Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

24 Cdo 318/2026

24 Cdo 318/2026-147

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a JUDr. Davida Vláčila v právní věci žalobce J. L., zastoupeného Mgr. Pavlem Bartoněm, advokátem se sídlem v Praze 2, Chodská č. 1383/22, proti žalované České republice – Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlemv Praze 2, Rašínovo nábřeží č. 390/42, o určení dědického práva, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 2. října 2025, č. j. , 222/2025-111, takto:

I. Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

1. Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 2. 10. 2025, č. j. , 222/2025-111, potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 8 (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 10. 4. 2025, č. j. -80, ve znění doplňujícího usnesení ze dne 16. 5. 2025, č. j. -93, kterým bylo rozhodnuto o tom, že se zamítá žaloba na určení, že žalobce je dědicem ze závěti po A. L., zemřelé dne 20. 9. 2023 (dále jen „zůstavitelka“), a stanovil žalobci povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 600 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odvolací soud skutková zjištění soudu prvního stupně posoudil jako souladná s provedenými důkazy (k zamítnutí žaloby postačoval právní závěr o tom, že závěť nesplňuje zákonné požadavky, soud nepovažoval za nutné prokazování duševního stavu zůstavitelky ke dni pořízení závěti), stejně tak se ztotožnil i s jeho právními závěry. Odvolací soud uvedl, že jestliže totiž přinejmenším svědkyně závěti M. nebyla přítomna jakémukoliv prohlášení zůstavitelky o tom, že předmětná závěť obsahuje její poslední vůli (prohlášení ve smyslu § 1534 o. z.), potom taková závěť nemůže být platná. Dále uvedl, že už jen z provedeného dokazování je zřejmé, že úřednici L. není možné považovat za „náhradní“ svědkyni závěti v požadovaném smyslu. Touto úlohou totiž nebyla (primárně zůstavitelkou, popř. jinou osobou s alespoň konkludentním souhlasem zůstavitelky) pověřena. Byť byla přítomna pořízení závěti, její úloha byla od počátku limitována pouze na ověření podpisů zúčastněných osob (zůstavitelky a obou svědkyň závěti). Vedle toho byla podepsána pouze na ověřovacích doložkách, které z právního hlediska představují samostatnou u, nikoliv na samotné závěti, byť se tyto dvě y nacházejí na témže fyzickém nosiči (listu papíru).

2. Žalobce podal proti rozsudku odvolacího soudu dovolání.Přípustnost dovolání dovozuje z toho, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení, které podle jeho názoru závisí na vyřešení otázek hmotného práva, které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly řešeny, ale i takových otázek, které mají být vzhledem k okolnostem případu posouzeny jinak, než jako tomu bylo dříve v obdobných případech. Jako dovolací otázku č. 1 předkládá otázku účasti závětní svědkyně L., resp. otázku, zda osoba, která se účastní pořízení allografní závěti jako úřední osoba ověřující podpis zůstavitele, může současně vystupovat i jako svědek závěti ve smyslu § 1539 o. z., pokud není osobou vyloučenou ze svědectví podle § 1540 a 1541 o. z. a byla přítomna projevu poslední vůle zůstavitele.Podle názoru dovolatele je na místě revize dřívějších rezolutních judikatorních závěrů a případné jasné vymezení toho, jaké podmínky musí být splněny proto, aby i přizvaný úředník mohl být hodnocen jako závětní svědek, pokud to zákon očividně připouští, protože nezakazuje kumulaci rolí. Jako dovolací otázku č. 2 a 3 nastiňuje problematiku prohlášení a projevu vůle zůstavitelky, povahu svědeckého podpisu, tedy zda podpis osoby přítomné pořízení závěti, umístěný přímo na ě obsahující závěť, může plnit současně funkci podpisu svědka závěti podle o. z. i funkci podpisu ověřujícího pravost podpisu zůstavitele, pokud z okolností případu vyplývá, že tato osoba byla přítomna projevu poslední vůle zůstavitele, a zda absence výslovného označení osoby jako „svědka závěti“ u jejího podpisu na ě obsahující závěť způsobuje neplatnost závěti, jestliže je tato osoba způsobilá svědčit, byla přítomna pořízení závěti a její podpis se nachází přímo na ě obsahující poslední vůli zůstavitele. Jako dovolací otázku č. 4 předkládá posouzení výslovnosti prohlášení zůstavitele a přezkoumatelnosti závěrů odvolacího soudu, konkrétně pak požadavku o. z. na výslovné prohlášení zůstavitele, že obsahuje jeho poslední vůli, resp. zda může být požadavek naplněn i jednáním zůstavitele spočívajícím v rozhovoru se svědky o závěti a okolnostmi pořízení závěti, z nichž je jednoznačně zřejmé, že zůstavitel jedná s vědomím, že pořizuje závěť, a tuto skutečnost sdílí se svědky současně přítomnými, popř. jedná takto před svědky konkludentně. Otázkou č. 5 a 6 poukazuje na domněle přepjatý formalismus v dědickém právu, procesní pochybení a důkazní břemeno. Konkrétně vznáší pochybnosti ohledně toho, zda je při posuzování platnosti závěti přípustné upřednostnit striktní formalistický výklad zákonných požadavků před ochranou skutečné a prokazatelné vůle zůstavitele, a to zejména v situaci, kdy by důsledkem takového výkladu bylo nabytí pozůstalosti státem jako odúmrti. Je přesvědčen, že soud v řízení o určení dědického práva má zohlednit procesní pochybení soudního komisaře v řízení o pozůstalosti, spočívající v provedení výslechu klíčového svědka závěti bez účasti účastníka řízení (a tedy i bez možnosti klást svědkovi dotazy), jestliže v důsledku tohoto pochybení již nelze důkaz řádně zopakovat (v tomto případě z důvodu úmrtí svědka). Podotýká, že co do důsledků se tím žalobce v podstatě dostal do důkazní nouze, ze které však nyní těží stát. Navrhuje proto, aby dovolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Rovněž navrhuje odklad právní moci napadeného rozsudku.

3. Žalovaná ve vyjádření k dovolání navrhla, aby bylo zamítnuto. Podle názoru žalované úřední osoba, ověřující podpisy zúčastněných osob, úřednice Obecního úřadu XY paní L., nemůže být dalším svědkem allografní závěti, neboť při tomto úkonu zastává jinou funkci než svědek. Rovněž uvedla, že není možné, aby se osoba, která je naopak povolána jako svědek pořízení pro případ smrti (svědkyně M.), zabývala jinou činností (péčí o jiného pacienta), a tedy v daném případě nebyla přítomna u lůžka zůstavitelky. Uplatnila také přiznání náhrady nákladů dovolacího řízení ve výši 450 Kč.

4. Podle ustanovení , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), je dovolání, není-li stanoveno jinak, přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci ( věty první ).

5. V dané věci bylo pro rozhodnutí o dědickém právu rozhodující (mimo jiné) vyřešení právní otázky platnosti allografní závěti ve smyslu ustanovení a , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), a to stran účasti svědků při jejím pořízení, konkrétně pak z hlediska výslovného prohlášení zůstavitele přede dvěma současně přítomnými svědky o tom, že obsahuje poslední vůli zůstavitele, a z hlediska podpisu svědků na ě obsahující závěť.Na zjištěný skutkový stav (který přezkumu dovolacím soudem nepodléhá, jak vyplývá z ustanovení ) aplikoval odvolací soud toto ustanovení v souladu s ustálenou rozhodovací praxí soudů, na niž v projednávané věci i odkázal (obdobně jako to učinil soud prvního stupně). Dovolacímu soudu nezbývá než shrnout, že dle ustanovení o. z.se svědci zúčastní pořizování závěti takovým způsobem, aby byli s to potvrdit, že závěť vskutku obsahuje poslední vůli zůstavitele.Svědkem je proto jen taková osoba, která je touto funkcí předem pověřena a je s tímto pověřením srozuměna; svědkem při pořizování závěti naopak není ten, kdo byl tomuto úkonu jen náhodně přítomen (k tomu srov. právní názor vyjádřený např. v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 1997, sp. zn. , uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 59, ročník 1998). Zároveň není možné důvodně dovozovat, že by zůstavitel musel přede dvěma svědky současně přítomnými projevit, že obsahuje jeho poslední vůli, jen použitím určitých slov (vyslovením formule). Zákon zde předepisuje pouze to, aby zůstavitel v tomto směru projevil vůli výslovně a nikoliv jen konkludentně (mlčky), např. přitakáním hlavou či stiskem ruky. Tomu odpovídá použití jakýchkoliv slovních výrazů, popřípadě též i obvyklých znamení, jimiž zůstavitel před dvěma svědky současně přítomnými projeví způsobem nevzbuzujícím pochybnosti to, že obsahuje jeho poslední vůli. Je totiž nezbytné, aby ten, kdo byl povolán jako svědek a kdo má z tohoto důvodu allografní závěť podepsat, neměl žádné pochybnosti - bez zřetele na skutečný obsah y a případné svědkovy vlastní poznatky a názory o obsahu y nebo na to, zda byl seznámen s obsahem závěti - o tom, že zůstavitel v ě uvedl poslední vůli (tedy že jde o závěť), a aby svědek z projevu zůstavitele nepochybně věděl, že zůstavitel v závěti skutečně vyjadřuje svoji poslední vůli, tedy že jde o jeho závěť a že ji činí svobodně a vážně (srov. právní názor vyjádřený například v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 9. 5. 2000, sp. zn. , publikovaném v časopise Soudní judikatura pod č. 93, ročník 2000, nebo v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2013, sp. zn. ). Závěť a prohlášení o pravosti podpisu zůstavitele na závěti jsou přitom dvě rozdílné y v právním smyslu slova, i když jsou obsaženy na jediném materiálním nosiči (listu papíru). První z nich obsahuje projev zůstavitelovy poslední vůle, druhá pak prokazuje, že zůstavitel závěť podepsal (srov. právní názor vyjádřený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2005, sp. zn. , uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 25, ročník 2006, nebo obdobně v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 8. 11. 2017, sp. zn. ). Napadené rozhodnutí odvolacího soudu je tedy v závěrech o tom, že zůstavitelka před svědkyní M. neučinila žádné výslovné prohlášení, že závěť obsahuje její poslední vůli, jakož i o tom, že úřednici L. (ověřovatelku podpisů zůstavitelky a svědků na závěti) není možné považovat za svědkyni allografní závěti, v souladu s ustálenou rozhodovací praxí a není důvod, aby tato rozhodná právní otázka byla nadále posuzována jinak.

6. Jako bezpředmětné se proto jeví i dovolatelem předložené otázky možné kumulace rolí (ověřovatelky podpisu na závěti a současně „svědkyně“ závěti) a posouzení výslovnosti prohlášení zůstavitelky, že obsahuje její poslední vůli (spatřovaného v jednání zůstavitelky v podobě rozhovoru se současně přítomnými „svědkyněmi“ L. a T. o závěti, jakož i v dalších okolnostech pořízení závěti, viz výše bod 2.). Tyto dovolatelem nastíněné otázky nebyly určující pro správnost napadeného rozsudku odvolacího soudu, dospěl-liodvolací soud ke správnému závěru, že úřednici L. nelze považovat za svědkyni pořízení závěti zůstavitelkou, když nemůže nahradit svědkyni M., která nebyla přítomna prohlášení zůstavitelky o tom, že předmětná závěť obsahuje její poslední vůli (a není tak možné zvrátit ani závěr o neplatnosti závěti zůstavitelky).

7. Vytýká-li pak dovolatel procesní pochybení soudního komisaře v řízení o pozůstalosti (spočívající v provedení výslechu svědkyně závěti T. bez účasti účastníka řízení), přehlíží, že tak uplatňuje jiný dovolací důvod, než kterým je právní posouzení věci podle ustanovení věty první Nadto, dovolací soud přihlíží pouze k takovým vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a to za předpokladu, že dovolání je přípustné ( ).

8. Jelikož dovolání žalobce proti rozsudku odvolacího soudu není přípustné (vznesené námitky nejsou způsobilé založit přípustnost dovolání a nevyplývá z nich ani žádná právní otázka splňující předpoklady uvedené v ustanovení ), Nejvyšší soud je podle ustanovení odmítl.

9. Dovolatel v dovolání taktéž navrhl odklad právní moci napadeného rozsudku. Ústavní soud již ve svém nálezu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. , dospěl k závěru, že jsou-li splněny důvody pro odmítnutí dovolání či pro zastavení dovolacího řízení, není „projednatelný“ ani návrh na odklad vykonatelnosti (právní moci) dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, protože jde o návrh akcesorický. Návrhem dovolatele na odklad právní moci se proto již Nejvyšší soud dále nezabýval.

10. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 22. 4. 2026

JUDr. Roman Fiala předseda senátu