Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
16 C 300/2025-24
Okresní soud Praha-západ rozhodl předsedou senátu JUDr. Ing. arch. Zdeňkem Blažkem jako samosoudcem ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta
proti
žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované
o zaplacení částky 18 845 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši částka, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Pokud se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky ve výši částka spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, žaloba se v této části zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 38 % náhrady nákladů řízení ve výši částka, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši , částka, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Pokud se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky ve výši , částka, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, žaloba se v této části zamítá.III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 38 % náhrady nákladů řízení ve výši , částka, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že společnost Emmas právnická osoba., IČO IČO, se sídlem adresa (dále jen „původní věřitel“) uzavřela s žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru na základě které byly žalované poskytnuty finanční prostředky ve výši částka, se splatností do datum. Před uzavřením předmětné uvěrové smlouvu původní věřitel lustroval žalovanou z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI, EUCB, BRKI, NRKI. Žalobkyní požadovaná částka sestává z nesplacené jistiny ve výši částka, dále z poplatku za poskytnutí úvěru ve výši částka a smluvního úroku ve výši částka. Pohledávka za žalovaným byla postoupena dne datum smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou mezi původním věřitelem a společnosti De Vries právnická osoba., IČO: IČO, se sídlem adresa, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“). Právní předchůdkyně žalobkyně a žalobkyně uzavřely dne datum smlouvu o postoupení pohledávek, čímž byla pohledávka za žalovaným postoupena žalobkyni. Žalovaná na svůj dluh ničeho neuhradila. Žalobkyně proto dne datum zaslala žalované předžalobní výzvu k plnění, na níž však nikterak nereagovala.
2. K výzvě soudu, zda splnila povinnost ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru “), žalobkyně uvedla, že vycházela z údajů bankovních a nebankovních registrů a dále výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji, je ponechána rezerva 10 % rozdílu mezi doloženými příjmy a deklarovanými výdaji mimo splátku, kdy se těchto 10 % musí rovnat minimálně životnímu minimu. Půjčky jsou poskytovány tak, aby vrácená částka v době splatnosti byla maximálně ve výši 90 % rozdílu výdajů a příjmů.
3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
4. Ve věci bylo rozhodnuto v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř. “), v nepřítomnosti účastníků, neboť žalobkyně se z jednání omluvila a žalovaná se bez omluvy k jednání nedostavila, ač byla řádně předvolána, a ani nepožádala o odročení jednání.
5. Na základě dokazování soud zjistil následující skutkový stav.
6. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru, č. 4D2B3 /779066 ze dne datum a formuláře pro předsmluvní informace o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že se původní věřitel zavázal poskytnout žalované bezúčelový úvěr ve výši částka. Žalovaný se zavázal poskytnutou zápůjčku uhradit do datum spolu s poplatky. RPSN činilo 1 573,81%, roční úroková sazba byla stanovena ve výši 36 % a celkem měl žalovaný uhradit částku ve výši částka. Dále, že žalovaná potvrdila smluvní podmínky dne datum.
7. Z informace o vlastníkovi bylo zjištěno, že původní věřitel ověřoval stav účtu žalované, jakožto vlastníka účtu.
8. Z potvrzení o provedení transakce ČSOB ze dne datum soud zjistil, že původní věřitel poskytl žalované dne datum částku ve výši částka.
9. Z dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum včetně seznamu pohledávek bylo zjištěno, že pohledávka za žalovanou byla postoupena žalobkyni.
10. Z oznámení o postoupení pohledávky a předžalobní upomínky ze dne datum včetně podacího lístku z téhož dne vyplývá, že žalované bylo oznámeno postoupení pohledávky žalobkyni a zároveň byla žalovaná vyzvána k úhradě nesplacené jistiny ve výši částka a nákladů právního zastoupení ve výši částka.
11. Takto zjištěný skutkový stav soud posoudil podle zákona. č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) a podle zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru “).
12. Podle § 588 soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
13. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
14. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době.
15. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli
16. Podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2).
17. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
18. Podle § 1970 o. z. může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat po dlužníku, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Výši úroku z prodlení pak upravuje § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
19. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
20. Soud se v prvé řadě zabýval tím, zda došlo k platnému uzavření shora uvedené smlouvy, kterou soud posoudil jako smlouvu o úvěru podle § 2395 a následujících o. z. Zároveň se však ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru jedná o spotřebitelský úvěr a také o spotřebitelskou smlouvu podle § 1810 a následujících o. z., přičemž zákon o spotřebitelském úvěru do českého právního řádu zavedl povinnost věřitele (poskytovatele spotřebitelského úvěru) ještě před uzavřením smlouvy posoudit s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele. Takový postup zahrnuje též povinnost ověřit podstatné informace poskytnuté spotřebitelem svědčící o jeho schopnosti splácet sjednaný spotřebitelský úvěr, neboť teprve poté smí věřitel úvěr poskytnout. Věřitel je tedy povinen náležitě a aktivně zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a vyžadovat také doklady k jeho tvrzením. Své povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti přitom nedostojí, vyjde-li jen z objektivně nijak nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele totiž nejsou míněny informace získané pouze od spotřebitele, odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit (k tomu srov. zejména rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka).
21. Rozhodující okolností pro posouzení věci zdejším soudem je tak skutečnost, zda žalobkyně (resp. původní věřitel) splnil svou povinnost posoudit úvěruschopnost řádně a s odbornou péčí tak, jak jí to pod sankcí neplatnosti ukládá zákon o spotřebitelském úvěru . Otázkou, zda došlo ke splnění předsmluvní povinnosti poskytovatele spotřebitelského úvěru je přitom soud povinen zabývat se z úřední povinnosti. Z výsledků posouzení úvěruschopnosti spotřebitele má kromě toho vyplývat, pokud je úvěr poskytnut, že zde nejsou žádné důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele splácet sjednané splátky. Jedině tak totiž splní poskytovatel úvěru i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit též práva a zájmy spotřebitele, aniž by to znamenalo, že tím presumuje jeho nepoctivost.
22. Dále platí, že účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je, krom ochrany spotřebitele, postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, jenž nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele o úvěr, neboť upřednostnil svůj ekonomický zájem tento úvěr poskytnout, čímž však zapříčinil neplatnost úvěrové smlouvy. Jde o soukromoprávní sankci, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Zákon také v zájmu ochrany spotřebitele stanoví, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, ale v době odpovídající jeho možnostem. Není-li ji tedy zjevně schopen vrátit najednou, v soudem určené lhůtě k plnění, musí být povinnost k vrácení poskytnuté jistiny rozložena v čase, neboli spotřebitel je povinen ji vrátit v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Z toho rovněž plyne, že vrací-li spotřebitel poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, takže poskytovateli úvěru nemůže vzniknout ani nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka).
23. V posuzované věci soud na podkladě předložených listinných důkazů dospěl k závěru, že žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti nepostupovala s řádnou péčí odborníka a nebylo spolehlivě zjištěno, že žalovaná bude schopna dostát svým závazkům. Žalobkyně vycházela pouze z tvrzení žadatelky o úvěr, aniž by je jakkoli reálně ověřovala, Případně se spokojila pouze z informací z bankovních a nebankovních databází, aniž by zkoumala výši nákladů na bydlení, výši výdajů na domácnost a nezkoumala ani další běžné měsíční výdaje žalovaného. Nelze jistě žádat, aby žalobkyně ověřovala tvrzení žalované do detailních podrobností, avšak pro závěr o úvěruschopnosti dostačuje např. pracovní smlouva či výplatní pásky, nájemní smlouva, smlouvy o případných dalších úvěrech či zápůjčkách anebo výpisy z účtu, z nich jsou obvykle jak pravidelné výdaje, tak příjmy žadatele o úvěr dobře patrné. Soud žalobkyni k doložení shora uvedeného vyzval usnesením ze dne datum. V reakci na výzvu žalobkyně uvedla, že původní věřitel ověřoval úvěruschopnost na základě údajů z bankovních a nebankovních registrů a dále výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji, kdy byla ponechána rezerva 10 % rozdílu mezi doloženými příjmy a deklarovanými výdaji mimo splátku, přičemž těchto 10 % se musí rovnat minimálně životnímu minimu. Tvrzené skutečnosti ovšem nebyly doloženy žádnými listinnými důkazy (k prokázání doložených příjmů a výdajů žalované). Soud má tedy za to, že povinnosti ověřit úvěruschopnosti žalované nebylo dostáno.
24. Lze tudíž shrnout, že ověřování úvěruschopnosti bylo formální záležitostí, žalobkyně zjevně nevyvinula za účelem zjištění, zda je žalovaný skutečně schopen spotřebitelský úvěr splácet, dostatečnou snahu o posouzení jeho reálné situace. Soud tak musí konstatovat, že majetkové poměry žalovaného nebyly zjišťovány dostatečným způsobem a ze strany žalobkyně proto nemohl být učiněn kvalifikovaný závěr o úvěruschopnosti. S ohledem na uvedené nebylo možné než dospět k závěru, že daná smlouva o spotřebitelském úvěru je podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná. K tomu soud dále podotýká, že v případě této neplatnosti jde i při subsidiární aplikaci o.z. o neplatnost absolutní, jelikož při pominutí řádného zkoumání úvěruschopnosti jde o jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek (srov. § 588 o.z.). Tento výklad je ostatně jediný možný, aby byly zachovány nezbytné standardy ochrany spotřebitele (srov. rozsudek Soudního dvora ze dne datum C–679/18).
25. Jestliže žalobkyně přes neplatnost smlouvy poskytla částku částka, plnila bez právního důvodu a vzniklo jí tak ve smyslu speciálního ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru právo na vrácení bezdůvodného obohacení, tedy toho, co sama plnila. Žalobkyně tvrdila, že žalovaná na svůj dluh neuhradila ničeho, a proto soud žalobě vyhověl co do částky částka, o kterou se žalovaná bezdůvodně obohatila a doposud ji žalobkyni nezaplatila. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu jako nedůvodnou zamítl, a to včetně požadovaných smluvních pokut, smluvních poplatků a zákonných úroků z prodlení, neboť k vydání bezdůvodného obohacení byla soudem určena nová doba splatnosti, která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, ale od možností dlužníka, jak již shora uvedeno (srov. citovaný rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. spisová značka, v němž bylo jednoznačně judikováno, že novou dobu splatnosti, pokud se na ni účastníci nedohodnou, stanoví až soud v daném řízení, příp. rovněž rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne datum, sp. zn. spisová značka). Třídenní lhůtu k plnění soud v I. výroku tohoto rozsudku stanovil v souladu s § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř. o. s. ř. , přičemž neshledal podmínky pro její prodloužení ani pro uložení peněžitého plnění ve splátkách.
26. O nákladech řízení soud rozhodl ve III. výroku tohoto rozsudku podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. tak, že žalobkyně byla úspěšná, co do částky částka (69 % z celkového nároku), neúspěšná ze částka (31 % z celkového nároku). Náklady žalobkyně sestávaly jednak ze zaplaceného soudního poplatku ve výši částka a jednak z odměny advokáta, která byla tvořena částkou částka za 3 úkony právní služby po částka (převzetí a příprava zastoupení, sepis podání ve věci samé a výzva k plnění) dle § 14b odst. 1 bodu 2. vyhlášky č. 177/1996 Sb. , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen „advokátní tarif “), a jednak z paušální náhrady hotových výdajů ve výši částka za 3 úkony právní služby po částka podle § 14b odst. 6 písm. a) advokátního tarifu. Dále pak z jednoho půl úkonu právní služby ve výši částka podle § 6 odst. 1 , § 7 bodu 5., § 11 odst. 2 ve spojení s § 11 odst. 3 advokátního tarifu (vyjádření k výzvě ze dne datum) a paušální náhrady hotových výdajů ve výši částka podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu. Soud přiznal odměnu v poloviční výši, neboť se svou povahou jedná o doplnění tvrzení, která již měla být doložena v původním návrhu. K tomu bylo dále nutno připočítat náhradu odpovídající 21 % DPH ze shora uvedených částek (vyjma soudního poplatku), neboť zástupce žalobkyně jakožto advokát osvědčil, že je plátcem této daně. Po zohlednění částečného úspěchu ve věci, náklady řízení žalobkyně celkem činily částka (38 % ze částka). V souladu s § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř. o. s. ř. soud stanovil lhůtu k plnění rovněž v trvání tří dnů. Ve smyslu § 149 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. je žalovaná povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta, který žalobkyni v řízení zastupoval.
27. V protokolu z jednání ze dne datum se ve výroku II. vyskytla písařská chyba, neboť ve výroku je uvedeno, že „pokud se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky ve výši částka spolu s úrokem ve výši 14,5 % z částky částka….". Soud proto postupoval v souladu s § 164 o. s. ř. o. s. ř. a tuto písařskou chybu ve výroku II. tohoto rozsudku opravil.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání, a to do 15 dnů ode dne doručení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu Praha-západ.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci.