Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
19 C 18/2026-13
Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Lenkou Engelovou ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného
pro 27 435 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 15 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Ve zbytku se žaloba, tj. co do částky ve výši 12 435 Kč a zákonného úroku z prodlení z částky 21 000 Kč od 16. 8. 2024 do zaplacení ve výši 12,75 %, zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 272 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 15 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Ve zbytku se žaloba, tj. co do částky ve výši 12 435 Kč a zákonného úroku z prodlení z částky 21 000 Kč od 16. 8. 2024 do zaplacení ve výši 12,75 %, zamítá.III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 272 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným ke zdejšímu soudu dne 7. 1. 2026 domáhala na žalovaném zaplacení částky uvedené v záhlaví z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru č. hodnota (dále jen „smlouva“), uzavřené prostřednictvím webového portálu žalobkyně Anonymizováno, na kterém si žalovaný nastavil požadovanou výši úvěru a dobu jeho trvání, vyplnil žádost o úvěr, souhlasil s podmínkami úvěru a smluvní dokumentací a prostřednictvím ověřovací platby ve výši 1 Kč ověřil totožnost a majitele bankovního účtu. Žalobkyně lustrovala žalovaného ve veřejně dostupných databázích (ISIR, CEE, CRKI a BRKI). K ověření příjmu žalovaný poskytl žalobkyni výpisy ze svého bankovního účtu. Žádost o poskytnutí spotřebitelského úvěru byla žalobkyní schválena a následně byl žalovanému dne 12. 4. 2024 poskytnut úvěr, a to převodem z bankovního účtu žalobkyně na bankovní účet žalovaného č. č. účtu, který je totožný s bankovním účtem, ze kterého byla provedena výše popsaná ověřovací platba. Úvěr byl sjednán na dobu neurčitou. Jistinu úvěru mohl žalovaný splatit zcela nebo zčásti kdykoliv během trvání smlouvy. Žalovaný se zavázal splácet každý měsíc, vždy nejpozději k 12. dni v měsíci, úrok ve výši 40 % p. m. přirostlý za uplynulé období. Pro případ prodlení žalovaného se splácením úvěru byla dle čl. 4. 2. písm. c) smlouvy sjednána smluvní pokuta 0,1 % denně z částky, ohledně níž je žalovaný v prodlení. Žalovaný opakovaně porušil smluvní podmínky dané smlouvou o úvěru, žalobkyně proto celý úvěr ke dni 15. 8. 2024 zesplatnila. Žalovaný neuhradil žalobkyni ničeho. Předžalobní výzva mu byla právním zástupcem žalobkyně odeslána dne 19. 10. 2025. Žalobkyně má za to, že jí s ohledem na výše uvedené vznikl nárok na zaplacení neuhrazené jistiny ve výši 15 000 Kč, smluvního úroku ve výši 40 % měsíčně z jistiny v kapitalizované výši 6 000 Kč, úroku z prodlení v zákonné výši 12,75 % ročně z částky 21 000 Kč od 16. 8. 2024 do zaplacení a nárok na zaplacení smluvní pokuty v kapitalizované výši 6 435 Kč. Pro případ, že by soud nárok žalobkyně ze smlouvy neuznal, žádala žalobkyně přiznání jistiny z důvodu bezdůvodného obohacení na straně žalovaného.
2. Žalovaný se k věci nevyjádřil, po celou dobu řízení zůstal pasivní.
3. Soud ve věci rozhodoval bez nařízení jednání ve smyslu ustanovení § 115a z. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) na základě listinných důkazů předložených účastníky, neboť žalobkyně s tímto postupem výslovně souhlasila již v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu a žalovaný svůj souhlas vyslovil postupem dle § 101 odst. 4 o. s. ř.
4. Na základě žalobkyní předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav:
5. Z kopie občanského průkazu číslo hodnota vydaného adresa dne 11. 5. 2023 soud zjistil, že žalobkyně měla k dispozici pro ověření totožnosti žalovaného jeho platný doklad totožnosti.
6. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. hodnota bylo zjištěno, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 12. 4. 2024 distančním způsobem smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr do výše úvěrového rámce 30 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu s úrokem ve výši 40% měsíčně. Jistinu mohl žalovaný splatit kdykoliv. Úrok ve výši 40% měsíčně byl splatný vždy k 12. dni v měsíci za uplynulé období. Úvěr byl sjednán jako nezajištěný, neúčelový, bezhotovostní, s možností opakovaného čerpání.
7. Z Potvrzení o provedené platbě soud zjistil, že dne 12. 4. 2024 byla z účtu žalobkyně poslána na účet číslo č. účtu, uvedený ve smlouvě jako účet žalovaného, částka ve výši 15 000 Kč pod variabilním symbolem var. symbol, což je rodné číslo žalovaného.
8. Z přehledu plateb na účtu žalovaného číslo č. účtu za období od listopadu 2023 do dubna 2024 soud zjistil příchozí a odchozí platby z tohoto účtu, zejména výši mzdy přicházející na tento účet od společnosti právnická osoba.: v měsíci listopadu 2023 ve výši 22 247 Kč, v měsíci prosinci 2023 ve výši 6 000 Kč a 42 412 Kč, v měsíci lednu 2024 ve výši 6 000 Kč, 21 778 Kč a 6 000 Kč, v měsíci únoru 2024 ve výši 30 550 Kč a 6 000 Kč, v měsíci březnu 2024 ve výši 29 740 Kč a v měsíci dubnu 2024 ve výši 6 000 Kč. O tom, zda se jedná výhradně o příjem z pracovního poměru žalovaného, nebyly důkazy předloženy.
9. Z dopisu nazvaného „Zesplatnění spotřebitelského úvěru číslo hodnota“ ze dne 12. 8. 2024 soud zjistil, že v důsledku porušování smluvních podmínek ze strany žalovaného žalobkyně dne 12. 8. 2024 celý úvěr zesplatnila a vyzvala žalovaného k úhradě částky v celkové výši 44 173 Kč do tří dnů od doručení tohoto dopisu. Ve výzvě není jistina zvlášť vyčíslena.
10. Z Výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 19. 10. 2025 soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně vyzýval žalovaného k úhradě částky v celkové výši 52 340,61 Kč do tří dnů na bankovní účet číslo č. účtu, pod VS: var. symbol a dále k úhradě dosud vzniklých nákladů právního zastoupení ve výši 7 040 Kč. Ve výzvě není jistina zvlášť vyčíslena.
11. Z Potvrzení o podání doporučené zásilky č. RR1921983379E ze dne 21. 10. 2025 bylo zjištěno, že v uvedený den byla odeslána zásilka prostřednictvím České pošty, s. p. na adresu žalovaného uvedenou v žalobě i ve smlouvě o úvěru.
12. Z Přílohy č. 11 ze dne 20. 2. 2025 ke Smlouvě o kontokorentním úvěru a ke Smlouvě o zřízení zástavního práva k pohledávkám ze dne 14. 12. 2023 uzavřených mezi žalobkyní jako dlužníkem a společností právnická osoba. jako věřitelem, a ze Seznamu pohledávek tvořících zajištění soud zjistil, že pohledávka žalovaného je zde uvedena ve výši 48 783,01 Kč.
13. Soudu byla předložena Smlouva o postoupení pohledávek uzavřená dne 13. 3. 2023 mezi žalobkyní jako postupitelem a společností právnická osoba. jako postupníkem. Z tohoto dokumentu soud nezjistil informace relevantní pro projednávanou věc.
14. Nebylo prokázáno, že by žalovaný něčeho na dlužnou částku uhradil.
15. Ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného bylo tvrzeno lustrování žalovaného ve veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI a BRKI, důkazy o lustraci předloženy nebyly.
16. Po právní stránce soud posuzoval vztah mezi účastníky podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, v platném znění (dále jen „ZoSÚ“) a podle ustanovení z. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“).
17. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věty první ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
18. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
19. S ohledem na absenci důkazů o prověřování úvěruschopnosti žalovaného posoudil soud předmětnou smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou. Sama žalobkyně v žalobě navrhovala alternativně posoudit její nárok jako nárok z bezdůvodného obohacení na straně žalovaného. Z výše citovaného ustanovení ZoSÚ vyplývá, že poskytovatel spotřebitelského úvěru je vždy povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele poskytnuté peněžní prostředky splácet, k tomu je povinen získat od spotřebitele dostatečné informace, případně nahlédnout do příslušných databází. Až v případě, že s odbornou péčí posoudí, že spotřebitel bude schopen zapůjčené prostředky vrátit, úvěr poskytne, v opačném případě je smlouva neplatná, a to absolutně.
20. Jak již bylo výše konstatováno, dotčená smlouva o úvěru uzavřená mezi žalobkyní a žalovaným je s ohledem na skutečnost, že žalobkyně v rozporu s § 86 odst. 1 ZoSÚ řádně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného, a přesto mu úvěr poskytla, dle § 87 odst. 1 věty prvé ZoSÚ absolutně neplatná. Faktem ovšem je, že žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky v částce 15 000 Kč, které žalovaný jednorázově čerpal dne 12. 4. 2024 a které jí žalovaný v plném rozsahu nevrátil. Žalovaný se tak na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil a je povinen plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení, tj. částky ve výši nesplacené jistiny 15 000 Kč žalobkyni vrátit. Žalobkyně již v návrhu vyslovila souhlas s tím, aby soud její nárok posoudil jako bezdůvodné obohacení, proto ji již soud nevyzýval k doplnění tvrzení a důkazů ohledně řádného zkoumání úvěruschopnosti, předložené výzvy nevyčíslovaly a nevyzývaly jen k úhradě bezdůvodného obohacení, proto se soud již dále nezabýval tím, zda došly a dostaly se do sféry vlivu žalovaného, aby bylo možné přiznat úroky z prodlení.
21. Soud proto žalobě co do žalobkyní požadované částky ve výši 15 000 Kč, o níž se žalovaný bezdůvodně obohatil, s odkazem na § 87 ZoSÚ vyhověl (výrok I.). Ve zbývajícím rozsahu, tj. co do požadavku žalobkyně na zaplacení částky 12 435 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75% ročně z částky 21 000 Kč od 16. 8. 2024 do zaplacení zamítl (výrok II.), neboť v souladu s rozhodnutím Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. spisová značka se žalovaný dosud neocitl v prodlení. Splatnost dluhu nemohla nastat na základě výzvy k plnění z neplatné úvěrové smlouvy. Tato výzva totiž vyzývala i k plnění dalších nároků z úvěrové smlouvy, nikoli jen k bezdůvodnému obohacení. Uvedené vyplývá z sp. zn. spisová značka cit. „Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.“
22. Pokud jde o splatnost bezdůvodného obohacení, nastává v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu ČR až rozhodnutím soudu (viz spisová značka), neboť soudu nebylo prokázáno, že by mezi účastníky byla uzavřena nová dohoda o splatnosti dluhu, a to splatnosti jen bezdůvodného obohacení. Soud zároveň, vědom si nejednotnosti názoru na splatnost bezdůvodného obohacení v režimu §87 ZoSÚ, upozorňuje na závěr odůvodnění rozhodnutí spisová značka, kde Nejvyšší soud vyslovuje závazný právní názor pro nižší soudy v této konkrétní věci. „V novém rozhodnutí ve věci bude odvolací soud reflektovat zjevný spor účastníků o určení okamžiku splatnosti zbývající části jistiny a tuto určí podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, kdy s ohledem na to, že splatnost zbývající části jistiny na základě dohody stran (možností žalované podle § 87 odst. 1) ani na základě rozhodnutí soudu ještě nenastala, zatím nemohl vzniknout nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení.“ Nejvyšší soud výslovně konstatuje, že splatnost bezdůvodného obohacení dosud nenastala, neboť nebyla uzavřena nová dohoda účastníků ani nebylo rozhodnuto soudem. Zároveň přitom z odůvodnění vyplývá, že nikdo v této věci dosud neřešil majetkové poměry žalované, tedy Nejvyšší soud pro závěr, že dosud nenastala splatnost, nepotřeboval zjišťovat majetkové poměry žalované v době doručení výzvy a skutečnost, že nenastala dosud splatnost bezdůvodného obohacení tak není a nemá být závislá na majetkových poměrech žalované před rozhodnutím soudu či nové dohody účastníků o splatnosti bezdůvodného obohacení. Pro splatnost bezdůvodného obohacení dle §87 z. č. 257/2016 Sb. je tedy za všech okolností zásadní nová dohoda účastníků nebo rozhodnutí soudu, nikdy nemůže odviset od výzvy z původní smlouvy o úvěru. Přičemž spor o splatnost a majetkové poměry žalované se projeví v délce lhůty splatnosti (případně velikosti splátek), která bude touto dohodou či rozhodnutím soudu stanovena do budoucna. Žalovaná se ocitne v prodlení jen, jestliže takto stanovenou splatnost v budoucnu nedodrží. Nejvyšší soud dále v odstavci 16 s odkazem na komentářovou literaturu uvádí „V případě, že se následně změní možnosti spotřebitele, může soud na návrh změnit dobu, během které má spotřebitel jistinu vrátit, ať již byla určena rozhodnutím, nebo dohodou stran“. Opět tedy vůbec neuvažuje, že by splatnost mohla být odvozena od výzvy k úhradě úvěru.
23. Z uvedeného vyplývá, že názor, že splatnost bezdůvodného obohacení nastává na základě výzvy k úhradě úvěru a jen jestliže žalovaný namítá úspěšně, že jeho majetkové poměry v době doručení výzvy ke splatnosti úvěru neumožnovaly splácet bezdůvodné obohacení, rozhodne o splatnosti soud, neodpovídá názoru Nejvyššího soudu vyjádřenému v tomto rozhodnutí.
24. Vzhledem k tomu, že v otázce splatnosti bezdůvodného obohacení dle §87 ZoSÚ panují rozdílné názory, vyjadřuje se soud k předpokladům splatnosti bezdůvodného obohacení v posuzované věci i z pozic zastávajících názor, že splatnost úvěru nastává výzvou k plnění z původní úvěrové smlouvy, neprokáže-li žalovaný, že jeho majetkové poměry neumožňovaly splácet bezdůvodné obohacení.
25. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná v rozsahu 54,67% oproti úspěchu žalované v rozsahu 45,33%, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 272 Kč (úspěch ve výši 54,67% mínus neúspěch ve výši 45,33%, tj. 9,34% z celkových nákladů ve výši 2 913 Kč). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 098 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 6 a. t. a náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč.
26. Lhůta pro splnění povinností uložených žalovanému tímto rozsudkem byla soudem stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř., tedy v délce tří dnů od právní moci rozsudku, když soud neshledal podmínky pro její prodloužení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mladé Boleslavi. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.