Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 505/2026

-228

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců Mgr. Petry Kubáčové a JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., ve věci žalobkyně P. V., zastoupené Mgr. Bc. Rudolfem Vinšem, advokátem se sídlem v Karlových Varech, Západní 1448/16, proti žalovanému městu S., IČO XY, se sídlem v XY, zastoupenému JUDr. Václavem Krondlem, advokátem se sídlem v Karlových Varech, Jiráskova 2, o přikázání části pozemku, vedené u Okresního soudu v Sokolově pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 27. 8. 2025, č. j. -201, takto:

I. Dovolání se odmítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

1. V této věci se Nejvyšší soud zabýval právní otázkou dobré víry zřizovatele stavby v případě rozhodování soudu o vypořádání neoprávněné stavby podle , , (dále jen „o. z.“).

I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů

2. Okresní soud v Sokolově (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 30. 1. 2025, č. j. -177, zamítl žalobu na přikázání pozemku parc. č.

XY

, o výměře 2 m

², odd

ěleného z pozemku parc. č.

XY v k. ú. XY

na základě geometrického plánu č. 3642-207/2019 ze dne 4. 6. 2019, vyhotoveného Geodetickými službami – Radek Landl, do vlastnictví žalobkyně (výrok I). Současně rozhodl o náhradě nákladů nalézacího řízení vzniklých účastníkům (výrok II).

3. Krajský soud v Plzni (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 27. 8. 2025, č. j. -201, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (výrok I). Rozhodl také o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II).

4. Odvolací soud vyložil, že žalobkyně zřídila na pozemku žalovaného parc. č. XY neoprávněnou stavbu základové desky a externí jednotky tepelného čerpadla. Uzavřel, že při zřízení této stavby nebyla žalobkyně v dobré víře, že ji zřizuje na svém pozemku. Z tohoto důvodu nepovažoval za opodstatněný požadavek žalobkyně na přikázání pozemku do jejího vlastnictví podle § 1086 o. z.

II. Dovolání žalobkyně a vyjádření žalovaného

5. Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalobkyně dovolání. Jeho přípustnost opírá o a uplatňuje v něm dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci ve smyslu Nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že její požadavek na přikázání pozemku parc. č.

XY

do jejího vlastnictví na základě o. z. není opodstatněný. Má za to, že v této souvislosti nebyla dosud v ustálené rozhodovací praxi dovolacího soudu vyřešena právní otázka, „zda výklad ustanovení co do otázky dobré víry stavebníka zahrnuje pouze otázku vlastnictví pozemku nebo komplexně víru stavebníka v oprávněnost stavby, teda že zřízení stavby není protiprávní.“

6. Podle dovolatelky je v případě rozhodování o přikázání pozemku do vlastnictví zřizovatele stavby ve smyslu § 1086 o. z. nutno posuzovat dobrou víru zřizovatele stavby ve vztahu k oprávněnosti stavby, tedy zda je stavba zřizována na základě titulu opravňujícího stavebníka ke zřízení stavby na cizím pozemku.

7. Má za to, že v posuzované věci byla vzhledem ke všem okolnostem v dobré víře, že je oprávněna stavbu na pozemku parc. č. XY zřídit. Je nutné především zohlednit, že žalovaný jako vlastník pozemku nevznesl proti stavbě žádné námitky a rovněž povolil žalobkyni přesah střechy stavby nacházející se na sousedním pozemku žalobkyně na pozemek žalovaného.

8. Navrhuje, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

9. Žalovaný se k dovolání žalobkyně nevyjádřil.

III. Přípustnost dovolání

10. Podle , , (dále jen „“) není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

11. Podle –3 dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí () uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.

12. Rozhodnutí odvolacího soudu je založeno na řešení právní otázky, zda v případě rozhodování soudu při vypořádání neoprávněné stavby podle § 1086 o. z. je nutno obsah dobré víry zřizovatele stavby chápat tak, že spočívá v přesvědčení, že zřizuje stavbu na svém pozemku, přestože tomu tak není, anebo zda se dobrá víra zřizovatele stavby může týkat i jenom existence některého z titulů opravňujících stavebníka ke zřízení stavby na cizím pozemku.

13. Podstata neoprávněné stavby spočívá v tom, že někdo staví na cizím pozemku, aniž bymu svědčil právní titul umožňující na cizím pozemku stavbu zřídit. Pro klasifikaci stavby jako neoprávněné není rozhodující, zda stavebník měl či neměl stavební povolení; stejně tak není rozhodující samotné vědomí vlastníka pozemku nebo státních orgánů o prováděné stavbě (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2019, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 6. 2023, sp. zn. ; rozhodnutí dovolacího soudu jsou dostupná na www.nsoud.cz).

14. Podle § 1086 odst. 1 o. z. kdo v dobré víře zřídil na cizím pozemku stavbu, má právo domáhat se po vlastníku pozemku, který o zřizování stavby věděl a bez zbytečného odkladu jinezakázal, aby mu pozemek převedl za obvyklou cenu. Také vlastník pozemku má právo pozřizovateli stavby požadovat, aby pozemek koupil za obvyklou cenu.

15. Podle § 1086 odst. 2 o. z. soud na návrh některé ze stran přikáže pozemek dovlastnictví zřizovatele stavby a rozhodne o jeho povinnosti zaplatit vlastníku pozemku náhradu.

16. Dovolací soud považuje za důležité nejprve poznamenat, že rozhodnutí odvolacího soudu je založeno na závěru, že žalobkyně zřídila na pozemku parc. č. XY samostatnou stavbu, a to betonovou základovou desku a na ni umístěnou externí jednotku tepelného čerpadla (viz odst. 7 rozhodnutí odvolacího soudu). V souvislosti s tímto závěrem žalobkyně nevymezuje žádnou právní otázku ani neuvádí, který z předpokladů přípustnosti dovolání vesmyslu považuje za splněný. Proto je dovolací soud tímto závěrem odvolacího soudu vázán, není oprávněn jej přezkoumávat a dále z něj vychází (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 6. 2024, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 9. 2023, sp. zn. 1338/2023).

17. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 8. 6. 2017, sp. zn. , vyložil, že při posouzení nároku na vypořádání neoprávněné stavby podle § 1086 o. z. je nutno obrat „kdo v dobré víře zřídil na cizím pozemku stavbu“ vykládat tak, že zřizovatel byl v dobré víře, žezřizuje stavbu na svém pozemku, neměl však ke zřízení stavby na cizím pozemku soukromoprávní titul.

18. V uvedeném rozhodnutí k tomu dodal, že „ustanovení § 1084 odst. 2 až § 1086 o. z., upravující režim staveb zřízených neoprávněně na cizím pozemku, jsou založena na uplatnění superficiální zásady. ‚Režim § 506 o. z. se nevztahuje na stavby, které jsou věcí ve smyslu občanskoprávním a vznikly před 1. 1. 2014. Aby se takové stavby staly součástí pozemku, musel by být naplněn předpoklad uvedený v § 3054 o. z., tedy že vlastník pozemku je zároveň vlastníkem stavby stojící na tomto pozemku‘ (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2016, sp. zn. ). To, že i § 1086 odst. 2 o. z. vychází ze superficiální zásady, tedy že stavba tam uvedená je součástí pozemku, vyplývá i z toho, že zákon tak jako vustanoveních předpokládajících oddělené vlastnictví (§ 3054 a násl. o. z.) nemluví o‚vlastníkovi stavby‘, příp. o ‚vlastnictví stavby‘, ale o ‚zřizovateli stavby‘; jde tu tedy ořešení případů, ve kterých se uplatní superficiální zásada, tedy staveb zřízených neoprávněně na cizím pozemku od 1. 1. 2014. Na jiné případy nelze uvedená ustanovení aplikovat.“

19. V rozsudku ze dne 24. 9. 2025, sp. zn. , dovolací soud přijal aodůvodnil závěr, že jediným zákonným hlediskem, ke kterému má soud výslovně přihlédnout při vypořádání právního poměru mezi vlastníkem pozemku a zřizovatelem stavby zřízené na cizím pozemku bez jakéhokoli oprávnění od 1. 1. 2014 a později podle § 1085 a § 1086 o. z., je existence dobré víry zřizovatele stavby, že ji zřizuje na vlastním pozemku, ač tomu tak ve skutečnosti není.

20. Z uvedené ustálené rozhodovací praxe se tak podává, že při posouzení požadavku dovolatelky na přikázání pozemku parc. č. XY do jejího vlastnictví v rámci vypořádání neoprávněné stavby na základě § 1086 o. z. je nutno vyhodnotit, zda byla vzhledem ke všem okolnostem v dobré víře, že zřizuje tuto stavbu (základovou desku a na ní umístěnou externí jednotku tepelného čerpadla) na vlastním pozemku, ač tomu tak ve skutečnosti nebylo.

21. Protože ze stejného závěru vyšel i odvolací soud, je jeho rozhodnutí založeno na právní otázce, při jejímž řešení se neodchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu vesmyslu

22. Pro úplnost Nejvyšší soud poznamenává, že dovolatelka v řízení nenapadá konkrétní závěry odvolacího soudu o tom, že v době zřizování stavby nebyla v dobré víře, že ji zřizuje na svém pozemku. Z tohoto důvodu dovolací soud tyto závěry blíže nepřezkoumával.

IV. Závěr a náklady řízení

23. Pokud odvolací soud uzavřel, že při posouzení požadavku žalobkyně podle § 1086 o. z. je nutno posoudit, zda byla v dobré víře, že zřizuje stavbu na svém pozemku, je jeho rozhodnutí založeno na právní otázce, při jejímž řešení se odvolací soud neodchýlil od

ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Proto není dovolání žalobkyně podle přípustné.

24. Nejvyšší soud tak dovolání žalobkyně podle odmítl.

25. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud dovolání žalobkyně odmítl, zamítl návrh žalobkyně na odklad právní moci napadeného rozhodnutí pro jeho nedůvodnost, a to v tomto rozhodnutí, kterým současně dovolací řízení skončil (srovnej usnesení Nejvyššího soudu zedne 30. 8. 2017, sp. zn. , či ze dne 4. 10. 2017, sp. zn. , a nález Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. , dostupný na nalus.usoud.cz).

26. V souladu s větou druhou neobsahuje rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodnění.

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 30. 3. 2026

Mgr. David Havlík předseda senátu