Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

10 C 261/2025-20

Okresní soud Praha-východ rozhodl soudkyní Mgr. Petrou Vráblikovou ve věci

žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky

proti

žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného

pro 28 281,19 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 11 355,71 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 11 355,71 Kč od 28. 1. 2025 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 17 000 Kč od 28. 1. 2025 do 6. 9. 2025, zamítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 16 925,40 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 16 925,40 Kč od 6. 9. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 528,75 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

Odůvodnění:

I. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 11 355,71 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 11 355,71 Kč od 28. 1. 2025 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 17 000 Kč od 28. 1. 2025 do 6. 9. 2025, zamítá.II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 16 925,40 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 16 925,40 Kč od 6. 9. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 528,75 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným dne datum domáhala na žalovaném zaplacení částky 28 28 216,43 Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty ve výši 64,76 Kč z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru č. hodnota, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému úvěr v až do celkové výše 80 000 Kč, s možností postupného čerpání a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splatit spolu s příslušenstvím v pravidelných denních splátkách, se splatností první splátky dne 225. 10. 2024 a koncem kreditního rámce ke dni datum. Žalovaný při sjednání smlouvy zvolil dále služby „Klidné spaní“ za poplatek ve výši 43,92 Kč, „Presto“ za poplatek ve výši 165 Kč, informační SMS servis za poplatek ve výši 11.52 Kč. Žalobkyně před poskytnutím úvěru ověřila úvěruschopnost žalovaného, přičemž vycházela o ověřeného příjmu žalovaného ve výši 87 000 měsíčně. Úvěr byla žalovanému vyplácen na jeho účet, a to bezhotovostním převodem dne 25. 4. částka 17 000 Kč. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou úvěru, ohledně čehož byl žalobkyní opakovaně upomínán, do dnešního dne uhradil pouze 74,52 Kč, žalobkyně pro porušení jeho povinností úvěr k datu datum vypověděla, o výpovědi žalovaného informovala emailem. Žalobkyně tak požaduje úhradu jistiny ve výši 16 925,46 Kč, poplatek za vyplacení tranší úvěru ve výši 305,44 Kč, smluvní úrok ve výši 10836,43 Kč, poplatek za službu „Presto“ ve výši 149,10 Kč a smluvní pokutu ve výši 64,76 Kč.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Protože ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, vyzval soud účastníky podle , v platném znění (dále jen „ “) k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s tím, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít podle za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně dala souhlas přímo v podaném návrhu, žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil. Soud tedy dle a , věc projednal na základě účastníky předložených listinných důkazů.

4. Pakliže soud nárok uplatnění žalobou částečně zamítl, odkazuje k tomuto soud rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. ., v němž bylo uzavřeno, že v řízení vedeném dle ustanovení nelze zamítnout návrh tehdy, jestliže na základě listin tvořících obsah spisu nelze učinit závěr, že žalobce svůj nárok prokazuje. Soudem nebylo v daném případě uzavřeno, že skutkový děj nelze postavit najisto. Z listin žalobkyní předložených soud učinil závěr o skutkovém ději, a pokud byl žalobní návrh v části zamítnut, tak pouze proto, že z listin žalobkyní předložených nelze z hlediska právního hodnocení učinit jiný závěr než ten, že žalobní nárok není částečně důvodným. Soud k tomu pro úplnost uvádí, že ačkoliv je nutno věc posoudit jinak než dle účastníkova právního názoru, případné poučení dle citovaného zákonného rozhodnutí by zde nemohlo vést k jinému rozhodnutí soudu.

5. Na základě listinných důkazů vzal soud za prokázaný tento skutkový stav věci: žalobkyně a žalovaný uzavřeli prostřednictvím prostředků elektronické komunikace dne datum úvěrovou smlouvu o poskytnutí tzv. revolvingového úvěru, na základě, které měla být poskytnuta žalovanému částka až do výše sjednaného limitu 80 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal poskytnutý úvěr ve smlouvou stanovených denních splátkách. Denní splátka není ve smlouvě výslovně vyčíslena, její výpočet je součástí Všeobecných obchodních podmínek a dle smlouvy je vždy v Klientské sekci. Smluvní úrok byl dle smlouvy sjednán v zápůjční úrokové sazbě 0,933 % denně, RPSN 1538,23 %) (důkaz: Smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. hodnota, Všeobecné obchodní podmínky platné ode dne datum, Předpis denních splátek). Žalobkyně zaslala na účet žalovaného dne datum částku ve výši 17 000 Kč (důkaz: Přehled bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli). Totožnost žalovaného byla ověřena prostřednictvím služby jméno FO (důkaz: Autorizace ověření totožnosti). Žalobkyně provedla proces hodnocení úvěruschopnosti žalovaného, kdy vycházela z údajů o celkovém počtu členů domácnosti (4), výše pravidelných měsíčních výdajů na půjčky (0 Kč), výše pravidelných měsíčních výdajů na bydlení (5 000 Kč), dalších nezbytných výdajů (3 000 Kč), ostatních zbytných výdajů (10 000 Kč), výše ověřeného měsíčního příjmu (87 000 Kč), výše čistého měsíčního příjmu uvedeného spotřebitelem (30 000 Kč), disponibilního příjmu (23 900 Kč) a vypočítaných minimálních výdajů (6027,5 Kč) (důkaz: Výpis o posouzení úvěruschopnosti u společnosti právnická osoba.). Příjem byl žalovaným k posouzení úvěruschopnosti doložen prostřednictvím bankovních výpisů, který obsahoval příjmové transakce (Důkaz: identifikované příjmy). Žalovaný byl k úhradě dlužné částky vyzván předžalobní upomínkou ze dne datum (důkaz: Výzva k úhradě před podáním žaloby ze dne datum).

6. Zaplacení dlužné částky, ani jiné skutečnosti významné z hlediska základu či výše žalobou uplatněného nároku nebyly tvrzeny, tedy ani prokázány.

7. Po právní stránce soud věc posuzoval podle , (dále jen „o. z.“), dle kterého se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Tímto nařízením je s ohledem na dobu, kdy se dostal žalovaný do prodlení s úhradou dlužné částky, , podle jehož platí, že výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8procentních bodů.

9. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užití cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

10. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

11. V daném případě je třeba uzavřenou smlouvu posoudit nejen podle shora citovaného ustanovení o. z., ale s ohledem na její spotřebitelský charakter rovněž podle , o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů.

12. Podle , zákona o spotřebitelském úvěru (dále jen „ “) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

13. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od datum, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. Ohledně povinnosti posouzení úvěruschopnosti, se podává např. z rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka, který lze dle názoru soudu použít i při výkladu , že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon, konkrétně (jeho ) stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L a Slanina, J.: a o změně některých zákonů č. Komentář. 1. vydání. adresa: právnická osoba. Beck, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze právnická osoba), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

15. Po provedeném dokazování soud uzavřel, že žalobkyně nedostála své povinnosti stanovené v , neboť neprovedla řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného, tj. neposoudila úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí. Smlouva o spotřebitelském úvěru byla uzavřena za užití prostředků na dálku, což již samo o sobě předurčuje možnost komunikace stran a podrobné ověření situace klienta. Přezkum úvěruschopnosti, respektive příjmů a výdajů žalovaného, tak byl omezen výhradně na údaje, které uvedl žalovaný a na jeho příjem, které doložil prostřednictvím výpisu ze svého účtu soudu však tato předložena nebyla a je přinejmenším zvláštní, že žalobkyně vycházela z „ověřených příjmů“ čtyř osob v domácnosti, jestliže však byl k takovému ověření předložen pouze výpis z účtu žalovaného. Listinami, které žalobkyně předložila spolu s žalobou soudu k důkazu, není dále ověřeno nic ohledně nákladů žalovaného nebo jeho osob spolužijících, ani z nich nevyplývá, že by je žalobkyně zjišťovala. Z předložených listin nevyplývá, že by o výdajích bylo uvažováno na základě jiných skutečností než matematického (scoringového) modelu. Tento by soud akceptoval, pokud by vycházel z realistických dat, přičemž za taková realistická data není možné považovat částku částka jako náklady na bydlení (ani není zřejmé, zda se vztahuje pouze k žalovanému nebo i spoluposuzovaným osobám. Není ani doloženo, že by žalobkyně zjišťovala údaje o žalovaném z jiných zdrojů (insolvenční rejstřík, registr NRKI, registr SOLUS). Již tyto skutečnosti musí nutně vést k závěru, že přezkum úvěruschopnosti nebyl ze strany žalobkyně proveden s odbornou péčí a soudu nezbývá než konstatovat, že smlouva o úvěru je tak ve smyslu Neplatná, přičemž jak se podává ze shora citovaného ust. ve znění účinném od datum, soud k této neplatnosti přihlédne i bez návrhu.

16. S ohledem na shora citované tak soud smlouvu o úvěru dle shledal jako absolutně neplatnou, přičemž je tak nutné peněžní prostředky, které žalobkyně poskytla prostřednictvím bankovního převodu na bankovní účet žalobce, posoudit jako bezdůvodné obohacení ve smyslu shora citovaného ust. a násl. o. z.

17. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně žalované prostřednictvím bankovního převodu na bankovní účet žalovaného převedla částku celkem ve výši 17 000 Kč, přičemž dle tvrzení žalobkyně žalovaný na výše uvedenou částku uhradil 74,52 Kč. Žalovaný se tak na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil o částku ve výši 16 925,46 Kč a je povinen toto plnění vrátit, přičemž první okamžik, kdy se o tom řádně dozvěděl, soud shledává k zaslané předžalobní výzvě s v něm obsaženou lhůtou. Uplynutím stanovené lhůty se žalovaný ocitl v prodlení s vrácením této částky, proto žalobkyni náleží též úrok z prodlení ve výši odpovídající , ve znění pozdějších předpisů ( o.z.). Soud proto žalobě co do částky ve výši 16 925,46 Kč včetně úroku z prodlení jako důvodné vyhověl (výrok I.).

18. Výši zákonného úroku z prodlení přitom určil podle shora uvedených ustanovení. Pokud žalobkyně v žalobě uvedla jinou jeho výši, soud takové vyčíslení považuje za písařskou chybu a z uvedeného důvodu vyčíslení rozdílu mezi žalobou uváděnou sazbou (12 % ročně) a zákonnou sazbou (11,5 % ročně) do zamítavého výroku nepojal.

19. Ve zbývající části žalobní návrh jako nedůvodný vzhledem k shora uvedenému zamítl (výrok II.).

20. Soud zároveň podle v rámci písemného vyhotovení odstranil písařskou chybu vzniklou při vyhlášení rozhodnutí chybou v počtech (neodečtením na dluh uhrazené částky od částky přiznané).

21. Lhůta k plnění dluhu i nákladů byla ponechána obecná třídenní dle ust. věta prvá , když soud v řízení neshledal důvod pro jinou lhůtu. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle , tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce částka, přičemž tato částka představuje 20,22 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 60,11 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 39,89 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle a , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 28 281,19 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu Praha-východ.

Nesplní-li povinný dobrovolně to, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat jeho výkonu návrhem na nařízení exekuce.