Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 C 258/2025-48

Okresní soud v Děčíně rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Kvapilem ve věci

žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta

proti

žalované: Jméno žalované, narozená Anonymizováno bytem Adresa žalované

o 12 544 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 4 938 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v částce 7 606 Kč, kapitalizovaném úroku z prodlení v částce 956,48 Kč, kapitalizovaném úroku v částce 1 005,77 Kč, zákonném úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 5 682,06 Kč od 28. 1. 2025 do zaplacení a v úroku ve výši 15 % ročně z částky 5 682,06 Kč od 28. 1. 2025 do zaplacení zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 4 938 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se v částce 7 606 Kč, kapitalizovaném úroku z prodlení v částce 956,48 Kč, kapitalizovaném úroku v částce 1 005,77 Kč, zákonném úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 5 682,06 Kč od 28. 1. 2025 do zaplacení a v úroku ve výši 15 % ročně z částky 5 682,06 Kč od 28. 1. 2025 do zaplacení zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení částky 12 544 Kč s přísl. Uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně, a to společnost právnická osoba (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) dne 21. 12. 2022 uzavřela s žalovanou úvěrovou smlouvu č. hodnota, na základě které poskytla žalované úvěr ve výši 6 000 Kč, který se žalovaná zavázala vrátit v 52 pravidelných splátkách po 262 Kč splatných týdně do 20. 12. 2023 spolu se sjednaným příslušenstvím. Žalovaná uhradila na poskytnutý úvěr částku ve výši 1 062 Kč, zbylou část úvěru nevrátila. Pohledávka za žalovanou byla následně postoupena na žalobkyni.

Žalobkyně dále uvedla, že před uzavřením smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované, a to tak, že provedla vyhodnocení informací od žalované před uzavřením smlouvy a tyto informace ověřila oproti dokladům vyžádaných od žalované zaznamenaných v zákaznické kartě.

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.

3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. hodnota ze dne 21. 12. 2022 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala žalované poskytnout úvěr ve výši 6 000 Kč a žalovaná se zavázala jej splácet částkou 262 Kč v 52 splátkách splatných týdně. Žalovaná se rovněž zavázala vrátit poskytnuté peněžní prostředky s poplatkem v částce 5 682 Kč.

4. Ze zákaznické karty – žádosti o spotřebitelský úvěr soud zjistil, že při poskytování úvěru právní předchůdkyně žalobkyně vyšla z toho, že žalovaná bydlí v nájmu, je vdaná, má jednu vyživovací povinnost a její měsíční příjem činí 8 100 Kč. Další příjem domácnosti činí 16 500 Kč, měsíční výdaje činí 4 000 Kč. Příjem žalované právní předchůdkyně žalobkyně ověřila z výpisů z bankovního účtu a výměry dávek státní sociální podpory.

5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2025, z její přílohy, kterou tvoří seznam postoupených pohledávek a oznámení o postoupení pohledávky soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalobkyně se dohodly na postoupení pohledávek ze shora uvedené úvěrové smlouvy za žalovanou.

6. Z tabulky umoření soud zjistil, že žalovaná na poskytnutý úvěr uhradila částku 1 062 Kč.

7. Z dalších shora neuvedených důkazů nebylo pro věc zjištěno nic podstatného.

8. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé:

9. Právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala žalované poskytnout úvěr ve výši 6 000 Kč a žalovaná se zavázala jej splácet částkou 262 Kč týdně v 52 splátkách, přičemž žalovaná čerpala úvěr v plné výši. Před poskytnutím úvěru právní předchůdkyně žalobkyně zjišťovala úvěruschopnost žalované tak, že žalovaná bydlí v nájmu, je vdaná, má vyživovací povinnost a její měsíční příjem činí 8 100 Kč z dávek státní sociální podpory, další příjem domácnosti činí 16 500 Kč, měsíční výdaje činí 4 000 Kč. Tyto žalovanou poskytnuté údaje právní předchůdkyně žalobkyně ověřila z bankovního účtu a výměry dávek. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalobkyně se dohodly na postoupení pohledávky za žalovanou ke dni 27. 1. 2025. Žalovaná uhradila na poskytnutý úvěr částku ve výši 1 062 Kč.

10. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:

11. Uzavřená smlouva jeví znaky smlouvy o úvěru podle § 2395 o. z., neboť smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úrok. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do jednoho měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

12. Jelikož shora uvedenou smlouvu žalovaná neuzavřela v rámci své podnikatelské činnosti, uzavřela ji jakožto spotřebitel dle o. z., proto se na věc vztahuje i , o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú“). Dle z. s. ú. je poskytovatel spotřebitelského úvěru (za který je dle z. s. ú. třeba považovat i peněžitou zápůjčku) před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel může poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Poruší-li tuto povinnost, je smlouva o spotřebitelském úvěru dle z. s. ú., ve znění ke dni uzavření smlouvy, neplatná, přičemž soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu.

13. Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. uvedl, že obecný soud, který nezkoumá, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru prověřil schopnost spotřebitele úvěr splácet, zasáhne do základního práva spotřebitele na soudní ochranu dle d. Dovodil totiž, že důsledky porušení této povinnosti se netýkají jen dlužníka spotřebitele, ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů, proto musí poskytovatel úvěru řádně prověřit možnost spotřebitele úvěr splácet. Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet, přičemž pokud tuto povinnost poruší, je úvěrová smlouva neplatná. Soudní dvůr Evropské unie pak ve věci sp. zn. C – 679/18 rozhodl ve věci předběžné otázky tak, že české soudy jsou povinni zkoumat, zda poskytovatel úvěru řádně posoudil úvěruschopnost spotřebitele, z úřední povinnosti, nikoli jen na návrh dlužníka.

14. S ohledem na tuto judikaturu je pak dle názoru soudu smlouvu o úvěru, před jejímž uzavřením poskytovatel řádně nezkoumal úvěruschopnost dlužníka, považovat za neplatnou nejen dle § 87 odst. 1 z. s ú., ale i dle § 580 odst. 1 o. z. Protože sankce neplatnosti smlouvy je stanovena nejen na ochranu dlužníka, ale i na ochranu společnosti, je tato neplatnost neplatností absolutní, tedy není nutné, aby se jí před soudem dlužník musel dovolat. Na uvedenou judikaturu ostatně reagoval i zákonodárce novelizací ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú., kdy s účinností od 29. 5. 2022 je soud povinen k neplatnosti smlouvy z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti přihlédnout i bez návrhu.

15. V dané věci soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované tak, že při poskytování úvěru právní předchůdkyně žalobkyně vyšla z toho, že žalovaná bydlí v nájmu, má jednu vyživovací povinnost, je vdaná a její příjem je ze sociálních dávek. Čistý měsíční příjem žalované činí 8 100 Kč, další čistý příjem domácnosti činí 16 500 Kč. Výdaje žalované celkem činí 4 000 Kč. Tyto žalovanou poskytnuté údaje právní předchůdkyně žalobkyně ověřila z bankovního účtu a výměry dávek.

16. Soudní praxe je ustálena v závěru, že při zkoumání úvěruschopnosti úvěrující nepostupuje s potřebnou odbornou péčí při posuzování úvěruschopnosti, pokud se spolehne jen na spotřebitelem tvrzené údaje, které nikterak neověří, srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. , usnesení Vrchního soudu v Olomouci sen. zn. -80, č.j. , rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové č.j. -22, rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. – 39 či rozsudek Krajského soudu v Praze č. j. - 167, v podrobnostech, zejména s ohledem na formulaci požadavku ověření skutečností uvedených spotřebitelem, pak soud pro stručnost odkazuje na odůvodnění uvedených rozhodnutí.

17. Právní předchůdkyně žalobkyně z výměry sociálních dávek a bankovního výpisu ověřila, že žalovaná dosahuje uváděného příjmu 8 100 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně však rezignovala na bližší zkoumání toho, co znamenají další příjmy domácnosti a kdo dosahuje příjmu 16 500 Kč, zdali jej vůbec dosahuje. Bez tohoto zhodnocení nebyla právní předchůdkyně žalobkyně schopna kvalifikovaně posoudit, zda tyto příjmy lze zahrnout v rámci zkoumání úvěruschopnosti žalované, přičemž zde zároveň soud uvádí, že ani tak by nebylo možné tyto příjmy v rámci posouzení úvěruschopnosti brát v úvahu, neboť jediným zavázaným ze smlouvy je žalovaná. Právní předchůdkyně žalobkyně rovněž naprosto rezignovala na elementární ověření výše výdajů žalované. Žalovanou uváděné spotřební měsíční výdaje ve výši 4 000 Kč jsou dle názoru soudu natolik nízké, že právní předchůdkyně žalobkyně měla věnovat zvýšenou pozornost a ověřit, zdali žalovanou uváděné životní měsíční výdaje odpovídají skutečnosti, nadto za situace, kdy žalovaná má jednu vyživovací povinnost a bydlí v nájmu. Těžko si lze představit, že žalovaná (či domácnost) z částky 4 000 Kč uhradí nájemné, energie, jídlo a rovněž uhradí potřeby nezletilého dítěte. Jelikož právní předchůdkyně žalobkyně v této situaci ani nezkoumala úvěruschopnost žalované z databází umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, soud uzavírá, že právní předchůdkyně žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalované co do výdajů nedostatečným či nepřezkoumatelným způsobem, čímž porušila § 86 z. s. ú., proto je shora uvedená smlouva neplatná. S ohledem na neplatnost smlouvy je tak namístě uzavřít, že předmětnou částku vyplatila právní předchůdkyně žalobkyně žalované bez právního důvodu, čímž se žalovaná bezdůvodně obohatila, je proto povinná částku, o kterou se bezdůvodně obohatila, dle § 2991 o. z. vrátit. Předmětná pohledávka byla dle § 1879 o. z. převedena na žalobkyni v důsledku uzavřené smlouvy o postoupení pohledávky. Ohledně vydání bezdůvodného obohacení ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú. obsahuje zvláštní úpravu, když stanoví, že v případě neplatnosti smlouvy z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem, přičemž dle odst. 2 citovaného ustanovení platí, že je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

18. Ze shora uvedeného ustanovení tedy vyplývá, že žalobkyni lze přiznat pouze nezaplacenou část jistiny dluhu, žalovaná není povinná hradit žádné sjednané příslušenství. Žalobkyni nenáleží ani úrok z prodlení, neboť žalovaná se dosud v prodlení neocitla. Pokud jde totiž o splatnost povinnosti vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, v projednávaném případě nedošlo mezi stranami k dohodě o době splatnosti v době přiměřené možnostem spotřebitele, a proto je soud nucen stanovit splatnost svým rozhodnutím (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. ). Jelikož lhůta k plnění závazku z neplatného právního jednání je stanovena soudem a uplyne až po právní moci rozsudku, není tak žalovaná s plněním závazku dosud v prodlení a z tohoto důvodu tak dosud není povinná hradit úrok z prodlení.

19. Jelikož žalovaná byla v řízení nečinná, soud neučinil k možnostem žalované vrátit žalobkyni dluh žádné skutkové zjištění, tedy soud stanovil lhůtu k plnění žalované ihned a povinnost uhradit dluh žalované uložil zaplatit v obecné třídenní pariční lhůtě.

20. S ohledem na shora uvedené soud uložil žalované zaplatit částku 4 938 Kč, představující nezaplacenou jistinu, neboť žalovaná částku 1 062 Kč již vrátila.

21. Ve zbytku pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

22. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle tak, že nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, když procesně úspěšnější žalované žádné náklady v řízení nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Děčíně.

Nesplní-li žalovaná povinnost uloženou jí tímto rozsudkem v uvedené lhůtě, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.