Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
17 C 342/2025-30
Okresní soud v Hradci Králové rozhodl soudkyní Mgr. Milenou Rejchovou ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta
proti
žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované trvale bytem Adresa žalované
o zaplacení částky 18 692 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 5 100 Kč, to vše do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení
- částky 13 592 Kč, a dále na příslušenství,
- kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 1 676,09 Kč,
- kapitalizovaného úroku ve výši 855,19 Kč,
- zákonného úroku z prodlení z částky 7 917,14 Kč ve výši 14,75 % ročně od 21. 2. 2025 do zaplacení, a
- úroku 8 % ročně z částky 7 596,24 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 5 100 Kč, to vše do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení- částky 13 592 Kč, a dále na příslušenství,- kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 1 676,09 Kč,- kapitalizovaného úroku ve výši 855,19 Kč,- zákonného úroku z prodlení z částky 7 917,14 Kč ve výši 14,75 % ročně od 21. 2. 2025 do zaplacení, a- úroku 8 % ročně z částky 7 596,24 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 26. 8. 2025 domáhala, aby soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 18 692 Kč s příslušenstvím, konkrétně pak kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 676,09 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 855,19 Kč, dále zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 7 917,14 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení a úrokem ve výši 8 % ročně z částky 7 596,24 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení. Žalobkyně svoji žalobu odůvodnila tím, že společnost právnická osoba., IČO IČO (dále jen „právní předchůdce žalobkyně“) uzavřela dne 21. 12. 2022 se žalovanou smlouvu o úvěru č. hodnota, na jejímž základě byla žalované poskytnuta částka 10 000 Kč v hotovosti a žalovaná se zavázala uhradit celkovou dlužnou částku 18 592 Kč, tvořenou poskytnutým úvěrem, pevným úrokem a sjednanými úhradami za služby, a to ve 14 měsíčních splátkách po 1 328 Kč, přičemž poslední splátku byla povinna uhradit nejpozději do 21. 2. 2024. Žalobkyně dále tvrdila, že žalovaná sjednané splátky nehradila řádně a včas, poslední splátka měla být ze strany žalované uhrazena dne 23. 5. 2023 ve výši 1 000 Kč. Žalobkyně proto požadovala zaplacení částek odpovídajících neuhrazené jistině 7 596,24 Kč, úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru 320,90 Kč, úhradě za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy 3 500 Kč, úhradě za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu 989,15 Kč, úhradě za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě bydliště 1 285,71 Kč a smluvní pokutě 5 000 Kč, celkem tedy 18 692 Kč, a dále shora uvedené příslušenství. Žalobkyně dále uvedla, že pohledávka na ni byla postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12. 3. 2025 s účinností ke dni 25. 3. 2025, přičemž postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno, a před podáním žaloby byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou odeslanou dne 17. 7. 2025.
2. Žalobkyně ve svém vyjádření ze dne 13. 1. 2026 na výzvu soudu uvedla, že posouzení úvěruschopnosti žalované mělo vycházet z údajů uvedených žalovanou v žádosti o úvěr, které měl vázaný zástupce právního předchůdce žalobkyně ověřovat, a dále z prověrek v dostupných evidencích (zejména v NRKI, BRKI, SOLUS a v insolvenčním rejstříku), žalobkyně současně tvrdila, že žalovaná v žádosti deklarovala mimo jiné invalidní důchod a konkrétní údaje o příjmech a výdajích, přičemž k podání připojila i listin y dokládající tvrzené příjmy a výdaje. Nad tento rámec však podání neobsahovalo konkrétnější popis způsobu vyhodnocení zjištěných údajů a podkladů, ani závěr, z jakých konkrétních úvah měl právní předchůdce žalobkyně dovodit schopnost žalované úvěr splácet. Současně žalobkyně v uvedeném podání doplnila tvrzení ke splácení úvěru a k výši dosud uhrazených částek, uvedla, že podle smlouvy o úvěru měla žalovaná hradit celkem 14 měsíčních splátek po 1 328 Kč, první splátku dne 21. 1. 2023 a další splátky vždy 21. dne v měsíci. Žalobkyně dále konkretizovala jednotlivé platby žalované, a to ve dnech 22. 12. 2022 ve výši 1 500 Kč, 21. 1. 2023 ve výši 700 Kč, 22. 2. 2023 ve výši 700 Kč, 28. 3. 2023 ve výši 500 Kč, 26. 4. 2023 ve výši 500 Kč a 23. 5. 2023 ve výši 1 000 Kč, tedy celkem 4 900 Kč. Konečně žalobkyně dovodila, že ke dni splatnosti poslední sjednané splátky, tj. ke dni 21. 2. 2024, byla žalovaná v prodlení se splátkami č. hodnota až 14, a že tím vzniklo právo na uhrazení celé zbývající neuhrazené části celkové dlužné částky.
3. Žalovaná se k žalobě přes výzvu a poučení soudu nevyjádřila.
4. Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařídil jednání, neboť byly splněny podmínky dané § 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále také o. s. ř. o. s. ř. ). Soud provedl dokazování ze žalobkyní navrhovaných důkazů, neboť tyto samotné bez dalšího stačily k řádnému zjištění skutkového stavu.
5. O skutkovém stavu věci soud ze žalobkyní navrhovaných důkazů (tj. ze Smlouvy o úvěru č. hodnota ze dne 21. 12. 2022, z Transakční historie k této smlouvě, z podkladů předložených k posouzení úvěruschopnosti, z Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 2. 4. 2025, ze Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi právnická osoba. a Jméno žalobkyně., z příloh – seznamu postoupených pohledávek, dále z předžalobní upomínky a podacího lístku) zjistil, že Právní předchůdce žalobkyně uzavřel se žalovanou dne 21. 12. 2022 smlouvu o úvěru č. hodnota, na jejímž základě byla žalované poskytnuta částka 10 000 Kč. Žalovaná se zavázala uhradit celkovou dlužnou částku 18 592 Kč, sestávající z jistiny 10 000 Kč, z úroku ve výši 507 Kč, z úhrady za poskytnutí úvěru ve výši 4 900 Kč, z nákladů na vyhodnocení úvěru ve výši 1 385 Kč a z inkasního poplatku ve výši 1 800 Kč. Splácení bylo sjednáno ve 14 měsíčních splátkách ve výši 1 328 Kč. Z transakční historie soud zjistil, že žalovaná na uvedenou smlouvu hradila platby v období od 22. 12. 2022 do 23. 5. 2023, a to konkrétně dne 22. 12. 2022 částku 1 500 Kč, dne 21. 1. 2023 částku 700 Kč, dne 22. 2. 2023 částku 700 Kč, dne 28. 3. 2023 částku 500 Kč, dne 26. 4. 2023 částku 500 Kč a dne 23. 5. 2023 částku 1 000 Kč, tedy celkem 4 900 Kč.
6. K posouzení úvěruschopnosti žalované žalobkyně předložila vyplněnou žádost o úvěr (formulář ExpressCash), podepsanou žalovanou dne 21. 12. 2022, v níž je u žalované vyznačen sociální status invalidní důchod a jsou uvedeny konkrétní údaje o příjmech a výdajích: jako měsíční příjem z položky důchod, sociální dávky je vyplněno 15 423 Kč, celkové měsíční příjmy činí 15 423 Kč a použitelný měsíční příjem činí 6 263 Kč, v části měsíčních výdajů je dále vyplněno bydlení, energie 1 500 Kč, doprava, jídlo, osobní náklady 6 900 Kč, srážky ze mzdy, výživné 200 Kč a měsíční splátky stávajících půjček 500 Kč, přičemž celkové měsíční výdaje jsou vyplněny částkou 9 160 Kč a v kolonce dostatečný je označeno ano, v téže žádosti je současně vyplněno, že žalovaná žádala o úvěr ve výši 20 000 Kč na dobu 14 měsíců, s tím, že splátku bude hradit 15. dne v měsíci a první splátka bude zaplacena v měsíci prosinec. Žalovaná žije v bytě svých rodičů a vyživuje jedno dítě do 26 let.
7. Žalobkyně dále k podání připojila fotodokumentaci dokladů, a to zejména výplatní doklad k důchodu ze dne 12. 12. 2022 s uvedenou částkou 7 853 Kč (brutto 7 882 Kč) a dále poštovní poukázky s uvedenými částkami 3 300 Kč (16. 12. 2022), 1 270 Kč (10. 10. 2022) a 3 000 Kč (27. 10. 2022), součástí fotodokumentace je i snímek obrazovky bankovní platby ve výši 200 Kč se zprávou pro příjemce „jméno FO, soudní exekutor, adresa“.
8. Soud dále zjistil, že mezi společností právnická osoba. jako postupitelem a společností Jméno žalobkyně. jako postupníkem byla uzavřena Smlouva o postoupení pohledávek, přičemž smlouva byla za postupníka podepsána dne 10. 3. 2025 a za postupitele dne 12. 3. 2025, bylo ujednáno, že úplata má být uhrazena do 15 dnů od podpisu smlouvy oběma stranami, a že převod pohledávek nastává dnem zaplacení úplaty. Z potvrzení o zaplacení kupní ceny soud zjistil, že kupní cena byla uhrazena dne 25. 3. 2025 (výše kupní ceny je v listin ě začerněna). V seznamu postoupených pohledávek je u žalované uvedena pohledávka ze smlouvy č. hodnota ve výši řádné pohledávky 13 692 Kč. Postoupení bylo žalované oznámeno dne 2. 4. 2025.
9. Před podáním žaloby byla žalované zaslána předžalobní upomínka ze dne 17. 7. 2025, v níž byla vyčíslena dlužná částka na 21 948,27 Kč a stanovena lhůta k úhradě do 1. 8. 2025, podání zásilky téhož dne dokládá podací lístek (Anonymizováno).
10. Žaloba je částečně důvodná.
11. Vzhledem k tomu, že žalovaná při sjednání smlouvy o úvěru č. hodnota ze dne 21. 12. 2022 vystupovala v pozici spotřebitele, soud při právním posouzení věci vycházel z ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ “), ve znění pozdějších předpisů, ve spojení se zákonem č. 89/2012 Sb. , občanským zákoníkem (dále jen „o. z.“). Právní předchůdce žalobkyně a žalovaná jednali o uzavření smlouvy o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. o. z., přičemž právní předchůdce žalobkyně byl před poskytnutím peněžních prostředků povinen ve smyslu § 84 až § 89 ZoSÚ s odbornou péčí posoudit schopnost žalované jako spotřebitele splácet poskytnuté peněžní prostředky.
12. ZoSÚ , jímž se řídí právní vztah účastníků, vychází z ochrany spotřebitele jako slabší strany vůči podnikateli, faktickou nerovnost stran vyvažuje zejména tím, že věřiteli ukládá povinnost před uzavřením smlouvy s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, typicky o příjmech a výdajích spotřebitele, případně i z databází či jiných zdrojů. Ústavní soud v nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 zdůraznil, že prověření schopnosti spotřebitele úvěr splácet je podstatnou povinností poskytovatele úvěru, a že obecné soudy se touto otázkou musí zabývat, jinak může dojít k zásahu do práva spotřebitele na soudní ochranu. Podle rozsudku SDEU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 je vnitrostátní soud povinen porušení předsmluvní povinnosti posoudit úvěruschopnost zkoumat i bez návrhu a vyvodit z něj důsledky podle vnitrostátního práva, porušení této povinnosti vede k neplatnosti smlouvy a následně k vypořádání plnění, kdy spotřebitel vrací věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem.
13. V projednávané věci žalobkyně k otázce úvěruschopnosti předložila vyplněnou žádost o úvěr ze dne 21. 12. 2022, v níž je u sociálního statusu zaškrtnut invalidní důchod. V žádosti je dále uvedeno, že žalovaná žádala o úvěr ve výši 20 000 Kč na dobu 14 měsíců, že bude hradit splátku 2 656 Kč vždy 15. dne v měsíci a že první splátka bude zaplacena v měsíci prosinec, současně jsou v žádosti vyplněny měsíční příjmy a výdaje žalované, a to příjem z položky důchod, sociální dávky 15 423 Kč a výdaje: bydlení, energie 1 500 Kč, doprava, jídlo, osobní náklady 6 900 Kč, srážky ze mzdy, výživné 200 Kč, měsíční splátky stávajících půjček 500 Kč, celkové měsíční výdaje 9 160 Kč, a „použitelný měsíční příjem“ 6 263 Kč. Nadto žalobkyně předložila fotodokumentaci dokladů, mimo jiné ústřižek výplatního dokladu k důchodu ze dne 12. 12. 2022 s částkou 7 853 Kč (brutto 7 882 Kč), dále poštovní poukázky na částky 3 300 Kč (dne 16. 12. 2022), 1 270 Kč (dne 10. 10. 2022) a 3 000 Kč (dne 27. 10. 2022) a rovněž snímek obrazovky bankovní platby ve výši 200 Kč se zprávou pro příjemce „jméno FO, soudní exekutor, adresa“.
14. Z takto zjištěných údajů přitom již při sjednávání úvěru plyne, že žalovaná disponovala pouze omezeným použitelným měsíčním příjmem. Přitom podle téhož formuláře měla žalovaná měsíční příjem z položky důchod, sociální dávky činit 15 423 Kč, celkové měsíční výdaje 9 160 Kč a použitelný měsíční příjem 6 263 Kč, současně však žalobkyně k těmto tvrzením připojila doklad vztahující se k důchodu, v němž je uvedena částka 7 853 Kč, aniž by z předložených listin bylo zřejmé, zda a jak byl tento zjevný nesoulad příjmových údajů vysvětlen a ověřen (např. zda žalovaná měla i další pravidelné příjmy, které by rozdíl odůvodnily), navíc to vše za situace, kdy žalovaná ještě vyživuje jedno dítě do 26 let.
15. Za situace, kdy podklady obsahují rozpory v klíčové veličině, tedy výši pravidelného příjmu, rovněž pak i ve skutečnosti, že žalovaná hradila částku soudnímu exekutorovi (což implikuje probíhající exekuční řízení) a taktéž vyživuje jedno dítě, nemohl právní předchůdce žalobkyně při zachování odborné péče učinit spolehlivý závěr o tom, že žalovaná bude schopna úvěr po celou dobu splácet, naopak bylo na místě úvěr neposkytnout, popř. jej poskytnout až po doplnění a vyjasnění údajů tak, aby byly nezbytné informace spolehlivé a dostatečné. Neověří-li věřitel dostatečně pravdivost spotřebitelem uváděných výdajů, zakládá to důvodnou pochybnost, zda posouzení úvěruschopnosti nebylo vedeno toliko snahou „formálně“ naplnit zákonnou povinnost, aniž by byla reálně zjišťována a vyhodnocena skutečná ekonomická situace spotřebitele.
16. Soud proto uzavírá, že věřitel je povinen ověřit alespoň základní, pravidelné a nezbytné výdaje, s nimiž lze u každého spotřebitele rozumně počítat, a to způsobem umožňujícím učinit spolehlivý závěr o jeho schopnosti úvěr splácet. K tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 , rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 (bod 46), rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019 , a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018 .
17. Za situace, kdy sice byly ze strany právního předchůdce žalobkyně zjišťovány určité údaje o osobních a majetkových poměrech žalované, avšak z předložených podkladů současně vyplývá, že údaje indikovaly zjevnou nedostatečnost, načež obsahují rozpory v klíčových údajích o příjmech, nelze mít za prokázané, že před uzavřením smlouvy byla úvěruschopnost žalované posouzena s odbornou péčí ve smyslu § 84 až § 89 ZoSÚ . Proto je třeba vyvodit důsledky stanovené právní úpravou, která na porušení této předsmluvní povinnosti váže neplatnost úvěrové smlouvy.
18. Neplatnost se v takovém případě uplatní ex tunc, neboť povinnost řádně posoudit úvěruschopnost představuje základní ochranný mechanismus spotřebitelského práva, jehož smyslem je zamezit poskytování úvěrů spotřebitelům, u nichž již při uzavírání smlouvy vznikají důvodné pochybnosti o schopnosti úvěr splácet, a tím chránit spotřebitele jako slabší stranu před nadměrným zadlužením a současně podporovat odpovědné úvěrování.
19. Podle § 2993 o. z. platí, že plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.
20. V řízení bylo zjištěno, že žalovaná přijala z titulu ex tunc neplatné smlouvy o úvěru č. hodnota peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Z transakční historie předložené žalobkyní soud dále zjistil, že žalovaná na uvedený smluvní vztah uhradila v období od 22. 12. 2022 do 23. 5. 2023 celkem 4 900 Kč. Práva a povinnosti mezi účastníky soud posoudil podle zásad vypořádání bezdůvodného obohacení dle § 2993 o. z., neboť se účastníkům dostalo plnění z neplatného právního jednání, přičemž při tomto vypořádání je rozhodné, v jakém rozsahu již došlo k vrácení poskytnutého plnění.
21. Za tohoto stavu soud uzavřel, že žalovaná dosud plnění odpovídající poskytnuté jistině nevydala v plném rozsahu, neboť od poskytnuté částky 10 000 Kč je třeba odečíst již uhrazenou částku 4 900 Kč, a žalovaná je tak povinna vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši 5 100 Kč, v tomto rozsahu proto soud žalobě vyhověl (výrok I.).
22. V celém zbývajícím rozsahu, tj. co do částky 13 592 Kč a veškerého uplatněného příslušenství, soud žalobu výrokem II. zamítl, neboť v tomto rozsahu se žalobkyně domáhala plnění, které neodpovídá vydání bezdůvodného obohacení, nýbrž vychází z ujednání o úrocích, úhradách za služby a smluvní pokutě sjednaných v úvěrové smlouvě (žalobkyně v rámci částky 18 692 Kč uplatnila vedle jistiny též částky odpovídající úroku a jednotlivým úhradám, jakož i smluvní pokutu).
23. Při neplatnosti smlouvy ex tunc však nejsou účinná ujednání o úrocích, poplatcích (úhradách) ani smluvních sankcích, a žalobkyni proto vůči žalované nemohl vzniknout nárok na jejich zaplacení, na vrácení poskytnutých peněžních prostředků se uplatní toliko režim bezdůvodného obohacení dle § 2993 o. z., v jehož rámci lze po žalované požadovat pouze vydání částky odpovídající dosud nevrácené jistině. Současně soud uzavírá, že uvedená ujednání nelze „oddělit“ a zachovat je při jinak neplatném právním jednání, neboť nelze rozumně předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez těchto ujednání (srov. § 576 a § 577 o. z.).
24. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. Žalobkyně měla ve věci úspěch toliko v poměru 27 % ku úspěchu žalované, která se ubránila v řízení co do 73 % (5 100 Kč z 18 692 Kč). Žalované však v průběhu řízení, i s ohledem na její nečinnost, žádné náklady řízení nevznikly, proto soud rozhodl tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal (výrok III.).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Hradci Králové, prostřednictvím Okresního soudu v Hradci Králové. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li povinná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se oprávněná domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.