Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

38 Co 143/2025-131

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Josefa Růžičky a soudkyň JUDr. Jitky Levové a Mgr. Zuzany Břízové ve věci

žalobce: Jméno žalobce, narozený Datum narození žalobce

bytem Adresa žalobce

proti

žalované: instituce, IČO IČO

sídlem adresa

jednající Jméno žalované

IČO IČO žalované

sídlem Adresa žalované,

o náhradu újmy

o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu ve Znojmě ze dne 9. 4. 2025 č. j. - 113

takto:

I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 450 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 450 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Okresní soud ve Znojmě jako soud I. stupně zamítl v záhlaví označeným rozhodnutím návrh žalobce na uložení povinnosti žalované k zaplacení částky 191.788 Kč (výrok I.) a žalobci uložil povinnost zaplatit žalované do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí náklady řízení ve výši 1.652 Kč (výrok II.) s odůvodněním, že po provedeném dokazování sledováním celého členitého časového snímku případu nenalezl neopodstatněný průtah, délka řízení ve věci vedené u Okresního soudu ve Znojmě pod sp .zn. P 130/2014 je významně ovlivněna téměř bezbřehým využíváním procesních práv žalobce, což nelze přičíst k tíži státu. K projednávané věci soud provedl důkazy jednotlivými listinami za celé sledované období (datum – datum) a došel k závěru, že délku řízení nelze považovat za nepřiměřenou. Samotná délka řízení je dána počtem procesních úkonů, neboť sám žalobce využil některých svých procesních práv a podával tucty podání na určení lhůty, návrhy na předběžná opatření a téměř do všech rozhodnutí soudu se odvolával. Časová reakce na jeho podání ze strany soudu byla vždy přiměřená. Soud nenalezl ve spise žádné průtahy za sledované období. Žalované, která byla ve věci úspěšná, soud přiznal právo na náhradu nákladů řízení v částce celkem 1.652 Kč.

2. Proti shora uvedenému rozhodnutí žalobce podal odvolání a navrhl, aby mu bylo přiznáno odškodnění ve výši 1.700.000 Kč jako morální satisfakce porušení vyšetřovacího principu zapříčiněné kolizním opatrovníkem a soudem, nezákonné exekuční, trestní a opatrovnické řízení, náhrada majetkové škody ve výši 65.571,70 Kč a výše náhrady řízení pro společnost právnická osoba. Žalobce shledává rozpor mezi ústním odůvodněním a písemným rozsudkem, když při vyhlášení rozsudku soud konstatoval, že řízení bylo nepřiměřeně dlouhé, avšak že délku řízení zavinil žalobce, v písemném odůvodnění rozsudku však soud uvádí, že řízení nebylo nepřiměřeně dlouhé, protože sám žalobce přispěl k jeho délce. Tento nesoulad je zásadní vadou řízení, neboť závěry soudu nejsou konzistentní a žalobce nemá možnost se řádně bránit. Soud se nijak nevypořádal se skutečností, že původní řízení bylo obnoveno z důvodu jeho protiprávnosti, což samo o sobě dokazuje, že původní rozhodnutí bylo nezákonné a vedlo k prodloužení řízení, přesto neuznal právo na odškodnění. Soud se nevypořádal s tím, že liknavost soudního rozhodování vedla k poškození nejlepšího zájmu dítěte, ignoroval fakt, že OSPOD poskytoval nepravdivé informace, které zásadně ovlivňují soudní rozhodnutí, nijak neřešil odpovědnost státu za činnost opatrovníka, např. opožděné jmenování opatrovníka, který měl zastupovat dítě v exekučním řízení. Nezabýval se ani tím, že opatrovník jednal v rozporu se zájmy dítěte, což mělo zásadní dopad na výsledek řízení. Soud se nevěnoval ani skutečnosti, že právní zástupce matky protiprávně jednal jako zástupce dítěte, a nebyla uznána ani neoprávněná výplata nákladů řízení právnímu zástupci matky, když měl syn opatrovníka jmenovaného soudem. Soud zcela ignoroval skutečnost, že v trestním řízení měl být poškozeným nezletilé dítě, nikoliv matka.

3. Žalovaná se k odvolání žalobce písemně nevyjádřila.

4. Krajský soud v Brně jako soud odvolací, na základě přípustného odvolání ( , ), které bylo podáno včas ( ) a se všemi náležitostmi ( ), přezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně v rozsahu napadeném opravným prostředkem, stejně jako řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné.

5. Ze spisu soudu I. stupně sp. zn. odvolací soud zjistil, že návrhem doručeným soudu dne datum, se žalobce domáhal přiznání vyplacení zadostiučinění nepřiměřenou délkou řízení a další újmu způsobenou žalobci orgánem státní správy, kde žalovaným byla instituce Podáním ze dne datum, označeném jako název, se žalobce domáhal přiznání odškodnění ve výši 1.700.000 Kč jako morální satisfakci porušení vyšetřovacího principu zapříčiněné kolizním opatrovníkem a soudem, náhradu majetkové škody ve výši 67.571,70 Kč a výše náhrady řízení pro společnost právnická osoba Usnesením ze dne 24. 6. 2024 č. j. – 46, které nabylo právní moci 27. 6. 2024, vyloučil soud řízení o náhradu újmy nepřiměřenou délkou řízení k samostatnému řízení. Stanoviskem ze dne datum žalovaná sdělila žalobci, že náhrada nemajetkové újmy mu nebyla přiznána. Žalobce uplatnil nárok na náhradu nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou řízení, které bylo vedeno u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. , a to za období datum do datum.

6. Po přezkoumání napadeného rozhodnutí je odvolací soud ve shodě se soudem I. stupně, že v průběhu celého řízení vedeného u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. , jak je podrobně popsáno pod bodem 2. odůvodnění napadeného rozhodnutí, nedošlo ze strany soudu k žádným neopodstatněným průtahům ovlivňujícím délku řízení v neprospěch žalobce jako účastníka řízení.

7. Podle v platném znění, stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle nebo v řízení trestním.

8. Podle v platném znění, nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

9. Podle judikatury Nejvyššího soudu ČR i Ústavního soudu ČR vztahující se k problematice odškodnění nemajetkové újmy se na prvním místě považuje za vhodnou a účinnou formu zadostiučinění konstatování porušení práva, případně poskytnutí omluvy. Pokud tyto formy morální satisfakce nepostačují a stěžovatel požaduje i zadostiučinění v penězích, je na zvážení individuálních okolností každého případu, zda je taková forma odškodnění namístě. V kladném případě pak musí výše přiznaného zadostiučinění v penězích odpovídat výši zadostiučinění přiznaného v případech, které se s projednávanou věcí v podstatných rysech shodují, není-li takových případů, pak musí odpovídat ekonomické realitě České republiky a tomu, co by obecně bylo vnímáno jako spravedlivé (např. rozhodnutí sp. zn. , sp. zn. , sp. zn. , sp. zn. , ).

10. Podle v platném znění, bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu.

11. Podle v platném znění, zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

12. Podle v platném znění, v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle věty druhé a třetí nebo věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k

13. a) celkové délce řízení

14. b) složitosti řízení

15. c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení

16. d) postupu orgánů veřejné moci během řízení

17. e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

18. Forma a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti, její přiznání je nad rámec konstatování porušení práva namístě pouze tehdy, jestliže by se z hlediska obecné slušnosti poškozenému satisfakce skutečně mělo dostat (např. sp. zn. , sp. zn. ).

19. V daném případě soud I. stupně vycházel z konkrétních okolností daného případu a na jejich základě pak dospěl k závěru, že v daném případě nebyly splněny podmínky pro vyhovění žalobě.

20. Odvolací soud se uplatněnými nároky žalobce zabýval z pohledu zákonných kritérií ve smyslu ust. v platném znění, jimiž jsou zejména a) celková délka řízení, b) složitost řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům řízení a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy řízení, d) postup orgánů veřejné moci během řízení, e) význam předmětu řízení pro poškozeného. Správný je závěr soudu I. stupně, že jednání samotného žalobce mělo v určitém směru negativní vliv na celkovou délku předmětného řízení. Veškeré úkony, které byly činěny soudem I. stupně v posuzované věci, byly činěny v přiměřených lhůtách a žádné dlouhotrvající neodůvodněné průtahy v řízení zaviněné orgánem veřejné moci se nevyskytly. Posuzované řízení sice bylo dlouhé, avšak nikoliv extrémně dlouhé, které by s ohledem na stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR Cpjn 206/2010 odůvodňovalo přiznání nároku na přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu v penězích.

21. Na základě výše uvedeného odvolací soud napadený rozsudek potvrdil ( ) jako věcně správný, když dospěl k závěru, že soud prvního stupně po provedeném dokazování dostatečně a správně zjistil skutkový stav věci, kterou i správně právně posoudil a řízení nebylo postiženo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.

22. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle ustanovení ve spojení s ustanovením podle nichž má žalovaná, která byla v odvolacím řízení úspěšná, právo na náhradu jeho nákladů ve výši 450 Kč (paušální náhrada za účast u jednání před odvolacím soudem) s přihlédnutím k rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. v návaznosti na ustanovení , odst. 1, odst. 3, písm. c) v platném znění.

23. Lhůtu k náhradě nákladů odvolacího řízení stanovil odvolací soud podle ustanovení na tři dny od právní moci tohoto rozsudku.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení jeho písemného vyhotovení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Okresního soudu ve Znojmě, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak, přičemž přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud ( ).