Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
29 C 203/2025-55
Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Balciarem ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený opatrovníkem Jméno opatrovníka sídlem Adresa opatrovníka
pro 568 120,97 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen žalobkyni zaplatit 65 197,26 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 11,5% p.a. od 1.12.2025 do zaplacení, 1 195,07 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 11,5% p.a. od 1.12.2025 do zaplacení, 35 000 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 11,5% p.a. od 1.12.2025 do zaplacení, 174 148,64 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 11,5% p.a. od 1.12.2025 do zaplacení, 32 000 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 11,5% p.a. od 1.12.2025 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se v rozsahu, v němž žalobkyně vůči žalovanému požaduje uhradit: 34 900,02 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % p.a. z této částky od 1.12.2025 do zaplacení, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 269,64 Kč, úrok z prodlení z částky 100 097,28 Kč ve výši 12,75 % p.a. od 8.10.2024 do 30.11.2025, úrok z prodlení z částky 34 900,02 Kč ve výši 12,75% p.a. od 1.12.2025 do zaplacení, úrok 12,75 % p.a. z částky 91 582,19 Kč od 8.10.2024 do zaplacení, úrok 12,75 % p.a. z částky 1 465 Kč od 8.10.2024 do zaplacení, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 0,06 Kč, úrok z prodlení z částky 1 195,07 Kč od 2.1.2025 do 30.11.2025 ve výši 12,75 % p.a., 499 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % p.a. z této částky od 1.12.2025 do zaplacení, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 4 774,53 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 324,15 Kč, úrok z prodlení z částky 35 499 Kč od 8.10.2024 do 30.1.2025 ve výši 12,75 % p.a., úrok 12,75 % p.a. z částky 35 000 Kč od 8.10.2024 do zaplacení, 170 543,08 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % p.a. z této částky od 1.12.2025 do zaplacení, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 904,14 Kč, úrok z prodlení ve výši 12,75 % p.a. z částky 344 691,72 Kč od 8.10.2024 do 30.11.2025, úrok 7,99 % p.a. z částky 326 884,77 Kč od 8.10.2024 do zaplacení, úrok 7,99 % p.a. z částky 3 121 Kč od 8.10.2024 do zaplacení, 54 637,90 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % p.a. z této částky od 1.12.2025 do zaplacení, kapitalizovaný úrok ve výši 8 568,22 Kč, úrok z prodlení z částky 86 637,90 Kč od 24.7.2024 do 30.11.2025 ve výši 12,75 % p.a., úrok 12,75 % p.a. z částky 82 419,51 Kč od 24.7.2024 do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
IV. Soud přiznává opatrovníkovi žalovaného, Jméno opatrovníka, advokátovi, za jeho zastupování v řízení odměnu ve výši 40 038,90 Kč.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen žalobkyni zaplatit 65 197,26 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 11,5% p.a. od 1.12.2025 do zaplacení, 1 195,07 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 11,5% p.a. od 1.12.2025 do zaplacení, 35 000 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 11,5% p.a. od 1.12.2025 do zaplacení, 174 148,64 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 11,5% p.a. od 1.12.2025 do zaplacení, 32 000 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 11,5% p.a. od 1.12.2025 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.II. Žaloba se v rozsahu, v němž žalobkyně vůči žalovanému požaduje uhradit: 34 900,02 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % p.a. z této částky od 1.12.2025 do zaplacení, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 269,64 Kč, úrok z prodlení z částky 100 097,28 Kč ve výši 12,75 % p.a. od 8.10.2024 do 30.11.2025, úrok z prodlení z částky 34 900,02 Kč ve výši 12,75% p.a. od 1.12.2025 do zaplacení, úrok 12,75 % p.a. z částky 91 582,19 Kč od 8.10.2024 do zaplacení, úrok 12,75 % p.a. z částky 1 465 Kč od 8.10.2024 do zaplacení, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 0,06 Kč, úrok z prodlení z částky 1 195,07 Kč od 2.1.2025 do 30.11.2025 ve výši 12,75 % p.a., 499 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % p.a. z této částky od 1.12.2025 do zaplacení, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 4 774,53 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 324,15 Kč, úrok z prodlení z částky 35 499 Kč od 8.10.2024 do 30.1.2025 ve výši 12,75 % p.a., úrok 12,75 % p.a. z částky 35 000 Kč od 8.10.2024 do zaplacení, 170 543,08 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % p.a. z této částky od 1.12.2025 do zaplacení, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 904,14 Kč, úrok z prodlení ve výši 12,75 % p.a. z částky 344 691,72 Kč od 8.10.2024 do 30.11.2025, úrok 7,99 % p.a. z částky 326 884,77 Kč od 8.10.2024 do zaplacení, úrok 7,99 % p.a. z částky 3 121 Kč od 8.10.2024 do zaplacení, 54 637,90 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % p.a. z této částky od 1.12.2025 do zaplacení, kapitalizovaný úrok ve výši 8 568,22 Kč, úrok z prodlení z částky 86 637,90 Kč od 24.7.2024 do 30.11.2025 ve výši 12,75 % p.a., úrok 12,75 % p.a. z částky 82 419,51 Kč od 24.7.2024 do zaplacení, zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.IV. Soud přiznává opatrovníkovi žalovaného, , Jméno opatrovníka, , advokátovi, za jeho zastupování v řízení odměnu ve výši 40 038,90 Kč.
1. Žalobkyně se domáhá vydání rozhodnutí, kterým by byla straně žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 568 120,97 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že právní předchůdce žalobkyně, spol. právnická osoba., IČO: IČO (dále jen „banka“) uzavřela se stranou žalovanou dne datum smlouvu o úvěru č. hodnota (dále jen „smlouva“), na jejímž základě strana žalovaná získala téhož dne úvěr ve výši 105 000 Kč a strana žalovaná se zavázala jej splatit se sjednaným úrokem 13,99 % ročně (dále jen „úvěr 1“). Jelikož strana žalovaná porušila své smluvní povinnosti a úvěr 1 nesplácela řádně, když uhradila pouze 39 802,74 Kč, využila banka svého práva a úvěr dne datum zesplatnila. Banka dále s žalovaným uzavřela smlouvu o poskytování bankovních a dalších služeb č. hodnota ze dne datum. Na bankovním účtu vznikl nepovolený debetní zůstatek ve výši 1 195,07 Kč, přičemž žalovaný se smlouvou zavázal nepovolený debetní zůstatek bance uhradit (dále jen „zůstatek“). Zůstatek se stal splatným dne datum. Žalovaný na zůstatek ničeho neuhradil. Banka s žalovaným dne datum uzavřela smlouvu o povoleném debetu Anonymizováno, na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši 35 000 Kč a strana žalovaná se zavázala jej splatit se sjednaným úrokem 21,9 % ročně (dále jen „úvěr 2“). Ke splatnosti úvěru 2 došlo dne datum, žalovaný neuhradil na úvěr ničeho. Dne datum uzavřela banka s žalovaným smlouvu o úvěru č. Anonymizováno, na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši 500 000 Kč a strana žalovaná se zavázala jej splatit se sjednaným úrokem 7,99 % ročně (dále jen „úvěr 3“). Ke splatnosti úvěru 3 došlo dne datum, žalovaný uhradil na úvěru 3 celkem 325 851,36 Kč. Jelikož strana žalovaná porušila své smluvní povinnosti a úvěr 3 nesplácela řádně, využila banka svého práva a úvěr dne datum zesplatnila. Dne datum uzavřela banka s žalovaným smlouvu o vydání kreditní karty č. hodnota, na základě níž byla žalovanému vydána kreditní karta s úvěrovým limitem ve výši 32 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal jej splatit se sjednaným úrokem 22,56 % ročně (dále jen „kontokorent“). Jelikož strana žalovaná porušila své smluvní povinnosti a kontokorent nesplácela řádně, využila banka svého práva a úvěr z kontokorentu dne datum zesplatnila. Žalovaná částka sestává z nesplacené jistiny úvěru a příslušenství. Aktivní legitimace žalobkyně je dána na základě smlouvy o postoupení pohledávek, uzavřené dne datum mezi bankou a žalobkyní.
2. Opatrovník namítl neplanost smluv pro nezkoumání úvěruschopnosti a zamítnutí žaloby.
3. Ve věci je dán cizí prvek, když strana žalovaná je občanem Slovenska. Soud proto určil svoji pravomoc k projednání této věci dle čl. 7 odst. 1 písm. a/ nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12.12.2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, dle kterých platí, že (cit.) „Osoba, která má bydliště v některém členském státě, může být v jiném členském státě žalována, pokud předmět sporu tvoří smlouva nebo nárok ze smlouvy, u soudu místa, kde závazek, o nějž se jedná, byl nebo měl být splněn“ tak, že je příslušný k rozhodnutí tohoto sporu, neboť strana žalovaná měla svůj závazek splnit v místě sídla banky, tedy v Praze 4.
4. Rozhodným právem je právo české, a to dle čl. 3 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17.6.2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), dle něhož platí, že „Smlouva se řídí právem, které si strany zvolí“, neboť banka si se stranou žalovanou jako rozhodné zvolili české právo v čl. 17. produktových podmínek pro osobní úvěry právnická osoba.
5. Na základě provedeného dokazování soud zjistil skutečnosti uvedené žalobkyní a rekapitulované v bodě 1 rozsudku. Dále zjistil, že RPSN u úvěru 1 činilo 14,93 %, u úvěru 2 činilo 25,76 %, u úvěru 3 činilo 8,28 % a u úvěru z kontokorentu činilo RPSN 33 % (důkazy: oznámení o postoupení pohledávek, smlouva o postoupení pohledávky, potvrzení o zaplacení, smlouva o poskytování bankovních a dalších služeb, produktové podmínky, návrh na uzavření smlouvy o rychlé půjčce č. hodnota, akceptace návrhu smlouvy, prohlášení o okamžité splatnosti ze dne datum prohlášení o okamžité splatnosti ze dne datum, návrh na uzavření smlouvy o vydání kreditní karty, všeobecné obchodní podmínky, obchodní podmínky pro vydávání a používání kreditních kare, návrh smlouvy o půjčce na kliknutí a akceptace návrhu, návrh smlouvy o povoleném debetu na běžném účtu a akceptace, odstoupení od smlouvy, předžalobní upomínka, ceník, výpis z úvěrového účtu, souhrnný výpis pohybu na účtu, souhrn žádostí o úvěrový produkt, souhrnný výpis z kreditní karty ). Banka měla při sjednávání úvěru prověřovat úvěruschopnost strany žalované tak, že vycházela z průměrného příjmu strany žalované na běžném účtu ve výši 35 679 Kč měsíčně, přičemž s porovnáním výdajů zjistila, že má dostatek prostředků pro splácení úvěru. Přes bankovní a nebankovní registry potom měla zjistit tzv. skóring strany žalované, a to i přes automatizované systémy, dle nichž měla mít strana žalovaná dostatek finančních prostředků pro splácení úvěrů (důkazy: protokol o ověření úvěruschopnosti klienta, manuální vstup konsolidovaného blacklistu, výpis z účtu na spotřebitelský úvěr). Dále soud zjistil, že v prosinci 2022 byl zůstatek na účtu strany žalované – 16 992,94 Kč (důkaz: výpis z běžného účtu za prosinec 2022).
6. Z pohledu práva platí u smluv o úvěru následující: podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč. zákoník“), platí, že „Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“ V § 2397 obč. zákoníku je stanoveno, že „Úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá“ a dle § 2399 odst. 1 obč. zákoníku platí, že „Úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu.“ Dle § 1970 obč. zákoníku platí, že „Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.“ Ustanovení § 588 obč. zákoníku určuje, že „Soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.“
7. Ustanovení § 86 odst. 1 a 2 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění do 28.5.2022 (dále jen „zákon“), stanoví, že „Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.“ Dle § 87 odst. 1 zákona platí, že „Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.“ Ustanovení § 2 odst. 1 zákona potom definuje spotřebitelský úvěr takto „Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.“
8. Na základě skutečnosti uvedených v bodě 5 rozsudku vzal soud za prokázané, že strana žalovaná získala od banky finanční prostředky v celkové výši 673 195,07 Kč, z nichž splatila 365 654,10 Kč, přičemž platby na jednotlivé úvěry uvádí tabulka:
Smlouva č.
Ze dne
Výše úvěru
Zaplaceno
3423994
02.06.2022
105 000,00 Kč
39 802,74 Kč
552243
17.07.2023
1 195,07 Kč
01.01.2023
35 000,00 Kč
8751//86621213/SU
09.09.2019
500 000,00 Kč
325 851,36 Kč
30.10.2015
32 000,00 Kč
673 195,07 Kč
365 654,10 Kč
Rovněž má soud za to, že na základě smlouvy o postoupení pohledávky se žalobkyně namísto banky stala oprávněnou osobou k vymáhání nároků plynoucích z úvěru vůči straně žalované.
9. Dále však musí soud zhodnotit 2 otázky, a to: (i) zda byly při uzavření smlouvy splněny podmínky zákona o spotřebitelskému úvěru a (ii) na jakou částku má žalobkyně vůči straně žalované nárok.
10. Soud tedy zkoumal, zda žalobkyně posoudila úvěruschopnost strany žalované na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Z pohledu soudu banka úvěruschopnost strany žalované dostatečně nezkoumala, popř. žalobkyně nic takového neprokázala. Soud má za to, že věřitel může dostát své povinnosti pouze tehdy, pokud objektivně zjistí příjmy a výdaje dlužníka, např. prostřednictvím výplatních pásek, výpisů z bankovních účtů za delší období apod., a následně takto zjištěné informace vyhodnotí, kdy na jedné straně posoudí příjmy, na straně druhé výdaje, přičemž z rozdílu těchto hodnot zjistí, zda dlužník má dostatek finančních prostředků na splácení úvěru. Jen tímto způsobem věřitel dostojí své povinnosti dle zákona posoudit schopnost spotřebitele splácet úvěr.
11. Po výzvě soudu k prokázání zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně doplnila, jakým způsobem banka ověřovala úvěruschopnost, viz bod 5 rozsudku. Ohledně příjmů ve výši 35 679 Kč měla banka vycházet z tvrzení strany žalované a za bankovního výpisu příjmů na běžném účtu, přičemž později měla banka zjistit tímto způsobem příjem ve výši 17 990 Kč, u výdajů pouze uvedla, že po jejich odečtení od příjmů straně žalované zůstal dostatek finančních prostředků pro splácení úvěru. Soud má za to, že při zjišťování údajů u žadatelů o úvěr nelze vycházet pouze z tvrzení dlužníka, případně jím uváděné údaje dále upravovat, ale je nutné se zabývat skutečně ověřitelnými příjmy a výdaji (např. z výpisů z účtů alespoň 2 – 3 měsíce před poskytnutím každého úvěru) tak, aby bylo zjištěno, jakou částkou může žadatel o úvěr disponovat po zaplacení všech výdajů, přičemž se věřitel nemá spokojit jen s tím, co uvádí dlužník, ale jeho informace si musí ověřit, jak plyne např. z rozhodnutí Ústavního soudu ČR sp.zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26.2.2019 „…součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit)... posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady); tím má být podle Soudního dvora zabráněno, aby věřitelé poskytovali úvěry nezodpovědně.“
12. Za situace, kdy banka neověřovala příjmy strany žalované a nikterak se nezabývala jejími skutečnými výdaji, tak jen stěží mohla dospět k závěru, že strana žalovaná má dostatek finančních prostředků pro splácení úvěru, neboť pro takový závěr neměla žádné relevantní informace. Což se nakonec potvrdilo i tím, jakou částku strana žalovaná na svůj závazek zaplatila.
13. Soud je proto přesvědčen o tom, že úvěruschopnost strany žalované nehodnotila banka s odbornou péčí, a z toho důvodu soud považuje smlouvu, uzavřenou mezi stranou žalovanou a bankou, za neplatnou pro rozpor se zákonem.
14. Je-li smlouva neplatná dle § 87 odst. 1 zákona, je strana žalovaná povinna žalobkyni vrátit dle téhož ustanovení jistotu s přihlédnutím k jejím možnostem, které tvoří částka, jež žalobkyně poskytla straně žalované jako úvěr po odečtení jí zaplacené částky, přičemž se nepřihlíží k příslušenství, které si účastníci smlouvy sjednali zaplatit v neplatných smluvních ujednáních. Z tvrzení žalobkyně a z jí předložených důkazů plyne, že straně žalované poskytla úvěr v celkové výši 673 195,07 Kč, z něhož strana žalovaná splatila celkem 365 654,10 Kč, tj. k doplacení na úvěr 1 tak zbývá částka 65 197,26 Kč, na zůstatku na běžném účtu zbývá doplatit 1 195,07 Kč, na úvěr č. 2 zbývá uhradit 35 000 Kč, na úvěru č. 3 zbývá doplatit 174 148,64 Kč a na kontokorent zbývá uhradit 32 000 Kč:
Smlouva č.
Ze dne
Výše úvěru
Zaplaceno
Přiznáno
Požadavek
Zamítnuto
3423994
02.06.2022
105 000,00 Kč
39 802,74 Kč
65 197,26 Kč
100 097,28 Kč
34 900,02 Kč
552243
17.07.2023
1 195,07 Kč
1 195,07 Kč
1 195,07 Kč
0,00 Kč
01.01.2023
35 000,00 Kč
35 000,00 Kč
35 499,00 Kč
499,00 Kč
8751//86621213/SU
09.09.2019
500 000,00 Kč
325 851,36 Kč
174 148,64 Kč
344 691,72 Kč
170 543,08 Kč
30.10.2015
32 000,00 Kč
32 000,00 Kč
86 637,90 Kč
54 637,90 Kč
307 540,97 Kč
568 120,97 Kč
260 580,00 Kč
Soud proto žalobě vyhověl v celkové části 307 540,97 Kč složené z jednotlivých částek uvedených v tabulce výše, ve zbytku 260 580 Kč potom žalobu jako nedůvodnou zamítl.
15. Ohledně splatnosti tohoto typu nároku z bezdůvodného obohacení soud vycházel z rozhodnutí Nejvyšší soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20.4.2022 uvedl, že (cit.) „Již z textu (tj. gramatického výkladu) samotného ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že toto ustanovení upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první zákona č. 257/2016 Sb. Toto ustanovení tak představuje speciální úpravou vypořádání plnění z neplatné smlouvy (systematický výklad) ve vztahu k ustanovení § 2993 věta první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z. Samotný zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, byl do českého právního řádu přijat jako implementace aktuálních směrnic Evropského společenství požadujících zvýšenou ochranu spotřebitele v prostředí spotřebitelských úvěrů a konkrétním účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak i zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Důvodová zpráva k ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad)… Pokud je spor o vracení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud …(srov. Slanina, J., Jemelka, L., Vetešník, P., Wachtlová, L., Flídr, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2017, s. 436-440).“
16. Pokud pak jde o povinnost soudu určit splatnost jistiny dle možností strany žalované, tak ta neposkytla soudu vůbec žádnou součinnost, soud nemá dostatečné informace o jejích poměrech ani z doby uzavření smlouvy. Soud tak vychází z toho, že již v době před zahájením řízení byly straně žalované doručeny oznámení o zesplatnění (červenec a říjen 2024, únor 2025). Soud tak uzavřel, že je v možnostech strany žalované zbytek jistiny zaplatit do 30.11.2025, což soud považuje za dostatečnou dobu pro našetření si dlužné jistiny.
17. Na okraj potom soud uvádí, že pro posouzení zkoumání úvěruschopnosti a na ni navazující případnou neplatnost smlouvy potom není důležité, jakou částku strana žalovaná na svůj dluh uhradila, neboť platnost smlouvy se neposuzuje zpětně podle toho, jakou částku strana žalovaná na svůj dluh zaplatila, jak plyne z rozsudku Soudního dvora EU ve věci C 755/22 ze dne 11.1.2024 (cit.) „Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že nebrání tomu, aby byl věřitel v případě, že nesplnil povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele, sankcionován v souladu s vnitrostátním právem neplatností smlouvy o spotřebitelském úvěru a zánikem jeho nároku na zaplacení sjednaných úroků, i když tato smlouva byla stranami v plném rozsahu splněna a spotřebitel v důsledku nesplnění výše uvedené povinnosti neutrpěl škodlivé následky.“
18. Opatrovníkovi strany žalované za její zastupování v řízení náleží odměna ve výši 40 038,90 Kč jako odměna za 3 úkony právní služby za první poradu s klientem včetně převzetí a přípravy zastoupení nebo obhajoby, je-li klientovi zástupce nebo obhájce ustanoven soudem, vyjádření k žalobě a účast na jednání soudu po 10 580 Kč (při tarifní hodnotě sporu 568 120,97 Kč dle § 6 odst. 1 ve spojení s § 7 a § 11 vyhl. č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů…), dále paušální náhradu 1 350 Kč za 3 úkony právní služby po 450 Kč (dle § 13 cit. vyhlášky) a konečně 21%-ní DPH z odměny a náhrad (dle § 137 odst. 3 o.s.ř.). Soud proto opatrovníkovi odměnu v uvedené výši přiznal.
19. S ohledem na to, že poměr úspěchu žalobkyně a žalovaného je s přihlédnutím k nepřiznanému příslušenství srovnatelný, rozhodl soud tak, že ani jednomu z účastníků dle § 142 odst. 2 o.s.ř. nepřiznal náklady řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 4. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat výkonu rozhodnutí.