Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 Cdo 1775/2025

25 Cdo 1775/2025-113

ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném zpředsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Hany Tiché v právní věci žalobkyně: FIKOHARA, s. r. o., IČO04632087, se sídlem Zelinova 5592, Zlín, zastoupená JUDr. Radkem Dvořákem, advokátem se sídlem Sadová 7250, Zlín, proti žalované: Generali Česká pojišťovna a. s., IČO 45272956, se sídlem Spálená 75/16, Praha 1, zastoupená Mgr. Michalem Dlabolou, advokátem se sídlem U Studánky 250/3, Praha 7, o 145.672 Kč spříslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně protirozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. 2. 2025, č. j. -86, takto:

Odůvodnění:

1. Žalobkyně se jako pojištěná domáhala po žalované pojistného plnění z pojistné smlouvy uzavřené 7. 10. 2016 mezi společností SPUNT s.

r.

o. jako pojistníkem a žalovanou jako pojistitelem pro případ přerušení provozu z důvodu úředního zásahu. Předmětem pojištění byly mimo jiné stálé náklady představované nájemným za nebytové prostory (provozovnu žalobkyně na adrese Okružní 4695, Zlín). Žalovanou částku přestavuje nájemné zaplacené za dobu od 14. 3. 2020 do 25. 5. 2020 ve výši 165.672 Kč snížené o spoluúčast pojištěného 20.000 Kč, celkem tedy 145 672 Kč. V této době byl provoz v místě pojištění přerušen z důvodu nouzového stavu vyhlášeného 14. 3. 2020 vládou ČR v důsledku koronavirové pandemie. Žalovaná odmítla plnění vyplatit s odůvodněním, že na základě téže

smlouvy ze stejného důvodu již vyplatila (byť jiné oprávněné osobě, respektive pojištěnému) pojistné plnění 1.000.000 Kč, což je limit sjednaný pro tento druh pojištění.

2. Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 17. 10. 2024, č. j. -46, žalobu zamítl (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II). Soud prvního stupně dospěl kzávěru o aktivní věcné legitimaci žalobkyně, avšak dovodil, že zpojistné smlouvy srozumitelně vyplývá, že pro pojistné plnění uplatňované zpojištění přerušení provozu, kteréje sjednané jako pojištění prvního rizika, platí pro všechny pojistné události nastalé vprůběhu pojistného roku (zde 10. 10. 2019 až 9. 10. 2020) u všech pojištěných horní limit 1.000.000 Kč, jenž byl dosažen výplatou jiným dvěma oprávněným osobám (pojištěným).

3. K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 18. 2. 2025, č. j. -86, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I) a rozhodl onáhradě nákladů odvolacího řízení (výrokII). Odvolací soud označil za klíčovou otázku, zda pro pojištění přerušení provozu zdůvodu úředního zásahu platí roční limit pojistného plnění 1.000.000 Kč, a pokud ano, zda jde o limit společný pro všechny pojištěné, kterých bylo celkem 27. Vyložil, že přílohu RN01/2016, dále jen „příloha“, nelze považovat zasamostatnou dohodu smluvních stran o pojištění přerušení provozu zdůvodu úředního zásahu chápaného jako bonus vpodobě pojištění zdarma a bez limitu, neboť zde není obsažen předmět pojištění. Uvedené pojetí by navíc bylo v rozporu se zásadou úplatnosti pojistného vztahu a popírá logický vztah mezi pojistným a pojistnou částkou, kdy výše pojistné částky zpravidla ovlivňuje výši pojistného. Funkce přílohy je podle odvolacího soudu především doplňující a definující s tím, že se jedná o další souhrn pojistných podmínek vedle již existujících Všeobecných pojistných podmínek pro pojištění majetku aodpovědnosti aDoplňkových pojistných podmínek pro pojištění přerušení provozu (obou účinných od 1. 1. 2014). Články přílohy tak doplňují, respektive rozšiřují výčet pojistných nebezpečí výslovně sjednaných ve zvláštních částech pojistné smlouvy o další (nová) pojistná nebezpečí, která zároveň definují. Vpřípadě pojištění přerušení provozu je tak „nově přidaným“ pojistným nebezpečím úřední zásah, přičemž i pro toto pojistné nebezpečí platí dohodnuté pojistné podmínky včetně předmětu pojištění, pojistného a pojistné částky. Žalobkyní zdůrazňované přednostní použití přílohy se uplatní pouze vpřípadě jejího rozporu spojistnou smlouvou či pojistnými podmínkami, avšak odvolací soud takový rozpor neshledal. Zčl. 4 části pojistné smlouvy označené jako „Pojištění přerušení provozu“, dále jen„zvláštní část“, vyplývá, že jediným předmětem pojištění vztahujícím se na všechna pojistná nebezpečí včetně těch připojištěných jsou zisk a stálé náklady, a pojistná částka byla sjednána pro předmět pojištění, nikoliv pro jednotlivá pojistná nebezpečí či pro jednotlivé pojištěné osoby. Částka 1.000.000 Kč představovala „horní strop“ plnění žalované ztitulu tohoto druhu pojištění (pojištění přerušení provozu) v pojistném roce od 10. 10. 2019 do 9. 10. 2020 bez ohledu na pojistné nebezpečí, počet pojistných událostí, počet oprávněných osob, počet pojištěných atd. Vyplatila-li žalovaná vpojistném roce již uvedenou částku, není k dalšímu plnění povinna.

4. Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně dovoláním, jehož přípustnost spatřuje vtom, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, jde-li o problematiku výkladu právního jednání a zjišťování skutečného obsahu právního jednání askutečné vůle smluvních stran. Důvodnost dovolání podle jejího názoru tkví vnesprávném právním posouzení věci. Dovolatelka se domnívá, že odvolací soud se vůbec nezabýval výkladem některých relevantních smluvních ujednání, jeho úvahy jsou pak při aplikaci výkladových metod zatíženy chybou vlogice. Vznáší otázky, týkající se výkladu konkrétních ujednání příslušných smluvních dokumentů, a to jde-li o jejich vzájemný vztah, o konkrétní výši limitu pojistného plnění vdaném případě a rovněž o to, zda daný limit platí pro každého pojištěného zvlášť nebo pro všechny společně. Dovolatelka vyjádřila nesouhlas se závěrem odvolacího soudu, že úřední zásah podle přílohy představuje další pojistné nebezpečí nadrámec těch, jež jsou specifikována ve zvláštní části, a že i pro něj platí dohodnuté pojistné podmínky, tedy předmět pojištění, pojistné a pojistná částka. Podle jejího názoru nejsou čl. 4 zvláštní části ačl.A23 přílohy ve vztahu speciality, ale ujednávají dva různé předměty pojištění. Dovolatelka rovněž polemizovala se závěry odvolacího soudu ohledně aplikovatelnosti limitu 1.000.000 Kč předpokládaného zvláštní částí na pojištění přerušení provozu úředním zásahem, přičemž podle jejího názoru má být naopak použit limit 10.000.000 Kč, a to zvlášť pro každého pojištěného, jak o tom byl zástupcem žalované ujištěn pojistník. Závěrem dovolatelka navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudky soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně kdalšímu řízení.

5. Po uplynutí lhůty pro podání dovolání ve smyslu věty první žalobkyně dovolání doplnila vtom smyslu, že pokud by byl zvláštní části obecným ustanovením vztahujícím se kpojištění přerušení provozu vdůsledku úředního zásahu, znamenalo by to, že kvýplatě pojistného by nikdy nemohlo dojít, neboť by nebyla splněna podmínka vzniku věcné škody. Domáhala se rovněž aplikace , , dále jen „o. z.“.

6. Žalovaná se k dovolání vyjádřila vtom smyslu, že je považuje za neopodstatněné, zatímco rozhodnutí odvolacího soudu je podle jejího názoru správné. Vznik věcné škody není v případě pojištění přerušení provozu vdůsledku úředního zásahu, na rozdíl od pojištění provozu podle Doplňkových pojistných podmínek, vyžadován. Limit pojistného plnění byl sjednán včl. 4 zvláštní části a vztahuje se i na posuzovaný případ. Žalovaná proto navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání zamítl.

7. Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastnicí řízení ( ) zastoupenou advokátem ve smyslu Napadené rozhodnutí je v rozporu s judikaturou dovolacího soudu řešící otázku výkladu smluvního ustanovení coby dvoustranného právního jednání a pro řešení této otázky je dovolání přípustné.

8. Dovolací soud přezkoumal rozsudek odvolacího soudu ve smyslu a dospěl kzávěru, že dovolání je též důvodné.

9. Nesprávné právní posouzení věci ( ) může spočívat v tom, žeodvolací soud věc posoudil podle nesprávného právního předpisu, nebo že správně použitý právní předpis nesprávně vyložil, případně jej na zjištěný skutkový stav věci nesprávně aplikoval.

10. Podle § 556 odst. 1 o. z. co je vyjádřeno slovy nebo jinak, vyloží se podle úmyslu jednajícího, byl-li takový úmysl druhé straně znám, anebo musela-li o něm vědět. Nelze-li zjistit úmysl jednajícího, přisuzuje se projevu vůle význam, jaký by mu zpravidla přikládala osoba vpostavení toho, jemuž je projev vůle určen.

11. Podle § 556 odst. 2 o. z. se při výkladu projevu vůle přihlédne k praxi zavedené mezistranami v právním styku, k tomu, co právnímu jednání předcházelo, i k tomu, jak strany následně daly najevo, jaký obsah a význam právnímu jednání přikládají.

12. Z právní úpravy i z konstantní judikatury Nejvyššího soudu vyjadřující se k výkladu adresovaných právních jednání (podle § 556 o. z.) vyplývá závěr, že základním hlediskem jezde podle právní úpravy účinné od 1. 1. 2014 u vícestranných jednání společný úmysl jednajících stran. Soud nejprve zjišťuje, jaká byla skutečná vůle (úmysl) jednajícího, a to přizohlednění všech v úvahu přicházejících zjištěných okolností. Skutečnou vůli jednajícího je přitom třeba posuzovat k okamžiku, kdy projev vůle učinil (kdy se stal perfektním). Při zjišťování úmyslu jednajícího soud přihlíží toliko k těm okolnostem, které mohl vnímat i adresát právního jednání. Při nalézání tohoto úmyslu je třeba zohlednit téžpraxi zavedenou mezi stranami v právním styku, to, co právnímu jednání předcházelo, i to, jak strany následně daly najevo, jaký obsah a význam právnímu jednání přikládají. Jinými slovy, pro výklad právního jednání je určující skutečná vůle (úmysl) jednajícího (kterábyla anebo musela být známa adresátovi), již je třeba upřednostnit před jejím vnějším projevem (např. objektivním významem užitých slov). Teprve tehdy, nelze-li zjistit skutečnou vůli jednajícího, přisuzuje se projevu vůle význam, jaký by mu zpravidla přikládala osoba vpostavení toho, jemuž je projev vůle určen (viz rozsudek velkého senátu Nejvyššího soudu ze dne 9. 9. 2020, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 37/2021 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, či rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 25. 4. 2017, sp. zn. , a ze dne 28. 3. 2022, sp. zn. ).

13. Takto musí soud postupovat i tehdy, interpretují-li účastníci ve svých přednesech čivýpovědích v průběhu řízení projev vůle odlišným způsobem. Taková situace totižneznamená, že obsah projevené vůle nelze zjistit, neboť zájmy a postoje účastníků vprůběhu soudního řízení již nemusejí odpovídat jejich původní vůli, kterou projevili. Jdetedy o to, aby obsah projevu vůle byl vyložen v souladu se stavem, který existoval v době, kdy byl učiněn. Při výkladu projevu vůle je třeba pečlivě přihlížet ke všem okolnostem, za kterých bylo slovní nebo jiné vyjádření učiněno, a významné rovněž je, jak bylo vyjádření pochopeno tím, komu byl projev vůle určen (k tomu srovnej obdobně namátkou rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2012, sp. zn. , nebo ze dne 8. 7. 2014, sp. zn. ).

14. Vedle toho nelze při výkladu právního jednání opomenout interpretační předpoklad racionálních aktérů, podle něhož je při odstraňování pochybností o obsahu právního jednání třeba vycházet z úsudku, že strany jednaly racionálně. Volní projev je nutné vykládat tak, aby nevyústil v nesmyslné (absurdní) závěry o projevené vůli (podle pravidla výkladu veprospěch efektivnosti). Zde lze přihlédnout ke konkrétním okolnostem a zájmům jednajícího i adresáta (za všechny viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2021, sp. zn. , a v něm citovaná rozhodnutí).

15. Výsledek, k němuž odvolací soud dospěl na základě zjištěného skutkového stavu věci aza užití zákonných interpretačních pravidel při odstraňování pochybností o obsahu právního jednání (o skutečné vůli stran jimi projevené), není zpravidla řešením otázky hmotného práva vintencích , jež by bylo možno porovnávat s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu. Od ustálené judikatury se odvolací soud může odchýlit pouze v postupu, jímž k takovému výsledku (k závěru o obsahu právního jednání) dospěl, např. že by nevyužil příslušné výkladové metody či že by jeho úvahy při jejich aplikaci byly zatíženy chybou vlogice (srovnej především rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 10. 2023, sp. zn. ). Rozhodovací praxe dovolacího soudu vychází z plné aplikovatelnosti zákonem upravených interpretačních metod při výkladu pojistných smluv, tedy i pojistných podmínek (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2019, sp. zn. , či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2021, sp. zn. ).

16. Promítnuto do poměrů nyní posuzované věci je z citovaných závěrů zřejmé, žeodvolací soud se dostatečně skutečnou vůlí smluvních stran v okamžiku uzavření pojistné smlouvy nezabýval. Vdaném případě je klíčová otázka, zda bylo společným úmyslem stranuzavírajících pojistnou smlouvu ohledně pojištění přerušení provozu zdůvodu úředníhozásahu stanovit roční limit pojistného plnění 1.000.000 Kč (či jiný), a pokud ano, zda jde o limit společný pro všechny pojištěné. Odvolací soud na uvedenou otázku odpověděl kladně, avšak k výkladu příslušných ustanovení smluvních dokumentů přistoupil spíše prostřednictvím objektivní metody ve smyslu § 556 odst. 1 věty druhé o. z. Takový postup je však namístě teprve v okamžiku, kdy nelze v souladu s větou první o.z. zjistit společný úmysl jednajících stran vokamžiku uzavření smlouvy, a to za použití kritérií příkladmo uvedených v o. z. [viz komentář k o. z., Lavický, P., a kol. I. Obecná část ( -654). Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2022, s.1769, marg. č. 25]. Svou roli přitom může hrát rovněž tvrzení žalobkyně, že pojistník bylzástupcem žalované ujištěn, že pojistný limit platí pro každého pojištěného samostatně, kterým se však odvolací soud nezabýval.

17. Vzhledem k výše nastíněným judikatorním závěrům je dovolací soud oprávněn přezkoumat pouze postup, jímž odvolací soud dospěl kzávěru o obsahu právního jednání. Výsledek tohoto postupu dovolacímu přezkumu nepodléhá, a dovolací soud tedy zdůrazňuje, že důvodem, proč napadené rozhodnutí ruší, je neúplně provedený výklad smlouvy. Nikterak přitom nepředjímá a ani nenaznačuje, sjakým výsledkem by měl být řádný výklad proveden, respektive jaký by měl být výsledek tohoto řízení.

18. Pro úplnost lze konstatovat, že zmatečnosti ( , odst. 2 písm. a/, b/ a odst. 3 ) ani jiné vady řízení, které by mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ověci a k nimž dovolací soud u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti ( ), se z obsahu spisu nepodávají a dovolatelka je ani netvrdí.

19. Dovolací soud uzavírá, že uplatněný dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci je naplněn. Jelikož dovolací soud neshledal podmínky pro změnu rozsudku odvolacího soudu, napadený rozsudek bez jednání zrušil ( věta první, ); protože důvody, pro které bylo rozhodnutí odvolacího soudu zrušeno, platítaké na rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil i toto rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení ( a2 ).

20. Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný. V dalším řízení soud podle naznačených výkladových pravidel vyloží příslušná ustanovení relevantních smluvních dokumentů a své závěry aplikuje na zjištěný skutkový stav. V závislosti na tom zhodnotí, zda se na žalobkyní uplatněný nárok vztahuje limit 1.000.000 Kč (či jiný) a zda případně tentolimit platí pro všechny pojištěné dohromady, či se aplikuje na každého zvlášť.

21. V novém rozhodnutí o věci soud rozhodne o náhradě všech nákladů řízení včetně řízení dovolacího ( ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 9. 4. 2026

JUDr. Robert Waltr

předseda senátu