Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

24 Cdo 609/2026

-617

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Davida Vláčila v právní věci umístěného M. K., zastoupeného JUDr. Petrou Zaoralovou, Ph.D., advokátkou se sídlem v Praze, U Prašné brány č. 1079/3, za účasti Psychiatrické nemocnice v D., příspěvkové organizace, se sídlem v XY, a Krajského státního zastupitelství v Plzni, se sídlem v Plzni, Veleslavínova č. 27, o vyslovení přípustnosti převzetí do zdravotníhou, vedené u Okresního soudu Plzeň-jih pod sp. zn. , o dovolání umístěného proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 21. července 2025 č.j. -76, takto:

I. Dovolání umístěného seodmítá.

Stručné odůvodnění ( ):

1. Nejvyšší soud dovolání umístěného proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 21.7.2025 č.j. -76 ve věci samé odmítl podle ustanovení , neboť v něm nebyl uplatněn dovolací důvod, který by způsobilý založit přípustnost dovolání podle ustanovení

2. Podle ustanovení lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Podstatou námitek dovolatele je však vesměs nesouhlas se skutkovými zjištěními, na jejichž podkladě odvolací soud učinil právní závěr o splnění podmínek podle ustanovení pro nedobrovolné převzetí a držení umístěného ve zdravotnímu, a dále kritika způsobu, jakým odvolací soud hodnotil provedené důkazy. V tomto směru dovolatel vytýká odvolacímu soudu, že se „v rozporu se zásadou objektivity a spravedlnosti zaměřil zejména na negativní lékařské záznamy“ (např. o tom, že dne 20.6.2025 „opět kveruloval“), a naopak „nepřihlédl náležitě k sesterským dekursům a lékařským záznamům, které prokazují, že jeho další držení v Léčebně je nadbytečné, nezákonné a existují zde jiné vhodné omezující opatření, jako ambulantní léčba“. Na rozdíl od skutkových zjištění odvolacího soudu (že „umístěný v době přijetí do nemocnice jevil známky duševní poruchy a touto poruchou trpí i nadále“, a že „hrozbu pro pacienta a jeho okolí nelze odvrátit jinak, neboť méně omezující opatření by byla nedostatečná k ochraně umístěného či veřejnosti“), dovolatel předestírá vlastní (opačné) skutkové závěry (zejména že „pobyt dovolatele na svobodě není pro společnost ani pro dovolatele samotného nebezpečný“), a také zpochybňuje odborné závěry znalkyně MUDr. Synkové, které jsou podle jeho názoru založeny na „krátkém, nedostatečném a neobjektivním vyšetření dovolatele“.

3. Tím, že dovolatel na podkladě těchto výtek buduje svůj vlastní (od odvolacího soudu odlišný) právní názor na věc (že v jeho případě nejsou splněny podmínky nedobrovolné hospitalizace), však nezpochybňuje právní posouzení věci odvolacím soudem, ale toliko jeho skutková zjištění, která byla pro posouzení věci rozhodující. Správnost skutkového stavu věci zjištěného v řízení před soudy nižších stupňů však nelze v dovolacím řízení probíhajícím podle ve znění účinném od 1.1.2013 důvodně zpochybnit. Dovolací přezkum je totiž ustanovením vyhrazen výlučně otázkám právním, a proto ke zpochybnění skutkových zjištění odvolacího soudu nemá dovolatel k dispozici způsobilý dovolací důvod; tím spíše pak skutkové námitky nemohou založit přípustnost dovolání (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30.10.2014 sp. zn. nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25.2.2021 sp. zn. ).

4. Jestliže dovolatel „za účelem prokázání pravdivosti svých tvrzení dokládá čestné prohlášení babičky“ ze dne 20.8.2025, pak tím uplatňuje tzv. „novotu“ neboli důkaz nepoužitý v odvolacím řízení. Nové skutečnosti nebo důkazy však nejsou v dovolacím řízení podle ustanovení přípustné, neboť dovolání je mimořádný opravný prostředek a v řízení o něm není prostor k přezkoumávání, tím méně doplňování, skutkového stavu věci.

5. Přípustnost dovolání podle ustanovení nemůže založit ani výtka dovolatele, že se odvolací soud náležitě nezabýval „trváním důvodů detence v době rozhodování“. V posuzované věci je předmětem dovolacího přezkumu rozhodnutí odvolacího soudu v tzv. první fázi detenčního řízení. V mezidobí (po podání dovolání) již v tzv. druhé fázi detenčního řízení Okresní soud Plzeň-jih pravomocným rozsudkem dne 22.9.2025 č.j. -345 rozhodl o tom, že „další držení umístěného ve zdravotnickému je přípustné do 31.1.2026“. K odvolání umístěného byl tento rozsudek potvrzen rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 9.12.2025 č.j. -511, který již dále nebyl napaden dovoláním. V této druhé fázi detenčního řízení, kde již soud není vázán krátkou sedmidenní lhůtou (jako ve fázi první – srov. z.ř.s.), soudy rozhodovaly tzv. v plné jurisdikci ve smyslu ustanovení z.ř.s. (včetně opětovného výslechu umístěného, vyhotovení znaleckého posudku a také vyhodnocení „čestného prohlášení babičky“) o zákonnosti držení umístěného po celou (již proběhlou) dobu detence a také o jejím možném dalším trvání až do 31.1.2026. Z uvedeného vyplývá, že případné nedostatky první fáze detenčního řízení týkající se „trvání důvodů detence v době rozhodování“ odvolacího soudu, i kdyby byly dovolatelem vytčeny opodstatněně, byly ve druhé fázi detenčního řízení zhojeny.

6. Stížnosti dovolatele, že „soustavný pobyt v prostředí plném psychicky narušených pacientů mu způsobuje útrapy a pocit beznaděje“, a proto „v současnosti v Léčebně soustavně trpí“, lze jistě lidsky chápat. Ovšem, jsou-li zákonné podmínky nedobrovolné hospitalizace v daném případě splněny (uvedený závěr zůstal nezpochybněn), je relevance zmíněných projevů nespokojenosti umístěného upozaděna v zájmu dosažení účelu detence, jímž je předcházení předpokládaným závažným následkům jednání osoby, která jeví známky duševní poruchy nebo touto poruchou trpí nebo je pod vlivem návykové látky.

7. Z uvedených důvodů Nejvyšší soud dovolání umístěného – aniž by se mohl věcí dále zabývat – podle ustanovení odmítl.

8. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 31. 3. 2026

JUDr. Lubomír Ptáček, Ph.D.

předseda senátu