Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

13 C 227/2025-38

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Helenou Podveskou ve věci

žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta

proti

žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného

o zaplacení 52 260 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 30 000 Kč, a to do pěti měsíců od právní moci tohoto rozsudku.

II. V části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 22 260 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 42 000 Kč od 7. 7. 2024 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 30 000 Kč, a to do pěti měsíců od právní moci tohoto rozsudku.II. V části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 22 260 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 42 000 Kč od 7. 7. 2024 do zaplacení, se žaloba zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení 52 260 Kč s příslušenstvím s tím, že se žalovaným uzavřela smlouvu o spotřebitelském úvěru č. hodnota, na základě které poskytla žalovanému na jeho bankovní účet úvěr v celkové výši 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal kromě jistiny zaplatit žalobkyni rovněž sjednaný úrok ve výši 40 % z jistiny. Uvedená smlouva byla uzavřena elektronicky za pomoci prostředků komunikace na dálku. Žalovaný si nejdříve na webových stránkách žalobkyně www.Anonymizováno.cz zvolil parametry požadovaného úvěru, následně na těchto stránkách vyplnil registrační formulář, kam zadal své osobní údaje včetně telefonního čísla a e-mailové adresy a odsouhlasil znění smlouvy. Za účelem ověření své totožnosti přitom žalovaný žalobkyni poskytl kopii dokladu totožnosti. Po úspěšně dokončené registraci pak žalovaný uzavřel smlouvu tím, že do žádosti o úvěr zadal verifikační SMS kód, který mu žalobkyně zaslala na jím uvedené telefonní číslo. K tomu, jakým způsobem byla před uzavřením smlouvy posuzována úvěruschopnost žalovaného, žalobkyně uvedla, že vycházela z lustrací ve veřejně dostupných databázích (ISIR, CEE, SOLUS, NRKI a BRKI) a z prohlášení žalovaného; k ověření výše příjmu žalovaný poskytl výpis z bankovního účtu za období listopad 2023 – leden 2024, výdaje uvedl žalovaný žalobkyni jako běžné. Úvěruschopnost žalobkyně pak ověřovala výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji. Žalovaný svému závazku nedostál a poskytnutý úvěr nesplatil, když žalobkyni neuhradil ničeho. Žalobkyně proto požadovala po žalovaném zaplacení jistiny ve výši 30 000 Kč, úroku ve výši 40 % měsíčně z jistiny v kapitalizované výši 12 000 Kč a s ohledem na prodlení žalovaného s úhradou rovněž zaplacení smluvní pokuty v kapitalizované výši 10 260 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 42 000 Kč, a to od 7. 7. 2024, tj. ode dne následujícího po dni splatnosti úvěru, do zaplacení.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Za splnění podmínek uvedených v , (dále jen „ “), soud rozhodl bez nařízení jednání.

3. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil, že mezi účastníky byla dne 1. 2. 2024 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. hodnota. Smlouva byla uzavřena elektronicky za pomoci prostředků komunikace na dálku tak, že žalovaný potvrdil svůj souhlas se zněním smluvní dokumentace verifikačním SMS kódem Anonymizováno v žádosti o úvěr (v souladu s článkem 10.9 smlouvy). Ověření totožnosti žalovaného před uzavřením smlouvy dosvědčuje doložená kopie občanského průkazu a kartičky zdravotního pojištění žalovaného. Na základě této smlouvy byl žalovanému poskytnut bezúčelový revolvingový úvěr s úvěrovým limitem 30 000 Kč a s úrokovou sazbou 40 % měsíčně. Žalovaný se zavázal úvěr splácet tak, že úrok měl hradit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši úroku přirostlého za období od předcházejícího dne splatnosti, a to vždy ke dni splatnosti a jistinu měl žalovaný splatit nejpozději ke dni ukončení smlouvy. Datum splatnosti úroku bylo ujednáno vždy nejpozději k 2. dni v měsíci. V případě prodlení žalovaného s plněním, byla ve smlouvě stanovena povinnost žalovaného zaplatit žalobkyni také účelně vynaložené náklady, zákonný úrok z prodlení a smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je žalovaný v prodlení. V případě prodlení žalovaného s plněním povinností vůči žalobkyni, byla žalobkyně oprávněna ukončit žalovanému oprávnění čerpat úvěr. Žalobkyně a žalovaný se ve smlouvě dále dohodli, že v případě prodlení žalovaného po dobu dva kalendářní měsíce nebo delší, se bez dalšího stává splatný celý dluh (tj. nesplacená jistina, nesplacený úrok a veškeré sankce z prodlení). V případě zesplatnění úvěru byl žalovaný povinen vrátit poskytnuté peněžní prostředky, nesplacený úrok a veškeré sankce z prodlení. Součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky žalobkyně.

4. Z výpisů z účtu žalovaného za období od 1. 11. 2023 do 31. 1. 2024 soud zjistil, že žalovanému byla na účet každý měsíc poukázána finanční částka od společnosti právnická osoba, a to v průměrné výši 33 897 Kč měsíčně. Z výpisů jsou pak patrné pravidelné výdaje (inkaso) za školku v průměrné výši 1 114,66 Kč měsíčně, za nájem (trvalá platba) ve výši 10 260 Kč (v lednu pak 11 070 Kč), splátka profi (trvalá platba) ve výši 2 344 Kč, Kooperativa (trvalá platba) ve výši 1 000 Kč, Škoda (trvalá platba) ve výši 2 400 Kč, iphone splátka (trvalá platba) ve výši 617 Kč. Dále je patrné, že žalovaný měl závazek u společnosti Zaplo.cz, kdy v listopadu 2023 mu byla poskytnuta dodatečná půjčka ve výši 2 x 1 000 Kč a 1 x 800 Kč. Rovněž jsou z výpisů z účtu zřejmé některé pohledávky žalovaného po splatnosti a v této souvislosti mu byly účtovány poplatky za zaslání výzev k zaplacení dlužné částky. Počáteční zůstatek na účtu v listopadu 2023 činil 2 025,93 Kč, konečný zůstatek v tomto měsíci činil 0 Kč a pohledávky po splatnosti byly ve výši 81,02 Kč. Na účet v tomto měsíci přišlo 40 671,64 Kč a odešlo 42 697,57 Kč. Počáteční zůstatek na účtu v prosinci 2023 činil 0 Kč a konečný zůstatek v tomto měsíci činil 8,85 Kč. Na účet v tomto měsíci přišlo 36 580 Kč a odešlo 36 571 Kč. Počáteční zůstatek na účtu v lednu 2024 činil 8,85 Kč a konečný zůstatek v tomto měsíci činil 168,30 Kč. Na účet v tomto měsíci přišlo 37 046 Kč a odešlo 36 886,55 Kč. Žalovaný účet aktivně využíval především k častým platbám u obchodníků.

5. Z doložených potvrzení o provedených platbách je zřejmé, že žalobkyně na bankovní účet žalovaného č. č. účtu uvedený ve smlouvě dne 1. 2. 2024 zaslala částku 1 000 Kč, dne 5. 2. 2024 zaslala částku 1 000 Kč, dne 6. 2. 2024 zaslala částku 1 000 Kč, dne 12. 2. 2024 zaslala částku 1 000 Kč, dne 13. 2. 2024 zaslala částku 2 000 Kč, dne 14. 2. 2024 zaslala částku 1 000 Kč, dne 21. 2. 2024 zaslala částku 1 000 Kč, dne 22. 2. 2024 zaslala částku 1 000 Kč, dne 26. 2. 2024 zaslala částku 4 000 Kč, dne 29. 2. 2024 zaslala částku 5 000 Kč, dne 1. 3. 2024 zaslala částku 2 000 Kč, dne 8. 3. 2024 zaslala částku 1 000 Kč a 1 000 Kč, dne 11. 3. 2024 zaslala částku 1 000 Kč, dne 12. 3. 2024 zaslala částku 1 000 Kč, dne 13. 3. 2024 zaslala částku 1 000 Kč a 21. 3. 2024 zaslala částku 5 000 Kč.

6. Dopisem z 3. 7. 2024 oznámila žalobkyně žalovanému, že dne 3. 7. 2024 došlo k zesplatnění úvěru a vyzvala jej k úhradě celkové dlužné částky.

7. K úhradě dlužné částky byl žalovaný vyzván i předžalobní upomínkou ze dne 14. 6. 2025, v níž mu byla poskytnuta lhůta k úhradě v délce tří dnů; upomínka byla odeslána téhož dne, jak vyplývá z podacího lístku.

8. Je zjevné, že mezi žalobkyní a žalovaným mělo dojít k uzavření smlouvy o úvěru, tak jak ji upravuje , : „Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“

9. Na zamýšlený smluvní vztah dopadá úprava , o spotřebitelském úvěru, neboť žalobkyně je podnikatelem a žalovaný vystupoval jako fyzická osoba, přičemž ze smlouvy nevyplývá, že by mu úvěr byl poskytován v souvislosti s (jeho) podnikatelskou činností a nic takového žalobkyně ostatně ani netvrdila.

10. Pro žalobkyni proto z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývala následující povinnost: „Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.“

11. Způsob, jakým měla žalobkyně tuto povinnost splnit je blíže rozveden v navazujícím odst. 2 téhož ustanovení: „(2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.“

12. Zároveň je třeba při hodnocení postupu poskytovatele úvěru vzít v úvahu § 75 zákona o spotřebitelském úvěru, který obecně stanoví, že „Poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.“

13. Výše citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru jsou legislativní transpozicí v režimu tzv. „maximální harmonizace“ (unijní opatření zcela pokrývají věcnou působnost úpravy a členské státy nemohou mít vlastní předpisy přísnější ani mírnější) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (dále také jen „Směrnice“) do českého právního řádu. Povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele je zakotvena již v samotné preambuli Směrnice (bod 26.) a dále je rozvedena v článku 8 Směrnice: „1. Členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat.“ Výklad tohoto článku provedl Soudní dvůr Evropské unie ve svém rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 CA Consumer Finance s.a. versus Ingrid Bakkaus a další a uzavřel, že „musí být vykládán zaprvé v tom smyslu, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem, za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady, a zadruhé, že neukládá poskytovateli úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu informací poskytnutých spotřebitelem.“

14. I podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. ze dne 25. 7. 2018, odborná péče věřitele při posouzení platební schopnosti spotřebitele vyžaduje, aby věřitel při posouzení schopnosti spotřebitele splácet úvěr nevyšel pouze z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech (na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků).

15. Z citovaného ustanovení § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je patrné, že výchozím (nezbytným) krokem posouzení je „porovnání příjmů a výdajů“ a „způsob plnění dosavadních závazků“ (pochopitelně pokud spotřebitel nějaké závazky měl/má). Pokud tedy má poskytovatel postupovat v souladu se zákonem, je nutné, aby za účelem porovnání příjmů a výdajů, jejich výši zjistil, přesněji, aby za tímto účelem učinil potřebné kroky. Kvalitu a kvantitu těchto zjištění podrobněji vymezuje samotný zákon o spotřebitelském úvěru, a to v citovaném § 86 odst. 1, který hovoří o informacích „nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených.“

16. Pokud jde o povinnost žalobkyně posoudit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalovaného ve smyslu shora citovaných ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, je zřejmé, že prostřednictvím výpisů z běžného účtu žalovaného žalobkyně prověřila, že žalovanému je každý měsíc vyplácena částka v průměrné výši 33 897 Kč, byť není z ničeho zřejmé, že se jedná o příjem žalovaného ze zaměstnání (neboť nebyla doložena pracovní smlouva ani výplatní pásky). Co se však týče výdajové stránky, zde se žalobkyně spokojila pouze s údaji od žalovaného, které dále nijak neověřovala, neboť jak sama vysvětlila, žalovaný uvedl své výdaje jako běžné. Přitom přinejmenším výdaje žalovaného na bydlení byly z doložených výpisů z účtu zjistitelné (viz položka nájem), navíc platba za školku uvedená ve výpise z účtu svědčí pro závěr, že žalovaný měl (má) vyživovací povinnost k nezletilému dítěti, což je z hlediska zkoumání výdajů nepochybně významné zjištění, na které by měl poskytovatel úvěru odpovídajícím způsobem reagovat a výši výdajů spojených s touto vyživovací povinností prověřit. Žalobkyně však dle svých tvrzení výdaje žalovaného plynoucí z doložených výpisů z účtu žádným způsobem nezkoumala a vycházela stran výdajů žalovaného toliko ze sdělení samotného žalovaného. K tomuto soud podotýká, že prosté spoléhání se na čestné prohlášení dlužníků, motivovaných snahou úvěr získat, bez požadavku na doložení dalších podkladů o majetkových poměrech dlužníka nestačí a takový přístup nemůže sám o sobě požívat právní ochrany. Je obecně známým faktem, že klienti jsou motivováni snahou úvěr získat, a tak často své výdaje zkreslují a často nesdělí poskytovateli úvěru všechny své faktické závazky a pravidelné výdaje. Je to proto poskytovatel úvěru, kdo má jednoznačnou povinnost prověřit a objektivně podložit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit a nemůže se jí zprostit prohlášením dlužníka o pravdivosti jeho tvrzení. Z doložených výpisů z účtu jsou přitom některé pravidelné výdaje patrné a žalobkyně je měla zohlednit (zejména případnou vyživovací povinnost, na kterou ukazoval výdaj za školku). Navíc v situaci, kdy z výpisů z účtu bylo zjištěno, že žalovaný měl i jiné závazky, s nimiž se dostával do prodlení a běžný účet žalovaného v době před uzavřením úvěrové smlouvy vykazoval téměř nulový zůstatek, měla žalobkyně tím spíše jeho úvěruschopnost zkoumat podrobněji. Žalobkyně tak dle názoru soudu při posuzování úvěruschopnosti žalovaného nepostupovala s odbornou péčí. Soud tedy s ohledem na výše uvedené dospěl k závěru, že žalobkyně před uzavřením předmětné smlouvy řádně nedostála své povinnosti posoudit úvěruschopnost žalovaného.

17. Dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je důsledkem porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele absolutní neplatnost uzavřené smlouvy: „Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.“

18. Předmětnou smlouvu tak je nutno považovat za absolutně neplatnou z důvodu absence řádného posouzení úvěruschopnosti žalovaného a žalovaný tak byl od počátku povinen vrátit žalobkyni pouze poskytnutou jistinu ve výši 30 000 Kč, a to z titulu bezdůvodného obohacení, tak jak je to upraveno v : „Plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.“

19. Jelikož žalovaný na poskytnutý úvěr ničeho neuhradil, přiznal soud žalobkyni právo na zaplacení dlužné jistiny ve výši 30 000 Kč.

20. Co se týče splatnosti, podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru platí, že „spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem“. (Ve vztahu k možnosti zesplatnit závazek k vrácení zbývající části jistiny pouhou výzvou věřitele se vyjádřil Nejvyšší soud ve svém rozsudku sp. zn. ze dne 20. 4. 2022, který byl též schválen k publikaci ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek s následující právní větou: „Výzva věřitele k vrácení zbývající nesplacené části jistiny z neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru prodlení dlužníka sama o sobě nezakládá.“). Vzhledem k tomu, že mezi stranami nedošlo ke sjednání doby plnění dohodu, přistoupil soud k určení doby plnění dle kritérií uvedených v § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Z rejstříku zdejšího soudu bylo zjištěno, že proti žalovanému je vedena exekuce pro vymožení částky ve výši 1 300 000 (spolu s náklady exekuce ve výši 1 566 321 Kč); a dále je u zdejšího soudu žalován o zaplacení částky 107 036 Kč s příslušenstvím. Jiné informace o majetkové situaci žalovaného nejsou soudu známy. S ohledem na existenci dalších závazků žalovaného, se při zohlednění výše těchto jiných závazků a výše dlužné částky v dané věci soudu jeví jako přiměřená doba pro vrácení poskytnuté jistiny lhůta pěti měsíců od právní moci rozsudku.

21. Ve zbývající části (tedy ohledně úroku, úroku z prodlení a smluvní pokuty), soud žalobu jako nedůvodnou zamítl, neboť na zaplacení těchto nároků žalobkyni nárok nevznikl.

22. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle dle kterého, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně požadovala po žalovaném zaplacení částky 60 857,34 Kč (úrok z prodlení soud kapitalizoval ke dni vyhlášení rozsudku, tj. k 12. 2. 2026), přičemž jí bylo soudem přiznáno 30 000 Kč. Žalobkyně byla ze 49 % úspěšná a z 51 % byl úspěšný žalovaný. Úspěch každého z účastníků byl tedy přibližně stejný a soud proto rozhodl, že žádný z nich nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání, a to do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Hodoníně (Velkomoravská 4, Hodonín). Nebude-li povinnost uložená tímto rozhodnutím splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na nařízení výkonu rozhodnutí, popřípadě návrhem na nařízení exekuce.