Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 397/2026

-224

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněné České republiky - České inspekce životního prostředí, se sídlem v Praze 9, Na Břehu 267/1a, identifikační číslo osoby 41693205, zastoupené JUDr. Tomášem Bělinou, advokátem se sídlem v Praze 8, Pobřežní 370/4, proti povinnému D. V., zastoupenému Mgr. Ing. Marianem Böhmem, advokátem se sídlem v Praze 9, Lihovarská 1060/12, o povinnosti uzavřít zařízení pro veřejnost, o zastavení exekuce vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. , o dovolání oprávněné proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30. 10. 2025, č. j. -66, ve znění opravného usnesení ze dne 2. 12. 2025, č. j. -76, takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30. 10. 2025, č. j. -66, ve znění opravného usnesení téhož soudu ze dne 2. 12. 2025, č. j. -76, se zrušuje v části výroku I, jíž odvolací soud změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že se návrh povinného na zastavení exekuce nezamítá co do splnění povinnosti uzavřít pro veřejnost Zoopark XY na přiléhajících pozemcích, a v níž odvolací soud exekuci zastavil; dále se zrušuje akcesorický výrok o nákladech odvolacího řízení a věc se vrací Krajskému soudu v Praze v uvedeném rozsahu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

1. Okresní soud v Kladně (dále též jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 7. 8. 2025, č. j. -31, zamítlnávrh povinného ze dne 4. 6. 2025 na zastavení exekuce, k jejímuž vedení pověřil soudní exekutorku Mgr. Bc. Hanu Plášilovou Kaufmannovou, Exekutorský úřad Praha 7. Exekučním titulem je rozhodnutí České inspekce životního prostředí ze dne 3. 8. 2021, č. ČIŽP/OOPLC/2021/2279, vydané oprávněnou pro povinnost uzavřít pro veřejnost zařízení Zoopark XY, provozované v objektu na adrese XY, a na přilehlých pozemcích (dále též jen „zařízení“ nebo „zoopark“) fyzickou osobou – účastníkem řízení D. V., a to z důvodu chybějící potřebné licence. K uzavření mělo dojít s okamžitou platností ke dni právní moci exekučního titulu (21. 8. 2021). Oprávněná opakovaně prováděla kontroly, avšak ani ke dni sepsání jejího vyjádření (27. 6. 2025) zařízení pro veřejnost uzavřeno nebylo. Z povahy věci je vyloučeno, aby zařízení uzavřel kdokoliv jiný než jeho provozovatel, proto je namístě postup podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „“), tj. vymáhání nezastupitelného nepeněžitého plnění ukládáním pokut.

2. Krajský soud v Praze (dále též jen „odvolací soud“) v záhlaví uvedenými rozhodnutími usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že se návrh povinného na zastavení exekuce nezamítá co do splnění povinnosti uzavřít pro veřejnost zoopark na přiléhajících pozemcích, a v této části exekuci zastavil, jinak usnesení soudu prvního stupně potvrdil (výrok I). Současně žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II). Ztotožnil se se závěrem, že exekuční titul je materiálně vykonatelný co do označení povinné osoby, dostatečně určitě je vymezena i povinnost uzavřít zoopark pro veřejnost, přičemž způsob splnění této povinnosti je na volbě povinného (tj. provozovatele), stejně tak je nezpochybnitelná i lhůta k plnění. Odvolací soud však s odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 7. 2001, sp. zn. , dospěl k závěru, že exekuční titul je nevykonatelný ve vztahu k vymezení pozemků, kde by se měl zoopark nacházet a na nichž by měl povinný uzavřít přístup veřejnosti. Pouze „objekt na adrese XY“ je pro účely exekuce dostatečně identifikován, takže v této části je exekuční titul materiálně vykonatelný. Požadavek na materiální vykonatelnost však není splněn u ostatních pozemků, na nichž se zoopark nachází, jelikož jsou označeny pouze jako „přiléhající“. Proto odvolací soud usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že podle částečně exekuci zastavil, a ve zbývající části usnesení potvrdil.

3. Oprávněná napadla výrok I usnesení odvolacího soudu dovoláním, avšak jeho obsah směřuje jen proti té části výroku I, kterou bylo usnesení soudu prvního stupně změněno. Tvrdí, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, a přípustnost dovolání pojí s vyřešením otázky hmotného práva, při jejímž řešení se měl odvolací soud odchýlit od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Jde o otázku vykonatelnosti exekučního titulu v části týkající se uzavření zooparku na „přilehlých pozemcích“. Míní, že v dané věci nelze vycházet z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. , nýbrž z usnesení ze dne 10. 7. 2019, sp. zn. , kde Nejvyšší soud považoval za dostačující vymezení povinnosti odstranit stromy rostoucí podél regionální železniční dráhy v tam popsaném úseku. Povinnost uzavřít zoopark vyplývá přímo ze , o zoologických zahradách, ve znění pozdějších předpisů, a to z , podle něhož lze zoologickou zahradu provozovat jen na základě licence. Definice zoologické zahrady je obsažena v a není vázána na vymezení pozemků, kde jsou živočichové chováni a vystavováni. Proto nemůže být ani významná konkrétní rozloha zoologické zahrady z hlediska rozhodnutí podle Z odůvodnění exekučního titulu je nade vši pochybnost zřejmé, že zařízení nesoucí v té době název „Zoopark XY“ a provozované povinným je zoologickou zahradou, že je provozováno bez nezbytné licence a že se nachází na adrese XY. Požadavek odvolacího soudu, aby exekuční titul konkretizoval přilehlé pozemky, není správný. Oprávněná rovněž odkázala na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 1999, sp. zn. . Povinný se proti exekučnímu titulu neodvolal a jeho nevykonatelnost nenamítal ani v řízení, v němž byl jako příslušník Policie ČR příkazem Policie ČR uznán vinným ze spáchání jednání, které má znaky přestupku podle odst. l písm. b) , neboť provozoval zařízení „Zoopark XY“ na adrese XY, jako zoologickou zahradu bez licence a o její vydání nepožádal. Ač byl exekuční titul vydán již 3. 8. 2021, povinný uloženou povinnost soustavně ignoruje. Navrhla, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu změnil tak, že se usnesení soudu prvního stupně potvrzuje.

4. Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle , , ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. část první čl. II bod 2 ), dále též jen „“, a dospěl k závěru, že dovolání je přípustné, neboť odvolací soud se při řešení otázky materiální vykonatelnosti exekučního titulu odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu.

5. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v , 2 písm. a) a b) a , jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny ( ).

6. Právní posouzení je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu sice správně určenou vyložil nesprávně, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

7. Nejvyšší soud již v řadě svých rozhodnutí připomněl, že exekuční titul ukládající jinou povinnost, než zaplacení peněžité částky je materiálně vykonatelný, jen je-li možné nařídit jeho výkon některým ze způsobů uvedených v ustanovení Způsob exekuce na nepeněžité plnění se řídí povahou uložené povinnosti. Při zkoumání této povahy soud vychází, přihlížeje k předepsanému způsobu exekuce, z obsahu rozhodnutí, především z jeho výroku. Výrok rozhodnutí lze vykládat v souvislosti s odůvodněním, jestliže to obsah výroku blíže ozřejmuje a lze-li jeho pomocí odstranit případné pochybnosti o obsahu a rozsahu uložené povinnosti s přihlédnutím k povaze věci nebo předepsanému způsobu exekuce; výrok titulu však takto nelze doplňovat či opravovat (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2005, sp. zn. či usnesení ze dne 19. 10. 2006, sp. zn. ).

8. V souzené věci bylo exekučním titulem vydaným Českou inspekcí životního prostředí dne 3. 8. 2021, pod č. ČIŽP/OOPLC/2021/2279, rozhodnuto o povinnosti uzavřít zařízení Zoopark XY, provozované v objektu na adrese XY, a na přiléhajících pozemcích fyzickou osobou –účastníkem řízení D. V., pro veřejnost. Současně povinnému bylo uloženo nahradit náklady řízení paušální částkou 1000 Kč. Odvolací soud považoval exekuční titul za nevykonatelný v rozsahu, v němž má povinný uzavřít pro veřejnost zařízení provozované „na přiléhajících pozemcích“. Dovolací soud jeho názor nesdílí a má zato, že ve světle shora citované judikatury lze v této konkrétní věci vyložit, o jaké pozemky se jedná. Z bodu III odůvodnění vykonávaného rozhodnutí vyplývá, že Česká inspekce životního prostředí nade vši pochybnost prokázala, že „se jedná o trvalé zařízení, jelikož je umístěno na zahradě obytného domu a přilehlých pozemcích s pevným oplocením a ubikacemi, které jsou základy spojeny, zejména pro velké šelmy, se zemí a mají vybudované kryté zázemí. Jednotlivé ubikace chovaných živočichů byly označeny tabulkami a názvem druhu, jeho zařazením v zoologické nomenklatuře, popisem živočicha a stručnou informací o jeho etologii a prostředí výskytu“. Na rozdíl od odvolacího soudu dovolací soud uzavírá, že již uvedený popis dostatečně a nezaměnitelně ozřejmuje, v jakém rozsahu má být povinnost uzavřít zoopark splněna. Závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 7. 2001, sp. zn. , zde nelze uplatnit, jelikož v nyní projednávané věci jde o uzavření areálu konkrétního provozovaného zooparku označeného ve výroku a popsaného v odůvodnění exekučního titulu. Při exekuci lze přímo na místě určit, kde se zoopark rozprostírá (obdobně viz odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 7. 2019, sp. zn. ), popř. až teprve poté stanovit, že nelze přilehlé pozemky vymezit.

9. Jelikož nejsou dány podmínky pro zastavení dovolacího řízení, pro odmítnutí dovolání, pro zamítnutí dovolání ani pro změnu rozhodnutí odvolacího soudu, Nejvyšší soud je zrušil ( ) a věc mu vrátil k dalšímu řízení ( věta první ).

10. Soudy nižších stupňů jsou vázány právním názorem dovolacího soudu vysloveným v tomto rozhodnutí ( část věty první za středníkem ve spojení s ). Přitom nepřehlédnou ani ustálenou judikaturu, podle níž organizační složka, která jménem státu jedná a vystupuje za něj v řízení před soudem, není nadána způsobilostí být účastníkem řízení (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 11. 2011, sp. zn. , a ze dne 18. 9. 2013, sp. zn. ). V záhlaví se stát jako účastník řízení označuje uvedením jeho názvu (tj. Česká republika), pojmenováním organizační složky, která je příslušná jeho jménem před soudem vystupovat, a adresou sídla této složky (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 5. 2005, sp. zn. ), jak také činí i sama dovolatelka v dovolání ( , o České inspekci životního prostředí a její působnosti v ochraně lesa).

11. O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci ( věta druhá ), případně o ní bude rozhodnuto ve zvláštním režimu [ a násl. , o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 15. 4. 2026

JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D. předsedkyně senátu