Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

69 Co 12/2026-106

Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jaromíra Synka a soudců Mgr. Michala Chmelaře a JUDr. Karly Musilové ve věci

žalobkyně: Jméno žalobkyně, narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A

proti

žalované: Jméno žalované., IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované

zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B

pro určení neexistence zástavního práva, k odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 27. 11. 2025, č. j. -64,

takto:

I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku I. mění takto:

„Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala proti žalované určení, že pozemek číslo parcely Anonymizováno/Anonymizováno, zastavěná plocha a nádvoří, v katastrálním území adresa, jehož součástí je stavba – rodinný dům číslo popisné Anonymizováno, postavený na pozemku číslo parcely Anonymizováno/Anonymizováno v obci adresa, části obce adresa, zapsaný na listu vlastnictví číslo hodnota pro katastrální území adresa u právnická osoba pro Anonymizováno kraj, Katastrálního pracoviště adresa, není zatížen zástavním právem ani zákazem zcizení a zatížení ve prospěch žalované, se zamítá.“

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně částku 450 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Jméno advokáta B, advokáta.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 9.408 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Jméno advokáta B, advokáta.

Odůvodnění:

I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku I. mění takto:„Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala proti žalované určení, že pozemek číslo parcely , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , zastavěná plocha a nádvoří, v katastrálním území , adresa, , jehož součástí je stavba – rodinný dům číslo popisné , Anonymizováno, , postavený na pozemku číslo parcely , Anonymizováno, /, Anonymizováno, v obci , adresa, , části obce , adresa, , zapsaný na listu vlastnictví číslo , hodnota, pro katastrální území , adresa, u , právnická osoba, pro , Anonymizováno, kraj, Katastrálního pracoviště , adresa, , není zatížen zástavním právem ani zákazem zcizení a zatížení ve prospěch žalované, se zamítá.“II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně částku 450 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám , Jméno advokáta B, , advokáta.III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 9.408 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám , Jméno advokáta B, , advokáta.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud určil, že pozemek p. č. Anonymizováno/Anonymizováno zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba adresa, č. p. Anonymizováno, rod. dům, jako jsou tyto nemovité věci zapsány na LV č. hodnota u právnická osoba pro Anonymizováno kraj, Katastrálního pracoviště adresa pro k. ú. adresa, obec adresa, není zatížen zástavním právem ani zákazem zcizení a zatížení ve prospěch žalované (výrok I.) a uložil žalované zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 26.280 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok II.).

2. Proti tomuto rozsudku podala odvolání žalovaná s tím, že soud prvního stupně nesprávně či nedostatečně posoudil a zhodnotil, zda jsou dány všechny podmínky řízení již v okamžiku jeho zahájení, a přes opakované námitky žalované k neexistenci pasivní věcné legitimace na její straně své stanovisko nezměnil, a s námitkami žalované se v rozsudku ani nijak relevantně nevypořádal. Výklad právní otázky, kdo je věcně legitimován v řízení o určení, zda tu zástavní právo je či není, se přitom v rozhodovací činnosti soudů dlouhodobě ustálil. Judikatura přitom podle žalované dospěla k závěru, že pasivně legitimován v řízení o určení existence zástavního práva je zástavní věřitel bez ohledu na to, zda v katastru nemovitostí je vyznačeno zástavní právo ve prospěch někoho jiného. Žalovaná má rovněž za to, že soud prvního stupně řádně neposoudil existenci naléhavého právního zájmu žalobkyně na určení neexistence předmětných závad váznoucích na nemovitých věcech ve vlastnictví žalobkyně, neboť – byť tyto skutečnosti sám výslovně opakovaně uvádí v odůvodnění rozsudku – vůbec nepřihlédl k tomu, že žalobkyně samotná je ode dne 30. 8. 2023 vlastníkem pohledávky zajištěné zástavním právem a dalšími věcnými právy, o určení jejichž neexistence žalobou usiluje. Žalovaná má za to, že za daných okolností je existence naléhavého právního zájmu z principu vyloučena. Přesto však soud prvního stupně shledal naléhavý právní zájem žalobkyně v tom, že: „Katastr nemovitostí je veřejný seznam, takže záznam o existenci zástavního práva k zajištění několika milionové pohledávky může vzbudit zdání, že žalobkyně je v tíživé finanční situaci a má značné dluhy, což není pravda.“, a to bez jakéhokoli dalšího zdůvodnění (prokazování či hodnocení) přinejmenším ve vztahu k finanční situaci žalobkyně. Žalovaná má dále za to, že žalobkyně si s ohledem na vše výše uvedené i na své aktivní zapojení v průběhu kauzy týkající se pohledávky zajištěné mj. předmětnými nemovitými věcmi v jejím vlastnictví musela být i v okamžiku podání žaloby plně vědoma toho, že žalovaná není v dané věci pasivně věcně legitimovaná. Žalovaná proto považuje postup žalobkyně za účelově šikanózní.

3. Žalobkyně se k odvolání vyjádřila tak, že v katastru nemovitostí je k dotčené nemovitosti ve vlastnictví žalobkyně evidováno zástavní právo a zákaz zcizení a zatížení ve prospěch žalované. Žalobkyně se před podáním žaloby pokoušela se žalovanou dohodnout na vydáníy, která by deklarovala, že žalovaná nemá proti žalobkyni pohledávku, a sloužila by tak k výmazu sporných práv z katastru nemovitostí. Žalovanáu odmítla vydat, takže žalobkyně se nemohla a nemůže domoci výmazu sporných zpráv v katastru nemovitostí jinak než na základě soudního rozhodnutí. Protože podle zápisu v katastru nemovitostí je nositelem sporných práv žalovaná, musí žalobkyně vést spor o tom, že tato práva neexistují právě proti žalované. Rozsudek vydaný ve sporu proti jiné osobě by nemohl sloužit jako podklad pro výmaz sporných práv z katastru nemovitostí. Pokud jde o existenci naléhavého právního zájmu žalobkyně na požadovaném určení, žalobkyně má za to, že soud prvního stupně došel ke správnému závěru; podle soudu prvního stupně má vlastník nemovitosti naléhavý právní zájem na určení, že na jeho nemovitosti nevázne závada vymezená . Z uvedených důvodů se žalobkyně s napadeným rozsudkem ztotožňuje a žádá odvolací soud, aby napadený rozsudek potvrdil a přiznal žalobkyni právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

4. Po zjištění, že odvolání je přípustné, bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal krajský soud napadený rozsudek v režimu neúplné apelace s důrazem na uplatněné odvolací důvody, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo ( a ), a po provedení odvolacího řízení dospívá k závěru, že odvolání žalované je důvodné.

5. Skutková zjištění, která okresní soud přijal na základě provedených důkazů, považuje krajský soud za správná a tato zjištění přebírá. Hodnocení důkazů okresním soudem je v souladu s ustanovením , okresní soud vzal v úvahu všechny skutečnosti, které vyšly v řízení najevo, důkazy zhodnotil jednotlivě i ve vzájemné souvislosti a skutkové závěry je třeba považovat za odpovídající provedenému dokazování. Rozhodnými pro právní posouzení věci pak jsou především zjištění soudu prvního stupně o tom, že předmětné nemovitosti ve vlastnictví žalobkyně jsou zatíženy zástavním právem, vzniklým na základě smlouvy o zřízení zástavního práva ze dne 11. 9. 2019, který zajišťuje dluh dlužníka právnická osoba ze smlouvy o úvěru ze dne 11. 9. 2019, jehož věřitelem se stala na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 25. 8. 2021 žalovaná, která však pohledávku dále postoupila na společnost Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno, a to smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 25. 4. 2022.

6. Odvolací soud považuje za správné právní závěry okresního soudu pouze v tom směru, že na požadovaném určení má žalobkyně naléhavý právní zájem. Nejvyšší soud již mnohokrát zopakoval, že žalobce má naléhavý právní zájem na žádaném určení, jestliže by bez tohoto určení bylo ohroženo jeho právo nebo právní vztah, na němž je zúčastněn, nebo jestliže by se jeho postavení bez tohoto určení stalo nejistým. Ke vzniku žalobcova právního zájmu na určení stačí takové chování žalovaného, které nasvědčuje jeho úmyslu porušit právo žalobce nebo způsobit mu újmu na jeho právním postavení. Určovací žaloba je tedy prostředkem umožňujícím poskytnutí ochrany právního postavení žalobce dříve, než toto jeho postavení bylo porušeno, takže jejím cílem je zásadně poskytnutí preventivní ochrany. Naopak podmínka naléhavého právního zájmu nebude splněna, jestliže požadované určení neodstraní stav ohrožení práva nebo nezjedná efektivně jistotu v dotčeném právním vztahu (srov. odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 3. 8. 2020, sp. zn. ). Dále Nejvyšší soud zdůrazňuje, že k odstranění nejistoty v právním postavení žalobce nebo k zamezení ohrožení jeho práva, jež mají původ ve sporu o existenci zástavního práva, potom může vést určení, zda tu zástavní právo je či není (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2003, sp. zn. , cit. I v rozhodnutí sp. zn. ze dne 10. 7. 2025).

7. Z citované judikatury se dále podává, že zápis zástavního práva do veřejného seznamu (např. katastru nemovitostí) nebo do rejstříku zástav je zápisem konstitutivním, způsobuje vznik zástavního práva. Naproti tomu výmaz zástavního práva z uvedených evidencí takové hmotněprávní účinky nemá (srov. obdobně k významu zápisu zástavního práva v katastru nemovitostí rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 2011, sp. zn. , uveřejněný pod č. 145/2011 v časopise Soudní judikatura); k zániku zástavního práva dochází přímo na základě určité právní skutečnosti a provedením výmazu se pouze uvádí do souladu stav zápisů ve veřejných evidencích s nastalými hmotněprávními poměry. Na základě uvedeného se výmazem zástavního práva z veřejných evidencí dostává publicity skutečnosti, že zástavní právo zaniklo, (výmaz) sám o sobě však zánik zástavního práva nezpůsobuje.

8. S odkazem na podrobné odůvodnění výše citovaných rozhodnutí Nejvyššího soudu odvolací soud stran naléhavého právního zájmu tedy uzavírá, že pokud záměrem žalobkyně sledovaným podáním žaloby, je dosáhnout výmazu zástavního práva, které bylo vloženo do katastru nemovitostí na základě zástavní smlouvy ze dne 11. 9. 2019, je tak možno učinit jen na základě takového pravomocného soudního rozhodnutí, kterým bude určeno, že tu zástavní právo není; na požadovaném určení tedy je dán naléhavý právní zájem ve smyslu ust.

9. Odvolací soud má dále shodně s okresním soudem za to, že věcná legitimace v řízení o určení, že tu právní vztah nebo právo je či není, má ten, kdo je účasten právního vztahu nebo práva, o něž v řízení jde, nebo jehož právní sféry se sporný právní vztah nebo sporné právo týká, pročež žalobkyně, která je vlastníkem předmětné nemovitosti, zatížené zástavním právem, je jistě aktivně legitimována ve věci určení neexistence zástavního práva.

10. Odlišně však odvolací soud nahlíží na hodnocení pasivní legitimace žalované. V judikatuře soudů se ustálil výklad právní otázky, kdo je věcně legitimován v řízení o určení, zda tu zástavní právo je či není. Byl přijat (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 4. 2002, sp. zn. , který byl uveřejněn pod č. 77 v časopise Soudní judikatura, roč. 2002) a nadále je nepochybně třeba přijímat za správný názor, že v tomto řízení jsou věcně legitimováni pouze zástavní věřitel a zástavní dlužník; právní sféry dalších osob se toto řízení netýká, neboť výsledek řízení (rozhodnutí soudu o tom, zda tu zástavní právo je či není) nemůže mít na jejich právní poměry žádný vliv; nemůže mít žádný dopad na vymezení jejich práv nebo povinností tímto soudním rozhodnutím. Nejvyšší soud pak činí závěr, že v řízení o určení, že nemovitost není zatížena zástavním právem, jsou i za účinnosti , , věcně legitimováni pouze zástavní věřitel a zástavní dlužník (nikoli také zástavce nebo "osobní" dlužník) (cit. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. ze dne 23. 1. 2017, a dále srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 28. 4. 2011, sp. zn. , který byl uveřejněn pod č. 145 v časopise Soudní judikatura, roč. 2011).

11. Závěr o věcné legitimaci účastníků v řízení o určení neexistence zástavního práva judikatura Nejvyššího soudu dále doplňuje tak, že není podstatné ani to, že v katastru nemovitostí je vyznačeno zástavní právo ve prospěch někoho jiného (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. ). Ačkoliv byly tyto závěry formulovány již za přechozí právní úpravy (, občanský zákon, a , o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem), lze je použít i za stávající právní úpravy, neboť stále platí již výše uvedené, že k zániku zástavního práva dochází přímo na základě určité právní skutečnosti a provedením výmazu se pouze uvádí do souladu stav zápisů ve veřejných evidencích s nastalými hmotněprávními poměry, když výmaz sám o sobě zánik zástavního práva nezpůsobuje (právní účinky zápisu zde mají deklaratorní povahu). Nejvyšší soud se ostatně k výše uvedeným právním závěrům přihlásil i v aktuální judikatuře, a to v rozhodnutí sp. zn. ze dne 23. 5. 2023, v němž posuzoval otázku (alespoň) vedlejšího účastenství osoby, jež je sice zapsána jako zástavní věřitel v katastru nemovitostí, avšak nebylo s ní jako se zástavním věřitelem jednáno v řízení o určení neexistence zástavy, neboť (skutečným) zástavním věřitelem byla jiná osoba, a v němž odkázal na v tomto odstavci již citované závěry rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. .

12. S ohledem na výše uvedené závěry, z nichž vyplývá, že v řízení o určení neexistence zástavního práva je pasivně legitimován toliko zástavní věřitel, a to i tehdy je-li v katastru nemovitostí vyznačeno zástavní právo ve prospěch někoho jiného, je nutno v projednávané věci uzavřít, že žalovaná, která postoupila pohledávku zajištěnou zástavním právem na nového věřitele, jenž tímto nabyl práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění (viz ust. , ), není v projednávané věci pasivně legitimovaná, neboť není zástavním věřitelem zástavou zajištěné pohledávky, přestože je jako zástavní věřitel (stále) zapsaná v katastru nemovitostí, a proto odvolací soud podle ust. změnil odvoláním napadaný rozsudek okresního soudu tak, že žalobu o určení neexistence zástavního práva zamítl.

13. Lze poznamenat, že veškeré výše uvedené závěry se vztahují i na zákaz zcizení a zatížení předmětných nemovitostí, který byl v projednávané věci sjednán jako právo věcné (k tomu viz ust. ), když zákaz zcizení a zatížení (nemovitých) věcí jako věcné právo není v rámci občanskoprávních předpisů blíže upraven a dovozuje se tedy, že se na něj použije právní úprava zástavního práva obdobně, a to ať už jde o požadavek formy, možnosti vzniku nebo zániku (k tomu srov. např. V. Závazkové právo. Obecná část (–2054), 1. vydání, 2014, s. 200 – 207: M. Hulmák, odd. 31-34).

14. Vzhledem ke změně rozsudku okresního soudu rozhodoval krajský soud opětovně o náhradě nákladů řízení před soudem prvého stupně podle a S ohledem na výsledek odvolacího řízení byla úspěšná žalovaná, a proto má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů představující paušální náhradu účastníka nezastoupeného advokátem ve výši 450 Kč za vyjádření k žalobě ze dne 11. 8. 2025, podle ust. , , ve spojení s rozhodnutím Nejvyššího soudu ze dne 18. 11. 2025, sp. zn. .

15. O nákladech odvolacího řízení rozhodoval krajský soud dle ustanovení ve spojení s Žalovaná byla v odvolacím řízení úspěšná, a proto jí přísluší náhrada nákladů odvolacího řízení. Žalovaná přitom byla v odvolacím řízení zastoupena advokátem a náklady tak představuje odměna za jeden žalovanou požadovaný úkon (účast u odvolacího jednání) ve výši 5.620 Kč podle ust. , a , advokátního tarifu, 1x RP po 450 Kč podle ust. advokátního tarifu, cestovné ve výši 1.338 Kč a zaplacený soudní poplatek ve výši 2.000 Kč, celkem tedy 9.408 Kč.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolání se podává ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení tohoto rozhodnutí u Okresního soudu v Olomouci k Nejvyššímu soudu ČR v Brně. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud ( a ).

Proti výrokům o nákladech řízení není dovolání samostatně přípustné.