Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
16 C 273/2025-34
Okresní soud v Šumperku rozhodl samosoudkyní Mgr. Simonou Řežuchovou ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta
proti
žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované
o 20.000 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 10.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,00 % ročně z částky 10.000 Kč od datum do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Návrh, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 10.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,00 % ročně z částky 10.000 Kč od datum do zaplacení, s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 1.000 Kč, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 10.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,00 % ročně z částky 10.000 Kč od , datum, do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.II. Návrh, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 10.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,00 % ročně z částky 10.000 Kč od , datum, do zaplacení, s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 1.000 Kč, se zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným u Okresního soudu v adresa. 5. 2025 se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 20.000 Kč s příslušenstvím a částky 1.000 Kč jako náhrady nákladů spojených s uplatněním pohledávky. Žalobkyně svůj návrh odůvodnila tak, že dne datum byla mezi žalobkyní a žalovanou uzavřena smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. hodnota, kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 20.000 Kč, který byl žalované vyplacen v souladu se smluvním ujednáním. Úroky úvěru měly být hrazeny v měsíčních splátkách po 5.000 Kč vždy k 15. dni příslušného kalendářního měsíce. Žalovaná splátkový kalendář nedodržela a dostala se do prodlení se splátkou, jež byla splatná datum. Na základě tohoto porušení smluvních povinností zaslala žalobkyně žalované první upomínku ze dne datum a vyzvala žalovanou k úhradě dlužné splátky. Protože žalovaná své dlužné závazky vůči žalobkyni neuhradila, zaslala žalobkyni žalované druhou upomínku ze dne datum a opětovně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné splátky. I přes zaslání upomínek nebyla žalovanou řádně uhrazena pravidelná měsíční splátka úvěru splatná datum a žalobkyni nezbylo než v souladu s ujednáním čl. V., odst. 5.5 smlouvy o úvěru přistoupit k zesplatnění úvěru a vyzvat žalovanou k úhradě zbývající jistiny úvěru, kapitalizovaného smluvního úroku vypočteného ode dne prodlení s danou splátkou do dne zaslání zesplatnění, nákladů na upomínkování a nákladů právního zastoupení. Žalobkyně sdělila, že žalovaná před zesplatněním uhradila na úvěr částku 10.000 Kč. Žalobkyně se po žalované domáhá zaplacení částky 20.000 Kč jako zesplatněné jistiny a částky 1.000 Kč jako nákladů na upomínkování za upomínky číslo hodnota a 2. Před uzavřením smlouvy o úvěru došlo k řádnému posouzení úvěruschopnosti žalované. Dne datum žalobkyně odeslala a žalované předžalobní výzvu.
2. Žalovaná se ve věci přes výzvu soudu nevyjádřil.
3. Ve smyslu ust. § 115a o. s. ř. soud za předchozího souhlasu žalobkyně a žalované věc rozhodl bez nařízení jednání.
4. Ze smlouvy „o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. hodnota“ ze dne datum bylo zjištěno, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalované částku ve výši 20.000 Kč, a to převodem na účet žalované č. účtu, s tím, že celková částka spotřebitelského úvěru je splatná ke dni datum, zápůjční úroková sazba činí 20 % měsíčně, RPSN činí 1.356 % ročně, žalovaná se zavázala splatit celkový poskytnutý úvěr včetně úroku ve výši 60.000 Kč, tj. celkem 80.000 Kč, a v to pravidelných měsíčních splátkách po 5.000 Kč splatných vždy k 15. dni v měsíci.
5. Z přílohy č. hodnota – Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele ke smlouvě o poskytnutí spotřebitelského úvěru bylo zjištěno, žalobkyně ověřila úvěruschopnost žalované pomocí lustrací v Centrální evidenci exekucí, SOLUS, REPI, AML a AML/CFT, v Insolvenčním rejstříku v databázi odcizených dokladů je negativní, bez záznamů a dle interní databáze žalobkyně je žalovaná úvěrovatelná.
6. Z občanského průkazu žalované soud zjistil, že žalobkyně ověřila totožnost žalované.
7. Z výpisu z účtu soud zjistil, že žalobkyně zaslala dne datum částku 20.000 Kč na účet žalované.
8. Z upomínky č. hodnota ze dne datum bylo zjištěno, že žalobkyně upomínala žalovanou o úhradu splátky ve výši 5.000 Kč do datum, a to včetně poplatku za 1. upomínku ve výši 500 Kč.
9. Z upomínky č. hodnota ze dne datum bylo zjištěno, že žalobkyně upomínala žalovaného o úhradu splátky 5.000 Kč do datum, a to včetně poplatku 2 x 500 Kč za 2 upomínky.
10. Z předžalobní výzvy, zesplatnění úvěru ze dne datum a poštovního podacího archu ze dne bylo zjištěno, že zástupce žalobkyně odeslal žalované výzvu k zaplacení částky 46.667,10 Kč před podáním žaloby.
11. Soud dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu: smlouvou o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. hodnota“ podepsanou žalobkyní a žalovanou dne datum, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalované částku ve výši 20.000 Kč, a to převodem na účet žalované, s tím, že celková částka spotřebitelského úvěru je splatná ke dni datum, zápůjční úroková sazba činí 25 % měsíčně, RPSN činí 1.356 % ročně, žalovaná se zavázala splatit celkový poskytnutý úvěr včetně úroku ve výši 60.000 Kč, tj. celkem 80.000 Kč, a v to pravidelných měsíčních splátkách po 5.000 Kč Předchůdkyně žalobkyně formálně ověřovala úvěruschopnost žalované z jejích tvrzení, Dále žalobkyně provedla lustrace v Centrální evidenci exekucí, SOLUS, REPI, AML a AML/CFT, v Insolvenčním rejstříku, v databázi odcizených dokladů, vše s negativním výsledkem. Žalována za dobu trvání úvěru uhradila žalobkyni částku 10.000 Kč a dále již neuhradila ničeho, přestože ji k tomu žalobkyně upomínala upomínkami ze dne datum a datum. Před podáním žaloby byla žalovaná znovu vyzvána k úhradě dlužné částky, a to předžalobní upomínkou zaslanou žalované dne datum.
12. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
13. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
14. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
15. Nejvyšší soud České republiky ve svém rozsudku ze dne datum, sp. zn. spisová značka, dospěl k závěru, že „při sjednávání úroku při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovanými bankami při poskytování úvěrů nebo půjček.“ V citovaném rozhodnutí přitom Nejvyšší soud České republiky rovněž vyslovil, že „nepřiměřenou a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše roků sjednaná ve smyslu ustanovení § 658 odst. 1 obč. zák., která podstatně převyšuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovanými bankami při poskytování úvěrů nebo půjček.“ V citovaném rozhodnutí pak nejvyšší soud shledal nepřiměřenou a odporující dobrým mravům výši úroků, která téměř čtyřnásobně přesahovala horní hranici této obvyklé úrokové míry.
16. Soud na zjištěný skutkový stav aplikoval výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně, jelikož smlouva je neplatná a to podle § 580 odst. 1 a § 588 o. z., tedy absolutně, když ujednaná výše úroků 25 % měsíčně je v rozporu s dobrými mravy, RPSN vypočtená žalobkyní činí 1.356 % ročně, když žádné další platby kromě úroku sjednány ve smlouvě nebyly. Soud nečinil dotazy na bankovní instituce, jaké byly úrokové sazby v čase a místě obvyklé, ale z úřední činnosti je soudu známo, že u tohoto typu úvěru nepřekračuje úroková sazba bank 25 % ročně, v průměru je ještě nižší. V daném případě tedy sjednaná sazba úroku uvedená ve smlouvě je již na první pohled extrémně vysoká s ohledem na typ sjednaného úvěru s roční splatností a výší poskytnuté ve vztahu k bankovním úvěrům, proto je v souladu s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka, konstatován rozpor sjednané úvěrové sazby s dobrými mravy a z toho vyplývající absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru dle § 588 o. z. K této neplatnosti je přitom soud povinen, ve shodě s uvedeným ustanovením, přihlédnout i bez návrhu. Pokud jde pak o účinky absolutní neplatnosti ujednání o výši úroků na platnost celé smlouvy, tak dle § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. Ujednání o výši úroků by mohlo být od ostatních částí smlouvy o úvěru oddělitelné (a to zejména i s ohledem na § 1802 o. z., který řeší výši úroků pro případ, že by tyto nebyly sjednány), avšak smlouva o úvěru je podle § 2395 o. z. smlouvou úplatnou. Vzhledem k tomu, že důvod neplatnosti by se vztahoval na ujednání o výši úroků, které jsou v daném případě jedinou úplatou žalobkyně za poskytnutý úvěr, nelze předpokládat, že by žalobkyně byla ochotna smlouvu o úvěru bez neplatného ujednání o výši úroků vůbec uzavřít, navíc za situace, kdy se žalovanou uzavřela smlouvu s právě takto vysokým úrokem. Smlouvu o úvěru by tedy bylo třeba s ohledem na dikci § 576 o. z. posoudit jako neplatnou v celém rozsahu i z důvodu neplatnosti ujednání o výši úroků. Soudu je známo, že úrokové sazby u nebankovních úvěrů jsou vyšší než u úvěrů poskytnutých bankami, ale tento rozdíl nemůže být odůvodněn více jak čtyřnásobným navýšením běžné úrokové sazby. Soud bral rovněž v úvahu, že se nejedná o krátkodobý úvěr (se splatností v řádu týdnů), kde bývají úrokové sazby podstatně vyšší, ale žalobkyně poskytla žalované úvěr se splatností 12 měsíců, kde vysoká roční úroková sazba neúměrně navyšuje částku, kterou je klient žalobkyně povinen vrátit, kdy i v tomto případě oproti poskytnuté částce 20.000 Kč byla žalovaná povinna vrátit částku 80.000 Kč, tedy 4násobek poskytnuté částky, což je samo o sobě na první pohled zjevně nepřiměřené. Soud proto posoudil žalovaný nárok jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle ustanovení § 2991 odst. 2 o. z., neboť žalobkyně žalované plnila bez právního důvodu. Podle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně žalované dne datum vyplatila převodem na účet částku 20.000 Kč, přičemž žalovaná na svůj dluh dle tvrzení žalobkyně uhradila částku 10.000 Kč. Žalovaná v řízení netvrdila, že by uhradila jakoukoliv částku na svůj dluh, přičemž břemeno tvrzení a důkazní ohledně výše uhrazené částky jde právě za žalovanou. Soud proto zavázal žalovanou s odkazem na citovaná ust. § 2991 a násl. o. z., aby žalobkyni částku 10.000 Kč s příslušenstvím zaplatila a ve zbylé části soud žalobu výrokem II. zamítl.
17. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť žalované, která byla ve sporu převážně úspěšná, žádné náklady řízení, z důvodu její procesní pasivity, nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci, prostřednictvím Okresního soudu v Šumperku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.