Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
24 C 345/2025-57
Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudcem Mgr. Filipem Tomanem ve věci žalobkyně Jméno žalobkyně., se sídlem v Adresa žalobkyně, IČO: IČO žalobkyně, proti žalované Jméno žalované, narozené Datum narození žalované, trvale bytem v Adresa žalované, o zaplacení 26 347,07 Kč s příslušenstvím, takto:
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 9 479 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 11,5 % ročně od 2. 11. 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se, co do zaplacení 16 868,07 Kč, úroku ve výši 10,99 % ročně z částky 24 847,07 Kč od 26. 6. 2025 do zaplacení, úroku ve výši 672,53 Kč, úroku z prodlení z částky 24 847,07 Kč od 6. 7. 2025 do 1. 11. 2025, úroku z prodlení z částky 15 368,07 Kč od 2. 11. 2025 do zaplacení a úroku z prodlení z částky 9 479 Kč co do jeho výše 0,5 % ročně od 2. 11. 2025 do zaplacení, zamítá.
III. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 9 479 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 11,5 % ročně od 2. 11. 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se, co do zaplacení 16 868,07 Kč, úroku ve výši 10,99 % ročně z částky 24 847,07 Kč od 26. 6. 2025 do zaplacení, úroku ve výši 672,53 Kč, úroku z prodlení z částky 24 847,07 Kč od 6. 7. 2025 do 1. 11. 2025, úroku z prodlení z částky 15 368,07 Kč od 2. 11. 2025 do zaplacení a úroku z prodlení z částky 9 479 Kč co do jeho výše 0,5 % ročně od 2. 11. 2025 do zaplacení, zamítá.III. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou dne 28. 7. 2025 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit jí dohromady 26 347,07 Kč spolu s úroky a úroky z prodlení tam blíže specifikovanými. Uvedla, že se jedná o nesplacený zůstatek ze smlouvy o úvěru č. hodnota, uzavřené dne 27. 11. 2021. Na základě uvedené smlouvy žalované poskytla převodem na účet peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč, které se žalovaná zavázala vrátit a zaplatit úrok ve výši 10,99 % ročně v pravidelných měsíčních splátkách po 1 039 Kč splatných do 25. dne příslušného kalendářního měsíce. Splátky za období od 15. 1. 2022 do 25. 2. 2025 žalovaná zaplatila řádně a splátku splatnou 25. 3. 2025 zaplatila až 15. 5. 2025. Dále již nezaplatila ničeho. Z důvodu prodlení pak žalobkyně s účinností k 26. 6. 2025 prohlásila celý zůstatek úvěru splatným. Žalovaná částka se skládá ze zesplatnění jistiny ve výši 24 847,07 Kč a smluvní pokuty ve výši 1 500 Kč.
2. Žalovaná se k věci nevyjádřila.
3. Z obou listiny nazvané úvěrové podmínky soud zjistil, že se jedná o obchodní podmínky společnosti právnická osoba. pro produkty služby Anonymizováno, které obsahují výklad pojmů, obecné informace o poskytování úvěrů. Dále obsahují ujednání ryze technického charakteru, jako je například doručování písemností. Soudu je dále z úřední činnosti známo, že společnost právnická osoba. zanikla dne 1. 12. 2021 fúzí sloučením se žalobkyní na základě projektu fúze ze dne 4. 5. 2021. Další listina nazvaná úvěrové podmínky je již obchodními podmínkami žalobkyně pro službu Anonymizováno.cz s tím, že v podstatném se nikterak neliší.
4. Z listiny nazvané smlouva o úvěru soud zjistil, že obsahuje ujednání o tom, že společnost právnická osoba. poskytne žalované (tehdy se jménem adresa) převodem na její účet č. č. účtu částku 50 000 Kč, kterou žalovaná vrátí a zaplatí úrok ve výši 10,99 % ročně a poplatek za poskytnutí ve výši 1 000 Kč, to vše v pravidelných 66 měsíčních splátkách po 1 039 Kč splatných vždy do každého 15. dne v měsíci počínaje 15. 1. 2022. Na místě podpisu žalované je zde uveden SMS kód. Z elektronické verze dokumentu však bylo zjištěno, že neobsahuje žádný elektronický podpis ani časové razítko. Z dokumentu ze dne 30. 6. 2025 soud zjistil, že se jedná o interní potvrzení žalobkyně o tom, že byl dne 27. 11. 2021 zaslán prostřednictvím SMS potvrzovací kód pro smlouvu č. hodnota, který byl téhož dne zadán. Z listiny nazvané všechno podstatné se pak podává, že obsahuje základní parametry úvěru.
5. Z listiny nazvané potvrzení o prověření úvěruschopnosti klienta před poskytnutím úvěru č. hodnota soud zjistil, že společnost Anonymizováno s.r.o. před poskytnutí m úvěru měla počítat s příjmy žalované v ověřené výši 17 866 Kč (od zaměstnavatele právnická osoba, s tím, že žalovaná měla uvést svůj příjem ve výši 28 000 Kč) a výdaji (včetně splátek dalších úvěrů ve výši 15 000 Kč). Dále měla uvedená společnost žalovanou lustrovat v NRKI, SOLUS, insolvenčním rejstříku a CEE, vše bez negativního příznaku. Vzhledem k tomu, že je zde žalovaná již se jménem Mahmoud, které má až od roku 2024, musela být tato listina vytvořena podstatně později, než před poskytnutím úvěru.
6. Z listiny nazvané úvěrová zpráva soud zjistil, že žalovaná zde měla evidované čtyři existující úvěry, jeden ukončený a jeden odmítnutý.
7. Z výpisu z účtu č. č. účtu pořízeného za období od 1. 8. 2021 do 27. 11. 2021 prostřednictvím platformy BAAPI soud zjistil, že se jedná o běžný účet žalované, kam jí byla poukazována mzda od zaměstnavatele právnická osoba. (nikoli právnická osoba jako je uvedeno v potvrzení shora). Dále se z tohoto výpisu podává, že žalovaná měla běžné výdaje za drobné nákupy, avšak jen na nájem vynakládala 12 000 Kč měsíčně. Disponibilní zůstatek pak k 27. 11. 2021 činil 4 650 Kč, avšak je třeba zdůraznit, že žalovaná nízký disponibilní zůstatek na tomto účtu průběžně sanovala ze svého dalšího účtu č. č. účtu (podle čísla se pravděpodobně jedná o účet spořící.).
8. Z listiny nazvané potvrzení o vyplacení úvěru č. hodnota soud zjistil, že žalované byl dne 29. 11. 2021 na účet č. č. účtu vyplacen úvěr ve výši 50 000 Kč.
9. Z listiny nazvané splátkový kalendář soud zjistil, že žalovaná na úvěr č. hodnota zaplatila celkem hodnota splátek po 1 039 Kč.
10. Z dopisu ze dne 26. 6. 2025 soud zjistil, že jím žalobkyně vyzývá žalovanou, neboť se dostala do prodlení k zaplacení celkem 27 019,60 Kč jako zesplatněného dluhu z půjčky č. hodnota, a to nejpozději do 5. 7. 2025, jinak se vystavuje riziku podání žaloby.
11. Po provedeném dokazování tak mohl soud pouze uzavřít, že žalobkyně disponuje osobními údaji žalované, tedy zejména jménem a rodným číslem. K samotnému uzavření smlouvy (resp. právnímu jednání) prostřednictvím prostředků komunikace na dálku je nutno uvést, že z předložených listin je sice pravděpodobné, že společnost právnická osoba. jednala se žalovanou (zejména z předloženého výpisu z účtu získaného prostřednictvím platformy BAAPI), avšak nebylo to v řízení prokázáno najisto, stejně jako nebylo prokázáno, co mělo být obsahem takového jednání (k tomu viz níže). Dále pak soud uzavřel, že společnost právnická osoba. žalované dne 29. 11. 2021 poskytla převodem na účet č. č. účtu částku 50 000 Kč, a naopak od žalované pak žalobkyně eviduje úhrady v celkové výši 40 521 Kč.
12. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze zčásti avšak z jiných než žalobkyní uváděných důvodů.
13. Na projednávaný případ je nutno aplikovat ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále již jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť se jedná o úvěr poskytovaný spotřebiteli (§ 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru).
14. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
15. Podle § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.
16. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v účinném znění (dále již jen „o. z.“) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
17. Z § 104 zákona o spotřebitelském úvěru se podává, že smlouva, v níž se sjednává spotřebitelský úvěr, vyžaduje písemnou formu. Písemnou formu, jak vyplývá z textu citovaného ustanovení, je přitom nutno odlišit od formy listinné, neboť písemná forma může být realizována i bez listinné podoby a bez trvalého nosiče dat, například elektronickými prostředky komunikace na dálku, které splňují požadavky občanského zákoníku na písemnou formu, tedy možnost zachycení obsahu právního úkonu a určení osoby, která právní úkon učinila (§ 561 odst. 1 o. z. a § 562 odst. 1, 2 o. z.). To by však nebyl tento případ, neboť ke sjednání smlouvy mělo dojít prostřednictvím prostředků komunikace na dálku registrací na internetové doméně společnosti právnická osoba. a k podpisu smlouvy pak mělo dojí prostřednictvím SMS kódu. Tato forma přitom nesplňuje požadavek na jednoznačnou identifikaci osoby, která smlouvu sjednává, neboť se tak děje (mimo jiné) bez uznávaného elektronického podpisu, resp. jiného jednoznačného identifikátoru v rámci uceleného systému zabezpečených internetových stránek. Nutno tudíž uzavřít, že v projednávaném případě smlouva, v níž měl být sjednán spotřebitelský úvěr, trpí nedostatkem písemné formy. V § 104 zákona o spotřebitelském úvěru je dále uvedeno, že nesplnění písemné formy nemá za následek neplatnost smlouvy. Zákon se zde přitom odchyluje od obecné úpravy stanovící, že právní úkon, který není učiněn ve formě stanovené zákonem, je neplatný (§ 582 odst. 1 o. z.), neboť v případě smlouvy o spotřebitelském úvěru by sankce neplatnosti dopadla nepřiměřeně tvrdě na spotřebitele, který by tím ztratil výhodu splátek, a mohl by se tak dostat do obtížně řešitelné situace, když prostředky z úvěru již zpravidla použil a nemá možnost je bezprostředně splatit v celé výši – kdyby měl tyto prostředky k dispozici, patrně by úvěru vůbec nevyužil. Toto ustanovení je tudíž nutno vykládat v souladu s obecnými principy ochrany spotřebitele, tak, že nedostatek písemné formy nemá za následek neplatnost smlouvy, pouze pokud by neplatnost způsobila zhoršení postavení spotřebitele, neboť požadavek písemné formy smlouvy je jednou z forem ochrany spotřebitele, jelikož smlouva v písemné formě zaručuje uchování pro spotřebitele nezbytných údajů, týkajících se splácení poskytnutých prostředků, kontaktních údajů věřitele, údajů o době trvaní úvěru, úrokové sazbě, výši splátek a dalších. V projednávaném případě, dle v žalobě tvrzené smlouvy, měl být úvěr již zesplatněn, resp. žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě celého dluhu a sankce neplatnosti smlouvy tak zhoršení postavení spotřebitele nezpůsobí. Pokud smlouva není v listinné podobě (resp. zachycena na trvalém nosiči dat), nelze již s odstupem času zjistit, zda smlouva (či obchodní podmínky) předložená soudu odpovídá té, která byla vystavena na internetových stránkách žalobkyně ke dni jejího tvrzeného uzavření. Listina nazvaná smlouva přitom v tomto případě neobsahuje žádný elektronický podpis ani časové razítko.
18. S přihlédnutím ke shora vyloženým specifikům daného případu považuje soud za nezbytné s nedodržením písemné formy smlouvy, v souladu s principy ochrany spotřebitele, spojit sankci absolutní neplatnosti dle § 582 odst. 1 o. z. Pokud by tak neučinil, pozbylo by ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, týkající se stanovené formy, svého významu.
19. Dále ze shora citovaného § 86 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá povinnost věřitele počínat si při sjednání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí a posoudit přitom schopnost spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (je povinen zkoumat tzv. úvěruschopnost). Pouze pokud dospěje k závěru, že spotřebitel je schopen spotřebitelský úvěr splácet, může jej poskytnout. V opačném případě je smlouva neplatná (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Toto ustanovení je přitom nutno vykládat v souladu s obecnými principy ochrany spotřebitele a neplatnost tak posoudit jako absolutní podle § 580 odst. 1 o. z., ke které by soudy měly přihlédnout vždy, i pokud nebude v řízení ze strany dlužníka uplatněna jako procesní obrana. Ke shodným závěrům dospěl i Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, kde mimo jiné uzavřel, že vyžadovat od poskytovatele spotřebitelských úvěrů důsledné zkoumání úvěruschopnosti (budoucího) dlužníka není zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucího zadlužeností domácností. Zprostředkovaně pak tato povinnost chrání také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Odbornou péčí je pak třeba rozumět úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, jehož závěry, byť se týká předchozí právní úpravy, lze mutatis mutandis aplikovat i pro výklad shora citovaného § 86 zákona o spotřebitelském úvěru).
20. V projednávaném případě žalobkyně uvedla, že při zkoumání úvěruschopnosti žalované společnost právnická osoba. vycházela zejména z údajů, které jí žalovaná sdělila, osobu žalované lustrovala v NRKI, SOLUS, insolvenčním rejstříku a CEE, vše bez negativního příznaku, a dále disponovala výpisem z jejího účtu. Na základě zjištěných skutečností má soud za to, že společnost právnická osoba. úvěruschopnost žalované neposoudila s odbornou péčí (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod pořadovým číslem 3225/2015). Předně je třeba podotknout, že v listině nazvané potvrzení o prověření úvěruschopnosti je uvedeno, že žalovaná měla sdělit svůj měsíční příjem ve výši 28 000 Kč a společnost pak verifikovala jen 17 866 Kč. Již rozdíl mezi tvrzeným (bez ohledu zda žalovaná skutečně takovou informaci společnosti poskytla) a ověřeným příjmem je alarmující, nadto pak žalovaná podle výpisu byla zaměstnána u odlišného zaměstnavatele, než je uvedeno v potvrzení. Dále pak výdaje ve výši 15 000 Kč včetně splátek dalších úvěrů jsou dle názoru soudu nereálné, když žalovaná jen na nájem měsíčně vynakládala 12 000 Kč a nízký zůstatek na běžném účtu byla nucena sanovat z účtu spořícího. Jinak řečeno, aby pokryla své běžné náklady, přicházela o úspory. Nadto je dále třeba dodat, že žalovaný úvěr měl být splácen po dobu 66 měsíců (tedy pěti a půl roku) a soud je toho názoru, že při takto dlouhodobém závazku je potřeba úvěruschopnost potenciálního úvěrovaného posuzovat o to pečlivěji. Žádná taková snaha však ze strany společnosti v projednávaném případě projevena nebyla. Proto je třeba na tvrzenou smlouvu o úvěru nahlížet i z tohoto důvodu jako na absolutně neplatnou podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru za užití § 580 odst. 1 o. z.
21. V řízení však bylo prokázáno, že žalobkyně žalované poskytla peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč. Toto plnění soud shledal plněním bez právního důvodu, kterým se žalovaná bezdůvodně obohatila a je povinna obohacení vydat (§ 2991 o. z.), přičemž současně bylo zjištěno, že takto vydala již 40 521 Kč a k vydání tudíž zbývá již jen 9 479 Kč. Jelikož zákon neupravuje splatnost pohledávek vzniklých z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele, přičemž dlužník je povinen splnit dluh bez zbytečného odkladu poté, kdy byl o plnění požádán (§ 1958 odst. 2 o. z.). V tomto případě, s ohledem na dobu uplynulou od obohacení žalované, je přiměřené považovat za tuto lhůtu již následující den po obdržení výzvy k plnění. Vůči nepřítomné osobě působí právní jednání od okamžiku, kdy jí dojde (§ 570 odst. 1 o. z.), tedy od chvíle, kdy se projev vůle dostane do sféry dispozice adresáta a ten má objektivní možnost se s ním seznámit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 1. 2014, sp. zn. 32 Odo 442/2003). Žalobkyně neprokázala, že by žalovanou vyzvala k plnění, neboť k doručení takové výzvy neoznačila žádný důkaz. Kvalifikovanou výzvou k plnění je tak v projednávaném případě až žaloba, s jejímž obsahem měla žalovaná objektivní možnost se seznámit až dne 31. 10. 2025 (kdy byla žalované zásilka obsahující žalobu uložena u provozovatele poštovních služeb), následující den, tj. 1. 11. 2025, tak byla žalovaná povinna bezdůvodné obohacení vydat a jelikož tak neučinila, dostala se dne 2. 11. 2025 do prodlení.
22. Soud z vyložených důvodů shledal žalobu v části, jíž se žalobkyně domáhala vrácení poskytnutých a dosud nevrácených peněžních prostředků důvodnou a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 9 479 Kč, a to včetně úroků z prodlení z této částky podle § 1970 o. z. jdoucích od 2. 11. 2025 ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Lhůtu k plnění pak soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř., když neshledal důvody pro stanovení lhůty delší, než tam uvedené třídenní.
23. Jinak tomu však bylo, pokud se žalobkyně domáhala zaplacení dalších 16 868,07 Kč, úroku ve výši 10,99 % ročně z částky 24 847,07 Kč od 26. 6. 2025 do zaplacení, úroku ve výši 672,53 Kč, úroku z prodlení z částky 24 847,07 Kč od 6. 7. 2025 do 1. 11. 2025, úroku z prodlení z částky 15 368,07 Kč od 2. 11. 2025 do zaplacení a úroku z prodlení z částky 9 479 Kč co do jeho výše 0,5 % ročně od 2. 11. 2025 do zaplacení, když tato plnění měla vyplývat ze smlouvy o úvěru, která však byla shledána neplatnou. Ohledně těchto nároků soud proto žalobu výrokem II. tohoto rozsudku jako nedůvodnou zamítl.
24. O nákladech řízení rozhodne soud i bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí (§ 151 odst. 1 o.s.ř.). V daném případě byla převážně úspěšnou účastnicí žalovaná a náleželo by jí tudíž právo na poměrnou část náhrady nákladů řízení (§ 142 odst. 2 o.s.ř.). Žalované však podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, tudíž soud právo na jejich náhradu nepřiznal žádné z účastnic.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově.
Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na soudní výkon rozhodnutí.