Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 C 83/2023-129

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudcem Mgr. Filipem Tomanem ve věci žalobkyně Jméno žalobkyně A., se sídlem v Adresa žalobkyně A, IČO: IČO žalobkyně B, zastoupené Jméno Zástupce, advokátem se sídlem v Adresa žalobkyně A, proti žalovanému Jméno žalovaného, narozenému Datum narození žalovaného, trvale bytem v Adresa žalovaného, o zaplacení 101 284 Kč s příslušenstvím, takto:

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 100 000 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 10 % ročně od 9. 3. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se, co do zaplacení 1 284 Kč, úroku ve výši 7 836,11 Kč, úroku ve výši 21,7 % ročně z částky 100 000 Kč od 7. 1. 2020 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 18 031,80 Kč, úroku z prodlení z částky 101 284 Kč od 25. 11. 2021 do 8. 3. 2023 a úroku z prodlení z částky 1 284 Kč od 9. 3. 2023 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 100 000 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 10 % ročně od 9. 3. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se, co do zaplacení 1 284 Kč, úroku ve výši 7 836,11 Kč, úroku ve výši 21,7 % ročně z částky 100 000 Kč od 7. 1. 2020 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 18 031,80 Kč, úroku z prodlení z částky 101 284 Kč od 25. 11. 2021 do 8. 3. 2023 a úroku z prodlení z částky 1 284 Kč od 9. 3. 2023 do zaplacení, zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou dne 23. 8. 2022 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí celkem 101 284 Kč spolu s úroky a úroky z prodlení tam blíže specifikovanými. Uvedla, že její právní předchůdkyně, společnost právnická osoba. (dále také jen jako „společnost“ či „právní předchůdkyně žalobkyně“) se žalovaným uzavřela dne 26. 8. 2019 smlouvu o úvěru, na základě které byl žalovanému poskytnut bezúčelový úvěr ve výši 100 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal tyto prostředky vrátit a zaplatit společnosti úrok ve výši 21,7 % ročně, a to v měsíčních splátkách. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení (nezaplatil ničeho), prohlásila společnost ke dni 6. 1. 2020 celý zůstatek úvěru splatným. Žalovaná částka se skládá z jistiny ve výši 100 000 Kč a poplatků ve výši 1 284 Kč. Pohledávka pak byla smlouvou o postoupení pohledávek postoupena žalobkyni.

2. Podáním došlým soudu dne 20. 9. 2023 žalobkyně žalobu rozšířila o zákonný úrok z prodlení z částky 984 Kč od 25. 11. 2021 do zaplacení, přičemž soud tuto změnu usnesením ze dne 26. 9. 2023, č.j. spisová značka, připustil.

3. Žalovaný se k věci nevyjádřil.

4. Zy nazvané smlouva o úvěru s pojištěním schopnosti splácet soud zjistil, že tato je datována dnem 26. 8. 2019 v 11:01:17 a obsahuje údaje o společnosti a žalovaném, přičemž u žalovaného je napsáno, že smlouvu podepsal mobilním klíčem. Z elektronické verze tohoto dokumentu se podává, že byl za společnost podepsán dne 26. 8. 2019 v 11:01:17 paní jméno FO. Podpis žalovaného zde absentuje. Smlouva obsahuje ujednání, že společnost poskytne žalovanému bez určení účelu peněžní prostředky ve výši 100 000 Kč převodem na jeho běžný účet a žalovaný tyto peněžní prostředky vrátí a zaplatí úrok ve výši 21,7 % ročně v 73 anuitních měsíčních splátkách po 2 478,13 Kč a dále za pojištění 246 Kč, splatných vždy ke každému 15. dni příslušného kalendářního měsíce počínaje 15. 9. 2019. Pro níže vyložený právní názor soud z tétoy žádná další skutková zjištění nečinil, stejně jako z listin nazvaných všeobecné produktové podmínky, produktové podmínky, všeobecné obchodní podmínky a sazebník poplatků.

5. Z dopisu ze dne 5. 4. 2023, nazvaného vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti soud zjistil, že zde společnost uvádí, že při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného postupovala s odbornou péčí, když prověřila příslušné registry a od příjmů žalovaného odečetla částku životního minima, normativních nákladů na bydlení a výši splátek dosavadních závazků. Vycházela tak z deklarovaných příjmů žalovaného ve výši 27 000 Kč, ověřených příjmů žalovaného ve výši 22 530 Kč a při jednom zdroji příjmů z příjmů domácnosti žalovaného ve výši 30 700 Kč s tím, že žalovaný je svobodný, bydlí ve vlastním, nemá žádnou vyživovací povinnost a aktuálně nic nesplácí.

6. Zy nazvané potvrzení o výši příjmu ze dne 19. 8. 2019 soud zjistil, že žalovaný měl v průměru za poslední tři měsíce čistý příjem 22 530 Kč.

7. Z výpisu z úvěrového účtu ze dne 22. 11. 2021 soud zjistil, že společnost za žalovaným evidovala pohledávku ve výši 127 151,91 Kč (z toho na jistině 100 000 Kč).

8. Z výpisu z běžného účtu č. č. účtu ze dne 30. 8. 2019 soud zjistil, že se jedná o účet žalovaného, přičemž 26. 8. 2019 mu sem bylo poukázáno 100 000 Kč a téhož dne částku 99 800 Kč převedl na jiný účet. Jiné bankovní operace zde evidovány nejsou.

9. Z dopisu ze dne 8. 1. 2020 soud zjistil, že společnost, jelikož se žalovaný dostal do prodlení se splácením, prohlásila celý zůstatek úvěru ve výši 109 303,71 Kč splatným k 6. 1. 2020.

10. Z dohody ze dne 16. 11. 2021 soud zjistil, že zde společnost se žalobkyní prohlásily, že téhož dne uzavřeli smlouvu o postoupení pohledávek. Z přiložené smlouvy o postoupení pohledávek se podává totéž a ze seznamu postoupených pohledávek je patrné, že je zde uvedena i pohledávka za žalovaným uplatněná v tomto řízení. Z potvrzení se pak podává, že žalobkyně za postoupení zaplatila úplatu.

11. Z dopisu ze dne 30. 11. 2021 soud zjistil, že společnost žalovanému tímto dopisem oznámila, že pohledávku za ním ze shora citované smlouvy postoupila žalobkyni. Z přiloženého podacího lístku se podává, že tento dopis byl žalovanému odeslán 9. 12. 2021.

12. Z dopisu ze dne 14. 4. 2022 soud zjistil, že jím zástupce žalobkyně vyzýval žalovaného k zaplacení celkem 181 050,63 Kč nejpozději do 29. 4. 2022, jinak se vystavuje riziku podání žaloby. Z přiloženého podacího lístku se pak dodává, že žalovanému byl tento dopis odeslán 14. 4. 2022.

13. Po zhodnocení všech provedených důkazů jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech s přihlédnutím k tvrzení účastníků a ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Společnost právnická osoba. (a nyní i žalobkyně) disponovala osobními údaji žalovaného, tedy jménem, bydlištěm, rodným číslem a číslem jeho účtu, který mu vedla. Na tento účet mu také dne 26. 8. 2019 poukázala 100 000 Kč a téhož dne žalovaný částku 99 800 Kč převedl na jiný účet. Žalobou uplatněný nárok byl postoupen žalobkyni, přičemž žalovaný byl o této skutečnosti vyrozuměn.

14. Ohledně tvrzeného uzavření smlouvy o úvěru prostřednictvím prostředků komunikace na dálku (prostřednictvím internetového bankovnictví) soud dospěl k závěru, že žalobkyně neunesla své břemeno důkazní [ ], a to i přes řádné poučení soudu ve smyslu K tomu je třeba uvést, že žalobkyně se omezila na předložení smlouvy o úvěru a obchodních podmínek, avšak ani jedna z uvedených listin neobsahuje vlastnoruční či zaručený elektronický podpis a není tudíž zřejmé, zda osoba, se kterou právní předchůdkyně žalobkyně komunikovala, je právě žalovaný v této věci a tím méně pak, že předloženéy jsou takového obsahu, se kterým žalovaný souhlasil.

15. I pokud by v řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně prostřednictvím prostředků komunikace na dálku skutečně jednala se žalovaným (což prokázáno nebylo), bylo by nutno na projednávaný případ aplikovat ustanovení , o spotřebitelském úvěru (dále již jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť se jedná o úvěr poskytovaný spotřebiteli ( zákona o spotřebitelském úvěru).

16. Z § 104 zákona o spotřebitelském úvěru se podává, že smlouva, v níž se sjednává spotřebitelský úvěr, vyžaduje písemnou formu. Písemnou formu, jak vyplývá z textu citovaného ustanovení, je přitom nutno odlišit od formy listinné, neboť písemná forma může být realizována i bez listinné podoby a bez trvalého nosiče dat, například elektronickými prostředky komunikace na dálku, které splňují požadavky na písemnou formu, tedy možnost zachycení obsahu právního úkonu a určení osoby, která právní úkon učinila ( o.z. a , 2 o.z.). To by však nebyl tento případ, neboť ke sjednání smlouvy mělo dojít prostřednictvím prostředků komunikace na dálku registrací na internetové doméně právní předchůdkyně žalobkyně. Tato forma přitom nesplňuje požadavek na jednoznačnou identifikaci osoby, která smlouvu sjednává, neboť se tak děje (mimo jiné) bez uznávaného elektronického podpisu, resp. jiného jednoznačného identifikátoru v rámci uceleného systému zabezpečených internetových stránek. Nutno tudíž uzavřít, že v projednávaném případě smlouva, v níž měl být sjednán spotřebitelský úvěr, trpí nedostatkem písemné formy. V zákona o spotřebitelském úvěru je dále uvedeno, že nesplnění písemné formy nemá za následek neplatnost smlouvy. Zákon se zde přitom odchyluje od obecné úpravy stanovící, že právní úkon, který není učiněn ve formě stanovené zákonem, je neplatný ( o.z.), neboť v případě smlouvy o spotřebitelském úvěru by sankce neplatnosti dopadla nepřiměřeně tvrdě na spotřebitele, který by tím ztratil výhodu splátek, a mohl by se tak dostat do obtížně řešitelné situace, když prostředky z úvěru již zpravidla použil a nemá možnost je bezprostředně splatit v celé výši – kdyby měl tyto prostředky k dispozici, patrně by úvěru vůbec nevyužil. Toto ustanovení je tudíž nutno vykládat v souladu s obecnými principy ochrany spotřebitele, tak, že nedostatek písemné formy nemá za následek neplatnost smlouvy, pouze pokud by neplatnost způsobila zhoršení postavení spotřebitele, neboť požadavek písemné formy smlouvy je jednou z forem ochrany spotřebitele, jelikož smlouva v písemné formě zaručuje uchování pro spotřebitele nezbytných údajů, týkajících se splácení poskytnutých prostředků, kontaktních údajů věřitele, údajů o době trvaní úvěru, úrokové sazbě, výši splátek a dalších. V projednávaném případě, dle v žalobě tvrzené smlouvy, měl být již úvěr zesplatněn a sankce neplatnosti smlouvy tak zhoršení postavení spotřebitele nezpůsobí. V dané věci by naopak nedostatek písemné formy (a jeho soudní aprobace) svědčil výhradně ve prospěch věřitele, který by tak měl možnost (bez ohledu na to, zda se tak skutečně děje či nikoliv) obsah smlouvy kdykoli v neprospěch spotřebitele měnit. Dlužno dodat, že smlouva (v elektronické verzi) sice obsahuje časové razítko, avšak to souvisí s podpisem zaměstnankyně společnosti, nikoli žalovaného.

17. S přihlédnutím ke shora vyloženým specifikům daného případu považuje soud za nezbytné s nedodržením písemné formy smlouvy, v souladu s principy ochrany spotřebitele, spojit sankci absolutní neplatnosti dle § 582 odst. 1 o. z. Pokud by tak neučinil, pozbylo by ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, týkající se stanovené formy, svého významu.

18. Dále z § 86 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá povinnost věřitele počínat si při sjednání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí a posoudit přitom schopnost spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (je povinen zkoumat tzv. úvěruschopnost). Pouze pokud dospěje k závěru, že spotřebitel je schopen spotřebitelský úvěr splácet, může jej poskytnout. V opačném případě je smlouva neplatná (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Toto ustanovení je přitom nutno vykládat v souladu s obecnými principy ochrany spotřebitele a neplatnost tak posoudit jako absolutní podle § 580 odst. 1 o. z., ke které by soudy měly přihlédnout vždy, i pokud nebude v řízení ze strany dlužníka uplatněna jako procesní obrana. Ke shodným závěrům dospěl i Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. , kde mimo jiné uzavřel, že vyžadovat od poskytovatele spotřebitelských úvěrů důsledné zkoumání úvěruschopnosti (budoucího) dlužníka není zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucího zadlužeností domácností. Zprostředkovaně pak tato povinnost chrání také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Odbornou péčí je pak třeba rozumět úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , jehož závěry, byť se týká předchozí právní úpravy, lze mutatis mutandis aplikovat i pro výklad shora citovaného § 86 zákona o spotřebitelském úvěru).

19. V projednávaném případě žalobkyně uvedla, že při posuzování úvěruschopnosti žalovaného její právní předchůdkyně prověřila příslušné registry a od příjmů žalovaného odečetla částku životního minima, normativních nákladů na bydlení a výši splátek dosavadních závazků. Vycházela tak z deklarovaných příjmů žalovaného ve výši 27 000 Kč, ověřených příjmů žalovaného ve výši 22 530 Kč a při jednom zdroji příjmů z příjmů domácnosti žalovaného ve výši 30 700 Kč s tím, že žalovaný je svobodný, bydlí ve vlastním, nemá žádnou vyživovací povinnost a aktuálně nic nesplácí. Ohledně příjmů tak soudu není vůbec zřejmé, s jakou částkou společnost počítala a pokud snad počítala s celkovými příjmy domácnosti, jak k nim dospěla, když domácnost žalovaného měla mít jen jeden zdroj příjmů, ten jeho. Vzhledem k výši tvrzeného úvěru pak soud považuje za zcela nedostatečné vycházet ohledně výdajů z částek životního minima či nějakých normativních údajů a neshledává sebemenší důvod nezjistit (a neověřit) výdaje skutečné. Vzhledem k uvedenému nezbylo než uzavřít, že právní předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalovaného neposoudila s odbornou péčí (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. , publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod pořadovým číslem 3225/2015) a na případnou smlouvu o úvěru tak nahlížet jako na absolutně neplatnou i z tohoto důvodu (podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru za užití § 580 odst. 1 o. z.)

20. V řízení však bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla peněžní prostředky ve výši 100 000 Kč. Toto plnění soud shledal plněním bez právního důvodu, kterým se žalovaný bezdůvodně obohatil a je povinen obohacení vydat (§ 2991 o. z.). Jelikož zákon neupravuje splatnost pohledávek vzniklých z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele, přičemž dlužník je povinen splnit dluh bez zbytečného odkladu poté, kdy byl o plnění požádán (§ 1958 odst. 2 o. z.). V tomto případě, s ohledem na dobu uplynulou od doby obohacení žalovaného, je přiměřené považovat za tuto lhůtu již následující den po obdržení výzvy k plnění. Vůči nepřítomné osobě působí právní jednání od okamžiku, kdy jí dojde (§ 570 odst. 1 o. z.), tedy od chvíle, kdy se projev vůle dostane do sféry dispozice adresáta a ten má objektivní možnost se s ním seznámit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 1. 2014, sp. zn. ). Žalobkyně neprokázala, že by žalovaného vyzvala k plnění, neboť z přiložených podacích lístků se nepodává, že by se zasílané zásilky dostaly do sféry dispozice žalovaného. Kvalifikovanou výzvou k plnění je tak v projednávaném případě až žaloba, s jejímž obsahem měl žalovaný objektivní možnost se seznámit až dne 7. 3. 2023 (kdy byla žalovanému zásilka obsahující žalobu uložena u provozovatele poštovních služeb), následující den, tj. 8. 3. 2023, tak byl žalovaný povinen bezdůvodné obohacení vydat a jelikož tak neučinil, dostal se dne 9. 3. 2023 do prodlení. Žalobou uplatněný nárok pak byl v souladu s § 1879 o. z. postoupen žalobkyni.

21. Soud z vyložených důvodů shledal žalobu v části, jíž se žalobkyně domáhala vrácení poskytnutých a dosud nevrácených peněžních prostředků důvodnou a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 100 000 Kč, a to včetně úroků z prodlení z této částky podle o .z. jdoucích od 9. 3. 2023 ve výši stanovené Lhůtu k plnění pak soud stanovil v souladu s , když neshledal důvody pro stanovení lhůty delší, než tam uvedené třídenní.

22. Jinak tomu však bylo, pokud se žalobkyně domáhala zaplacení dalších 1 284 Kč, úroku ve výši 7 836,11 Kč, úroku ve výši 21,7 % ročně z částky 100 000 Kč od 7. 1. 2020 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 18 031,80 Kč, úroku z prodlení z částky 101 284 Kč od 25. 11. 2021 do 8. 3. 2023 a úroku z prodlení z částky 1 284 Kč od 9. 3. 2023 do zaplacení, když tato plnění měla vyplývat ze smlouvy o úvěru, která však byla shledána neplatnou. Ohledně těchto nároků soud proto žalobu výrokem II. tohoto rozsudku jako nedůvodnou zamítl.

23. O nákladech řízení rozhodne soud i bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí ( ). V daném případě byl převážně úspěšným účastníkem žalovaný (počítáno včetně požadovaného příslušenství do vyhlášení rozsudku se žalobkyně domáhala celkem 237 246 Kč), a náleželo by mu tudíž právo na poměrnou část náhrady nákladů řízení ( ). Žalovanému však podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, tudíž soud právo na jejich náhradu nepřiznal žádnému z účastníků.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově.

Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na soudní výkon rozhodnutí.