Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 C 119/2025-31

Okresní soud v Děčíně rozhodl samosoudkyní Mgr. Bohdanou Parýzkovou ve věci

žalobkyně: Jméno žalobkyně., Anonymizováno IČO žalobkyně Anonymizováno Adresa žalobkyně Anonymizováno Anonymizováno Jméno advokátky Anonymizováno Adresa advokátky

proti

žalované: Jméno žalované, Anonymizováno Datum narození žalované Anonymizováno Adresa žalované

o 18 580 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 10 000 Kč od 21. 10. 2024 do zaplacení a k rukám zástupkyně žalobkyně nahradit náklady řízení ve výši 181, 30 Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba na zaplacení částky 4 800 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 14 800 Kč od 6. 2. 2024 do zaplacení ve výši 14,75 %, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 000 Kč a částky 3 780 Kč, se zamítá.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 10 000 Kč od 21. 10. 2024 do zaplacení a k rukám zástupkyně žalobkyně nahradit náklady řízení ve výši 181, 30 Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba na zaplacení částky 4 800 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 14 800 Kč od 6. 2. 2024 do zaplacení ve výši 14,75 %, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 000 Kč a částky 3 780 Kč, se zamítá.

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni 18 580 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi žalobkyní a žalovanou došlo dne 29. 11. 2023 k uzavření smlouvy o zápůjčce, na základě které byly téhož dne žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč na bankovní účet. Žalovaná se zavázala předmětnou zápůjčku vrátit spolu s poplatkem ve výši 4 800 Kč, a to nejpozději do 5. 2. 2024. Na dlužnou částku žalovaná ničeho neuhradila. V důsledku prodlení vznikla žalované povinnost zaplatit též úroky z prodlení v zákonné výši, smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny (za období od 6. 2. 2024 do 18. 2. 2025 ve výši 3 780 Kč) a účelně vynaložené náklady v souvislosti s prodlením v celkové výši 2 000 Kč.

2. Žalobkyně byla soudem vyzvána k doplnění žaloby včetně důkazních návrhů stran zkoumání úvěruschopnosti, přičemž v podání ze dne 13. 10. 2025 uvedla, že požadované nebude nikterak doplňovat. Zároveň konstatovala, nechť je žalované uložena povinnost vrátit žalobkyni částku, která jí byla prokazatelně poskytnuta, a to za současného právního posouzení věci jakožto bezdůvodného obohacení.

3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, ve věci zůstala nečinná. Soud ve věci nařídil jednání na den datum, ze kterého se žalobkyně prostřednictvím svého zástupce omluvila, žalovaná se k jednání bez omluvy nedostavila. Soud tak jednal v jejich nepřítomnosti.

4. Ze smlouvy o zápůjčce ze dne 29. 11. 2023 soud zjistil, že mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaná se zavázala předmětnou zápůjčku vrátit spolu s poplatkem ve výši 4 800 Kč, a to nejpozději do 5. 2. 2024. Na dlužnou částku žalovaná ničeho neuhradila. V případě prodlení byl mezi účastníky smluven poplatek za písemnou upomínku ve výši 500 Kč za každou upomínku a smluvní pokuta ve výši 0,1 % za každý den prodlení z dlužné částky.

5. Z potvrzení právnická osoba. bylo zjištěno, že na účet č. č. účtu byla připsána dne 29. 11. 2023 platba ve výši 10 000 Kč. Tento účet patří žalované.

6. Předžalobní výzvou k plnění ze dne 14. 10. 2024 ve spojení s poštovním podacím archem ze stejného dne bylo prokázáno, že žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy před podáním žaloby, a to do tří dnů od doručení výzvy.

7. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že žalobkyně s žalovanou uzavřely smlouvu o zápůjčce, na základě, které poskytla žalované finanční prostředky ve výši 10 000 Kč na žalovanou uvedený bankovní účet. Žalovaná se zavázala finanční prostředky uhradit spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 4 800 Kč nejpozději do 5. 2. 2024. Žalovaná na pohledávku žalobkyně nezaplatila ničeho.

8. Po právní stránce soud posoudil právní vztah vzniklý mezi žalobkyní a žalovanou podle , , (dále jen „o. z.“), neboť žalobkyně zapůjčila žalované peníze jakožto věci stejného druhu a žalovaná se zavázala zapůjčené peníze jakožto věci stejného druhu vrátit, přičemž nebyl sjednán úrok jakožto podstatná náležitost smlouvy o úvěru. Tento právní poměr mezi účastníky řízení se tak zároveň řídí příslušnými ustanoveními , o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (dále jen „z. s. ú.“), neboť žalovaná uzavřela předmětnou smlouvu jakožto spotřebitel dle o. z. Podle ustanovení o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Podle , 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle tohoto zákona poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví , o ochraně spotřebitele. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivých obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.

9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

10. Soud vycházel z nálezu Ústavního soudu sp. zn. ze dne 26. 2. 2019, v němž tento uvedl, že Nejvyšší správní soud při výkladu , o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, účinného do 30. 11. 2016 (když obsahově obdobná úprava je zakotvena i v , tedy pro účely tohoto výkladu lze vycházet z toho, že se právní úprava nezměnila) dovodil, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit). Ústavní soud dále zdůraznil, že nejde o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Ústavní soud rovněž dospěl k závěru, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v d. S ohledem na shora uvedené má soud za to, že v zákona o spotřebitelském úvěru stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití o.z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele. Soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru je absolutně neplatná podle z. s. ú., jelikož žalobkyně soudu nedoložila, že řádně splnila povinnost vyplývající z ve spojení s z. s. ú., tedy že náležitě a s odbornou péčí posoudil schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr, když tato skutečnost je toliko žalobkyní tvrzena zcela v objektivní rovině, nikoli konkrétními skutečnostmi. Aby mohla být žalobkyně ve sporu zcela úspěšná, musela by soudu dotvrdit, potažmo navrhnout důkazy, že se ve vztahu k žalované zabývala zákonem stanovenou povinností zkoumat úvěruschopnost žalované, tj. doložit tvrzení stran metody, formy a zejména pak zdroje informací ohledně majetkové a finanční situace žalované (příjmy a výdaje). V souladu s ustálenou judikaturou má soud za to, že schopnost spotřebitele splatit úvěr se presumuje v situaci, kdy spotřebiteli po odečtení peněžní částky, potřebné na řádné splácení, zbývají pravidelné dostatečné prostředky v jeho obvyklém rozpočtu. Žalobkyně měla analyzovat příjmovou i výdajovou stránku rozpočtu, což evidentně neučinila, což ostatně i sama potvrdila s tím, že nedoplnila žalobní tvrzení. Nemohla tak postupovat s odbornou péčí, přičemž žalobkyně nemohla být ani poučena podle a 3 , neboť uvedené poučení soud sděluje účastníkům zásadně ústně při jednání. Jelikož se žalobkyně jednání nezúčastnila, připravila se o možnost být poučena o nutnosti označit důkazy na podporu svých tvrzení. V řízení bylo prokázáno, že v rámci předsmluvních povinností žalobkyně jako věřitel nepostupovala s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti, což má za následek neplatnost smluvního vztahu podle z. s. ú. Soud k neplatnosti přihlédl i bez námitky žalovaného z úřední povinnosti (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu z 25. 7. 2018, sp. zn. , či nález Ústavního soudu z 26. 2. 2019, sp. zn. ).

11. S ohledem na to, že je výše uvedená úvěrová smlouva absolutně neplatná, má žalobkyně právo na vydání částky 10 000 Kč představující bezdůvodné obohacení na straně žalované podle § 2991 o. z., přičemž se jedná o nevrácenou zápůjčku, potažmo nesplacenou jistinu úvěru. Ohledně vydání bezdůvodného obohacení pak ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú. obsahuje zvláštní úpravu, když stanoví, že v případě neplatnosti smlouvy z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem, přičemž dle odst. 2 citovaného ustanovení platí, že je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

12. S ohledem na to, že mezi účastníky uzavřená smlouva o úvěru je neplatná, má žalobkyně právo pouze na vydání částky 10 000 Kč, představující bezdůvodné obohacení na straně žalované podle ustanovení § 2991 o. z., která byla žalované vyplacena a kterou žalobkyni nevrátila podle ustanovení § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru, a to v době přiměřené možnostem žalovaného - výrok I., ve zbytku byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta. (výrok II.)

13. Splatnost soud stanovil podle z. s. ú. s přihlédnutím k věty za středníkem , v délce tří dnů, neboť žalovaná ke svým současným sociálním a majetkovým poměrům, které by odůvodňovaly určení lhůty jiné, ničeho netvrdila ani neprokázala.

14. Tím, že žalovaná dosud žalobkyni ničeho nevydala, dostala se do prodlení se splněním peněžitého závazku dle o. z. a vedle práva na vydání bezdůvodného obohacení žalobkyni vzniklo též právo požadovat úrok z prodlení podle ustanovení o. z. ve výši určené , a to od 21. 10. 2024, když žalobkyně v rámci předžalobní výzvy stanovila dodatečnou lhůtu k zaplacení dlužné částky do tří dnů od doručení výzvy; kdy výzva byla doručena dne 17. 4. 2024.

15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 181,30 Kč, přičemž tato částka představuje 7,64 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 53,82 % a úspěchu žalované v rozsahu 46,18 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 824 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle a , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 18 580 Kč sestávající z částky 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle a. t. ze dne 14. 10. 2024, z částky 300 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle a. t. ze dne 14. 10. 2024 a z částky 400 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle a. t. ze dne 18. 2. 2025 včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 300 Kč ve výši 273 Kč. Náklady řízení jsou splatné k rukám advokátky, která žalobkyni zastupovala (ustanovení ) v běžné lhůtě tří dnů podle ustanovení , neboť pro jiný postup nebyly shledány důvody.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Děčíně. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nebude-li povinnost, uložená tímto rozsudkem splněna řádně a včas, lze se jejího splnění domáhat návrhem na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci.