Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

11 C 151/2025-18

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudcem Mgr. et Mgr. Martinem Pavlíkem ve věci

žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně se sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky se sídlem Adresa advokátky

proti

žalovanému: Jméno žalovaného, narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného

o zaplacení částky 25 000 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Řízení se v části představující smluvní úrok ve výši 25,85 % ročně z částky 25 000 Kč od 31. 5. 2017 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 25 000 Kč od 1. 7. 2018 do 30. 1. 2024 zastavuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 25 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 25 000 Kč od 31. 1. 2024 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Řízení se v části představující smluvní úrok ve výši 25,85 % ročně z částky 25 000 Kč od 31. 5. 2017 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 25 000 Kč od 1. 7. 2018 do 30. 1. 2024 zastavuje.II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 25 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 25 000 Kč od 31. 1. 2024 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky v celkové výši 25 000 Kč spolu s příslušenstvím s odůvodněním, že uvedenou částku měl žalovaný dlužit žalobkyni na základě Smlouvy o úvěru č. číslo, uzavřené dne 31. 5. 2017 mezi nim a právní předchůdkyní žalobkyně – společností právnická osoba, na podkladě níž poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč, které žalovaný převzal hotově oproti podpisu v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit původní věřitelce tuto částku včetně úroků a poplatků formou 13 měsíčních splátkách, přičemž poslední splátka byla stanovena ke dni 30. 6. 2018. Žalovaný však své smluvní závazky nehradil řádně a včas, když nezaplatil ničeho. Následně nabyla pohledávku společnost právnická osoba. na základě smlouvy o prodeji části závodu ze dne 6. 9. 2018. Ke dni 11. 12. 2019 byla pohledávka za žalovaným postoupena na společnost na společnost právnická osoba a následně na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 9.6.2021, přičemž změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena. Dlužná částka nebyla uhrazena žalovaným ani po odeslání předžalobní upomínky.

2. Podáním doručeným soudu dne 1. 7. 2025 vzala žalobkyně žalobu částečně zpět co do úroku ve výši 25,85 % ročně z částky 25 000 Kč od 31. 5. 2017 do zaplacení a zákonného úrok z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 25 000 Kč od 1. 7. 2018 do 30. 1. 2024, tedy až po podání žaloby bez uvedení důvodu. S ohledem na toto částečné zpětvzetí žaloby proto soud výrokem I. rozsudku řízení v části týkající se zaplacení smluvního úroku zastavil v souladu s , 3 , když souhlasu žalovaného s tímto částečným zpětvzetím nebylo zapotřebí, neboť k částečnému zpětvzetí došlo ještě dříve, než bylo zahájeno jednání ve věci.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

4. Soud ve věci usnesením ze dne 4. 7. 2025 vyzval žalovaného, aby se vyjádřil, zda podle , (dále jen „“) souhlasí s projednáním věci a rozhodnutím bez nařízení jednání s tím, že byl současně poučen, že nevyjádří-li se do 10 dnů od doručení této výzvy, bude soud podle jeho souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalovanému doručeno dne 19. 7. 2025 náhradním způsobem – vyvěšením na úřední desce soudu, přičemž žalovaný se k této výzvě nijak nevyjádřil a soud proto vycházel z toho, že žalovaný s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně tento souhlas vyslovila již v samotné žalobě.

5. Ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, a to smlouvy o úvěru ze dne 31. 5. 2017 včetně příloh, pracovní smlouvou žalovaného ze dne 1. 4. 1998, výplatní páskou za 02-04/2017, nájemnou smlouvou, smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 11. 12. 2019 a ze dne 9. 6. 2021 včetně seznamu postoupených pohledávek, smlouvou o prodeji části závodu a předžalobní upomínky ze dne 26. 2. 2020 spolu s podacím lístkem a výzvou ze dne 23. 1. 2024. Z těchto listin soud zjistil následující skutkový závěr. Žalovaný uzavřel se společností právnická osoba dne 31. 5. 2017 smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalovaný obdržel částku 25 000 Kč hotově v den uzavření smlouvy, přitom žalovaný se zavázal vrátit původní věřitelce celkem částku 43 250 Kč, z toho 25 000 Kč jako samotný úvěr a 18 250 Kč jako poplatky a úroky (náklady spotřebitelského úvěru), a to formou 13 měsíčních splátek po 4 750 Kč. Žalovaný je zaměstnán jako popelář (dělník čištění města) s čistou průměrnou měsíční mzdou ve výši 16 000 Kč, příjmy celé domácnosti tvoří 23 600 Kč, přičemž výdaje žalovaného tvoří náklady na bydlení ve výši 6 190 Kč, energie ve výši 1 920 Kč, strava 4 000 Kč a ostatní výdaje ve výši 3 000 Kč, celkem 15 110 Kč. Smlouvou o o prodeji části závodu přešla pohledávka za žalovaným na společnost právnická osoba. Smlouvou o postoupení pohledávky uzavřenou mezi společností právnická osoba. a společností právnická osoba dne 11. 12. 2019 a následně smlouvou o postoupení pohledávky uzavřenou mezi společností právnická osoba a žalobkyní dne 9. 6. 2021 včetně příloh obsahující seznam postupovaných pohledávek, je pak v řízení prokázáno, že předmětná pohledávka byla postoupena z původní věřitelky až na žalobkyni. Předžalobní upomínkou ze dne 26. 2. 2020 a kopií poštovního podacího archu ze dne 26. 2. 2020 bylo dále v řízení dále prokázáno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k uhrazení částky ihned, že jde o dluh z pohledávky vzniklé na základě úvěrové smlouvy, která se dále navyšuje o sjednané úroky a o úroky z prodlení v zákonné výši. Žalovaný byl zároveň upozorněn, že neuhradí-li svůj dluh ve stanovené lhůtě, bude se žalobkyně splnění tohoto nároku domáhat soudní cestou. Žalobkyně dále vyhotovila ještě upomínku dne 23. 1. 2024. Z předložených listin nevyplývá, že by žalovaný čehokoli uhradil na dlužnou částku.

6. Podle a 2 , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

7. Podle , o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

8. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

9. Po právní stránce soud posoudil danou věc ve smyslu shora citovaných zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části. Daný právní vztah je totiž nutno posoudit ve smyslu , o spotřebitelském úvěru, neboť žalované jako spotřebiteli byly právním předchůdcem žalobkyně poskytnuty peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč ve formě úvěru, což znamená, že se jednalo o spotřebitelský úvěr ve smyslu ust. , o spotřebitelském úvěru. Podle tohoto zákona tak poskytovatel úvěru měl před uzavřením samotné úvěrové smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Jak přitom vyslovil Nejvyšší soud České republiky ve svém rozsudku sp. zn. „povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto , o spotřebitelském úvěru, stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Lze přisvědčit odvolacímu soudu, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L. a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185).“ Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. V konkrétním případě nestačí pouhý pasivní sběr informací, ale právní předchůdce žalobkyně si měl rozhodné informace aktivně vyžádat a také nahlédnout do databází umožňující posouzení úvěruschopnosti žalované, je-li to nezbytné. Právní předchůdce byl povinen postupovat kvalifikovaně, čestně a odpovědně, proto neméně významné je i využití tzv. historických dat ve vztahu ke konkrétnímu spotřebiteli. Informace o výši příjmu spotřebitele je nutno konfrontovat s potvrzením o příjmu vystaveným jeho zaměstnavatelem, resp. příjmy skutečně připsanými na účet spotřebitele (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2007 sp. zn. ).

10. V daném konkrétním případě pak žalobkyně netvrdila, že by právní předchůdkyně žalobkyně při uzavírání úvěrové smlouvy jakkoli ověřovala úvěruschopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr. Z předložených listin sice soud nad rámec skutkových tvrzení žalobkyně zjistil, že žalovaný uvedl a prokázal průměrné měsíční příjmy ve výši 16 000 Kč měsíčně (příjmy ostatních členů domácnosti nebyly ani tvrzeny, natož prokázány) a dále uvedl své výdaje v souhrnné výši 15 110 Kč. Z těchto důvodů má tudíž soud za to, že posouzení úvěruschopnosti žalované splácet poskytnutý úvěr nebylo dostatečné a správné, pročež právní předchůdkyně žalobkyně nemohla dostát svým povinnostem daným zákonem a nepostupovala s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti žalované. Za tohoto stavu tedy soud u předmětné smlouvy dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně dostatečně nezkoumala úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy a tento nedostatek má za následek neplatnost předmětné spotřebitelské smlouvy. Podle § 588 o. z., je soud k této neplatnosti povinen přihlédnout i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání. Jinak by totiž byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. Výše popsaným jednáním právní předchůdce žalobkyně porušil svou povinnost posoudit schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí dle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, a proto je smlouva o úvěru ze dne 31. 5. 2017 neplatná. Závěr o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy pak jednoznačně vyplývá také z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18.

11. S ohledem na tuto neplatnost smlouvy o úvěru si smluvní strany musí svůj vzájemný vztah vypořádat dle ustanovení § 2993 o. z., podle kterého může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala, bylo-li plněno, aniž by tu byl platný závazek (z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy). V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně poskytl dle smlouvy ze dne 31. 5. 2017 žalovanému peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč. Žalovaný dosud ničeho nevrátil, a proto je povinna žalobkyni zaplatit částku 25 000 Kč. Žalovaný byl vyzván k vrácení poskytnuté částky dopisem ze dne 26. 2. 2020, který mu byl doručován téhož dne prostřednictvím České pošty. Žalobkyně však zákonný úrok z prodlení požaduje až ode dne 31. 1. 2024 mající oporu v § 1970 o. z. S ohledem na výše uvedené, soud žalobě v tomto rozsahu vyhověl (výrok I.) a ve zbývající části byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta (výrok II.).

12. Soudem stanovená lhůta k plnění v trvání tří dnů od právní moci rozsudku má oporu v ust. věta před středníkem , neboť pro stanovení lhůty delší, případně pro povolení splátek, soud v daném případě zejména s ohledem na nízkou výši a naopak už delší dobu trvání dluhu, jakož i dosavadní zcela pasivní postoj žalované k tomuto dluhu žádné důvody neshledal, respektive tyto důvody nebyly účastníky ani tvrzeny.

13. Výrok o nákladech řízení má oporu v ust. § 142 odst. 2 o. s. ř, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V projednávané věci soud kapitalizoval dlužné příslušenství a dospěl k závěru, že žalobkyně měla ve věci úspěch ve výši 36 % (29 709 Kč) a neúspěch ve výši 64 % (51 948 Kč). Větší úspěch ve věci měl žalovaný, který by tak měl právo na úhradu části nákladů řízení, dle obsahu spisu však žalovanému žádné prokazatelné náklady řízení nevznikly, a proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Frýdku-Místku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.