (spisová značka). Předchůdkyně žalobkyně požádala o zaplacení úvěru ve výši částka do datum a úvěru ve výši částka do datum po předchozích opakovaných upomínkách (upomínky). Na žalobkyni přešla pohledávka smlouvou o postoupení pohledávek.
4. Soud posuzoval smlouvy uzavřené mezi předchůdkyní žalobkyní a žalovaným jako smlouvy o úvěru podle § 2395 občanského zákoníku . Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
5. Pokud jde o žalobkyni, pak se jednoznačně jedná o společnost, která byla založena za účelem generování zisku. Žalobkyně je tak jednoznačně v postavení podnikatele, neboť se jedná o nebankovního poskytovatele úvěru a žalovaný je v postavení spotřebitele. Jedná se tak o spotřebitelský úvěr podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (také jen ZosÚ) a na závazkový vztah je proto nutno aplikovat i ustanovení § 86 ZosÚ.
6. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru ukládá poskytovateli před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
7. Podle § 87 odst. 1 věta prvá ZosÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.
8. Také při výkladu ustanovení § 86 ZosÚ se prosadí závěry zformulované v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka (k tomu srovnej zejména bod 26 rozsudku NSS), že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Poskytovatel je povinen aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru se považuje taková obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem.
9. Soud vychází z ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku , kdy neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
10. Podle § 588 občanského zákoníku , soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zřejmě příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
11. Podle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku , bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
12. Povinnost posuzovat úvěruschopnost spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale i zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence, narušení rodinných a sociálních vztahů, chrání také samotné věřitele, kteří poskytli spotřebiteli úvěry již dříve.
13. Soud dospěl k závěru, a to na základě směrnic Evropské unie a konkrétně směrnice 93/13 EHS o nepřiměřených podmínkách (zneužívajících klauzulích) ve spotřebitelských smlouvách a směrnice Evropského parlamentu a rady 208/48 ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice rady 87/102/EHS, že povinností České republiky bylo zajistit ochranu spotřebiteli. Současná koncepce ochrany spotřebitele jak v občanském zákoníku , tak zákonu č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, zajišťuje ochranu spotřebitele formou relativní neplatnosti, kdy spotřebitel je ten, kdo musí uplatnit námitku neplatnosti. To však neodpovídá Evropským směrnicím, což potvrzuje judikatura Evropského soudního dvora, a to např. v rozsudcích ve věci C-240/98 jméno FO Editorial versus Roció Murciano a rozhodnutí ve věci C-243/08 Pannon. V těchto rozhodnutích Evropského soudního dvora je vyjádřeno, že účelu směrnice o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách by nebylo dosaženo, kdyby spotřebitel měl mít povinnost sám uplatnit nepřiměřený charakter takových podmínek. Objasňuje se tu důležitost role soudu, který má povinnost otázku neplatnosti takového ujednání posuzovat z vlastního podnětu, a nejen v případech, kdy se neplatnosti některá ze stran dovolala.
14. Pokud jde o revolvingový úvěr do výše částka, předchůdkyně žalobkyně znala příjem žalovaného i jeho výdaje z výpisu z účtu a věděla, že žalovaný má další 4 úvěry. Dle výpisů z účtu měl žalovaný v té době i dostatečné zůstatky na účtu a soud přihlédl i nízké výši tohoto úvěru a dospěl k závěru, že žalovaný ještě byl schopen tento úvěr splácet. Předchůdkyně žalobkyně však spoléhala pouze na údaje jí známé z výpisu z účtu, kde však chybí náklady na bydlení a energie, není z něj zřejmé placení výživného. V případě dalšího úvěru, kterým byly konsolidovány 4 předchozí úvěry, tak byl poskytnut žalovanému i úvěr ve výši částka, tedy úvěr vyšší než konsolidované úvěry. V říjnu Anonymizováno pak vyl žalovaný již v debetu ve výši necelých částka. V debetu byl i v případě poskytnutí expres půjčky.
15. Neposoudí-li poskytovatel úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí podle ustanovení § 86 ZosÚ, soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží, aniž by se jí spotřebitel dovolal. Jedná se o neplatnost absolutní, je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti, pozitivním zásahem ze strany soudu.
16. Důvodem absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy na částku částka a částka je nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti žalovaného ze strany předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru. Soud tedy pouze přiznal žalobkyni nárok na vrácení vzájemně přijatých plnění, tedy to, co předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému a co žalovaný zaplatil na smlouvu, přičemž na úvěr ve výši částka žalovaný uhradil částka a na úvěr ve výši částka žalovaný uhradil částka, zbývá mu uhradit částka a částka. Tyto částky, jako bezdůvodné obohacení získané žalovaným na základě absolutně neplatné smlouvy, je žalovaný povinen vrátit. Soud také v souladu s § 1970 občanského zákoníku přiznal žalobkyni právo na úroky z prodlení ve výši dané nařízením vlády č. 351/2013 Sb.
17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce částka, přičemž tato částka představuje 7,42 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 53,71 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 46,29 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce částka a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši částka sestávající z částky částka za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po částka dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky částka ve výši částka. Soud nepřiznal odměnu za sdělení, že žalobce nesouhlasí s rozhodnutím bez jednání, když toto sdělení neobsahuje žádný právní rozbor věci ani skutková tvrzení a rovněž nepřiznal odměnu za úkon, kterým byla doplněna skutková tvrzení a doplněny důkazy na výzvu soudu, neboť tato tvrzení a důkazy měla být již součástí žaloby.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení písemně, dvojmo, prostřednictvím Okresního soudu v Bruntále ke Krajskému soudu v Ostravě.
Nesplní-li žalovaný dobrovolně to, co mu toto rozhodnutí ukládá, může se žalobkyně domáhat podaným návrhem u soudu výkonu tohoto rozhodnutí.