Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
9 C 230/2025-30
Okresní soud v Šumperku rozhodl samosoudkyní JUDr. Adélou Sedláčkovou, LL.M., ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky
proti
žalované: Jméno žalované, narozená Anonymizováno bytem Adresa žalované
o 57 042,33 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 3 357,88 Kč do třiceti dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně na žalované domáhala zaplacení částky 53 684,45 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 28 207,37 Kč od datum do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu v adresa doplatek soudního poplatku ve výši 571 Kč do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 3 357,88 Kč do třiceti dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně na žalované domáhala zaplacení částky 53 684,45 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 28 207,37 Kč od , datum, do zaplacení, zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu v , adresa, doplatek soudního poplatku ve výši 571 Kč do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.
1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným u soudu dne datum se žalobkyně domáhala zaplacení částky 57 042,33 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 28 207,37 Kč od datum do zaplacení s odůvodněním, že mezi žalobkyní a žalovanou byla dne datum uzavřena smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. hodnota s úvěrovým rámcem do výše 40 100 Kč, kterou se žalovaná zavázala splácet v pravidelných denních splátkách od datum do datum. Žalovaná si zároveň zvolila službu Informační SMS za poplatek 97,92 Kč. Žalobkyně načerpala jistinu v celkové výši 28 261 Kč a zaplatila celkem 24 903,12 Kč. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou pravidelných denních splátek, žalobkyně proto smlouvu datum vypověděla, o čemž žalovanou informovala emailem. Žalobkyně požaduje zaplacení žalované částky 56 150,95 Kč, která se skládá z jistiny 27 746,96 Kč, poplatku za vyplacení tranší úvěru 458,49 Kč, smluvního úroku 27 943,58 Kč a poplatku za službu „Informační SMS servis“ 1,92 Kč. Žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou, ale bezvýsledně.
2. Žalovaná ve svém vyjádření uvedla, že výši příslušenství (úroků a sankcí) považuje vzhledem ke své situaci za nepřiměřenou. Dále uvedla, že jí byl přiznán invalidní důchod v prvním stupni, zanikl jí pracovní poměr a její příjmy postačí na pokrytí základních životních potřeb. Žalovanou částku je schopna splácet po 500 Kč měsíčně.
Soud ve věci učinil následující skutková zjištění:
3. Z výpisu posouzení úvěruschopnosti soud zjistil, že se jedná o dokument vytvořený žalobkyní, který obsahuje údaje, se kterými žalobkyně pracovala při ověření úvěruschopnosti. Žalobkyně měla za ověřený příjem žalované ve výši 16 295 Kč (žalovaná uvedla 17 000 Kč). Počet členů v domácnosti byl dva. Výše pravidelných měsíčních výdajů na půjčky činila 0 Kč, výše pravidelných měsíčních výdajů na bydlení 2 500 Kč, další nezbytné výdaje 1 000 Kč a ostatní zbytné výdaje 2 500 Kč. Disponibilní příjem by vypočten na částku 10 600 Kč.
4. Z listin y označené jako Identifikované příjmy soud zjistil, že tato obsahuje příchozí platby na účet žalované od datum do datum a informaci, bez bližšího vysvětlení, že výše ověřeného čistého měsíčního příjmu byla 16 295 Kč. Platby jsou v rozsahu od minimálních částek 49 Kč po 30 000 Kč a nejsou blíže specifikovány.
5. Ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. hodnota soud zjistil, že jejími stranami jsou žalobkyně a žalovaná. Smlouvou se žalobkyně zavazuje poskytnout žalované spotřebitelský úvěr do výše 40 100 Kč a žalovaná se zavazuje tento úvěr řádně splácet. Žalovaná byla oprávněna úvěr čerpat opakovaně po dobu úvěrového rámce, který měl trvat do datum. Úroková sazba činila 0,866 % denně, první splátka byla splatná dne datum. Výše poplatku za vyplacení činila 1,99 % z čerpané částky. Úvěr měl být splácen v denních splátkách dle čl. 5 VOP, kdy splatnost první denní splátky nastává 30. den po dni, v němž byla vyplacena příslušná tranše úvěru. Smlouva obsahuje údaj, že byla podepsána dne datum, za žalobkyni je vložen obrázek podpisu, za žalovanou smlouva podpis neobsahuje.
6. Z listin y označené jako přehled bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli (automatizovaný výpis z interního systému) soud zjistil, že se jedná o listin u vytvořenou žalobkyní, listin listina není podepsána a obsahuje údaje o vyplacených částkách: dne datum 2500 Kč, datum 2 000 Kč, datum 2 000 Kč, datum 1 500 Kč, datum 4 361 Kč, datum 10 400 Kč, datum 500 Kč, datum 4 000 Kč a datum 1 000 Kč.
7. Z výpisu z běžného účtu č. l. 17 a násl. soud zjistil, že se jedná o výpis z účtu č. Anonymizováno vedený na jméno žalované, vytvořený za pomoci služby Kontomatik a obsahuje pohyby na účtu žalované od datum do datum, kdy konečný zůstatek tohoto účtu byl - 2 015,95 Kč. Z výpisu je zřejmý příjem (zřejmě ze zaměstnání) 17 250 Kč (z celého roku) pouze 4x, v jednom případě pak 14 637 Kč a v jednom 9 992 + 1 992 Kč. Výdaje zjevně převyšují příjmy. Žalovaná má opakovaně výdaje pro Anonymizováno a Anonymizováno.
8. Z předpisu denních splátek soud zjistil, že žalovaná měla hradit denně splátku 96,1 Kč od datum do datum.
9. Z výzvy k úhradě ze dne datum a podacího lístku ze dne datum soud zjistil, že žalobkyně před podáním žaloby zaslala žalované předžalobní výzvu.
10. Ze sdělení právnická osoba. ze dne datum soud zjistil, že žalovaná byla majitelem účtu č. hodnota.
11. Z listin y označené jako obecné principy posuzování a filozofie společnosti soud jako z důkazu nevycházel, neboť se jedná o vyjádření žalobkyně k posuzování úvěruschopnosti a popsání procesu, nikoliv o důkaz. Z listin y označené jako BankID výpis soud nevycházel, neboť není zřejmé, co měla listin listina prokazovat, co je jejím obsahem. Z listin y Autorizace ověření totožnosti soud nevycházel, neboť listin listina obsahuje pouze text o tom, že ověření totožnosti žalované bylo autorizováno prostřednictvím náhledu na bankovní účet, ale není zřejmé, kdo tuto listin u vyhotovil, kdo je jejím původcem, neobsahuje ani žádný podpis. Ze všeobecných obchodních podmínek, výzvy ze dne datum, soud nevycházel, neboť jejich obsah nebyl s ohledem na právní posouzení podstatný. Z listin y označené jako Údaje o poskytovateli spotřebitelského úvěru, informace pro spotřebitele a souhlas se zpracováním osobních údajů soud nevycházel, neboť obsah listin y nebyl pro rozhodnutí podstatný.
Soud dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu:
12. Na účet žalované byla od datum do datum připsána celková částka 28 261 Kč. Žalobkyně měla přístup k pohybům na účtu žalované od datum do datum, kdy konečný zůstatek tohoto účtu byl - 2 015,95 Kč. Z výpisu je zřejmý příjem (zřejmě ze zaměstnání) 17 250 Kč (z celého roku) pouze 4x, v jednom případě pak 14 637 Kč a v jednom 9 992 + 1 992 Kč. Výdaje zjevně převyšují příjmy. Žalovaná má opakovaně výdaje ve prospěch Chance a TipSport. Žalovaná měla hradit úvěr splátkami ve výši 96,1 Kč denně od datum do datum. Žalobkyně při ověření úvěruschopnosti vycházela z příjmu žalované ve výši 16 230 Kč. Výdaje žalované na bydlení žalobkyně evidovala částkou 2 500 Kč, další nezbytné výdaje 1 000 Kč, ostatní zbytné výdaje 2 500 Kč a rezerva 500 Kč, celkem 6 530 Kč. Disponibilní příjem žalované by vypočten na částku 10 600 Kč. Před podáním žaloby žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě žalované částky.
13. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do datum (dále jen „ZSÚ “), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
14. Podle § 87 odst. 2 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
15. Podle rozsudku Soudního dvora EU ze dne datum sp. zn. C-697/18 musí být články 8 a 23 směrnice EP a Rady 2008/48 ES vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v čl. 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 28 a 3 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Podle rozsudku Nejvyššího soudu České republiky z datum, sp. zn. spisová značka: „(…) věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. adresa: právnická osoba. Beck, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze právnická osoba), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. (…) Závěr odvolacího soudu dovozující, že spokojila-li se žalobkyně s nedoloženým prohlášením žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech a nahlédnutím do registru dlužníků, nedostála povinnosti věřitele ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je správný.“. Dle nálezu Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 4129/18 , při posuzování rozporu úvěrové smlouvy s dobrými mravy by měly soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když to, zda je reálné splacení dluhu, je výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoliv.
16. Nejvyšší soud České republiky ve svém rozsudku ze dne datum, sp. zn. spisová značka, dospěl k závěru, že „při sjednávání úroku při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovanými bankami při poskytování úvěrů nebo půjček.“ V citovaném rozhodnutí přitom Nejvyšší soud České republiky rovněž vyslovil, že „nepřiměřenou a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše roků sjednaná ve smyslu ustanovení § 658 odst. 1 obč. zák., která podstatně převyšuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovanými bankami při poskytování úvěrů nebo půjček.“ V citovaném rozhodnutí pak nejvyšší soud shledal nepřiměřenou a odporující dobrým mravům výši úroků, která téměř čtyřnásobně přesahovala horní hranici této obvyklé úrokové míry.
Soud dospěl k následujícím právním závěrům:
17. Soud na zjištěný skutkový stav aplikoval výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. S odkazem na výše citovanou judikaturu byl soud povinen v první řadě zjišťovat, zda žalobkyně dostála své povinnosti zkoumat s odbornou péčí schopnost žalované splatit předmětný úvěr. Z předložených důkazů je zřejmé, že žalobkyně formálně dostála procesu ověřování schopnosti žalované splatit poskytnutý spotřebitelský úvěr, nevěnovala však dostatečnou pozornost údajům, které zjistila. Žalobkyně nesprávně vycházela z měsíčního příjmu žalované ve výši 16 295 Kč, když bylo zjištěno, že příjem 17 250 Kč (z celého roku) měla žalovaná pouze 4x, v jednom případě pak 14 637 Kč a v jednom 9 992 + 1 992 Kč. Žalobkyně dále nesprávně pracovala s výdaji žalované, když z výpisu z účtu je zřejmé, že tyto ve skutečnosti převyšovaly příjmy žalované. Z účtu rovněž vyplývalo, že žalovaná vydává peníze za hazardní hry. Žalobkyně měla prověřovat poměry žalované podstatně důkladněji.
18. S ohledem na výše uvedené soud dospěl k závěru, že žalobkyně nedostála své povinnosti vyplývající z ustanovení § 86 odst. 1, 2 ZSU a smlouvu o spotřebitelském úvěru je tak nutno považovat za neplatnou, a to v souladu s výše uvedenou zákonnou úpravou, judikaturou a směrnicemi, ze kterých soud vycházel při výkladu ustanovení § 87 odst. 1 ZSU. Podle § 87 odst. 1, věty třetí ZSU, v případě, že poskytovatel úvěru neposoudí řádně úvěruschopnost, je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu, a to v době přiměřené jeho možnostem. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně žalované vyplatila na její účet částku 28 261 Kč; žalovaná dle žalobkyně zaplatila 24 903,12 Kč. Žalovaná je tak povinna uhradit žalobkyni zbývající jistinu ve výši 3 357,88 Kč. Žalovaná v řízení proti částce vyčerpané ani proti částce uhrazené ničeho nenamítala.
19. Žalobkyně oproti výše uvedenému nemá právo na zaplacení úroku z prodlení z výše uvedené částky, neboť žalovaná je sice povinna vrátit zbývající jistinu, ale dle § 87 odst. 1 věta třetí ZSU, tak má učinit ve lhůtě přiměřené jejím možnostem, a dosud tak není v prodlení. Uvedené ustanovení je speciálním ustanovením ohledně splatnosti pohledávky z titulu povinnosti vrátit jistinu z neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru oproti obecné úpravě obsažené v ustanovení § 1958 odst. 2 o. z. Spotřebitel se tak dostává do prodlení se splacením pohledávky až poté, co nesplácí jistinu z neplatné smlouvy, kdy soud neplatnost projednávané smlouvy z výše uvedeného důvodu konstatoval až tímto rozhodnutím, žalovaná tak dosud nebyla v prodlení a dostane se do prodlení až v momentě, kdy neuhradí dlužnou pohledávku ve lhůtě stanovené tímto rozsudkem.
20. Soud své rozhodnutí ohledně úroků z prodlení opírá o shora citované ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, přičemž při intepretaci a aplikaci tohoto zákonného ustanovení na daný případ soud postupoval tak, aby byl výklad pro žalovanou, tedy spotřebitele, která je chráněna jako slabší strana, co nejpříznivější (kdy tuto povinnost soudu ostatně dovodil i Ústavní soud ve svém rozhodnutí sp. zn. I. ÚS 2063/17 ).
21. Soud tak výrokem II. tohoto rozsudku požadavek žalobkyně na zaplacení zákonného úroku z prodlení, a všech další nároků žalobkyně, zamítl.
22. Soud nad rámec výše uvedeného uvádí, že smlouva by byla neplatná i podle § 580 odst. 1 a § 588 o. z., tedy absolutně, když ujednaná výše úroků 0,866 % denně je v rozporu s dobrými mravy. Soud nečinil dotazy na bankovní instituce, jaké byly úrokové sazby v čase a místě obvyklé, neboť žalobkyně řádně neprověřila úvěruschopnost, což i tak způsobuje neplatnost smlouvy, ale ze samotné úrokové sazby je zřejmé, že je nepřiměřená, když splátky poskytnuté jistiny byly naplánovány od datum do datum, tedy na dobu 530 dní, což znamená, že žalovaná měla splatit oproti jistině 28 261 Kč celkem částku 50 885 Kč, tedy téměř dvojnásobek poskytnuté jistiny. V souladu s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka, by byl s velkou pravděpodobností konstatován rozpor sjednané úvěrové sazby s dobrými mravy a z toho vyplývající absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru dle § 588 o. z. K této neplatnosti je přitom soud povinen, ve shodě s uvedeným ustanovením, přihlédnout i bez návrhu.
23. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalovaná byla v řízení úspěšnější účastník, ale náklady jí nevznikly.
24. Lhůtu k plnění soud určil podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , věta za středníkem jako třicetidenní s ohledem na nepříznivou finanční situaci žalované.
25. Vzhledem k tomu, že žalobkyně podala návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, který nebyl vydán, vznikla jí tím povinnost doplatit soudní poplatek tak, jako by byl podán návrh na zahájení občanského soudního řízení, jehož předmětem je peněžité plnění, přičemž poplatek je splatný až v souvislosti s rozhodnutím ve věci (viz rozhodnutí Městského soudu v Praze ve věci sp. zn. spisová značka, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu České republiky pod č. 48/2014). Poplatník na soudním poplatku dosud zaplatil 2 282 Kč, přičemž výše poplatku dle Položky 1 odst. 1 písm. b) Sazebníku soudních poplatků činí 2 853 Kč a zbývá tedy doplatit 571 Kč. Soud proto uložil žalobkyni povinnost zaplatit doplatek tak, jak je uvedeno ve výroku IV. tohoto rozsudku.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci, prostřednictvím Okresního soudu v Šumperku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.
Pohledávku státu lze uhradit na číslo účtu: 3703-325841/0710, variabilní symbol 9110023025, nebo v hotovosti na pokladně soudu.
V případě nezaplacení pohledávky ve lhůtě 30 dnů po uplynutí lhůty splatnosti bude tuto pohledávku vymáhat místně příslušný celní úřad.