Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 245/2026

26 Cdo 245/2026-135

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudkyň JUDr. Jitky Dýškové a Mgr. Lucie Jackwerthové v právní věci žalobce P. Ch., zastoupeného Mgr. Lukášem Jirsou, advokátem se sídlem v Praze, Lublaňská 1731/19, proti žalovanému F. R., zastoupenému Mgr. Karlem Novákem, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, Krajinská 224/37, o přezkoumání oprávněnosti výpovědi, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 15. 8. 2025, č. j. -117, takto:I. Dovolání se odmítá.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

2. Dovolání žalobce, směřující podle svého obsahu proti výroku I rozsudku odvolacího soudu, není přípustné podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), neboť odvolací soud otázky vymezené v dovolání – týkající se výpovědního důvodu podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. z.“) a rozporu výpovědi s dobrými mravy, resp. zjevného zneužití práva – posoudil v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, od níž není důvod se odchýlit ani v této projednávané věci.

3. Nejvyšší soud se otázkou výkladu § 2288 odst. 2 písm. a) o. z. zabýval ve svých rozhodnutích opakovaně. V rozsudku ze dne 22. 11. 2016, sp. zn. , uveřejněném pod č. 61/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 61/2018“), Nejvyšší soud přijal a odůvodnil závěr, že má-li byt, jehož nájem je vypovídán, užívat pronajímatel, je výpovědní důvod podle § 2288 odst. 2 písm. a) o. z. naplněn bez dalšího. Pro účely posouzení, zda byl tento výpovědní důvod naplněn, není významné, kdy vznikla pronajímateli potřeba bydlení, výpovědní důvod je dán nejen v případech, kdy pronajímatel nemá vlastní byt, ale i tehdy, má-li vlastní byt, avšak „chce“ realizovat své vlastnické právo a bydlet v bytě nacházejícím se v domě, jehož je vlastníkem. Výpovědní důvod podle § 2288 odst. 2 písm. a) o. z. může pronajímatel použít i tehdy, je-li jeho potřeba bydlení již plně saturována jinak, tj. i tehdy, jestliže disponuje takovým právním titulem, který mu umožňuje bydlení trvalé povahy v jiném bytě (např. ve vlastnictví, v nájemním poměru na dobu neurčitou nebo k němuž mu svědčí služebnost bytu apod.); z pohledu citovaného ustanovení je totiž k výpovědi z nájmu bytu dostačující i prostá vůle („chtění“) pronajímatele bydlet v bytě nacházejícím se v domě, jehož je (spolu)vlastníkem.

4. V R 61/2018 dovolací soud též zdůraznil, že nesouhlasí-li nájemce s takovouto výpovědí, musí v řízení o žalobě na její neoprávněnost (2290 o. z.) tvrdit a prokázat konkrétní okolnosti, z nichž je možné usoudit, že prohlášení pronajímatele o záměru (vůli) využít byt pro sebe (k vlastnímu bydlení) není pravdivé. S ohledem na to, že proklamovaný záměr pronajímatele představuje ryze subjektivní skutečnost, jejíž existenci lze vyvrátit jen obtížně, poskytuje nájemci dodatečnou ochranu před zneužitím výpovědi dané (nejen) z tohoto důvodu právní úprava obsažená v § 2289 o. z. Výpovědní důvod nebude naplněn, bude-li zjevné, že prohlášení pronajímatele o záměru (vůli) využít byt pro sebe (k vlastnímu bydlení) není pravdivé (k těmto závěrům se přihlásil též v rozsudku ze dne 25. 3. 2021, sp. zn. , či ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. ). Bez ohledu na právní úpravu obsaženou v § 2289 o. z. je však třeba se vždy zabývat otázkou zneužití práva (§ 8 ve spojení s § 2 odst. 3 o. z.), popřípadě otázkou neplatnosti výpovědi jako právního jednání pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 580 ve spojení s § 588 o. z.

5. Dovolání není přípustné ani pro posouzení otázky rozporu výpovědi s dobrými mravy, resp. zjevného zneužití práva. Podle ustálené judikatury posuzuje soud otázku souladu výpovědi pronajímatele z nájmu bytu s dobrými mravy v rámci úvahy o její neplatnosti (§ 580 zákona o. z.). Soud i bez návrhu přihlédne k neplatnosti právního jednání (výpovědi), které se zjevně příčí dobrým mravům (§ 588 o. z.); závěr o (ne)platnosti pro rozpor výpovědi s dobrými mravy je přitom třeba učinit po pečlivé úvaze, v jejímž rámci musí být zváženy jak důvody na straně nájemce, tak pronajímatele (srovnej např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 21. 9. 2017, sp. zn. , a ze dne 26. 9. 2023, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 76/2024 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

6. Odvolací soud při posouzení otázky (ne)platnosti výpovědi z nájmu pro její rozpor s dobrými mravy, resp. z pohledu možného zneužití práva, přihlédl ke všem zjištěným skutečnostem, a to jak na straně dovolatele, tak na straně žalovaného, přičemž vycházel z konkrétních zjištění učiněných v dané věci. Jeho úvahy současně (s ohledem na provedené dokazování a učiněná skutková zjištění) nejsou zjevně nepřiměřené; přitom právě jen v případě jejich zjevné nepřiměřenosti by je bylo možné v dovolacím řízení zpochybnit (srovnej např. odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 16. 4. 2025, sp. zn. , nebo ze dne 17. 6. 2025, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 24/2026 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

7. Při vymezení další otázky – zda je soud povinen zkoumat, nepředstavuje-li výkon výpovědního práva podle § 2288 odst. 2 o. z. zneužití práva ve smyslu § 8 o. z., zejména tvrdí-li nájemce, že převod vlastnického práva k nemovitosti byl proveden pouze formálně – pak dovolatel ve skutečnosti nesouhlasí s hodnocením provedeného dokazování (tvrdí, že z důkazů vyplývá něco jiného, než k čemu dospěl odvolací soud) a uplatňuje tak jiný dovolací důvod, než který je uveden v Samotné hodnocení důkazů opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů, zakotvenou v , nelze úspěšně napadnout (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 3. 2017, sp. zn. , uveřejněný pod č. 78/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nález Ústavního soudu ze dne 6. 1. 1997, sp. zn. ), nejde-li o tzv. extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními (viz stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. , uveřejněné pod č. 460/2017 Sbírky zákonů); o takovou situaci se však nejednalo.

8. Směřují-li snad námitky dovolatele k nedostatečnému rozsahu dokazování provedeného soudy nižších stupňů, přehlíží, že k vadám řízení může dovolací soud přihlédnout, jen je-li dovolání přípustné ( -238a ).

9. Nejvyšší soud proto dovolání žalobce podle ustanovení odmítl.

10. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 22. 4. 2026

JUDr. Pavlína Brzobohatá předsedkyně senátu