Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
31 A 6/2026 - 28.pdf
PDF · 0 B
No categories available
31 A 6/2026 - 28
59. Přezkum podle § 82 s. ř. s. vyžaduje posouzení pěti kumulativních podmínek nezákonného zásahu. První, druhá i pátá podmínka jsou splněny: vrácení žádosti jako nepřijatelné představuje přímý úkon zasahující do práv žalobkyně, který jí brání uplatnit nárok vyplývající z čl. 8 směrnice 2001/55/ES a čl. 47 Listiny základních práv EU. Rovněž je splněna čtvrtá podmínka, neboť žalovaný nepostupoval rozhodnutím, nýbrž faktickým úkonem, jehož povaha odpovídá zásahu ve smyslu judikatury rozšířeného senátu NSS (rozsudek č. j. 10 Azs 153/201652, č. 3601/2017 Sb. NSS). Zbývá posoudit podmínku třetí, tj. zda zásah byl nezákonný.
60. Podle § 5 odst. 1 písm. f) zákona č. 65/2022 Sb. je žádost o udělení dočasné ochrany nepřijatelná, pokud žadatel je nebo byl držitelem dočasné ochrany v jiném členském státě a pokud Česká republika zaslala Evropské komisi oznámení dle § 3 odst. 3 tohoto zákona. Žalovaný má za to, že z obou těchto skutečností vyplývá povinnost žádost nepřijmout a vrátit ji bez zahájení řízení. Soud se však shodně s Nejvyšším správním soudem i Soudním dvorem EU neztotožňuje ani s výkladem tohoto ustanovení, ani s jeho slučitelností s právem EU.
61. Soudní dvůr EU ve věci C753/23 Krasiliva konstatoval, že čl. 8 odst. 1 směrnice 2001/55/ES brání vnitrostátní právní úpravě, která odmítá přijmout žádost o povolení k pobytu osoby požívající dočasné ochrany jen proto, že již podala žádost v jiném členském státě, aniž by byla posouzena její aktuální situace, a aniž by byla poskytnuta možnost účinné soudní ochrany (rozsudek ze dne 27. 2. 2025, body 29–32). Ačkoli Soudní dvůr v uvedené věci neřešil výslovně situaci osob, které již dočasnou ochranu získaly, nýbrž pouze žádaly, Nejvyšší správní soud na jeho závěry navázal v tzv. dubnové judikatuře roku 2025 (rozsudky č. j. 5 Azs 273/202327, č. j. 1 Azs 174/202442 a č. j. 1 Azs 336/202442) a dovodil, že i důvod nepřijatelnosti dle § 5 odst. 1 písm. d) Lex Ukrajina (tj. předchozí získání dočasné ochrany) je v rozporu s právem EU a nelze jej aplikovat. NSS výslovně uvedl, že právo na přesun v rámci EU vyplývá přímo z prováděcího rozhodnutí Rady 2022/382 a z toho, že členské státy se dohodly na neuplatňování čl. 11 směrnice, a tedy nedopadá automatický mechanismus navracení (tisková zpráva NSS ze dne 4. 4. 2025). NSS současně judikoval, že žadatel musí mít možnost „zneplatnit“ dočasnou ochranu v původním státě, a teprve pokud tak neučiní, může být jeho žádost zamítnuta meritorně, nikoli odmítnuta jako nepřijatelná
62. Soud proto vyhodnocuje § 5 odst. 1 písm. f) Lex Ukrajina jako ustanovení funkčně totožné s písm. c) a d) téhož odstavce. Jediným rozdílem je formální návaznost na oznámení podle § 3 odst. 3 Lex Ukrajina. Tato konstrukce však nemůže mít za následek zvrat judikatury, neboť oznámení podle § 3 odst. 3 představuje toliko politický akt. Jeho účinek je srovnatelný se situací dle čl. 25 odst. 3 směrnice 2001/55/ES, která předvídá, že překročíli některý členský stát svou kapacitu, přijme Rada EU vhodná opatření na úrovni EU – nikoli že by jednotlivé členské státy mohly jednostranně zabránit osobám požívajícím dočasné ochrany v přesunu do jiného státu (čl. 25 odst. 3 směrnice). Směrnice nedává členským státům oprávnění omezit práva jednotlivců z důvodu jejich kapacitních prohlášení; tím spíše jej nemůže činit vnitrostátní oznámení o riziku takového stavu.
63. Žalovaný poukazoval na nové recitály prováděcího rozhodnutí Rady (EU) 2025/1460. Tyto recitály však nejsou normativní, a nelze je vykládat jako změnu směrnice ani jako nový důvod vyloučení z dočasné ochrany. Recitály č. 4 a č. 6 pouze potvrzují, že osoba nemůže současně požívat práv plynoucích z dočasné ochrany ve dvou členských státech, což je závěr, který NSS i SDEU ostatně rovněž přijaly. Z uvedených recitálů však nevyplývá, že by členské státy měly odmítat žádost osob, které se své původní ochrany chtějí vzdát a žádají o její přiznání v jiném státě. Žalovaný v tomto směru dovodil více, než z recitálů plyne; ty neřeší otázku osob, které již ochranu pozbyly či se jí vzdaly, ani možnost přesídlení založenou směrnicí v čl. 2 a čl. 8.
64. Soud proto konstatuje, že § 5 odst. 1 písm. f) Lex Ukrajina je v rozporu s čl. 8 odst. 1 směrnice 2001/55/ES a čl. 47 Listiny základních práv EU, obdobně jako již dříve posouzená ustanovení § 5 odst. 1 písm. c) a d) téhož zákona. Žalovaný měl žádost přijmout, zahájit řízení, ověřit aktuální stav ochrany v Rumunsku (nikoli pouze spoléhat na záznam v systému TPP, který nemá povahu veřejného registru) a žalobkyni poučit o možnosti zrušení případného ještě trvajícího pobytového oprávnění.
65. Protože tak neučinil, postupoval v rozporu s právem EU, a tím i s § 2 odst. 4 správního řádu. Zásah spočívající ve vrácení žádosti žalobkyně jako nepřijatelné je nezákonný.
66. Soud uzavírá, že žalobě je třeba vyhovět. Žalovanému se zakazuje v tomto nezákonném postupu pokračovat a ukládá se mu povinnost obnovit stav před zásahem tím, že žádost žalobkyně přijme k věcnému projednání.
IV.
Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení
67. Na základě shora uvedeného soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, a uvedený zásah žalovaného byl nezákonný. Zároveň soud zakázal žalovanému, aby pokračoval v porušování práva žalobkyně na podání žádosti o dočasnou ochranu a obnovil stav před označením žádosti žalobkyně o dočasnou ochranu jako nepřijatelné.
68. Žalovaný je povinen v souladu s citovanou judikaturou Nejvyššího správního soudu ověřit, zda žalobkyně disponuje dočasnou či jinou mezinárodní ochranou v jiném členském státě EU, která zároveň v daném hostitelském státě nezanikne ex lege analogicky k § 5 odst. 8 písm. b) Lex Ukrajina. Pokud žalobkyně nebude disponovat dočasnou či mezinárodní ochranou v jiné členské zemi EU, pak musí žalovaný vyhovět její žádosti o dočasnou ochranu. Jestliže naopak bude žalobkyně disponovat dočasnou či mezinárodní ochranou v jiném členském státě EU, která nebude způsobilá zaniknout postupem analogickým k § 5 odst. 8 písm. b) Lex Ukrajina, pak žalobkyni náležitě poučí o právu nechat si dočasnou či mezinárodní ochranu v dané hostitelské zemi zneplatnit a případných důsledcích pro přiznání dočasné ochrany v ČR, pokud by tak žalobkyně neučinila.
69. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 60 odst. 1 s.ř.s. ve věci úspěšnému žalobci přiznal právo na náhradu nákladů řízení, které představují zaplacený soudní poplatek 3 000 Kč, odměnu za právní zastoupení podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), (dále jen „vyhláška“). Podle § 9 odst. 5 vyhlášky z tarifní hodnoty 88 000 Kč, činí výše odměny 4 620,- Kč. Žalobci byla přiznána náhrada za 2 úkony právní služby a to převzetí věci [§ 11 odst. 1 písm. a) vyhlášky], písemné podání ve věci (§ 11 odst. 1 písm. d) vyhlášky dále 2 x náhrada paušálních výdajů podle § 13 odst. 4 vyhlášky po 450 Kč a 21 % DPH.
V.
Návrh na vydání předběžného opatření
70. S podanou žalobou žalobkyně spojila návrh na vydání předběžného opatření podle § 38 s.ř.s. s tím, že spatřuje jí hrozící vážnou újmu v nebezpečí porušení jejího práva na život, práva nebýt vystaven mučení, krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení, bude-li žalobkyně před projednáním a rozhodnutím o její žalobě nucena vycestovat do země původu. V zemi původu žalobkyně totiž probíhá rozsáhlý ozbrojený konflikt, v jehož rámci dochází k porušování kogentních norem mezinárodního práva veřejného, útokům na civilní obyvatelstvo apod. Žalobkyně současně nemá možnost vycestovat do jakékoliv jiné bezpečné země, jelikož nedisponuje pobytovým oprávněním v jiné zemi, jelikož jak již uvedla výše v Rumunsku nedisponuje pobytovým oprávnění ve formě dočasné ochrany.
71. Jelikož soud o podané žalobě rozhodl ve lhůtě 30 dnů od jejího podání, přičemž žalobě vyhověl, návrhem na vydání předběžného opatření se pro jeho nadbytečnost již nezabýval.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.
Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.
Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.
V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.
Praha 25. březen 2026
Mgr. Jana Jurečková v.r.
samosoudkyně
Shodu s prvopisem potvrzuje J. V.