Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

14 C 5/2026-56

Okresní soud v Kolíně rozhodl samosoudkyní Mgr. Gabrielou Kopuletou ve věci

žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky

proti

žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované

o 11 548,97 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 5 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 5 000 Kč od 16. 10. 2025 do zaplacení, a to vše v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 000 Kč měsíčně, splatných vždy do 20. kalendářního dne příslušného měsíce, počínaje měsícem březen 2026, pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhá po žalované zaplacení částky 6 474,49 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % z částky 5 099,50 Kč od 14. 6. 2025 do 15. 10. 2025, zákonného úroku z prodlení ve výši 0,5 % z částky 5 000 Kč od 16. 10. 2025 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % z částky 99,50 Kč od 16. 10. 2025 do zaplacení a částky 74,48 Kč, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 5 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 5 000 Kč od 16. 10. 2025 do zaplacení, a to vše v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 000 Kč měsíčně, splatných vždy do 20. kalendářního dne příslušného měsíce, počínaje měsícem březen 2026, pod ztrátou výhody splátek.II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhá po žalované zaplacení částky 6 474,49 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % z částky 5 099,50 Kč od 14. 6. 2025 do 15. 10. 2025, zákonného úroku z prodlení ve výši 0,5 % z částky 5 000 Kč od 16. 10. 2025 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % z částky 99,50 Kč od 16. 10. 2025 do zaplacení a částky 74,48 Kč, zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou (podanou k soudu dne 6.11.2025) domáhala po žalované zaplacení částky 11 548,97 Kč s příslušenstvím jako nedoplatku ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. hodnota uzavřené distančně dne 12.2.2025. Žalován by jednak nárok na úhradu 11 474,49 Kč včetně příslušenství (z toho jistina 5 000 Kč, poplatek za vyplacení tranší úvěru 99,50 Kč, smluvní úrok 6 374,99 Kč,) a dále nárok na úhradu smluvní pokuty ve výši 74,48 Kč. Žalovaná své závazky ze smlouvy neplnila řádně a včas, když se dostala do prodlení s úhradou pravidelných denních splátek, žalobkyně proto smlouvu vypověděla, o čemž žalovanou informovala dne 13.6.2025. Žalobkyně tvrdila, že prověřila úvěruschopnost žalované, a to především na základě zhodnocení a ověření informací vyžádaných od žalované a nahlédnutím do veřejných registrů. Před podáním žaloby byla žalovaná bezúspěšně vyzývána k úhradě dluhu.

2. Žalovaná se k žalobě písemně nevyjádřila, při nařízeném jednání však učinila nesporným, že si od žalobkyně na základě uzavřené úvěrové smlouvy půjčila částku 5 000 Kč, kterou nevrátila. Učinila tak v době, kdy byla těhotná, žila s přítelem, který ji přinutil vzít si na sebe úvěry, aby z nich mohla platit náklady na domácnost. Od přítele však odešla, přišla o práci, narodila se jí dcera a úvěr již nebyla schopna splácet. Aktuálně bydlí u rodičů, kteří jí finančně vypomáhají především tím, že hradí veškeré náklady na bydlení, hradí jí rovněž náklady na telefon. Nepracuje, neboť je s dcerou na rodičovské dovolené a pobírá příspěvek ve výši 15 000 Kč, který jí bude vyplácen až do roku 2027. Jiné příjmy nemá, nepobírá ani alimenty, neboť otec nezletilé není zapsán v rodném listě dítěte. Uvedla, že dluh by byla schopna splácet od března 2026 po částce 1 000 až 2 000 Kč měsíčně, neboť žalována byla i v jiné věci, ve které ji bylo umožněno splácet dluh vzniklý rovněž z úvěrové smlouvy ve splátkách po 1 000 Kč měsíčně.

3. Ke zjištění skutkového stavu věci soud provedl zejména níže označené důkazy, z nichž učinil následující skutková zjištění: Z obecných principů posuzování a filosofie Anonymizováno, soud nezjistil žádné podstatné skutečnosti ve vztahu k projednávané věci, vyjma obecných postulátů úvěrující společnosti k postupům ověřování úvěruschopnosti žadatele o úvěr. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti u společnosti Jméno žalobkyně. soud zjistil, že výpočet úvěruschopnosti žalované byl věřitelem proveden s tím výsledkem, že žalovaná žije ve dvoučlenné společně hospodařící domácnosti, kde měsíční výdaje na bydlení činí 2 000 Kč, další nezbytné výdaje spotřebitelka nemá, a to ani na půjčky; zbytné výdaje činí 1 000 Kč; spotřebitelem uvedený čistý příjem je 10 000 Kč, po ověření věřitelem 8 197 Kč; rezerva na výdaje tvoří částku 500 Kč, vypočítané minimální výdaje 5 005 Kč, a disponibilní příjem částku 3 100 Kč. Z výpisů banky (bankID výpis, autorizace ověření totožnosti) soud zjistil, že totožnost spotřebitele byla dne 12.2.2025 ověřena a autorizována prostřednictvím služby Anonymizováno od společnosti právnická osoba., a to ve vztahu k účtu žalované č. účtu. Ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru ze dne 12.2.2025, má soud za prokázané, že ji žalovaná uzavřela dne 12.2.2025 dálkovým způsobem. Ve smlouvě bylo sjednáno čerpaní peněžních prostředků až do výše 9 600 Kč (úvěr) s možností postupného a opakovaného čerpání a denním splácením. Na účtu žalované č. č. účtu byly dne 12.2.2025 načerpány peněžní prostředky v celkové výši 5 000 Kč, jak vyplynulo z přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli a sdělení právnická osoba a nesporných tvrzení účastníků, přičemž žalovaná dluh neuhradila, a to ani částečně. E-mailovou zprávou ze dne 13.6.2025 věřitel vypověděl smlouvu, a to z důvodu prodlení spotřebitele s úhradou závazků po splatnosti. Žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky, a to předžalobní upomínkou ze dne 8.10.2025.

4. Ohledně skutkového stavu tak soud dospěl závěru, že žalovaná uzavřela s žalobkyní elektronicky dálkovým způsobem smlouvu o úvěru a za tímto účelem poskytla své osobní údaje. Žalované byl poskytnut úvěr v souhrnné výši 5 000 Kč, na který žalovaná neuhradila ničeho. Před podáním žaloby žalobkyně žalovanou upomínala k úhradě nedoplatku.

5. Na základě závěru o skutkovém stavu soud posoudil věc po právní stránce následovně: Žalovaná a žalobkyně uzavřely smlouvu o úvěru podle a násl. , (dále jen „o. z.“); žalobkyně v postavení podnikatele a žalovaná v postavení spotřebitele ( a o. z.). Vzniklý závazek je tak nutno posoudit rovněž podle , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném v době uzavření smlouvy (dále jen „“), podle něhož je poskytovatel úvěrů povinen před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost žadatele o úvěr ( zákona); porušení této povinnosti má za následek neplatnost smlouvy s tím, že se jedná o neplatnost absolutní ( zákona), přičemž platí, že spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem ( poslední věta zákona o spotřebitelském úvěru). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům ( zákona).

6. Soud se tedy s ohledem na právní úpravu zabýval nejprve otázkou, zda žalobkyně před uzavřením smlouvy řádně prověřila schopnost žalované pravidelně splácet sjednaný úvěr a dospěl k závěru, že nikoliv. V projednávané věci žalobkyně sice tvrdila, že úvěruschopnost žalované prověřovala, nepředložila však k tomu žádné relevantní důkazy, s výjimkou dokumentu o obecných principech posuzování a filozofie věřitele, a jeho interních výpisů, v nichž se uvádí, že „čistý měsíční příjem žalované činí 8 197 Kč a byl doložen prostřednictvím výpisu obsahující příjmové transakce, a že případné další příjmy byly spotřebitelem doloženy jiným způsobem“. Výpisy, ani jiné dokumenty, z nichž věřitel při ověřování úvěruschopnosti vycházel, však nebyly v průběhu řízení označeny, ani předloženy. Žalobkyně se neúčastnila jednání u soudu, soud ji proto nemohl poučit dle , (dále jen „“), přestože to v předvolání avizoval. Žalobkyně tak v průběhu řízení neprokázala, že věřitel splnil svou povinnost podle zákona, a soudu nezbylo, než s ohledem na zákonnou úpravou a ustálenou soudní judikaturu k této otázce hodnotit úvěrovou smlouvu jako absolutně neplatnou ve smyslu o.z. ve spojení s zákona.

7. Následně se soud zabýval otázkou, zda žalobkyni náleží vůči žalované nárok na vrácení zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru, ve smyslu § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru, který je speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení dle § 2991 a § 2993 o.z., a pokud ano, pak v jaké výši a v jaké době. Žalobkyně uvedla, že poskytla žalované peněžní prostředky v celkové výši 5 000 Kč, které doposud nevrátila. Tato skutková tvrzení žalovaná nerozporovala a učinila je nesporná. Zůstatek jistiny spotřebitelského úvěru, na jehož vrácení má žalobkyně nárok, tedy činí 5 000 Kč a v této části proto soud podané žalobě vyhověl, včetně nároku na zaplacení zákonných úroků z prodlení. Úroky z prodlení soud žalobkyni přiznal podle o.z. ve výši dle ze soudem přiznané dlužné jistiny za dobu od 16.10.2025 do zaplacení, nikoliv od 14.6.2025, jak požadovala žalobkyně, neboť z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobkyně odeslala žalované výzvu k plnění dne 8.10.2025, přičemž ve smyslu o.z. nastala domněnka doby dojití třetí pracovní den po odeslání, tedy dne 15.10.2025. V tomto rozsahu tedy soud žalobě výrokem I vyhověl a ve zbytku výrokem II žalobu jako nedůvodnou zamítl.

8. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 o.s.ř ve splátkách, když vyhověl návrhu žalované, když přihlédl k její aktuální životní a majetkové situaci, jakož i snaze dluh dobrovolně splnit. Při stanovení způsobu plnění soud zohlednil nejen ochranu práv žalované, ale i oprávněný zájem žalobkyně na uspokojení její pohledávky. Umožnění úhrady ve splátkách neznamená popření nároku žalobkyně, ale představuje přiměřený a spravedlivý způsob jeho postupného naplnění. Takové řešení respektuje zásadu proporcionality a rovnováhy mezi právem věřitele na plnění a ochranou dlužníka, který se nachází v objektivně ztížené životní situaci. Soud proto návrhu vyhověl a podle určil lhůtu k plnění ve formě měsíčních splátek, které odpovídají reálným možnostem žalované, aniž by byly nepřiměřeně zatěžující, s tím, že plnění se dostane k žalobkyni v přiměřené lhůtě.

9. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle úspěšnosti účastníků v řízení ve smyslu , (dále jen „“). Procesně úspěšnější byla žalovaná, které však žádné náklady nevznikly. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu v Kolíně.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně jako oprávněná domáhat po jeho právní moci nařízení výkonu rozhodnutí nebo exekuce.