Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Žiadne známe citácie.
4A81547F8FC92D6FC1258DEA0060344C.html
HTML · 16.93 KB
No categories available
12Co 109/2026
USNESENÍ
Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Michala Holuba a soudců JUDr. Zuzany Hanákové, LL.M. a Mgr. Terezy Jachury Maříkové ve věci
žalobkyně: M.G., reg. č. xxxxxxx
sídlem xxxxxx xx, xxxxxx xxxxxx, Spolková republika Německo
zastoupená advokátem P. Š.
sídlem xxxxx xxxxx, Praha
proti
žalované: I. , IČO xxxxxxx
sídlem xxxx xxx, Praha
o 4 535,60 EUR s příslušenstvím
k odvolání žalované proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 12. ledna 2026, č. j. 6 C 256/2025 -26
takto:
Usnesení soudu I. stupně
se
potvrzuje.
Odůvodnění:
1. V záhlaví uvedeným rozhodnutím soud I. stupně zamítl námitku místní nepříslušnosti vznesenou žalovanou v podání ze dne 27. 11. 2025.
2. Rozhodnutí odůvodnil tak, že žalobkyně se podanou žalobou domáhala na žalované zaplacení částky 4 535,60 EUR s příslušenstvím z titulu neuhrazení kupní ceny za zboží, které žalované dodala, a paušální náhrady ve výši 40 EUR představující nárok na náhradu nákladů spojených s vymáháním pohledávky.
3. Žalovaná v podání ze dne 27. 11. 2025 uplatnila námitku místní nepříslušnosti s tím, že sídlo žalované zapsané v xxxxx xxxxx na adrese Praha, xxxxx xxxx je jen formální a její skutečné sídlo se nachází v Napajedlech.
4. Soud I. stupně odkázal na ust. § 85 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř. “), podle kterého obecným soudem právnické osoby je okresní soud, v jehož obvodu má sídlo a na ust. § 429 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , podle kterého se sídlo právnické osoby určí adresou zapsanou ve veřejném rejstříku. Zároveň poukázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 12. 2016, sp. zn. 29 NSČR 123/2014 , [R 127/2018 civ.], v němž Nejvyšší soud vyjádřil názor, že ve věcech, v nichž se místní příslušnost soudu odvozuje (ve smyslu § 85 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. ) od obecného soudu, v jehož obvodu má sídlo právnická osoba zapsaná v obchodním rejstříku vychází soud (pro účely posouzení místní příslušnosti) z těch údajů, jež jsou pro rozhodný okamžik zapsány o sídle takové právnické osoby v obchodním rejstříku. Korektivem možného nesouladu vzešlého ze skutečnosti, že podnikatelské aktivity dlužníka se soustřeďují v místě, kde má sídlo „skutečné“, a nikoli v místě, kde se nachází jeho sídlo „zapsané“, je institut delegace vhodné upravený v § 12 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř.
5. Na základě uvedených zákonných ustanovení a shora uvedeného rozhodnutí Nejvyššího soudu tak dovodil, že sídlo žalované je dle obchodního rejstříku od xx. xx. xxxx na adrese xxxxx xxxx, xxxxx, xxxxx Praha, tj. v obvodu soudu I. stupně, kde bylo i ke dni podání návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne xx. xx. xxxx, a nebyla tak námitka místní nepříslušnosti důvodná. Zároveň poukázal na skutečnost, že jak o delegaci vhodné, tak o námitce místní nepříslušnosti již bylo opakovaně rozhodováno v rámci jiných řízení, vedených u soudu I. stupně proti téže žalované, přičemž tyto námitky nebyly v žádném řízení shledány důvodnými. Proto námitce místní nepříslušnosti nevyhověl.
6. Proti tomuto rozhodnutí podala žalovaná včasné odvolání, v němž namítala, že soud I. stupně svoji místní příslušnost k projednání věci nevyhodnotil správně, neboť faktické sídlo žalované v xxxxxxx lze zohlednit nejen u delegace vhodné, ale i u místní příslušnosti.
7. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení soudu I. stupně z podnětu podaného odvolání, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo podle ust. § 212 a ust. § 212a o. s. ř. o. s. ř. , aniž nařizoval ve věci ústní jednání podle ust. § 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř. o. s. ř. , a dospěl k závěru, že odvolání žalované není důvodné.
8. Z obsahu žaloby vyplývá, že žalobkyně se domáhá zaplacení peněžité částky z titulu neuhrazené kupní ceny za dodané zboží, tedy z nároku ze smlouvy o koupi zboží. Vzhledem k tomu, že se jedná o občanskou a obchodní věc ve smyslu čl. 1 odst. 1 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech – přepracované znění (dále jen „nařízení Brusel I bis“) a žalobkyně má sídlo v Německu, tj. v jiném členském státě Evropské unie, řídí se určení mezinárodní i místní příslušnosti soudu přímo tímto nařízením.
9. Podle čl. 7 odst. 1 písm. b) nařízení Brusel I bis může být žalovaný v jiném členském státě žalován mimo jiné u soudu místa, kam podle smlouvy bylo nebo mělo být dodáno zboží. Toto ustanovení přitom neupravuje pouze mezinárodní příslušnost soudů členských států, ale současně určuje i příslušnost místní, jak plyne z unesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2015, sp. zn. 29 Cdo 2842/2013 , uveřejněném pod č. 62/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ve kterém Nejvyšší soud výslovně dovodil, že tam, kde nařízení Brusel I (a obdobně nařízení Brusel I bis) stanoví, že je příslušný „soud místa“, upravuje nejen příslušnost mezinárodní, ale i místní, a není proto již namístě používat národní právní úpravu místní příslušnosti obsaženou v občanském soudním řádu . V takových případech má úprava obsažená v nařízení přednost před ustanoveními vnitrostátního práva.
10. Je-li tedy místní příslušnost soudu v projednávané věci určena přímo podle čl. 7 odst. 1 písm. b) nařízení Brusel I bis, nelze ji již posuzovat podle § 85 a násl. o. s. ř. o. s. ř. , ani zohledňovat tvrzené faktické sídlo žalované pro účely posouzení místní příslušnosti. Otázka skutečného či „faktického“ sídla žalované může mít teoreticky význam pouze v souvislosti s úvahami o delegaci vhodné, jak již uvedl soud I. stupně, nikoli však při určení příslušnosti podle nařízení Brusel I bis.
11. Námitka žalované, podle níž měl soud I. stupně zohlednit její faktické sídlo v xxxxxxx i při posouzení místní příslušnosti, proto nemůže obstát, když místní příslušnost soudu I. stupně je v daném případě založena přímo použitelným právem Evropské unie.
12. Odvolací soud proto uzavírá, že soud I. stupně nepochybil, pokud námitku místní nepříslušnosti žalované zamítl.
13. S ohledem na uvedené skutečnosti proto odvolací soud usnesení soudu I. stupně jako věcně správné dle ust. § 219 o. s. ř. o. s. ř. ve spojení s ust. § 167 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. potvrdil.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze
podat dovolání k Nejvyššímu soudu prostřednictvím soudu I. stupně ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení, avšak jen za splnění podmínek a z důvodů stanovených v § 237 o. s. ř. o. s. ř. , tj. jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Praha 28. dubna 2026
JUDr. Michal Holub v. r.
předseda senátu