Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
3 C 259/2025-39
Okresní soud ve Svitavách rozhodl soudkyní Mgr. Radkou Beranovou ve věci
žalobkyně:Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně
sídlem Adresa žalobkyně
zastoupená advokátkou Jméno advokátky
sídlem Adresa advokátky
proti
žalované:Jméno žalované, narozená dne Datum narození žalované
bytem Adresa žalované
o zaplacení 33 600 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 20 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, ve které žalobkyně požadovala po žalované zaplacení dalších 13 600 Kč s 12,75% úrokem z prodlení ročně z 28 000 Kč od 6. 7. 2024 do zaplacení, zamítá.
III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu ve Svitavách nedoplatek soudního poplatku ve výši 336 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
IV. Žalovaná je povinna žalobkyni na náhradě nákladů řízení k rukám zástupkyně žalobkyně zaplatit 917 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 20 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se v části, ve které žalobkyně požadovala po žalované zaplacení dalších 13 600 Kč s 12,75% úrokem z prodlení ročně z 28 000 Kč od 6. 7. 2024 do zaplacení, zamítá.III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu ve Svitavách nedoplatek soudního poplatku ve výši 336 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.IV. Žalovaná je povinna žalobkyni na náhradě nákladů řízení k rukám zástupkyně žalobkyně zaplatit 917 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 16. 12. 2025 domáhala po žalované zaplacení 33 600 Kč s příslušenstvím. V žalobě uváděla, že mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně právnická osoba. byla dne 5. 3. 2024 uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě žalovaná čerpala úvěr ve výši 20 000 Kč. Úvěr byl poskytnut bankovním převodem na účet žalované č. č. účtu. Úvěr byl žalované poskytnut na dobu neurčitou. Žalovaná byla povinna úvěr splácet spolu s úrokem ve výši 40 % měsíčně. Žalovaná se však dostala do prodlení se splácením poskytnutého úvěru, proto právní předchůdkyně úvěr zesplatnila ke dni 5. 7. 2024. Na základě smlouvy ze dne 2. 6. 2025 byla pohledávka za žalovanou postoupena společnosti právnická osoba., která ji smlouvou ze dne 10. 6. 2025 postoupila žalobkyni. Žalobkyně dále požaduje zaplacení dlužné jistiny úvěru ve výši 20 000 Kč, úroku ve výši 8 000 Kč a smluvní pokuty ve výši 5 600 Kč, počítané ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny od 6. 7. 2024 do 20. 7. 2025, a dále požaduje zaplacení zákonného úroku z prodlení z dlužné jistiny a úroku ode dne následujícího po splatnosti dluhu do zaplacení.
2. Soud žalobkyni vyzval usnesením ze dne 5. 1. 2026, č. j. 3 C 259/2025 -26, aby do 15 dnů od doručení sdělila, jakým konkrétním způsobem a na základě jakých konkrétních skutečností před uzavřením smlouvy o úvěru posoudila úvěruschopnost žalované, a předložila k těmto tvrzením důkazy (například výpisy z účtu žalované, pracovní smlouvu, výplatní pásky, výpisy z registru dlužníků). Žalobkyně byla také poučena ve smyslu § 118a o.s.ř. o tom, že nebudou-li žalobní tvrzení řádně doplněna a soudu nebudou předloženy důkazy k prokázání popsaných rozhodných skutečností, vystavuje se riziku přinejmenším částečného neúspěchu ve věci.
3. Dne 19. 2. 2026 žalobkyně doplnila, že původní věřitel ověřoval úvěruschopnost žalované zejména lustrací z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, SOLUS, NRKI a BRKI, k čemuž žalovaná dala uzavřením smlouvy souhlas. Odesláním žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru žalovaná prohlásila, že má pravidelný měsíční příjem a potvrdila, že je schopna zápůjčku splatit a že řádně zvážila své možnosti. V případě, že měla pochybnosti o svých možnostech zápůjčku splatit, byla povinna kontaktovat původního věřitele, aby společně posoudili její schopnost zápůjčku splatit. Na základě této lustrace a prohlášení žalované původní věřitel nepojal důvodné podezření o neschopnosti žalované zápůjčku splatit. Úvěruschopnost žalované ověřoval původní věřitel výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji. Klientům je ponechána rezerva 10 % rozdílu mezi doloženými příjmy a deklarovanými výdaji mimo splátku, kdy se těchto 10 % musí rovnat minimálně životnímu minimu. Půjčky jsou poskytovány tak, aby vrácená částka v době splatnosti byla maximálně ve výši 90 % rozdílu výdajů a příjmů. Na základě uvedených skutečností nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti a bylo tak vyhověno žádosti o úvěr.
4. Žalovaná se k řádně doručené žalobě přes výzvy a poučení soudu nevyjádřila.
5. Soud dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout bez nařízení jednání, jen na základě předložených listinných důkazů. Účastníci řízení souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (§ 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , ve znění pozdějších předpisů – dále jen „o. s. ř. “).
6. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutečnosti:
7. Z žádosti o spotřebitelský úvěr č. hodnota vyplynulo, že žalovaná požádala o úvěr. Ke svým poměrům uvedla, že žije v pronajatém bytě s dalšími třemi osobami. Má základní vzdělání, je invalidní důchodkyně s měsíčním příjmem ve výši 16 844 Kč a měsíčními výdaji v výši 4 860 Kč. Totožnost žalované byla doložena fotografií jejího rodného listu a občanského průkazu.
8. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. hodnota ze dne 5. 3. 2024 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně právnická osoba. se zavázala poskytnout žalované úvěr až do výše 30 000 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 40 % ročně. Žalovaná byla povinna poskytnutý úvěr spolu s úroky splácet pravidelnými měsíčními splátkami. Pro případ prodlení bylo sjednáno, že věřitel může po žalované požadovat smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Tytéž informace pak vyplynuly i z listin y nazvané jako formulář pro standartní informace o spotřebitelském úvěru. Součástí smlouvy byl souhlas se zpracováním osobních údajů.
9. Ze sdělení právnická osoba. bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované sjednaný úvěr dne 5. 3. 2024 ve výši 20 000 Kč na bankovní účet žalované č. č. účtu.
10. Z oznámení ze dne 5. 7. 2024 vyplynulo, že právní předchůdkyně žalobkyně informovala žalovanou o zesplatnění úvěru ke dni 5. 7. 2024 a vyzvala ji k okamžité úhradě žalované částky.
11. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 2. 6. 2025 a ze dne 10. 6. 2025 bylo prokázáno, že právnická osoba. postoupila žalovanou pohledávku společnosti právnická osoba., která ji následně postoupila žalobkyni.
12. Z oznámení ze dne 20. 7. 2025 vyplynulo, že právní předchůdkyně žalobkyně právnická osoba. informovala žalovanou o postoupení žalované pohledávky žalobkyni.
13. Z výzvy ze dne 20. 7. 2025 soud zjistil, že žalobkyně prostřednictvím své právní zástupkyně vyzývala žalovanou k zaplacení žalované pohledávky do tří dnů s upozorněním, že v opačném případě bude dlužná částka vymáhána soudní cestou.
14. Z listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla uzavřena dne 5. 3. 2024 úvěrová smlouva, na jejímž základě byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč. Poskytnutý úvěr spolu s úrokem ve výši 40 % měsíčně se žalovaná zavázala splácet pravidelnými měsíčními splátkami. Pro případ prodlení se splácením se žalovaná zavázala uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Na základě smluv ze dne 2. 6. 2025 a 10. 6. 2025 byla pohledávka za žalovanou postoupena žalobkyni. Žalovaná na svůj dluh nic nezaplatila, ani na základě předžalobní výzvy ze dne 20. 7. 2025.
15. Po právní stránce se jedná o spor ze smlouvy o úvěru podle § 2395 a následujících zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), ve spojení se zákonem č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů.
16. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
17. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
18. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
19. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
20. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 konstatoval, že věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve.
21. Z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 plyne, že ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.
22. Podle § 2993 věty první o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.
23. Z provedeného dokazování je zřejmé, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč na základě úvěrové smlouvy ze dne 5. 3. 2024. Soud však má za to, že právní předchůdkyně žalobkyně nedostála své povinnosti řádně a na základě dostatečných objektivních zdrojů přezkoumat schopnost žalované řádně a včas splácet předmětný úvěr podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně sice na výzvu soudu sdělila, jakým způsobem úvěruschopnost žalované posuzovala s tím, že vycházela tvrzení žalované a z její lustrace v registrech dlužníků. Nicméně k tomuto tvrzení nepředložila žádné důkazy. Proto soudu nezbylo než uzavřít, že právní předchůdkyně žalobkyně tvrzeným způsobem faktické poměry žalované, její případné další závazky a platební morálku neověřovala, a tedy relevantním způsobem úvěruschopnost žalované neposuzovala. V této souvislosti je také nutné poznamenat, že informace získané pouze od spotřebitele nejsou pro účely naplnění povinnosti řádně přezkoumat jeho úvěruschopnost dostatečné (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ).
24. Na základě shora uvedeného je tedy třeba uzavřít, že žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně nedostála své povinnosti řádně a s odbornou péčí přezkoumat úvěruschopnost žalované. Soud proto považuje uzavřenou úvěrovou smlouvu za neplatnou podle § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru, přičemž k této neplatnosti soud přihlédl z úřední povinnosti v souladu s citovaným ustanovením, tedy i bez návrhu žalované.
25. V důsledku neplatnosti úvěrové smlouvy lze žalobkyni přiznat pouze právo na zaplacení poskytnutých peněžních prostředků, které jí žalovaná dosud nevrátila, a to z titulu práva na zaplacení bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 o. z. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč a žalovaná jí dosud nevrátila ničeho. Žalovaná je proto povinna žalobkyni vrátit 20 000 Kč ve smyslu § 2993 o. z.
26. Ve zbývající části ohledně 13 600 Kč s příslušenstvím soud žalobu jako nedůvodnou zamítl, neboť v důsledku neplatnosti úvěrové smlouvy žalobkyně nemá nárok na úroky či smluvní pokuty. Žalobkyni nebyl přiznán ani požadovaný zákonný úrok z prodlení s ohledem na shora citované závěry uvedené v rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 , neboť teprve tímto rozsudkem byla žalovanému stanovena lhůta splatnosti dlužné jistiny a žalovaný se tak doposud nemohl ocitnout v prodlení.
27. Žalobkyně zaplatila za podaný návrh na vydání elektronického platebního rozkazu soudní poplatek ve výši 1 344 Kč dle položky 2 bod 1. písm. c) Sazebníku soudních poplatků. Vzhledem k tomu, že soud elektronický platební rozkaz nevydával, postupoval podle položky 2 bodu 2. Sazebníku a žalobkyni doměřil soudní poplatek do výše dle položky 1 bod 1. písm. b) Sazebníku z žalované částky 33 600 Kč, tedy do výše 1 680 Kč. Soud proto žalobkyni uložil ve výroku III. povinnost zaplatit České republice – Okresnímu soudu ve Svitavách nedoplatek soudního poplatku ve výši 336 Kč.
28. Žalobkyně požadovala náhradu zaplaceného soudního poplatku a dále náhradu nákladů právního zastoupení za 3 úkony právní služby po 2 460 Kč a 3 paušální náhrady hotových výdajů po 450 Kč). Okresní soud však nesouhlasí s požadavkem žalobkyně na postup podle § 7 bod 5 . vyhlášky č. 177/1996 Sb. , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „advokátní tarif “). V projednávané věci je třeba vycházet z § 14b advokátního tarifu, neboť jde o řízení, které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru, který je žalobkyní opakovaně uplatňován ve skutkově i právně obdobných věcech, přestože lze připustit, že v jednotlivostech se skutková i právní argumentace obsažená v podávaných žalobách může lišit, a předmětem řízení je současně částka nepřevyšující 50 000 Kč. Při stanovení výše náhrady nákladů řízení je nutno vycházet z § 14b odst. 1 bod 5 . advokátního tarifu, které stanoví výši sazby za každý úkon právní služby do podání návrhu na zahájení řízení včetně z tarifní hodnoty od 30 000 Kč do 50 000 Kč částkou 700 Kč a z odst. 6 písm. a) citovaného ustanovení vyhlášky, který určuje paušální částku jako náhradu výdajů na vnitrostátní poštovné, místní hovorné a přepravné ve výši 100 Kč za každý z úkonů právní služby hrazený podle odst. 1 a 2.
29. Náklady řízení žalobkyně jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 1 344 Kč, doměřovaným soudním poplatkem ve výši 336 Kč, odměnou ve výši 2 100 Kč za 3 úkony právní služby podle § 14b odst. 1 bod 3. advokátního tarifu za převzetí zastoupení, předžalobní výzvu a podaní návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu po 700 Kč a třemi paušálními náhradami hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 6 písm. a) citované vyhlášky. Celková výše nákladů řízení žalobkyně činí částku 4 584 Kč. Z takto vypočtené výše nákladů řízení žalobkyni přísluší 20 %, tj. částka 917 Kč. Soud proto uložil žalované povinnost nahradit příslušnou část nákladů tohoto řízení žalobkyni k rukám její zástupkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. ).
30. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. na tři dny od právní moci tohoto rozsudku.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne jeho doručení, a to prostřednictvím zdejšího soudu ke Krajskému soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích.
Nebude-li povinnost tímto rozsudkem uložená splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí nebo exekuci.
Povinnost zaplatit soudní poplatek, která byla žalobkyni uložena ve výroku III. tohoto rozsudku, žalobkyně splní zaplacením na bankovní účet Okresního soudu ve Svitavách č. 3703-424591/0710, VS 0311025925.
Nesplní-li žalobkyně povinnost, která jí byla uložena ve výroku III. tohoto rozsudku bude tato povinnost předána k vymáhání příslušnému celnímu úřadu.