Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 808/26

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Lucie Dolanské Bányaiové (soudkyně zpravodajky) a soudců Michala Bartoně a Zdeňka Kühna o ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní společnosti FPV SPACE s.r.o., sídlem U Pekáren 1644/1a, Praha 10 - Hostivař, zastoupené PhDr. Mgr. Jiřím Nenutilem, advokátem, sídlem Školní 1374, Tachov, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. ledna 2026 sp. zn. 61 To 25/2026 a usnesení Hlavního velitelství Vojenské policie, Odboru kriminální služby, Oddělení zvlášť závažné kriminality ze dne 10. prosince 2025 č. j. VP-590-242/TČ-2024-820210, za účasti Městského soudu v Praze a Hlavního velitelství Vojenské policie, Odboru kriminální služby, Oddělení zvlášť závažné kriminality, jako účastníků řízení, a Městského státního zastupitelství v Praze, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Vymezení věci a obsah napadených rozhodnutí

1. Ústavní stížností podle písm. d) y a a násl. se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena její základní práva zaručená , a d.

2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že napadeným usnesením Vojenská policie, Odbor kriminální služby, Oddělení zvlášť závažné kriminality (dále jen "policejní orgán") podle § 79a odst. 1 trestního řádu rozhodla o zajištění finančních prostředků na specifikovaných bankovních účtech až do celkové výše 264 388 493 Kč, neboť prozatím zjištěné skutečnosti nasvědčují tomu, že uvedené finanční prostředky jsou výnosem z trestné činnosti. Policejní orgán rovněž zakázal dispozici s takto zajištěnými finančními prostředky. Zjištěné skutečnosti zakládají důvodné podezření, že v úmyslu obohatit se mohly být prostřednictvím stěžovatelky vyváděny finanční prostředky z veřejné sbírky na pomoc Ukrajině. Dále na základě nepravdivých a neúplných údajů docházelo bez patřičné licence k vývozu vojenského materiálu z České republiky.

3. Stížnost stěžovatelky podanou podle § 141 a násl. trestního řádu Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") napadeným rozhodnutím zamítl jako nedůvodnou. Zdůraznil, že institut zajištění ve smyslu § 79a a násl. trestního řádu má toliko dočasnou povahu a vzhledem k časné fázi trestního řízení i podle zákona postačí vyšší stupeň pravděpodobnosti, že zajištěné finanční prostředky jsou nástrojem trestné činnosti nebo jsou výnosem z trestné činnosti. Usnesení policejního orgánu má zákonný podklad, bylo vydáno k tomu příslušným orgánem, sleduje legitimní cíl, je ve vztahu k okolnostem případu přiměřené a není zatíženo svévolí. Hospodářskou činnost stěžovatelky nelze hodnotit nezávisle od činnosti spolku Skupina D z.s., jelikož oba subjekty byly založeny ve vzájemné časové souvislosti a jsou personálně a ekonomicky propojeny. Zapsaný spolek Skupina D je téměř výhradním odběratelem stěžovatelky, která jinak nevykazuje běžnou obchodní činnost. Na ekonomickou činnost stěžovatelky je proto třeba nahlížet přísným zákonným omezením souvisejícím s veřejnou sbírkou organizovanou spolkem Skupina D. Obrana stěžovatelky, že dovezené součástky byly dále upravovány a byl do nich nahráván například jiný software, což ospravedlňuje navýšení ceny, neobstojí, jelikož k tomu docházelo velmi ojediněle, zakoupené součástky byly bez dalšího zpracování dováženy na Ukrajinu. Rovněž neobstojí odkaz stěžovatelky na to, že uvedená činnost byla auditována a prověřována společností KPMG Česká republika, s.r.o., jelikož ta uvedla, že vycházela toliko z informací klienta a nemůže zaručit, že její závěry jsou úplné a správné. Policejní orgán rovněž dostatečně popsal, proč se reálná hodnota dodaného plnění neblíží částce, která byla prezentována veřejnosti jako náklad na jeden dron. V usnesení policejního orgánu je rovněž popsáno, že materiál, na jehož dodání se stěžovatelka podílela, nemohl vzhledem ke své povaze spadat pod licenci na zboží dvojího užití, neboť šlo o vojenský materiál. Stěžovatelka proto s uvedeným materiálem ve skutečnosti nakládala bez náležitého oprávnění.

II.

Argumentace stěžovatelky

4. Stěžovatelka se i v ústavní stížnosti dovolává závěrů auditorské společnosti KPMG Česká republika, s.r.o., která neshledala v činnosti stěžovatelky žádnou nezákonnost. Dále poukazuje na to, že ani orgány činné v trestním řízení se zatím nedokážou přesně ujednotit na výši škody, která měla být údajnou trestnou činností způsobena. Dodávané drony zcela odpovídaly své ceně, a to i ve srovnání s cenou, za jakou by je mohla dodat konkurence. Napadená rozhodnutí proto postrádají adekvátní odůvodnění a orgány činné v trestním řízení se dostatečně nevypořádaly s argumentací stěžovatelky. V napadených rozhodnutích není dostatečně popsáno, v čem by měla trestná činnost spočívat a jak orgány činné v trestním řízení dospěly k výši jimi tvrzené škody. Navíc výše zajištěných finančních prostředků není vzhledem k okolnostem případu přiměřená. Postupem orgánů činných v trestním řízení bylo rovněž zasaženo do dobré pověsti stěžovatelky.

III.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

5. Ústavní soud předně zdůrazňuje, že v souladu s y je jeho posláním ochrana ústavnosti, především ústavně zaručených práv a svobod. I když toto široce pojaté vymezení ochrany ústavnosti nevyčerpává úlohu a funkce, jimiž je Ústavní soud obdařen a které plní v rámci ústavního systému České republiky, znamená však, že při rozhodování o ústavních stížnostech dle písm. d) y neposuzuje a ani posuzovat nemůže otázku možného porušení práv fyzických a právnických osob, která vyplývají z práva podústavního, neboť k tomu jsou primárně povolány soudy obecné ( y). Do rozhodovací činnosti orgánů činných v trestním řízení je tudíž Ústavní soud oprávněn a povinen zasáhnout jen tehdy, došlo-li k porušení ústavně zaručeného základního práva nebo svobody (viz kupř. nálezy ze dne 29. 3. 2001

sp. zn.

, ze dne 10. 3. 2005

sp. zn.

a další).

6. Ústavní soud považuje za nutné také připomenout závěry své ustálené judikatury, dle níž je nutno možnost jeho zásahu do přípravného řízení v rámci trestního procesu vykládat restriktivním způsobem. Ústavní soud se takto cítí být povolán korigovat pouze excesy, jež jsou výrazem svévole či libovůle orgánů činných v trestním řízení. Jeho intervence do probíhajícího řízení (nikoli pravomocně ukončeného trestního stíhání) má své místo pouze v případech zjevného porušení kogentních ustanovení podústavního práva, ve kterých se postup orgánů činných v trestním řízení zcela vymyká ústavnímu, resp. zákonnému procesně právnímu rámci a jím založené vady, případně jejich důsledky, nelze v soustavě orgánů činných v trestním řízení, zejména obecných soudů, v následujících fázích trestního řízení již nikterak odstranit (srov. např. usnesení ze dne 28. 8. 2012

sp. zn.

nebo ze dne 16. 3. 2006

sp. zn.

).

7. Podobně ve věcech týkajících se uplatnění zajišťovacích prostředků v trestním řízení Ústavní soud zdůraznil, že posuzovat jejich oprávněnost je především úkolem orgánů činných v trestním řízení. Kasační pravomoc Ústavního soudu se proto může projevit teprve tehdy, byly-li v řízení před obecným soudem porušeny ústavní procesní principy či jsou-li závěry obecných soudů v extrémním rozporu se zjištěným skutkovým stavem (viz např. nález ze dne 17. 4. 2014

sp. zn.

).

8. Majetkové zajišťovací instituty upravené v § 79a a násl. trestního řádu Ústavní soud obecně považuje (srov. především nález ze dne 13. 8. 2015

sp. zn.

) za opatření zasahující do základního práva na pokojné užívání majetku, na něž se vztahuje ochrana y. Zároveň však ve své judikatuře připomíná, že jde o prostředek pouze dočasný, svou povahou zatímní a zajišťovací, nepředstavující konečné rozhodnutí ve věci. Při posouzení ústavnosti dočasných majetkových zajišťovacích institutů přitom Ústavní soud vychází ze smyslu a účelu těchto opatření, jímž je náležité zjištění trestných činů a spravedlivé potrestání pachatelů, jakož i snaha v co nejvyšší možné míře eliminovat škodu způsobenou případnou trestnou činností (srov. např. nález ze dne 2. 12. 2013

sp. zn.

, usnesení ze dne 11. 3. 2004

sp. zn.

nebo ze dne 1. 7. 2004

sp. zn.

). Jak přitom již bylo uvedeno, jsou to v prvé řadě orgány činné v trestním řízení, jejichž úkolem je vyhodnotit ústavnost (resp. zákonnost) použití zajišťovacích nástrojů v trestním řízení.

9. Rozhodnutí policejního orgánu má zákonný podklad, bylo vydáno k tomu příslušným orgánem, sleduje legitimní cíl, je ve vztahu k okolnostem případu přiměřené a není projevem svévole. Naopak stěžovatelka v ústavní stížnosti opakuje dvě základní námitky, které uplatnila již v řízení o stížnosti podle § 141 a násl. trestního řádu a městský soud na ně v rámci napadeného rozhodnutí náležitě reagoval. Upozornil, že sama auditorská společnost činila své hodnocení s výhradou, že ke svému auditu nemá dostatek nezávislých podkladů, a proto může být její hodnocení zkreslené. Městský soud rovněž upozornil na to, že zatím nebylo prokázáno, že by v rozhodující míře docházelo k jakékoliv úpravě nebo opravě dronů, což by eventuálně navyšovalo náklady nutné na jejich pořízení. Tyto dva důležité závěry přitom stěžovatelka v ústavní stížnosti pomíjí. Napadená rozhodnutí podrobně popisují, v čem měla stěžovatelkou páchaná trestná činnost spočívat, včetně nesprávné kategorizace dronů jako zboží dvojího užití.

10. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí městského soudu se rovněž nepodává - ač to sama stěžovatelka v ústavní stížnosti naznačuje - že by škoda způsobená trestnou činností měla dosahovat jen částky okolo 76 000 000 Kč. Naopak je v něm přesně popsáno, jakým výpočtem policejní orgán k určení výše škody dospěl, přičemž předestřený výpočet je přehledný a logický a v dané fázi trestního řízení - s ohledem na potřebu zajištění věci - z ústavněprávního hlediska obstojí.

11. Samotné zajištění finančních prostředků pak bez dalšího nelze vnímat jako zásah do dobré pověsti. Již městský soud vysvětlil, že jde o opatření toliko dočasné a preventivní. Omezení, které toto opatření stěžovatelce způsobuje, je podle Ústavního soudu vzhledem k okolnostem případu přiměřené, přičemž napadená rozhodnutí dostatečně ústavně konformním způsobem vysvětlují, že ho nelze nahradit jiným způsobem.

12. Ústavní soud proto uzavírá, že napadenými rozhodnutími nebyla porušena základní práva stěžovatelky, a proto byla její ústavní stížnost odmítnuta mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný podle .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 15. dubna 2026

Lucie Dolanská Bányaiová v. r.

předsedkyně senátu