Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 464/26

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Svatoně, soudce Milana Hulmáka a soudkyně zpravodajky Daniely Zemanové o ústavní stížnosti stěžovatele K. K., zastoupeného JUDr. Michalem Paulem, advokátem, sídlem Bělehradská 572/63, Praha 2, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 8. prosince 2025, č. j. -405, za účasti Vrchního soudu v Praze, jako účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadeného rozhodnutí

1. Ústavní stížností podle písm. d) y (dále jen " ") a a násl. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného usnesení Vrchního soudu v Praze (dále jen " ") s tím, že jím došlo k porušení práva na zákonného soudce a zásady překážky věci rozhodnuté.

2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh vyplývá, že napadeným usnesením rozhodl, že se trestní věc, vedená proti stěžovateli u Obvodního soudu pro Prahu 2 (dále jen "obvodní soud") pod sp. zn. , odnímá Městskému soudu v Praze (dále jen "městský soud") a přikazuje se k projednání a rozhodnutí o opravných prostředcích Krajskému soudu v Praze. Trestné činnosti, pro kterou je trestní řízení vedeno (stručně řečeno neoprávněné zkopírování neveřejného rozhodnutí z interní databáze a jeho zaslání osobám, provozujícím zpravodajský a názorový web), se měl stěžovatel dopustit jako soudce městského soudu.

3. v minulosti usnesením ze dne 14. 8. 2025, č. j. -373, rozhodl, že se věc obvodnímu soudu neodnímá. Obvodní soud následně stěžovatelovo trestní stíhání zastavil. Proti tomuto rozhodnutí si podalo příslušné státní zastupitelství stížnost, která byla předložena městskému soudu. Městský soud poté předložil návrh na odnětí a přikázání věci podle § 25 trestního řádu. dospěl k závěru, že skutečnost stěžovatelova působení u městského soudu je v souladu s ustálenou praxí okolností, která je způsobilá zpochybnit nestrannost soudu v dané věci. Stěžovatel je trestně stíhán právě v souvislosti s výkonem funkce soudce (měl využít přístupu do interní databáze soudu). Předsedkyně městského soudu byla navíc osobou, která na stěžovatele podala trestní oznámení.

II.

Argumentace stěžovatele

4. Stěžovatel namítá, že napadeným rozhodnutím byl odňat svému zákonnému soudci. Rozhodnutím byla navíc porušena zásada překážky věci rozhodnuté. v minulosti určil, že příslušnými jsou v dané věci obvodní soudy, tedy soudy spadající pod městský soud. Již při tomto rozhodování muselo být zřejmé, že o opravných prostředcích bude rozhodovat městský soud. Toto rozhodnutí nabylo právní moci a nelze tvrdit, že se předchozí rozhodnutí týkalo jen obvodního soudu, si musel být vědom hierarchie soudní moci. Skutečnost, že stěžovatel působil u městského soudu jako soudce, je sama o sobě nedostačujícím důvodem pro delegaci věci. zmíněné judikáty nejsou podle stěžovatele v jeho věci aplikovatelné. Jednak judikatura není pramenem práva, a dále ve zmíněných případech nebylo předtím pravomocně rozhodnuto o shodném problému.

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

5. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž bylo vydáno rozhodnutí napadené ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s až 31 . Stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva; ústavní stížnost je přípustná ( téhož zákona a contrario), přestože trestní řízení doposud neskončilo. Navzdory zásadě nezasahování do doposud neskončených věcí Ústavní soud v minulosti opakovaně dovodil přípustnost ústavní stížnosti proti rozhodnutím, kterými dochází k výměně rozhodujícího soudního tělesa (souhrnně např. stanovisko pléna ze dne 7. 2. 2023, sp. zn. ). Podle Ústavního soudu lze závěry této judikatury obdobně vztáhnout i na situace, kdy dojde k "výměně" soudu příslušného v dané věci rozhodnout.

IV.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

6. Ústavní soud dále posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že návrh je zjevně neopodstatněný podle .

7. Napadené rozhodnutí je podle Ústavního soudu srozumitelně a logicky odůvodněné, přičemž jeho závěry odpovídají jak znění a účelu zákona, tak ustálené rozhodovací praxi, jejíž následování považuje Ústavní soud (na rozdíl od stěžovatele) za důležitý prvek ochrany ústavního principu právní jistoty. Ústavní soud se zcela ztotožňuje se závěry vrchního soudu, že kombinace výše uvedených skutečností (stěžovatelovo působení ve funkci soudce městského soudu a podání trestního oznámení předsedkyní městského soudu) zavdává důvod pochybovat o nestranném a spravedlivém rozhodování v dané věci. správně zdůraznil, že reálný stav (ne)podjatosti soudců městského soudu není nutné v takové situaci zjišťovat, neboť je důležité, jak se tato situace jeví účastníkům řízení a veřejnosti (jde o tzv. objektivní test nestrannosti podrobněji rozvedený např. v nálezu ze dne 2. 8. 2021,

sp. zn.

). Toto je hledisko zvlášť důležité, je-li účastníkem trestního řízení (ať v pozici obviněného, nebo poškozeného) soudce. Vyloučení soudce (potažmo celého soudu) pro pochybnosti o jeho nestrannosti je zákonem předvídaný a ústavně konformní zásah do práva na zákonného soudce podle d.

8. Přisvědčit nebylo možné ani stěžovatelově námitce o porušení "zásady překážky věci rozhodnuté". Zaprvé rozhodnutí o (ne)odejmutí věci konkrétnímu soudu nezakládá takovou překážku a zejména při zjištění nových skutečností (ať právních či skutkových) může soud o této otázce rozhodnout znovu. Druhým (a ještě důležitějším) důvodem, pro který nelze této námitce vyhovět, je skutečnost, že z výroku předchozího usnesení vrchního soudu ze dne 14. 8. 2025, č. j. -373, je zřejmé, že jím o (ne)odejmutí věci městskému soudu vůbec nerozhodoval, k čemuž ostatně ani nebyl důvod (mimo jiné proto, že nebylo jisté, zda v dané věci bude podán jakýkoliv opravný prostředek). Vzhledem k tomu, že žádný z účastníků toto usnesení nenapadl ústavní stížností, nemůže se Ústavní soud k jeho závěrům vyjadřovat. Uvedené usnesení však nemůže nic změnit na výše uvedených a ústavně konformních závěrech o nutnosti odejmout věc městskému soudu. Zákon (a tím méně ústavní pořádek) nikterak nevylučuje, aby konkrétní věc byla odejmuta pouze "nadřízenému" soudu za jejího současného ponechání soudu nižšího stupně. Ostatně v odůvodnění uvedeného usnesení výslovně uvádí, že potenciální odnětí věci městskému soudu bude nutné řešit až v budoucnu (viz bod 19).

9. Protože Ústavní soud ze shora uvedených důvodů nezjistil namítané porušení základních práv stěžovatele, dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 2. dubna 2026

Jan Svatoň v. r.

předseda senátu