Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
No categories available
210 C 213/2025-36
Okresní soud v Kladně rozhodl soudkyní JUDr. Evou Kučerovou ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně se sídlem Adresa žalobkyně zastoupené advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného trvale bytem Adresa žalovaného
o zaplacení částky 50 430 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 30 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 30 000 Kč od 11. 8. 2025 do zaplacení, vše formou měsíčních splátek po 10 000 Kč, splatných vždy do každého 15. dne měsíce předem počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku, pod ztrátou výhody splátek.
II. Co do částky 12 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 30 000 Kč od 11. 8. 2025 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 42 000 Kč od 30. 10. 2024 do 10. 8. 2025 a co do částky 8 430 Kč se žaloba zamítá.
III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni na nákladech řízení 2 952,09 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 30 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 30 000 Kč od 11. 8. 2025 do zaplacení, vše formou měsíčních splátek po 10 000 Kč, splatných vždy do každého 15. dne měsíce předem počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku, pod ztrátou výhody splátek.II. Co do částky 12 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 30 000 Kč od 11. 8. 2025 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 42 000 Kč od 30. 10. 2024 do 10. 8. 2025 a co do částky 8 430 Kč se žaloba zamítá.III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni na nákladech řízení 2 952,09 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 42 000 Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně které se žalovaný ocitl ve vztahu k žalobkyni v prodlení, za dobu od 1. dne prodlení 30. 10. 2024 do dne odeslání předžalobní výzvy 7. 8. 2025 v celkové výši 8 430 Kč, s odůvodněním, že žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky (spotřebitelský úvěr na dobu neurčitou), a to ve dnech 26. 4. 2024, 27. 5. 2024, 17. 6. 2024 a 19. 6. 2024 převodem z bankovního účtu žalobkyně na bankovní účet žalovaného. Žalovaný se dle smlouvy zavázal zaplatit žalobkyni smluvní úrok ve výši 40 % p. m. z jistiny. Žalovaný měl dle smlouvy splácet každý měsíc nejpozději k 26. dni v měsíci úrok a jistinu úvěru mohl žalobce splatit zcela nebo zčásti kdykoliv během trvání smlouvy. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou úvěru, ohledně čehož byl žalobkyní opakovaně upomínán. V upomínce ze dne 26. 10. 2024 byl žalovaný informován o zesplatnění celého úvěru, a to ke dni 29. 10. 2024 a vyzván k jeho úhradě. Žalovaný byl upomínán k úhradě dluhu i předžalobní upomínkou prostřednictvím právního zástupce žalobkyně. Žalovaný hradil pouze částečně.
2. Ve věci bylo na den 2. 1. 2026 nařízeno ústní jednání, ke kterému se omluvila žalobkyně spolu se svou právní zástupkyní. Žalovaný se k nařízenému jednání osobně dostavil. Uvedl, že nepopírá, že si od žalobkyně půjčil 30 000 Kč. Nějaké částky ale splácel, neví, jak byly vysoké a na jaký účet je zasílal. Dále uvedl, že splácet úvěr přestal úmyslně, protože mu neustále telefonovali lidé ze společnosti žalobkyně a vyvíjeli na něj tlak, aby splácel vyšší částky v kratším časovém úseku, než bylo dohodnuto ve smlouvě. To se žalovanému nelíbilo, proto přestal splácet úplně.
3. Žalovaný dluh vůči žalobkyni uznal co do částky 30 000 Kč, uvedl, že tuto částku je ochoten zaplatit, přestože již žalobkyni něco splatil, ale odmítl žalobkyni zaplatit poplatky, a i nepřiměřeně vysoký úrok, ten mu přijde nemravný a požádal soud, aby mohl částku zaplatit v měsíčních splátkách.
4. Z předložených listin učinil soud následující skutková zjištění.
5. Z potvrzeních o provedených platbách bylo zjištěno, že dne 17. 6. 2024 byla žalovanému odeslána od žalobkyně částka 5 000 Kč, dne 19. 6. 2024 částka 10 000 Kč, dne 26. 4. 2024 částka 13 000 Kč a dne 27. 5. 2024 částka 2 000 Kč. Celkem si tedy žalovaný od žalobkyně zapůjčil 30 000 Kč.
6. Ze smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. hodnota bylo zjištěno, že žalobkyně se smlouvou zavázala poskytnout žalovanému neúčelový úvěr až do výše 20 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr spolu s úrokem ve výši 40 % měsíčně uhradit formou měsíčních splátek, a to vždy do 26. dne kalendářního měsíce úrok a jistinu úvěru mohl splatit zcela nebo zčásti kdykoliv během trvání smlouvy. Pro případ prodlení žalovaného se splácením bylo ujednáno oprávnění žalobkyně požadovat zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky a náhradu účelně vynaložených nákladů (v souvislosti s prodlením).
7. Vlastnictví žalovaného k účtu č. č. účtu bylo prokázáno jeho vlastním tvrzením, kterým poskytnutí úvěru od žalobkyně potvrdil.
8. Z upomínek spolu s podacími lístky bylo zjištěno, že žalobkyně upomenula žalovaného o zaplacení splátky.
9. Z dopisu ze dne 26. 10. 2024 bylo zjištěno, že žalobkyně oznámila žalovanému zesplatnění úvěru a vyzvala ho k zaplacení celkové dlužné částky do 3 dnů. Předžalobní upomínkou žalobkyně upozornila žalovaného na případné soudní vymáhání pohledávky.
10. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu skutkovému závěru. Žalobkyně poskytla žalovanému na základě specifikovaných smluv, uzavřených ve dnech 26. 4. 2024, 27. 5. 2024, 17. 6. 2024 a 19. 6. 2024 úvěr ve faktické výši 30 000 Kč, s tím, že požaduje po žalovaném nesplacenou jistinu 30 000 Kč a 40 % měsíční úrok v kapitalizované výši 12 000 Kč, tedy 42 000 Kč a k tomu smluvní pokutu 0,1% denně z dlužné částky v celkové výši 8 430 Kč za prodlení žalovaného s platbami od 1. dne prodlení (30. 10. 2024) do dne odeslání předžalobní výzvy (7. 8. 2025), kdy byla žalovanému zástupcem žalobkyně zaslána předžalobní výzva. Žalovaný z úvěru nesplatil ničeho.
11. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
12. Podle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
13. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
14. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
15. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením (č. 351/2013 Sb.); neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
16. Podle § 86 odst. 1,2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
17. V případě porušení povinnosti úvěrujícího dostatečně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru je smlouva o úvěru uzavřená v režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru neplatná absolutně (viz aktuálně např. rozsudek Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18). Podle § 86 odst. 1,2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
18. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně jednala se žalovaným jakožto spotřebitelem, jak vyplývá zejména z obsahu smlouvy a z označení jeho osoby ve smlouvě osobními údaji. Posuzování smluvního vztahu proto spadá pod úpravu zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb., ve znění, účinném ke dni tvrzeného právního jednání, a tudíž žalobkyně jakožto úvěrující byla povinna splnit zákonné podmínky při sjednávání úvěru.
19. Dle soudu žalobkyně řádně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí. Určité kroky sice v tomto směru činila, ovšem omezila se pouze na zjištění pár základních údajů týkajících se osoby žalovaného a jeho poměrů. Nezjišťovala jeho rodinné poměry, zaměstnavatele, příjem a náklady za bydlení, další výdaje (nad rámec nákladů za bydlení), které má průměrný člověk – za stravu, dopravu, hygienu, internet a telefon apod. Soud proto uzavírá, že žalobkyně nevycházela z objektivních komplexně zjištěných poměrů žalovaného a za této situace nemohla učinit relevantní závěr o tom, zda žalovaný je či není schopen poskytovaný úvěr splácet. Spolehlivost údajů pak předpokládá právě jejich ověření.
20. Žalobkyně se k jednání ve věci nedostavila a připravila se tak o možnost poučení ze strany soudu o své povinnosti označit důkazy a doplnit veškerá svá tvrzení tak, aby jednoznačně vyplývaly právní závěry, z nichž žalobkyně odvozuje své nároky ze smlouvy. Jak plyne z ustálené judikatury, poučení podle ust. § 118a o.s.ř. je poskytováno zásadně při jednání, přičemž lze po účastníkovi spravedlivě žádat, aby se takového jednání účastnil nebo aby v opačném případě nesl procesní následky své neúčasti. Soud není povinen poučení podle ust. § 118a o.s.ř. sdělovat účastníkovi jinak či odročovat kvůli tomuto jednání (viz rozsudek NS ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 28 Cdo 3665/2009).
21. V projednávané věci, především s ohledem na zák. č. 257/2016 Sb., soud uzavřel, že zjištěný skutkový stav nelze vyhodnotit jako platně uzavřenou smlouvu mezi žalobkyní a žalovaným. Zkoumání úvěruschopnosti žalovaného nebylo ze strany žalobkyně náležitě prokazováno, důsledkem čehož je – v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru – absolutní neplatnost uzavřené smlouvy. Neplatnost právního jednání, ke které soud přihlédl z úřední povinnosti, pak postihuje všechna ujednání svou povahou neoddělitelná od smlouvy o úvěru, tedy postihuje také ujednání o úroku, smluvních pokutách, poplatcích a dalších plněních.
22. Neplatnost smlouvy krom shora uvedeného vyplývá i z hlediska § 588 o. z., tedy z hlediska dobrých mravů. Že úrok byl stanoven ve výši 40 % měsíčně, což odpovídá úroku ve výši 480 % ročně. Tak vysoký úrok nemůže mít oporu v zákoně a činí smlouvu z hlediska dobrých mravů, jak shora uvedeno, absolutně neplatnou.
23. Na druhou stranu bylo v řízení zjištěno, že žalobkyně poskytla žalovanému na účet v jeho vlastnictví a ke splnění jeho dluhu celkem částku 30 000 Kč, přičemž nebylo zjištěno a žalovaný to ani netvrdil, že by žalobkyni jakoukoli platbu uhradil. Jelikož za situace, kdy úvěrová smlouva byla shledána absolutně neplatnou, nebyl zjištěn žádný právní důvod transakce ze strany žalobkyně, dospěl soud k závěru, že na straně žalovaného vzniklo bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 o. z., spočívající ve výši poskytnutých peněžních prostředků, tj. co do částky 30 000 Kč a žalovaný je povinen tuto částku žalobkyni také vydat, přičemž splatnost je dána výzvou věřitele ve smyslu § 1958 o. z. Soud proto rozhodl tak, že žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 30 000 Kč.
24. Vedle práva na zaplacení jistiny vznikl žalobkyni dle § 1968 o. z. ve spojení s § 1970 o. z. a nařízením vlády č. 351/2013 Sb., též nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení ode dne následujícího po výzvě žalobkyně jakožto současné věřitelky k plnění, adresované žalovanému. Zákonný úrok z prodlení byl žalobkyni přiznán ode dne 11. 8. 2025 až do zaplacení v rozsahu přiznané částky. V případech bezdůvodného obohacení je pro určení splatnosti vydat bezdůvodné obohacení rozhodné doručení výzvy k vydání bezdůvodného obohacení, popř. uplynutí lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32Cdo 4179/2007). Takovou výzvu žalobkyně učinila dne 7. 8. 2025, kdy odeslala žalovanému předžalobní upomínku, a uvedla lhůtu k plnění do 3 dnů, od následujícího dne (11. 8. 2025) je proto žalovaný v prodlení.
25. S ohledem na výše uvedenou absolutní neplatnost smlouvy o úvěru byla žaloba nad rámec přiznaného včetně příslušenství zamítnuta, jak uvedeno ve výroku II.
26. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná pouze částečně, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 952,09 Kč, přičemž tato částka představuje 18,98 % z jejich celkové výše 15 553,70 Kč (rozdíl úspěchu žalobkyně v řízení a úspěchu žalovaného). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 522 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 50 430 Kč sestávající z částky 3 140 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 3 140 Kč za kvalifikovanou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. d) a. t. a z částky 3 140 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z nákladů řízení vyjma soudního poplatku. O jejich splatnosti k rukám zástupce žalobkyně v obecné pariční lhůtě bylo rozhodnuto podle § 149 odst. 1 o. s. ř. a § 160 odst. 1 o. s. ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím soudu podepsaného. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci nařízení exekuce, nebo soudního výkonu rozhodnutí.