Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 C 140/2025-37

Potvrdené rozhodnutím 56 Co 254/2025-66
„Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Šímové a soudců Mgr. Tomáše Foltýna, Ph.D. a JUDr. Hany Sedláčkové ve věci žalobkyně: [[Jméno žalobkyně]], narozená dne [[Datum narození žalobkyně]] bytem [[Adresa žalobkyně]] zastoupená advokátem [[Jméno advokáta]] sídlem [[Adresa advokáta]] 3 proti žalovanému: [[Jméno žalovaného]], narozený dne [[Datum narození žalovaného]] bytem [[Adresa žalovaného]] o 85 440 Kč s příslušenstvím o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Tachově ze dne 30. 7. 2025 č. j. 7 C 140/2025-37 takto: I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I a III potvrzuje. II. Odvolání žalovaného, pokud směřovalo do výroku II rozsudku soudu prvního stupně, se odmítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 11 979 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně. 1. Okresní soud v Tachově rozsudkem ze dne [[datum]] č. j. [[spisová značka]] rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 84 540 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z této částky od [[datum]] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I), ve zbývajícím rozsahu, tedy co do zaplacení částky 900 Kč, co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení z částky 10 000 Kč od [[datum]] do [[datum]], co do zákonného úroku z prodlení z částky 85 440 Kč od [[datum]] do [[datum]] a co do zákonného úroku z prodlení z částky 900 Kč od [[datum]] do zaplacení, žalobu zamítl (výrok II). Třetím výrokem pak okresní soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni plnou náhradu nákladů řízení ve výši 40 934 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně [[Jméno advokáta]]. 2. Žalobkyně se původně návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala zaplacení částky 84 940 Kč s příslušenstvím, a to z titulu ústně uzavřené smlouvy o zápůjčce ze dne [[datum]]. Ve věci byl vydán dne [[datum]] elektronický platební rozkaz, který napadl žalovaný včasným odporem, ve kterém namítal, že nárokovaná částka se odvíjí od smlouvy, podle které měla žalobkyně provést stavební práce na objektu domu v Dučicích 10, tyto práce však podle žalovaného z 50 % neprovedla, a navíc se z domu ztratily movité věci v hodnotě přesahující částku 50 000 Kč. V reakci na odpor žalovaného žalobkyně v podání ze dne [[datum]] zdůraznila, že žalovaný dlužnou částku uznal, když dne [[datum]] uhradil částku 5 000 Kč, a současně uvedl, že v průběhu března 2025 uhradí částku 50 000 Kč, přičemž zbývající část doplatí v dubnu 2025. Argumentaci žalovaného pak žalobkyně odmítla s tím, že jde o irelevantní pokus o obranu, který nijak nesouvisí s jejím nárokem na plnění z titulu smlouvy o zápůjčce. V podání ze dne [[datum]], označeném jako „doplnění skutkových tvrzení, oprava a rozšíření žaloby“, pak žalobkyně pozměnila petit žaloby tak, že se domáhá zaplacení částky 85 440 Kč s příslušenstvím, přičemž v tomto podání je opravena žaloba potud, že předmětná smlouva o zápůjčce byla uzavřena písemně (a její kopie byla přiložena), a současně je zde uvedeno, že se ve smlouvě zavázala k zapůjčení částky 110 000 Kč, prokázat může ale pouze zapůjčení částky 94 540 Kč. 3. Soud prvního stupně ve věci nařídil dne [[datum]] první jednání, na jehož konci vyhlásil odvoláním napadený rozsudek, který odůvodnil následujícím způsobem. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu dospěl soud prvního stupně k závěru, že mezi účastníky řízení byla uzavřena smlouva o zápůjčce podle § 2390 a násl. občanského zákoníku, na základě které měly být žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 110 000 Kč a žalovaný se zavázal vedle této částky zaplatit „odměnu“ ve výši 40 000 Kč (za 9 měsíců trvání zápůjčky). Podle názoru soudu první instance odměna nepředstavuje nic jiného než úroky, tj. úplatu za poskytnutí peněz. Strany si tak ujednaly úrok ve výši 48,48 % ročně, což ve svém důsledku znamená, že toto ujednání je podle ustanovení § 580 občanského zákoníku ujednáním neplatným pro rozpor s dobrými mravy. V době uzavření smlouvy, tj. v dubnu 2024, činila podle statistiky České národní banky úroková sazba korunových úvěrů poskytovaných domácnostem v České republice na spotřebu s fixací do 1 roku včetně průměrně 7,15 % ročně. Podle okresního soudu by tak bylo možné akceptovat trojnásobek průměrné sazby, tedy 21,45 % ročně (a v této souvislosti odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [[datum]] sp. zn. [[spisová značka]]). Částka, která měla být zaplacena v souvislosti s poskytnutou zápůjčkou, tak podle soudu prvního stupně sice byla sjednána transparentně, avšak ve výši výrazně přesahující obvyklou úrokovou míru při uzavírání úvěrových smluv s bankovními institucemi. Při hodnocení nejen sjednaného úroku (odměny), ale celkových podmínek smlouvy (výlučný prodej nemovitosti žalobkyní, sjednaná provize, smluvní pokuta za nedodržení podmínek a smluvní pokuta za prodlení s vrácením zápůjčky), shledal okresní soud smlouvu o zápůjčce jako jednání, které se příčí dobrým mravům, neboť obsah této smlouvy vytváří zřejmou nerovnováhu k tíži jedné strany, byť se nejedná o vztah podnikatele a spotřebitele. Soud prvního stupně tedy shledal celou uzavřenou smlouvu absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy podle ustanovení § 580 občanského zákoníku. domáhat poskytnutých peněžních prostředků jako bezdůvodného obohacení, a to z titulu plnění bez právního důvodu. Žalobkyně prokazatelně poskytla žalovanému částku 94 540 Kč a žalovaný uhradil toliko částku 10 000 Kč. Soud proto žalobě vyhověl ohledně nesplacené jistiny ve výši 84 540 Kč se zákonným úrokem z prodlení. 5. Proti rozsudku okresního soudu podal žalovaný včasné odvolání, jelikož nemůže souhlasit se závěry, ke kterým dospěl soud prvního stupně, přičemž poukazuje na skutečnost, že inkriminovaná smlouva nebyla „čistou půjčkou s úrokem“, nýbrž šlo o složené ujednání (zápůjčka + realitní služby) v rámci zprostředkování prodeje a realitního servisu. Povinností soudu tak podle odvolatele bylo alespoň rozlišit povahu plnění (úrok a odměna za služby) a oddělit neplatné části od platné smlouvy, nikoliv konstatovat absolutní neplatnost smlouvy jako celku. V této souvislosti pak odvolatel s odkazem na judikaturu Nejvyššího soud (sp. zn. [[spisová značka]] a sp. zn. [[spisová značka]]) připomíná, že v dané věci nebylo možno učinit závěr o lichevním charakteru dané smlouvy, neboť nebyla vůbec zkoumána subjektivní stránka jednání jejích účastníků, nebyla tak prokázána žádná „tíseň“, závěr prvoinstančního soudu je tak založen výhradně na procentní výši „odměny“, což ovšem pro závěr o lichevní povaze smlouvy nepostačuje; závěr o neplatnosti vyžaduje hodnocení celkového kontextu, včetně rizikovosti nezajištěné krátkodobé půjčky vázané na realitní transakci. Jde-li o samotné bezdůvodné obohacení, žalovaný s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [[spisová značka]] připomněl, že nelze přiznat více, než oč se obohacený reálně obohatil, a v této souvislosti nalézacímu soudu vytkl, že ve věci neprovedl celou řadu důkazů. Nadto odvolatel namítá, že okresní soud pochybil i v procesní rovině, neboť na jednání v rozporu s judikaturou dovolacího soudu připustil změnu žaloby, přestože tím porušil koncentraci řízení a současně porušil i právo žalovaného na předvídatelné soudní rozhodnutí. 6. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání v prvé řadě zdůrazňuje, že v průběhu řízení akceptovala předběžný právní závěr okresního soudu a následně se svého nároku domáhala (pouze) z titulu bezdůvodného obohacení žalovaného, každopádně v případě plnění podle smlouvy o zápůjčce i z titulu bezdůvodného obohacení platí, že žalovaný má povinnost žalobkyni jí zaslané finanční prostředky vrátit. Nadto žalobkyně namítá, že jednání žalovaného, v jehož rámci uhradil dne [[datum]] celkem částku 10 000 Kč (s tím, že dalších 50 000 Kč uhradí v průběhu března 2025 a zbytek v dubnu 2025), mělo fakticky účinky uznání dluhu podle ustanovení § 2054 odst. 2 občanského zákoníku. Ve vztahu k žalovaným vzneseným námitkám, poukazujícím na údajnou škodu, jež mu měla v důsledku jednání žalobkyně vzniknout, žalobkyně připomíná, že případná náhrada škody není předmětem daného řízení, jehož předmětem je výhradně plnění z titulu zápůjčky, respektive z titulu bezdůvodného obohacení. Jde-li přitom o bezdůvodné obohacení žalovaného, nemůže být podle žalobkyně pochyb o tom, že odvoláním napadený rozsudek je v souladu nejen s žalovaným dovolávaným rozsudkem Nejvyššího soudu sp. zn. [[spisová značka]], ale taktéž s dalšími judikáty dovolacího soudu (žalobkyně výslovně cituje z rozsudku sp. zn. [[spisová značka]]). V závěrečné části svého vyjádření potom žalobkyně vyjadřuje přesvědčení, že okresní soud svým postupem neporušil žádá procesní práva žalovaného (žalovaný byl řádně seznámen se změnou žaloby a měl možnost se k ní vyjádřit, po poučení soudu neoznačil dosud neprovedené důkazy), tvrzení žalovaného, že okresní soud vydal překvapivé rozhodnutí tak podle žalobkyně není důvodné. 7. Odvolací soud podle ustanovení § 212 a § 212a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) přezkoumal napadené rozhodnutí, posoudil důvody odvolání, přihlédl k obsahu předloženého spisu a poté dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. 8. V prvé řadě je vhodné uvést, že odvolací soud rozhodoval při jednání, jehož se nezúčastnil žalovaný, neboť odvolací soud neshledal jeho žádost o odročení jednání včasnou ani řádnou. Z dané žádosti (ze dne [[datum]] v 15:36 hodin) se totiž podává, že zaměstnavatel žalovaného dne [[datum]] sděluje, že není možno žalovaného dne [[datum]] uvolnit z práce, z žádosti žalovaného nicméně vyplývá, že o této skutečnosti musel vědět více než týden, když uvádí, že znaky. Při posuzování žádosti žalovaného o odročení navíc odvolací soud přihlížel k obsahu odvolání, ze kterého je z dále uvedených důvodů zjevné, že ani osobní účast žalovaného u jednání odvolacího soudu mu nemohla přinést příznivější rozhodnutí odvolacího soudu. 9. Soud prvního stupně podle názoru odvolacího soudu provedl dostatečné důkazy a dospěl ke správným skutkovým zjištěním, a v tomto rozsahu proto odvolací soud na odůvodnění rozsudku soudu první instance pro stručnost plně odkazuje. 10. Jde-li o samotné odvolání žalovaného, je třeba zdůraznit, že odvolací soud v zásadě souhlasí s částí odvolací argumentace, jež zpochybňuje závěr nalézacího soudu o absolutní neplatnosti inkriminované smlouvy. Podle mínění odvolacího soudu totiž z odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně přesvědčivě nevyplývá, proč nemůže být – případně neplatné – ujednání o odměně zapůjčitele odděleno od zbytku smlouvy v situaci, kdy odměna zapůjčitele není podstatnou náležitostí smlouvy o zápůjčce (srov. ustanovení § 2390 a § 2392 odst. 1 občanského zákoníku), a proč tedy nebylo namístě podvolit se imperativu obsaženému v ustanovení § 574 a § 576 občanského zákoníku. 11. Odvolatel však patrně přehlíží, že tato (jakkoli potenciálně relevantní) argumentace nemůže žalovanému přinést příznivější rozhodnutí věci, neboť v daném kontextu představuje nalézacím soudem přiznané plnění z titulu bezdůvodného obohacení totožné plnění, ke kterému by byl žalovaný povinen z titulu (jím poněkud paradoxně dovolávané) smlouvy, pakliže by soud první instance oddělil neplatné ujednání o odměně od zbytku smlouvy, nehledě na situaci, jež ovšem v dané věci po změně žaloby nemohla nastat, kdy by žalovaný musel plnit na základě smlouvy shledané soudem v plném rozsahu za platnou. 12. Jinak řečeno, plnění z titulu bezdůvodného obohacení představuje v daném kontextu pro žalovaného nejpříznivější možné řešení, neboť na jeho základě je povinován vrátit žalobkyně toliko finanční plnění, které prokazatelně přijal a – po zohlednění platby v rozsahu částky 10 000 Kč – nevrátil. 13. V této souvislosti je navíc vhodné zdůraznit, že odvolací soud má ve shodě s žalobkyní za to, že žalovaný vskutku svým jednáním v průběhu měsíce března 2025 svůj dluh uznal způsobem předvídaným v ustanovení § 2054 odst. 2 občanského zákoníku, neboť z jeho dílčího plnění bylo lze s ohledem na okolnosti dané věci usoudit, že tímto plněním uznal zbývající část svého dluhu z titulu předmětné smlouvy o zápůjčce, a to minimálně právě v rozsahu nalézacím soudem indikovaného bezdůvodného obohacení, tedy plnění z titulu plnění bez právního důvodu, resp. plnění z právního důvodu, který odpadl. Odkaz žalovaného na rozhodnutí Nejvyššího soud sp. zn. [[spisová značka]] je pak podle odvolacího soudu velmi nepřiléhavý, neboť v něm řešená právní otázka vycházela z diametrálně odlišných skutkových okolností, v jejichž rámci tamní žalovaný užíval nemovitost bez smlouvy; k užívání nemovité věci (žalovaným) bez právního důvodu přitom v posuzované věci nedošlo. 14. Jelikož žalovaný v řízení setrvale poukazoval na údajnou škodu, jež mu měla žalobkyně způsobit, je třeba zdůraznit, že případný nárok žalovaného na náhradu škody vůči žalobkyni nebyl předmětem daného řízení, nemohl tedy tvrzenou pohledávku z titulu údajné náhrady škody v daném případě uplatnit jako relevantní procesní obranu, notabene za situace, kdy ani netvrdil, že svoji pohledávku započetl vůči pohledávce žalobkyně. V takovém případě se pak soud první instance nemusel zabývat ani otázkou, zda je žalovaným tvrzená pohledávky způsobilá započtení, tedy zda nejde o pohledávku nejistou či neurčitou ve smyslu ustanovení § 1987 odst. 2 občanského zákoníku. 15. Jde-li o žalovaným tvrzená procesní pochybení okresního soudu, je nutno zdůraznit, že z audiozáznamu jednání před soudem prvního stupně jasně vyplývá, že k připuštění změny žaloby došlo před koncentrací řízení, přičemž žalovaný byl s touto změnou řádně seznámen. Namítá-li pak žalovaný, že soud prvního stupně neprovedl důkazy, jež bylo třeba provést, odvolací soud důvodná, neboť z výše uvedeného je zjevné, že žádný z žalovaným uváděných neprovedených důkazů nemohl žalovanému přinést příznivější rozhodnutí, neboť jimi mínil prokázat tvrzenou škodu, tedy tvrzení, jež ze shora pojednaných důvodů nemohlo být v dané věci jakkoli relevantní. 16. Odvolateli případně na vysvětlenou je závěrem vhodné zdůraznit, že rozhodnutím v projednávané věci není nijak dotčeno jeho případné právo z tvrzeného nároku na náhradu škody vůči žalobkyni. 17. Je tak možno uzavřít, že v daném kontextu je z důvodu procesní ekonomie nerozhodné, zda má žalovaný povinnost žalobkyni žalovanou částku zaplatit z titulu smlouvy o zápůjčce nebo z titulu bezdůvodného obohacení; v tomto ohledu je proto namístě považovat odvoláním napadený rozsudek za věcně správný, neboť nemůže být pochyb o tom, že požadavek žalobkyně, aby jí žalovaný zaplatil částku 84 540 Kč, je požadavkem oprávněným. 18. Odvolací soud tedy shledal napadené výroky rozsudku soudu prvního stupně věcně správnými, a to včetně nákladového výroku; žalovaný ostatně v odvolání žádné konkrétní námitky ve vztahu k nákladovému výroku ani nevznesl. 19. Odvolací soud proto postupoval podle ustanovení § 219 o. s. ř. a věcně správný a zákonu odpovídající rozsudek okresního soudu potvrdil s tím, že žalovaný napadl rozsudek soudu prvního stupně v celém rozsahu, tedy i v části, která je mu příznivá, odvolací soud proto v rozsahu, ve kterém odvolání směřovalo proti výroku II, odvolání žalovaného odmítl. 20. Jde-li o náklady odvolacího řízení, odvolací soud přiznal žalobci podle ustanovení § 224 odst. 1 ve spojení s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na jejich plnou náhradu ve výši 11 979 Kč. Odvolací soud přitom vyšel z vyúčtování předloženého právním zástupcem žalobkyně, kteréžto podle odvolacího soudu obsahuje pouze účelně vynaložené náklady žalobkyně, v rámci odvolacího řízení tak žalobkyni vznikly náklady za dva úkony právní služby (vyjádření k žalobě a účast na jednání) v celkové výši 9 000 Kč, s tím korespondující dvě paušální náhrady v celkové výši 900 Kč a náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 9 900 Kč ve výši 2 079 Kč. Celkem tak účelně vynaložené náklady odvolacího řízení na straně žalobkyně představuje částka 11 979 Kč, kterou je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni k rukám jejího právního zástupce do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku."

Okresní soud v Tachově rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Heřmanovou ve věci

žalobkyně: Jméno žalobkyně, narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta Anonymizováno

proti

žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného

o zaplacení 85 440 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 84 540 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z této částky od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba co do zaplacení částky 900 Kč, co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení z částky 10 000 Kč od datum do datum, co do zákonného úroku z prodlení z částky 85 440 Kč od datum do datum a co do zákonného úroku z prodlení z částky 900 Kč od datum do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni plnou náhradu nákladů řízení ve výši 40 934 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně Jméno advokáta.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 84 540 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z této částky od , datum, do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba co do zaplacení částky 900 Kč, co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení z částky 10 000 Kč od , datum, do , datum, , co do zákonného úroku z prodlení z částky 85 440 Kč od , datum, do , datum, a co do zákonného úroku z prodlení z částky 900 Kč od , datum, do zaplacení, se zamítá.III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni plnou náhradu nákladů řízení ve výši 40 934 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně , Jméno advokáta, .

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 84 940 Kč s kapitalizovaným úrokem a úrokem z prodlení a náhrady nákladů řízení. Žalobu odůvodnila tím, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne datum smlouvu o zápůjčce, na základě které poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 84 940 Kč, a to převodem na účet žalovaného. Žalovaný dlužnou částku ani přes výzvu žalobkyně nevrátil.

2. Soud ve věci vydal dne datum elektronický platební rozkaz pod č. j. EPR č. účtu-6, jímž uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 84 940 Kč s úrokem z prodlení a náhradu nákladů řízení.

3. Žalovaný podal včasný odpor, ve kterém uvedl, že Žalovaný nárok se zakládá na smlouvě, podle které měla žalobkyně se svými společníky provést stavební práce na objektu domu v Dučicích 10, adresa. Tyto práce však z 50 % neprovedla, navíc se z objektu ztratily movité věci v hodnotě více než 50 000 Kč. Po ukončení spolupráce naší firmě právnická osoba navíc způsobila značnou škodu tím, že její člověk měl prodávat nemovitost kterou jsme měli v té době zajištěnu smlouvou o smlouvě budoucí kupní a bohužel přesvědčili majitelku nemovitosti o neplatnosti, což jsme ustáli z důvodu zajištění jistiny směnkou, avšak přišli jsme v této investici o částku několikanásobně převyšující tuto, o kterou nás nyní žaluje. Bude tedy podávat žalobu stejným způsobem.

4. Žalobkyně ve vyjádření ze dne datum uvedla, že argumentace žalovaného je účelová, navíc se netýká předmětu řízení. Žalobknyě s žalovaným uzavřela ústní dohodu o zápůjčce peněžních prostředků ve výši 94 940 Kč. Účel zápůjčky byl od počátku zřejmý – finanční pomoc žalovanému při rekonstrukci nemovitosti v obci adresa, kterou měl žalovaný dle tehdejší smlouvy o smlouvě budoucí kupní v úmyslu koupit. Žalobkyně, která působí jako realitní makléřka, souhlasila s poskytnutím zápůjčky za předpokladu, že bude moci v budoucnu nemovitost – po dokončení rekonstrukce – nabídnout k prodeji v rámci své realitní činnosti. Žalovaný tento záměr akceptoval a podmínky ústní dohody stvrdil tím, že přislíbil úhradu celé částky zpět nejpozději do datum. Rekonstrukce byla skutečně zahájena, nicméně žalovaný neprodloužil smlouvu o smlouvě budoucí kupní s tehdejší vlastnicí nemovitosti, čímž došlo k faktickému znemožnění realizace původního záměru. Následně vlastnice prodala dům třetí osobě. Žalovaný tak svým jednáním zmařil jak svůj podnikatelský záměr, tak i možnost žalobkyně se na něm podílet. Dne datum sám žalovaný žalobkyni kontaktoval poté, co obdržel její předžalobní výzvu k úhradě zápůjčky, a sdělil jí, že prozatím na svůj dluh (který označil „na adresa“) zasílá částku 5 000 Kč, jelikož dosud neobdržel svou odměnu za provedenou práci. Současně uvedl, že v průběhu března 2025 uhradí další částku ve výši 50 000 Kč a zbývající část doplatí v dubnu téhož roku. Z jeho reakce je patrné, že rozuměl obsahu výzvy, věděl, k čemu se vztahuje, a nijak nezpochybnil ani právní důvod ani existenci poskytnuté zápůjčky. Naopak – reagoval vstřícně, v souladu s požadavkem žalobkyně a projevil ochotu plnit, byť po částech. Až s časovým odstupem, kdy sám nedodržel své vlastní přísliby a dluh nesplnil, začal uvádět zcela novou verzi skutkového děje a snaží se zpochybnit samotný vznik závazku.

5. Žalobkyně ve vyjádření ze dne datum po změně právního zastoupení uvedla, že v žalobě je chybně uvedeno, že dohoda byla ústní, a připojila písemnou smlouvu o zápůjčce. Předmětem smlouvy o zápůjčce bylo zapůjčení částky v celkové výši 110 000 Kč. Žalobkyně na bankovní účet žalovaného zaslala částku ve výši 94 540 Kč, zbytek zapůjčených financí (tj. 15 460 Kč) žalobkyně předala žalovanému v hotovosti, což však nemá jak prokázat. Žalobkyně v tomto ohledu tedy po žalovaném požaduje pouze částku ve výši 84 540 Kč, když částku ve výši 10 000 Kč žalovaný zaplatil v návaznosti na předžalobní výzvu. Platby, které žalobkyně předala žalovanému v hotovosti, prozatím nejsou předmětem žaloby. Žalovaná dále uvedla, že k podané žalobě byly jako důkaz přiloženy výpisy z účtu žalobkyně, ze kterých je zřejmé, že na účet žalovaného zaslala finanční částku ve výši 94 540 Kč. V těchto výpisech je také přiložena platba z bankovního účtu žalobkyně ve výši 400 Kč směřovaná na bankovní účet žalovaného, ve které je uvedena zpráva pro příjemce „oběd“. V tomto ohledu se tedy nejednalo o zápůjčku. Žalobkyně tedy změnila skutková tvrzení a uvedla, že částku ve výši 400 Kč požaduje z titulu odměny za sjednání zápůjčky. V návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu je uvedeno, že žalobkyně požaduje kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 10 000 Kč od datum do datum. Jedná se však o zřejmé administrativní pochybení, které ani nekoresponduje se skutkovým stavem uvedeným v žalobě. Žalobkyně tedy opravila podanou žalobu a na pravou míru uvedla, že skutečným úmyslem žalobkyně bylo požadovat zákonný úrok z prodlení z částky ve výši 10 000 Kč ode dne datum do datum ve výši 12 % ročně. Žalobkyně dále požadovala smluvní pokutu. Ke dni datum činí tato smluvní pokuta částku ve výši 18 040 Kč, v rámci tohoto řízení však po žalovaném požaduje pouze částku ve výši 500 Kč. Žalobkyně tedy navrhla, aby soud připustil rozšíření podané žaloby, a to o částku ve výši 500 Kč z titulu smluvní pokuty dle čl. II odst. 2 smlouvy o zápůjčce. Celkem tedy žalobkyně požadovala částku ve výši 85 440 Kč.

6. Na jednání dne datum soud připustil změnu žaloby specifikovanou ve vyjádření žalobkyně ze dne datum a zopakovanou při jednání.

7. Ze smlouvy o zápůjčce soud zjistil, že žalobkyně jako zapůjčitel, žalovaný jako vydlužitel a paní jméno FO jako majitelka nemovitosti uzavřeli dne datum (žalobkyní a žalovaným podepsána dne datum) smlouvu, v níž se žalobkyně zavázala zapůjčit žalovanému částku do výše 110 000 Kč v zálohových platbách za účelem vyklizení a opravy nemovitosti adresa. Podmínkou zapůjčení bylo zajištění exkluzivního zastoupení pro prodej RD adresa pro žalobkyni na dobu nejméně půl roku, a to i opakovaně, za předem sjednanou provizi 200 000 Kč. Ve smlouvě bylo sjednáno, že pro případ porušení závazku ohledně prodeje nemovitosti RD adresa ze strany žalovaného a majitelky nemovitosti, jsou tito povinni uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši sjednané provize ve výši 200 000 Kč, k tomu zápůjčku ve výši 110 000 Kč a sjednanou odměnu ve výši 40 000 Kč. Ve smlouvě byla dále sjednána smluvní odměna ze zápůjčky ve výši 40 000 Kč, která měla být uhrazena spolu se zápůjčkou. Celkem se tak žalovaný zavázal uhradit částku 150 000 Kč. Vrácení zápůjčky bylo sjednáno do datum. Pro případ prodlení s vrácením zápůjčky byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky za každý byť jen započatý den prodlení, a to až do úplného zaplacení zápůjčky.

8. Z potvrzeních o provedení tuzemské odchozí úhrady soud zjistil, že žalobkyně na účet žalovaného (mezi účastníky nesporné) uhradila dne datum částku 41 000 Kč, dne datum částku 13 540 Kč, dne datum částku 400 Kč (v poznámce „obed“), dne datum částku 15 000 Kč a dne datum částku 25 000 Kč.

9. Z výzvy k vrácení zápůjčky a předžalobní výzvy ze dne datum soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě částky 94 940 Kč do 7 dnů od doručení výzvy. Dle potvrzení o doručení byla výzva žalovanému doručena dne datum.

10. Z detailu transakce soud zjistil, že dne datum byla provedena příchozí okamžitá úhrada na účet žalobkyně od žalovaného ve výši 5 000 Kč a 5 000 Kč.

11. Z komunikace účastníků dne datum soud zjistil, že žalovaný reagoval na předžalobní výzvu tím, že poslal částku 5 000 Kč a přislíbil doplatit zbytek.

12. Z veřejně dostupné databáze ČNB soud zjistil, že úroková sazba korunových úvěrů poskytovaných domácnostem v ČR na spotřebu s fixací do 1 roku včetně činila v dubnu 2024, tj. v době uzavření smlouvy, průměrně 7,15 % ročně (v březnu 2024 pak 7,75 % ročně).

13. Soud má za prokázaný skutkový stav, jak je popsán výše.

14. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

15. Podle § 2392 odst. 1 věty první o. z. lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky.

16. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

17. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám

18. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

19. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o zápůjčce podle § 2390 a násl. o. z., na základě které měly být žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 110 000 Kč a žalovaný se zavázal vedle této částky zaplatit „odměnu“ ve výši 40 000 Kč (za 9 měsíců trvání zápůjčky). Dle názoru soudu odměna nepředstavuje nic jiného než úroky, tj. úplatu za poskytnutí peněz. To představuje úrok ve výši 48,48 % ročně, což je dle § 580 o. z. ujednání neplatné pro rozpor s dobrými mravy. V době uzavření smlouvy, tj. dubnu 2024, činila dle statistiky ČNB úroková sazba korunových úvěrů poskytovaných domácnostem v ČR na spotřebu s fixací do 1 roku včetně průměrně 7,15 % ročně. Bylo by tak možné akceptovat trojnásobek, tj. 21,45 % p. a. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka), pokud by soudAnonymizovánovycházel z úrokové sazby za březen 2024, pak by akceptovatelný trojnásobek činil 23,25 % ročně. Částka, která měla být zaplacena v souvislosti s poskytnutou zápůjčkou, sice byla sjednána transparentně, avšak ve výši výrazně přesahující obvyklou úrokovou míru při uzavírání úvěrových smluv s bankovními institucemi. Při hodnocení nejen sjednaného úroku (odměny), ale celkových podmínek smlouvy (výlučný prodej nemovitosti žalobkyní, sjednaná provize, smluvní pokuta za nedodržení podmínek a smluvní pokuta za prodlení s vrácením zápůjčky), shledal soud smlouvu o zápůjčce jako jednáním, které se příčí dobrým mravům, kdy obsah smlouvy vytváří zřejmou nerovnováhu k tíži jedné strany, byť se nejedná o vztah podnikatele a spotřebitele, ale dle znění smlouvy o vztah dvou fyzických osob. Soud tedy shledal celou uzavřenou smlouvu absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy dle ustanovení § 580 o. z.

20. Jelikož soud posoudil smlouvu o zápůjčce jako neplatné právní jednání, může se žalobkyně domáhat poskytnutých peněžních prostředků jako bezdůvodného obohacení z titulu plnění bez právního důvodu. Právní předchůdkyně žalobkyně prokazatelně poskytla žalovanému částku 94 540 Kč a žalovaný uhradil toliko 10 000 Kč. Soud proto žalobě vyhověl ohledně nesplacené jistiny ve výši 84 540 Kč se zákonným úrokem z prodlení ode dne následujícího po splatnosti a ve výši, která odpovídá o. z. ve spojení s a 2 , jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Počátek prodlení žalovaného s vrácením bezdůvodného obohacení soud váže k předžalobní výzvě ze dne datum, když žalovaný byl prokazatelně vyzván k vrácení částky až v této výzvě. Odeslání jiné výzvy nebylo podle obsahu spisu doloženo. Výzva byla žalovanému doručena dne datum. Ve výzvě byla stanovena 7 denní lhůta k úhradě dlužné částky, která počala běžet dnem obdržení výzvy. Od datum je tak žalovaný v prodlení.

21. Ve zbývající části soud s ohledem na shora uvedené závěry žalobu zamítl, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.

22. O nákladech řízení soud rozhodl podle tak, že žalobkyni, která byla v řízení neúspěšná jen v nepatrné části, přiznal vůči žalovanému náhradu nákladů řízení v plné výši, tj. v částce 40 934 Kč. Tato částka sestává ze zaplaceného soudního poplatku za podání žaloby ve výši 3 398 Kč, z odměny advokáta za 6 úkonů právní služby dle , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), dále jen „advokátní tarif“, a to převzetí věci, předžalobní výzva, žaloba, vyjádření ze dne datum a datum a účast na jednání dne datum, po 4 500 Kč dle . advokátního tarifu (27 000 Kč), dále z 6 náhrad hotových výdajů po 450 Kč dle advokátního tarifu (2 700 Kč), z cestovného ve výši 921,43 Kč a náhrady za promeškaný čas za 4 půlhodiny po 100 Kč (400 Kč). Právní zástupce žalobkyně je plátcem DPH, proto byla náhrada navýšena o DPH ve výši 21 % z částky 31 021,43 Kč, tj. 6 514,50 Kč. Povinnost uhradit náklady řízení v celkové výši po zaokrouhlení 40 934 Kč má žalovaný dle k rukám advokáta žalobkyně.

23. Lhůta k plnění byla v souladu s stanovena v délce 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat do 15 dnů od doručení odvolání ke Krajskému soudu v Plzni prostřednictvím Okresního soudu v Tachově.

Nebude-li dobrovolně a včas splněna povinnost uložená tímto rozsudkem, lze se jejího splnění domáhat soudním výkonem rozhodnutí nebo exekucí.