Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

10 C 77/2025-29

Okresní soud v Šumperku rozhodl samosoudkyní Mgr. Michaelou Vondrákovou ve věci

žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta

proti

žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného

o 12.680,93 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 9 288,24 Kč, a to do 3 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se ohledně zaplacení částky 3 392,69 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 004,84 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 274,63 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 10 900 Kč od datum do zaplacení a s úrokem ve výši 14,75 % ročně z částky 10 000 Kč od datum do zaplacení zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku ve výši 75 Kč, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 9 288,24 Kč, a to do 3 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se ohledně zaplacení částky 3 392,69 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 004,84 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 274,63 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 10 900 Kč od , datum, do zaplacení a s úrokem ve výši 14,75 % ročně z částky 10 000 Kč od , datum, do zaplacení zamítá.III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku ve výši 75 Kč, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným u Okresního soudu v adresa dne datum se žalobkyně domáhala zaplacení částky ve výši 12 680,93 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 004,84 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 274,63 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 10 900 Kč od datum do zaplacení a s úrokem ve výši 14,75 % ročně z částky 10 000 Kč od datum do zaplacení. Uvedla, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba, IČ: IČO, a žalovaným byla dne datum uzavřena smlouva o úvěru č. hodnota. Na základě smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla možnost čerpat finanční prostředky až do výše 10 000 Kč, které žalovaný vyčerpal a žalovaný se zavázal tyto prostředky splácet. Žalovaný zaplatil toliko 711, 76 Kč. K dotazu soudu žalobkyně doplnila, že žalovaný byl prověřován ohledně své schopnosti úvěr splácet, a to především sledováním a vyhodnocováním pohybů na účtu žalovaného. Pohledávka vyplývající z uvedené smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany právní předchůdkyně žalobkyně postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum s účinností ke dni datum na žalobkyni jako nového věřitele. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno. Žalobkyně před podáním žaloby žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky. Žalovaný nad rámec shora uvedeného ničeho neuhradil.

2. Žalovaný se přes výzvu soudu ve věci nevyjádřil.

3. Ze smlouvy označené jako smlouva o úvěru č. hodnota bylo zjištěno, že dne datum žalovaný a právnická osoba, IČ: IČO, podepsali smlouvu, na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku až 10 000 Kč a žalovaný se zavázal tyto prostředky v celkové výši 13 241,63 Kč vrátit.

4. Z potvrzení o provedení transakce bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně zaslala na účet žalovaného 10 000 Kč dne datum

5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek a seznamu postoupených pohledávek k této smlouvě, soud zjistil, že žalobkyně jako postupník a společnost právnická osoba, IČ: IČO jako postupitel uzavřely dne datum písemnou smlouvou o postoupení pohledávek vzniklých ze smlouvy o úvěru specifikovaných v příloze č. hodnota smlouvy, a to se všemi právy s nimi spojenými. Pohledávka za žalovaným se nachází v seznamu postoupených pohledávek.

6. Z oznámení o postoupení pohledávky a podacího lístku, soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně vyhotovila oznámení adresované žalovanému, ve kterém sdělovala postoupení pohledávky a vyzvala žalovaného k uhrazení dlužné částky. Oznámení bylo předáno k poštovní přepravě datum.

7. Z předžalobní upomínky ze dne datum a podacího lístku z téhož dne, bylo zjištěno, že právní zástupce žalobkyně vyhotovil výzvu adresovanou žalovanému, ve které jej vyzval k zaplacení všech dlužných částek.

8. Z žádosti o úvěr soud zjistil, že žalovaný byl prověřován ohledně své schopnosti úvěr splácet, a to především na základě informací od samotného žalovaného a lustrací v rejstřících NRKI, BRKI, SOLUS, insolvenčního rejstříku a výpisy z účtu žalovaného.

9. Z výše uvedených důkazů soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Právní předchůdkyně žalobkyně, a žalovaný dne datum podepsaly shora specifikovanou smlouvu. Na základě smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč a žalovaný se zavázal celkovou částku 13 241,63 Kč vrátit. Žalovaný uhradil pouze částku 711,76 Kč. Pohledávka za žalovaným ze smlouvy byla postoupena z předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni. Právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému oznámila postoupení pohledávky dopisem. Před podáním žaloby byla žalovanému odeslána předžalobní výzva k zaplacení.

10. Podle , o spotřebitelském úvěru, v účinném znění (dále jen „ “), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

11. Podle poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Podle , 2 , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. z.), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

13. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

14. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

15. Podle rozsudku Soudního dvora EU ze dne datum sp. zn. C-697/18 musí být články 8 a 23 směrnice EP a Rady 2008/48 ES vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v čl. 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 28 a 3 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Podle rozsudku Nejvyššího soudu České republiky z datum, sp. zn. spisová značka: „(…) věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. Komentář. 1. vydání. adresa: právnická osoba. Beck, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze právnická osoba), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. (…) Závěr odvolacího soudu dovozující, že spokojila-li se žalobkyně s nedoloženým prohlášením žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech a nahlédnutím do registru dlužníků, nedostála povinnosti věřitele ve smyslu ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, je správný.“. Dle nálezu Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. , při posuzování rozporu úvěrové smlouvy s dobrými mravy by měly soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když to, zda je reálné splacení dluhu i výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoliv.

16. Soud na zjištěný skutkový stav aplikoval výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části. Soud se proto zabýval tvrzenými skutečnostmi ohledně smlouvy uzavřené mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným a dospěl k závěru, že předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvy o zápůjčce v režimu zákona o spotřebitelském úvěru. S odkazem na výše citovanou judikaturu byl proto soud povinen v první řadě zjišťovat, zda předchůdkyně žalobkyně dostála své povinnosti zkoumat s odbornou péčí schopnost žalovaného splatit úvěr. Předchůdkyně žalobkyně ovšem neověřila schopnost žalovaného splatit předmětný úvěr dostatečně, když vycházela pouze z údajů uvedených žalovaným v žádosti o úvěr, výpisu z jeho bankovních účtů a výstupů z informačních rejstříků. S ohledem na výše uvedené tak soud dospěl k závěru, že předchůdkyně žalobkyně nedostála své povinnosti vyplývající z ustanovení , 2 a smlouvy o spotřebitelském úvěru je tak nutno považovat za neplatné, a to v souladu s výše uvedenou judikaturou a směrnicemi, ze kterých soud vycházel při výkladu ustanovení . Soud opakovaně upozorňuje žalobkyni na nemožnost vyhovět takovému návrhu nad rámec přiznání bezdůvodného obohacení. Žel, žalobkyně nedbá poučení soudu. Soud proto posoudil žalovaný nárok jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle ustanovení o. z., neboť předchůdkyně žalobkyně žalovanému plnila bez právního důvodu. Podle ustanovení o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Podle , věty třetí , v případě, že poskytovatel úvěru neposoudí řádně úvěruschopnost, je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu, a to v době přiměřené jeho možnostem. V řízení bylo prokázáno, že předchůdkyně žalobkyně žalovanému předala v hotovosti částku 10 000 Kč, přičemž dle žalobkyně žalovaný uhradil celkem částku ve výši částku 711,76 Kč. Žalovaný v řízení nenamítal, jakou částku uhradil na svůj dluh, přičemž břemeno tvrzení a důkazní ohledně výše uhrazené částky jde právě za žalovaným. Stejně tak žalovaný neuváděl žádné skutečnosti ohledně jeho možností uvedenou částku splatit. Soud proto zavázal žalovaného, aby žalobkyni, na kterou byla pohledávka ze smlouvy (a všechna práva s ní spojená) postoupena, zaplatil částku 9 288,24 Kč. V ostatním žalobu jako nedůvodnou zamítl.

17. Ve smyslu ustanovení soud s přihlédnutím k celkové výši plnění stanovil lhůtu k plnění do 3 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle tak, že přiznal žalobkyni, která byla v řízení úspěšnější v rozsahu o 2,86 %, počítáno s kapitalizací úroků ke dni vyhlášení rozsudku, náklady řízení ve výši 75 Kč. Celkové náklady žalobkyně ve výši 2 615 Kč jsou tvořeny soudním poplatkem ve výši 800 Kč, 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle včetně DPH.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci, prostřednictvím Okresního soudu v Šumperku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.