Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

118 C 13/2025-107

Okresní soud v Havlíčkově Brodě rozhodl samosoudkyní Mgr. Martinou Prachařovou ve věci

žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky

proti

žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované

adresa pro doručování Adresa žalované

o 81 922 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 30 432 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 30 432 Kč od 24. 12. 2024 do zaplacení, to vše do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v té části, v níž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky ve výši 28 663 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 28 663 Kč od 24. 12. 2024 do zaplacení, částky ve výši 11 712,55 Kč, úroku ve výši 20 % p. a. z částky 54 961,30 Kč od 24. 12. 2024 do 15. 1. 2025, úrok ve výši 12,75 % p. a. z částky 54 961,30 Kč od 16. 1. 2025 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 24. 12. 2024 dosáhne částky 243 532 Kč, zamítá.

III. Řízení se v té části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky ve výši 9 239 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 9 239 Kč od 24. 12. 2024 do zaplacení, částky ve výši 1 876,27 Kč a dalšího úroku ve výši 67,51 % ročně z částky 54 961,30 Kč od 24. 12. 2024 do 15. 1. 2025, zastavuje.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 30 432 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 30 432 Kč od 24. 12. 2024 do zaplacení, to vše do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se v té části, v níž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky ve výši 28 663 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 28 663 Kč od 24. 12. 2024 do zaplacení, částky ve výši 11 712,55 Kč, úroku ve výši 20 % p. a. z částky 54 961,30 Kč od 24. 12. 2024 do 15. 1. 2025, úrok ve výši 12,75 % p. a. z částky 54 961,30 Kč od 16. 1. 2025 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 24. 12. 2024 dosáhne částky 243 532 Kč, zamítá.III. Řízení se v té části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky ve výši 9 239 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 9 239 Kč od 24. 12. 2024 do zaplacení, částky ve výši 1 876,27 Kč a dalšího úroku ve výši 67,51 % ročně z částky 54 961,30 Kč od 24. 12. 2024 do 15. 1. 2025, zastavuje.IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Podanou žalobou domáhala se žalobkyně po žalované zaplacení částky 81 922 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila především tím, že dne 21. 3. 2024 byla mezi účastníky uzavřena smlouva o úvěru č. hodnota, na jejímž základě žalobce poskytl žalované úvěr ve výši 56 000 Kč. Žalovaná se zavázala tento úvěr spolu s úrokem ve výši 87,51 % p. a. splácet ve 48 měsíčních splátkách po 4 228 Kč, splatných vždy k 17. dni každého měsíce, počínaje dubnem 2024. Žalovaná uhradila pouze několik splátek (17. 4. 2024 částku 4 228 Kč, 20. 5. 2024 částku 4 228 Kč, 17. 6. 2024 částku 4 228 Kč, 17. 7. 2024 částky 4 228 Kč a 60 Kč, 19. 8. 2024 částku 4 168 Kč a dne 9. 10. 2024 částky 4 228 Kč a 200 Kč), poté přestala plnit. V důsledku prodlení vzniklo žalobci právo na smluvní pokuty dle smlouvy v celkové výši 998 Kč a právo na náhradu nákladů souvisejících s prodlením ve výši 600 Kč. Protože se žalovaná dostala do prodlení přesahujícího 65 dnů, došlo dne 22. 12. 2024 k automatickému zesplatnění celého úvěru. Ke dni zesplatnění činila nová jistina úvěru částku 66 936,36 Kč, sestávající z nesplacené původní jistiny 54 961,30 Kč a přirostlého úroku 11 975,06 Kč. Žalobce se žalobou domáhá zaplacení 66 936,36 Kč, smluvní pokuty 998 Kč, náhrady nákladů 400 Kč, smluvní pokuty dle čl. 6.5 smlouvy ve výši 13 588,82 Kč a dále úroku za poskytnutí úvěru z částky 54 961,30 Kč ve výši 87,51 % p. a. od 24. 12. 2024 do 15. 1. 2025 (2 928,82 Kč) a následně ve výši 12,75 % p. a. od 16. 1. 2025 do zaplacení, nejvýše však do částky 243 532 Kč. Žalovaná neuhradila ničeho ani po doručení předžalobní výzvy. Žalobce dále uvedl, že před poskytnutím úvěru řádně prověřil úvěruschopnost žalované, a to na základě dokladů o příjmech, ověření v registrech SOLUS a NRKI, interního scoringu, kontroly insolvenčního rejstříku, ověření platnosti dokladu totožnosti, prověření zaměstnavatele a dalších podkladů. Z posouzení vyplynulo, že žalovaná měla dostatečné volné finanční prostředky pro splácení sjednaných splátek.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Soud ve věci nařídil jednání, během kterého provedl řadu listinných důkazů. Žalovaná se k jednání nedostavila, ač byla k jednání řádně předvolána, o odročení nepožádala, proto soud jednal v její nepřítomnosti.

4. Ještě před konáním samotného jednání vzala žalobkyně svým podáním ze dne 28. 11. 2025 žalobu částečně zpět. Soud tedy postupoval v souladu s , (dále jen „“) a řízení v požadovaném rozsahu (výrok III.) zastavil.

5. Soud provedl dokazování a učinil následující skutková zjištění:

6. Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru č. hodnota ze dne 21. 3. 2024 vyplývá, že žalobkyně poskytla žalované bezúčelový spotřebitelský úvěr ve výši 56 000 Kč se 48 měsíčními splátkami 4 228 Kč, pevnou roční nominální úrokovou sazbou 87,51 % p. a., předpokládaným RPSN 132,72 % a celkovou částkou k zaplacení 202 944 Kč. Smlouva upravuje zesplatnění při prodlení 65 dní, vznik nové jistiny a smluvní pokutu 0,1 % denně.

7. Z předžalobní výzvy ze dne 25. 6. 2025 se podává, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dluhu, vše s upozorněním na možnost soudního a exekučního vymáhání.

8. Dle přiložených výpisů měla žalobkyně lustrovat žalovanou v Nebankovním registru klientských informací (NRKI) a v registru SOLUS.

9. Dle dokladu o vyplacení úvěru byla na účet č. Anonymizováno/Anonymizováno dne 21. 3. 2024 vyplacena částka 56 000 Kč pod variabilním symbolem var. symbol.

10. Z výzev ze dne 18. 11. 2024 a 18. 12. 2024 vyplývá, že žalobkyně opakovaně upozorňovala žalovanou na prodlení s úhradou splátek úvěru č. hodnota. Žalobkyně v těchto výzvách požadovala náhradu nákladů spojených s prodlením a smluvní pokuty, současně upozornila na možnost zesplatnění celého úvěru při prodlení 65 dnů.

11. Z oznámení ze dne 22. 12. 2024 soud zjistil, že žalobkyně oznámila žalované okamžité zesplatnění všech závazků z úvěrové smlouvy č. hodnota z důvodu prodlení s úhradou splátky po dobu 65 dnů. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě celkové částky 68 334 Kč.

12. Z hodnocení klienta soud zjistil, že žalovaná dosahuje pravidelný čistý měsíční příjem ve výši 23 661 Kč, zatímco její celkové měsíční výdaje činí 10 868 Kč. Po odečtení výdajů a rezervy jsou volné zdroje ke splácení vyčísleny na 11 793 Kč, žalovaná je zaměstnána u společnosti právnická osoba. v hlavním pracovním poměru, je svobodná, se středoškolským vzděláním, žije u rodičů.

13. Z předložených výpisů z účtu žalované soud zjistil, že žalovaná měla v době před uzavřením úvěrové smlouvy pravidelný příjem ze zaměstnání u společnosti právnická osoba., dne 15. 1. 2024 byla na účet žalované od zaměstnavatele připsána částka 22 309 Kč, dne 12. 2. 2024 byla na tentýž účet připsána částka 22 682 Kč.

14. Z dalších provedených důkazů soud nezjistil žádnou pro věc podstatnou skutečnost.

15. Žalobkyně přes výzvu soudu nedoložila žádné další doklady, jimiž ověřovala schopnost žalované splácet předmětný úvěr.

16. Po provedeném dokazování soud po skutkové stránce uzavřel, že účastníci řízení měli dne 21. 3. 2024 uzavřít smlouvu o úvěru č. hodnota, v níž si měli sjednat úvěr pro žalovanou ve výši 56 000 Kč (tato částka byla žalované dne 21. 3. 2024 skutečně vyplacena), který měla žalovaná splácet spolu se smluveným úrokem ve výši 87,51 % ročně v měsíčních splátkách po 4 228 Kč. Žalovaná do dne 9. 10. 2024 zaplatila žalobkyni na úvěr celkem částku 25 568 Kč, jinak nezaplatila ničeho. Žalobkyně po porušení smluvních ujednání zesplatnila celý zbylý nesplacený úvěr a vyzvala žalovanou k úhradě. Ani na základě předžalobní výzvy již žalovaná nezaplatila žalobkyni ničeho. Před uzavřením smlouvy měla žalobkyně k dispozici ověřenou informaci o měsíčním čistém příjmu žalované. Žádné výdaje žalované však žalobkyně neověřovala.

17. Z hlediska hmotného práva soud věc posoudil podle , (dále jen „o. z.“) a , o spotřebitelském úvěru (dále jen „“).

18. Podle § 577 o. z., je-li důvod neplatnosti jen v nezákonném určení množstevního, časového, územního nebo jiného rozsahu, soud rozsah změní tak, aby odpovídal spravedlivému uspořádání práv a povinností stran; návrhy stran přitom vázán není, ale uváží, zda by strana k právnímu jednání vůbec přistoupila, rozpoznala-li by neplatnost včas.

19. Podle § 588 věty prvé o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

20. Podle § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

21. Podle § 2991 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

22. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

23. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 29. 5. 2022 (tedy i v době uzavření předmětné smlouvy), poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

24. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , zdůraznil, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají pouze dlužníka, ale mají širší společenský dopad, neboť předlužení vede k zásahům do rodinných a sociálních vztahů a často i k insolvenčním řízením. Proto je na věřiteli, aby před poskytnutím úvěru odborně posoudil schopnost spotřebitele úvěr splácet. Úvěr smí být poskytnut jen tehdy, pokud z prověření vyplývá, že dlužník bude schopen úvěr řádně splácet. Neprověří-li věřitel úvěruschopnost dostatečně, nebo poskytne-li úvěr i přes negativní zjištění, je úvěrová smlouva neplatná.

25. Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 1. 4. 2015, č. j. -39, dovodil, že součástí odborné péče je obezřetnost spočívající v tom, že poskytovatel nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem, ale tyto údaje sám ověřuje, případně si je nechá doložit. Pokud tak nepostupuje, dopouští se správního deliktu (dnes přestupku), za který mu může být uložena pokuta. Tento výklad odpovídá i rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C-449/13, podle něhož má poskytovatel povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných a doložených informací; důkazní břemeno nese poskytovatel.

26. Z uvedené judikatury plyne, že povinnost prověřit schopnost spotřebitele splácet úvěr je jednoznačná a nelze ji vykládat volně. Nestačí pouhé nahlédnutí do registrů či spolehnutí se na prohlášení spotřebitele; je nutné porovnat jeho příjmy a výdaje a vyžádat si k tomu potřebné doklady.

27. Žalobkyně tvrdila a prokázala, že ověřovala úvěruschopnost žalované v dostupných databázích. Ověřování úvěruschopnosti dlužníka toliko z databází je však dle závěru soudu nedostatečné, neboť samo o sobě dostatečně nemůže vypovídat o skutečné majetkové situaci dlužníka a jeho schopnosti splácet úvěr. Z provedeného dokazování je zřejmé, že posuzování splnění podmínky úvěruschopnosti žalované proběhlo ze strany žalobkyně nedostatečně. Žalobkyně měla k dispozici toliko údaj o měsíčním příjmu žalované. Skutečné výdaje žalované však žalobkyně nezjišťovala ani nikterak neověřovala. Dle soudu však při posuzování úvěruschopnosti nelze zcela rezignovat na povinnost žalobkyně jako poskytovatele úvěru dotázat se spotřebitele na jeho výdaje a tyto ověřit. Soud uzavřel, že žalobkyně nesplnila svoji povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost žalované (spotřebitele) splácet spotřebitelský úvěr, pročež předmětná smlouva je absolutně neplatná.

28. Nad rámec shora uvedeného soud podotýká, že při posuzování smluvních jednání soud nepřehlédl, že mezi stranami byla sjednána roční úroková sazba ve výši 87,51 %. S odkazem na ustálenou judikaturu NS ČR především rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ve věci spis. zn. ze dne 27. února 2007 a rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ve věci spis. zn. ze dne 15. prosince 2004 lze uzavřít, že hranice mravnosti úroku se pohybuje okolo trojnásobku úrokové míry obvyklé u bank a stanovené s ohledem na nejvyšší úrokové sazby uplatňované bankami při poskytování úvěrů a půjček. V daném případě byla však úroková sazba sjednána odpovídajíc jistě více než pětinásobku požadovaného. Za dané situace tak na místě hledět na smlouvu jako na absolutně neplatnou pro zjevný rozpor s dobrými mravy dle § 588 o. z. Při řešení otázky případné moderace sjednaného úroku podle § 577 nutno konstatovat, že dané ustanovení hovoří o případné moderaci „nezákonného“ nikoli však nemravného ujednání, jako v tomto případě. Navíc i s odkazem na uvážení, zda by strany za standartních podmínek k tomu právnímu jednání vůbec přistoupily, je třeba konstatovat, že soudu je z úřední činnosti známo, že žalobkyně staví své podnikatelské aktivity právě na sjednávání nepřiměřeně vysokých úroků a je v podstatě na sjednávání takových úroků založena. Je obecně známo, že žalobkyně poskytuje úvěry za, dalo by se říci, riskantních podmínek, z čehož pramení množství soudních sporů s jejími dlužníky, kteří nejsou schopni úvěr s vysokým úrokovým zatížením splácet. U žalobkyně se dlouhodobě „výchovný efekt“ soudního působení zcela míjí účinkem.

29. Jelikož předmětná smlouva je absolutně neplatná, žalobkyně má nárok toliko na vrácení bezdůvodného obohacení (§ 2993 o. z.). To představovalo částku 56 000 Kč jako jistinu poskytnutou žalované. Ze samotných tvrzení žalobkyně se však podává, že žalovaná zaplatila žalobkyni 25 568 Kč. Žalobkyně má tak nárok na nevrácenou část jistiny ve výši 30 432 Kč. Soud proto výrokem I. tohoto rozsudku uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni tuto částku.

30. Úrok byl žalobkyni přiznán podle o. z. ve výši stanovené podle

31. Ve zbývající části soud žalobu ze shora vyložených důvodů zamítl. To se týká jak zbývajícího zákonného úroku z prodlení, tak jakýchkoliv dalších smluvních plnění. Jelikož smlouva byla absolutně neplatná, žalobkyni žádná smluvní plnění nenáleží.

32. Pro úplnost je třeba zmínit rozhodovací praxe Krajského soudu v Hradci Králové, který se již v několika obdobných případech vyjádřil k postupu ohledně bezdůvodného obohacení (např. rozhodnutí sp. zn. a další, která jsou žalobkyni jistě známa). Odvolací soud v daném případě uzavřel, že sjednaný úrok ve výši více než sedminásobku obvyklých bankovních sazeb je nemravný a ujednání o něm je neplatné. Zásadní právní závěr však spočívá v tom, že toto ujednání nelze oddělit od ostatního obsahu smlouvy – úrok je podstatnou náležitostí úvěrové smlouvy a žalobkyně by smlouvu bez tohoto ujednání neuzavřela. Proto neplatnost úrokového ujednání způsobila neplatnost celé smlouvy.

33. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl v souladu s odst. Z původně žalované částky 81 922 Kč s příslušenstvím byla žalované uložena povinnost zaplatit 30 432 Kč včetně příslušenství. Částečné zastavení řízení lze přičítat k procesní tíži žalobkyně. V konečném výsledku to tak byla žalovaná, která byla ve věci z absolutního hlediska procesně úspěšná (26%). Tedy žalovaná by měla právo na náhradu nákladů řízení. Za spisu však nevyplývá, že by v souvislosti s tímto řízením žalované nějaké náklady vznikly. Soud proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku IV.

34. Lhůty k plnění byly stanoveny podle v obvyklé délce 15 dnů.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení. Odvolání se podává u Okresního soudu v Havlíčkově Brodě a rozhoduje o něm Krajský soud v Hradci Králové.

Nesplní-li povinný dobrovolně povinnosti uložené mu tímto rozhodnutím, může oprávněná podat návrh na nařízení výkonu rozhodnutí nebo exekuci.