Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
20 C 191/2025-88
Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Lenkou Šrytrovou ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného
o 47 757 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 15 124 Kč a částku 32 633 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75% ročně z částky 47 757 Kč od 26. 11. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba, aby žalovaný zaplatil žalobkyni kapitalizovaný zákonný úrok ve výši 1 580,14 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 4 731,79 Kč a zákonný úrok z prodlení z částky 47 757 Kč od 22. 10. 2024 do 25. 11. 2024, se zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 4 127,76 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně, tituly před jménem, tituly za jménem
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 15 124 Kč a částku 32 633 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75% ročně z částky 47 757 Kč od 26. 11. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.II. Žaloba, aby žalovaný zaplatil žalobkyni kapitalizovaný zákonný úrok ve výši 1 580,14 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 4 731,79 Kč a zákonný úrok z prodlení z částky 47 757 Kč od 22. 10. 2024 do 25. 11. 2024, se zamítá.III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 4 127,76 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně, , tituly před jménem, , , tituly za jménem
1. Žalobkyně požadovala po žalovaném zaplacení částky 47 757 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že tuto částku požaduje z titulu bezdůvodného obohacení. Uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost právnická osoba, IČ: IČO, dále jen „Anonymizováno“ uzavřela s žalovaným 9. 2. 2022 Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. hodnota, na základě které poskytla žalovanému částku 34 000 Kč v hotovosti. V souvislosti s touto smlouvou, se žalovaný zavázal zaplatit další částku ve výši 41 501Kč, která však není předmětem tohoto sporu. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatku a pojistného se žalovaný ve smlouvě zavázal uhradit v hotovosti v 24měsíčních splátkách po 3 146 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 9. 2. 2024. Žalovaný za celou dobu uhradil pouze 18 876 Kč. Žalobkyně tedy po žalovaném požadovala uhrazení dlužné jistiny ve výši 15 124,00 Kč, představující rozdíl mezi poskytnutou jistinou ve výši 34 000 Kč a částkou ve výši 18 876 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 1 580,14 Kč (zákonný úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně počítaný z dlužné jistiny od 10. 2. 2024 do 21. 10. 2024, úroků z prodlení v zákonné výši 14,75 % ročně z dlužné jistiny ve výši 15 124 Kč od 22. 10. 2024 do zaplacení. Dále žalobkyně uvedla, společnost Anonymizováno uzavřela s žalovaným dne 8. 11. 2021 Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. hodnota, na základě které poskytla žalovanému částku 80 000 Kč v hotovosti. V souvislosti s touto smlouvou, se žalovaný zavázal zaplatit další částku ve výši 46 310 Kč, která však není předmětem tohoto sporu. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatku a pojistného se žalovaný ve smlouvě zavázal uhradit v hotovosti v 24měsíčních splátkách po 5 263 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 8. 11. 2023. Žalovaný za celou dobu uhradil pouze 47 367 Kč. Žalobkyně tedy po žalovaném požadovala uhrazení dlužné jistiny 32 633 Kč, představující rozdíl mezi poskytnutou jistinou ve výši 80 000 Kč a částkou ve výši 47 367 Kč zaplacenou žalovaným na tuto jistinu; kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 4 731,79 Kč (zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně počítaný z dlužné jistiny od 9. 11. 2023 do 21. 10. 2024), úroků z prodlení v zákonné výši 15 % ročně z dlužné jistiny ve výši 32 633 Kč od 22. 10. 2024 do zaplacení. Předmětné pohledávky byly na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 10. 2024 postoupeny na žalobkyni, a to s účinností ke dni 21. 10. 2024.
2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a po celou dobu řízení byl nečinný. Soud následně nařídil jednání, na kterém provedl listinné důkazy, které ke svým tvrzením doložila žalobkyně, a z těchto důkazů soud zjistil následující skutečnosti.
3. Ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. hodnota ze dne 9. 2. 2022 soud zjistil, že tato smlouva je podepsána jak ze strany žalovaného, tak ze strany Anonymizováno. Na základě této smlouvy byla žalovanému poskytnuta částka 34 000 Kč v hotovosti a žalovaný se zavázal předmětnou částku společně s částkou 38 405 Kč představující poplatek vrátit v 24měsíčních splátkách po 3 146 Kč. Současně s tím měl uhradit pojištění ve výši 3 096 Kč. Před poskytnutím úvěru, žalovaný vyplnil zákaznickou kartu, ve které uvedl, že jeho příjem činí 19 214 Kč, jeho výdaje jsou ve výši 7 000 Kč, interní splátky Anonymizováno ve výši 5 263 Kč, má účet, je zde uvedeno, že předložil pracovní smlouvu ze dne 31. 5. 2022, tedy z doby pozdější, než byla zákaznická karta a měly být předloženy výplatní pásky za listopad a prosinec, rok uvedený není. Z tabulky umoření soud zjistil, že žalovaný na předmětnou pohledávku uhradil 15 124 Kč.
4. Ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. hodnota ze dne 8. 11. 2021 soud zjistil, že tato smlouva je podepsána jak ze strany žalovaného, tak ze strany Anonymizováno. Na základě této smlouvy byla žalovanému poskytnuta částka 80 000 Kč v hotovosti a žalovaný se zavázal předmětnou částku společně s částkou 43 214 Kč představující poplatek vrátit v 24měsíčních splátkách po 5 263 Kč. Současně s tím, měl uhradil pojištění ve výši 3 096 Kč. Žalovaný byl rovněž informován o zařazení do pojistného programu. K této smlouvě byla předložena vyplněná zákaznická karta, která však nebyla datovaná, ze které soud zjistil, že je zde uvedeno, že pracuje na plný úvazek, jeho příjem činí 20 250 Kč, nemá kreditní kartu, opětovně je zde uvedeno, že předložil pracovní smlouvu ze dne 31.5. 2022 a měly být předloženy výplatní pásky za srpen a září, když nebyl uveden rok. Ze záznamu o opravě písemné chybí týkající se smlouvy č. hodnota, když tento záznam směřoval k zákaznické kartě, bylo doplněno datum 6. 11. 2021, když však na druhé straně bylo uvedeno datum 8. 11. 2021, tedy není jednoznačné, které datum má být v zákaznické kartě. Z tabulky umoření soud zjistil, že žalovaný na předmětnou pohledávku uhradil 47 367 Kč.
5. Předžalobní upomínka ze dne 31. 12. 2024, byla žalovanému odeslána téhož dne.
6. Ze Smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 21. 10. 2024, včetně potvrzení o uhrazení úplaty ze dne 22. 10. 2024, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 21. 10. 2024, které bylo žalovanému zasláno dne 11. 11. 2024 a byl současně vyzván, aby dlužnou částku ve lhůtě 10 dnů zaplatil, soud zjistil, že předmětná pohledávka byla postoupena na současnou žalobkyni, ve smyslu § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník , „dále jen o.z.“.
7. Soud vzal z předložených důkazních prostředků za prokázané, že mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byly podepsány dvě smlouva o úvěru dle § 2395 a následující zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), na základě čehož žalovaný v hotovosti od Provident obdržel dne 9. 2. 2022 částku 34 000 Kč a dne 8. 11. 2021 částku 80 000 Kč.
8. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, dále jen „ZoSÚ“, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení mimo jiné platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ, účinného do 28. 5. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy.
9. V rámci výše popsaných smluvních vztazích žalovaný vystupoval jako slabší strana – spotřebitel. Povinností žalobkyně před poskytnutím úvěru tedy bylo zkoumat schopnost žalovaného splácet úvěr. Pokud poskytovatel poskytne spotřebiteli úvěr, aniž by této své povinnosti dostál, je smlouva neplatná. Byť z § 87 odst. 1 věty druhé ZoSÚ, účinného do 28. 5. 2022, vyplývá lhůta, v níž může spotřebitel uplatnit námitku neplatnosti úvěrové smlouvy, soud s odkazem na aktuální judikaturu konstatuje, že se zde jedná o neplatnost absolutní (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 , rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 nebo rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019 ). Z uvedených soudních rozhodnutí plyne, že soud se musí z úřední povinnosti, tedy i bez návrhu žalovaného spotřebitele, zabývat otázkou, zda ze strany poskytovatele spotřebitelského úvěru byla před uzavřením smlouvy splněna jeho zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele. Porušení této povinnosti je nutno vykládat za použití § 588 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) jakožto absolutní neplatnost smlouvy, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně zjevně narušuje veřejný pořádek s tím, že nedostatečné zjištění poměrů dlužníka má veřejnoprávní souvislosti a dotýká se společnosti jako celku.
10. Soud poukazuje, že k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru lze dospět i s ohledem na čl. 8 odst. 1 směrnice č. 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru, který stanoví, že členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Podle čl. 23 směrnice, členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. Ačkoliv se textu směrnice nelze přímo dovolávat ve vztahu mezi jednotlivci, národní soudy jsou v rámci tzv. nepřímého účinku směrnic povinny volit v rámci národního práva eurokonformní výklad (viz např. rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C-377/14, Radlinger, nebo C-76/10, Pohotovosť). Uvedenou interpretaci potvrzuje i rozsudek Soudního dvora ve věci C-679/18, OPR-Finance, ze dne 5. 3. 2020. Možnost, aby soud sám rozhodl o nepoužití ustanovení vnitrostátního práva, jež by bylo v rozporu s právem Evropských společenství, byla připuštěna i v usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 1/10 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. května 2021, sen. zn. spisová značka.
11. Žalobkyně soudu nepředložila žádné konkrétní důkazy, ze kterých by soud mohl zhodnotit, zda předchůdkyně žalobkyně se úvěruschopností žalovaného zabývala. Vyplněné zákaznické karty nejsou dostatečné, nadto když v obou je odkazováno na pracovní smlouvu, která je datována až po vyplnění zákaznických karet. Soud tedy na základě žalobkyní předložených podkladů konstatuje, že žalobkyně svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného řádně nesplnila, neboť její posouzení úvěruschopnosti je třeba považovat za zcela formální, jemuž nelze přiznat právní ochranu. Soud proto smlouvy posoudil jako absolutně neplatné.
12. Nadto sama žalobkyně se jejich platnosti nijak nedomáhala, když od počátku požadovala zaplacení předmětných částek z titulu bezdůvodného obohacení, avšak soud přesto se touto otázkou zabýval z důvodu na požadované příslušenství, které žalobkyně odvíjí od smluv o úvěru.
13. Podle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník , dále jen „o.z.“, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí mimo jiné ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu. V řízení bylo prokázáno, že žalovanému byla ze strany předchůdkyně žalobkyně poskytnuta dne 9. 2. 2022 částka 34 000 Kč a dne 8. 11. 2021 částka 80 000 Kč a současně z tabulek o umoření bylo prokázáno, že žalovaný v návaznosti na smlouvu ze dne 9. 2. 2022 uhradil 18 876 Kč a v návaznosti na smlouvu ze dne 8. 11. 2024 částku 47 367 Kč, a proto soud žalobkyni z titulu bezdůvodného obohacení přiznal částku 15 124 Kč (smlouva ze dne 9. 2. 2022) a částku 32 633 Kč (smlouva ze dne 8. 11. 2021).
14. Soud současně žalobkyni přiznal i nárok na zaplacení úroků z prodlení podle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. , a to ode dne následujícího po lhůtě, kterou žalobkyně žalovanému poskytla v oznámení ze dne 21. 10. 2024, které bylo žalovanému dle § 573 o.z. doručeno dne 14. 11. 2024, tedy poslední den lhůty k plněné připadl na 25. 11. 2024, tedy až od 26. 11. 2024 se žalovaný dostal do prodlení.
15. Ve zbývající části (zákonné úroky z prodlení od 9. 11. 2023 a od 10. 2. 2024 do 25. 11. 2024) soud s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy, žalobu zamítnul.
16. Lhůtu k plnění, soud považuje za přiměřenou a odpovídající spravedlivému uspořádání poměrů mezi účastníky vzhledem k tomu, že žalovaný byl pasivní a soudu nesdělil informace, které by mu bránily v této lhůtě dlužnou částku uhradit.
17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení z větší části úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 4 127,76 Kč, přičemž tato částka představuje 78 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 89 % - výrok I. včetně kapitalizovaného příslušenství a úspěchu žalovaného v rozsahu 11 % - výrok II. – kapitalizované příslušenství). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 388 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 47 757 Kč sestávající z částky 700 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 2 400 Kč ve výši 504 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Hodoníně sídlem Velkomoravská 2269/4, 695 01 Hodonín. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.